Zvrat Budoucnosti- 23.Stesk a odpoutání pozornosti

1. května 2014 v 0:33 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Tak, dávám vám sem další kapitolu Zvratu, už měsíc mi to leží na počítači, navíc zbývá pouhých 7. kapitol, takže aspoň bude oficiálně další povídka na blogu ukončena. :)
Doufám, že se bude líbit a že i po nějakém čase upoutá pozornost jednoho z vás, aby si ji přečetl. :)


Kapitola 23.
Claire ležela v posteli, v pevném stisku držela velkou panenku, co od matky dostala k desátým narozeninám a brečela. Tři dny nic nejedla, nepila, nespala. Pořád jen brečela pro matku, kterou v podstatě zabila. Jean nevěděl, co dělat. Jakkoli se ji pokoušel přesvědčit, aby jedla nebo si lokla ze sklenice plné nádherné průzračně čisté a osvěžující vody…Claire měla svou hlavu. Rozhodla se truchlit, tak dlouho, jak jen by to vydržela. Sice měla hlad, v krku ji pálilo, kvůli tomu, že v ní nebyla žádná voda, nic nezabránilo tomu, aby brečela dál. Měla velké kruhy pod očima, neustále se třásla a kdyby jí Jean neobstarával, nejspíš by i zemřela. Smutkem, žalem, kdo ví…
Těžce si povzdechla, odstrčila panenku stranou a sedla si. Musela přestat, měla hrozný hlad, ten pocit, že se jí břicho roztrhne vedví byl nepopsatelný. Využila toho, že Jean šel pro doktora, který se jí jako on snažil domluvit a nenápadně si z tácu, co ležel u nohou postele, sebrala několik kousků masa a brambor. Neslušelo se tak jíst, ovšem, vadilo to někomu? Jí určitě ne, v tu chvíli by snědla i lidské maso, kdyby nějaké bylo. Hlad jí ovládal jako divoké zvíře. To, co udělala, byla chyba. Jakmile snědla kousek, neměla šanci se zastavit, byla jako nenasytná. Popadla kuřecí stehno, s hlasitým lupnutím ho odtrhla a zuřivě ho začala okusovat. Až mírně se podobala psovi.
Vytáhla si celý tác na místo vedle sebe a nehorázně se začala cpát. Vypnula. Ani neslyšela, že vrznuly dveře a dovnitř vešli Jean s lékařem. Oba byli překvapeni, naráz nasadili neutrální výrazy a s pouze mírně pobavenými pohledy í sledovali. Málokdo měl takovou čest vidět princeznu, už téměř královnu Claire při takovéto činnosti. Ti dva měli štěstí, že o nich nevěděla, jinak by asi způsobila scénu.
Spolknula několik dalších soust, vypila velkou sklenici vody a olízla si rty. Několika denní hladovka byla zažehnána za deset minut.
Otřela si ústa a prsty do ubrousku a vyjekla. Až v tu chvíli si všimla drobného pohybu u dveří. Zaostřila. Díkybohu, byl to jen Jean a lékař, ulevilo se jí. Odkašlala si, lehla a zavřela oči. Chtěla klid, s lékařem v pokoji to bylo absolutně nemožné. Slyšela šustot, rozepínání tašky a to, jak se pod něčím prohýbá matrace. Lékařova váha. Změřil jí tep, poslechl si její dýchání a pochválil to, jak se najedla. Claire při jeho slovech byla doslova rudá. Poklepal jí po hřbetu ruky, tiše vstal a něco, tak potichu, aby to Claire neslyšela něco pošeptal Jeanovi.
Otevřela jedno oko, zakoulela jím tak, aby na ty dva viděla a udiveně povytáhla obočí. Jean se škodolibě a potutelně usmíval, vypadal zasněně a uvolněně. Lékař se odvrátil, usmál se na ní, rozloučil se a rychle odešel. Byl téměř rychlejší než vítr, asi nechtěl být svědkem něčeho, co právě mělo proběhnout.
Jean si sedl do křesla, naproti Claire a tiše s přimhouřeným zrakem si jí prohlížel. Ta mu pohledy zamyšleně oplácela, přemýšlela, co mu lékař říkal.
Jean mlaskl a vytrhl jí z…tajemných představ. Claire s sebou trhla, spadla z postele a rychle vstala.
"Mám nápad, budeš chtít něco zkusit?"zeptal se jí Jean a nabídl jí elegantně rámě.
Claire rychlým pohledem zkontrolovala své šaty. Byly trochu pomačkané, zašpiněné od jídla a částečně na nich byly vidět nitě od toho, jak je Jean dlaněmi mačkal. Musela se převléci, mezi lidi takhle nemohla.
"Samozřejmě, ale dáš mi chvíli? Jenom se převléknu do něčeho čistšího a můžeme jít."oznámila mu, nečekala na jeho odpověď a otevřela šatní skříň.
Měla moc dobře promyšleno, co si vezme na sebe, ale nechtěla, aby to předtím Jean viděl. Zatím.
"Dobře. Počkám na dvoře, zatím vše připravím, ano?"
Vyšel ven z pokoje, zaklapl za sebou dveře a nechal ji tam samotnou. Rychle hrábla po sněhově bílých vzdušných šatech a stejných botách a zaplula do koupelny. Měla po krk dnů, kdy vypadala jako sirotek z ulice. Chtěla být krásná a krásnou se stát mohla, jen s použitím několika bonusů.
Navlékla si do nich, zapnula složité zapínání vzadu a nazula se do vysokých bot, co její malé výšce rozhodně pomohlo. V rychlosti si učesala hnědé vlasy, aby jí spadaly přes ramena a na hlavu si připevnila několik bílých pírek. Vypadala jako Sněhurka, až na ty zelenohnědé oči. Zhluboka se nadechla, dodala si odvahu a opatrně odťapkala na chodbu a zamknula za sebou dveře, načež si ho dala do malé kapsičky, kterou jí švadlena ušila v záhybu sukně.
Byl čas vyrazit.
**
Zasmála se a usrkla z číše dobrého vína, které připravili k jídlu. Ani ve snu by ji nenapadlo, že ji Jean chtěl pozvat na večeři. Když doběhla na nádvoří a on tam nebyl- první, co jí napadlo bylo, že si z ní vystřelil, udělal srandu. Ale tak to nebylo. Jako princ na bílém koni vyjel ze stáje a "unesl" ji. Chvíli se bránila, ale jakmile uviděla, že to je Jean, přestala. Usmála se, pevně se chytnula koňského krku a snažila se nespadnout, což na to, že nejela v sedle a navíc jela měla nohy na jedné straně…nespadla jen díky Jeanovi, co ji držel okolo pasu pažemi.
Ani si to neuvědomila, Jean zastavil, sundal jí dolů a ukázal na malý dřevěný stůl na kterém byl připraven koš jídla a pití. Zapálil svíčky a zatímco Claire stála jako zkoprnělá. Pořád tomu nemohla věřit. On pro ní připravil večeři! V duchu jásala i když se to moc nezdálo.
Jean jí vzal za ramena, doslova odtáhl ke stolu a začal na stůl vykládat jednotlivá jídla. Všechno vypadalo tak skvěle, Claire měla pocit, že asi pukne až všechno sní. Kdyby mohla, snědla by všechno.
Nasadila kamennou masku, protože si byla více než jistá tím, že má ve tváři masku chtíče a sedla si na židli. Počkala i na Jeana, než se usadil vedle ní a pak si decentně nabrala do talíře naběračku polévky. Zlehounka si začala jíst, byla výborná, chuťové buňky jí div nepraskaly. Sice neměla polévky moc v lásce, v tu chvíli ji to bylo jedno. Byla na nádherném, doslova neznámém místě v přírodě, zapadalo slunce a ona jedla večeři s mužem, kterého milovala, u kterého věřila, že bude součástí jejího života.
"Jeane?"
"Ano, Claire?"
I on vypadal potěšený, užíval si jídla stejně jako ona. Další věc, co měli společnou. Zbožňovali dobré jídlo.
"Nenecháme to jídlo na později? Mám nápad…"

Claire se nevinně usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 1. května 2014 v 19:16 | Reagovat

Takhle ukončit kapitolu? :O Já tě nechám zavřít! :D Chci vědět, co ji napadlo:O Nejlépe ihned... :D Okej, dobře, kapitola se ti povedla a těším se na další, která se ti taky určitě povede :D

2 Keisu Keisu | Web | 1. května 2014 v 19:43 | Reagovat

Přečetla jsem si kousek a musim si to přečíst od začátku.. Každopádně ten konec je hroznej, nesmíš nás takhle napínat! :D
jinak, udělala jsem menší comeback, tak si mě asi můžeš vyřadit z pozastavených blogů :)

3 Meddie Meddie | 1. května 2014 v 20:39 | Reagovat

Mám nápad? Aww, musíš napsat další! Nemůžeš to skončit takhle. Teoreticky můžeš, ale já už chci další díl.:D Hell yea. Taky si potřebuju dočíst některé předešlé díly, ale většinu už jsem dočetla.:)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 2. května 2014 v 20:33 | Reagovat

úžasná kapitola. Jsem ráda že začala jíst, i když vlastně by mi ani nevadilo, kdyby umřela :D A ten konec?! Myslí, na to co si myslím, že myslí?! O.o Jestli jo, tak.. :OOO :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama