Zvrat Budoucnosti- 19. Boj

10. dubna 2014 v 0:56 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Přednastavujeme, přenastavujeme...O:)


Kapitola 19.
"Kníže Pierre, jste předvolán ze spoluúčasti na útěku princezny Amadei. Buďte si jist, že vám bude spravedlnosti dosaženo dost. Můžeme tedy začít."
Soudce klepnul kladívkem o malý pultík a rozkašlal se pod náporem prachu, co se mu při rozvíření dostal do plic.
"Začněte."
Mávnul rukou a ukázal na jednoho z lidí, co svědčili proti němu. Bylo jich málo, Claire se o to postarala. Sama se usmívala, seděla v nejvyšší lavici a rozdávala Jeanovi, co stál naproti ní odvahu.
Hleděli si navzájem do očí, jako by se neviděli celá léta, věřili, že zanedlouho budou spolu.
"Viděl jsem knížete Pierra, jak podplacuje strážného,-"začal, když v tu se Claire postavila a vznesla poslední námitku vůči prohlášením.
Doufala jen, že soudce dodrží slovo a Jeana propustí.
"Všechno to jsou lži. Přiznávám, částečně jsem si to vymyslela. Jean s tímhle vším nemá nic společného ani já a má sestra ne. Může za to má matka."
Vytáhla papír, který padělala a podala ho soudci. Byl to papírek s propuštěním Amadei, podepsaný její matkou. Byl to sice náhradní plán, ale něco v ní chtělo, aby to udělala. Ovšem i tak musela dodržet ty podmínky určené její matkou, byla pronesena a vyhlášena před rádci, takže i kdyby byla její matka zemřela, mohla by její sestra zemřít také.
Soudce si na orlí nos nasadil malé brýle a pečlivě listinu prostudoval. Vydal ze sebe překvapivé: "Hm." a sklidil si brýle do malé krabičky.
"Soud je u konce. Princezna Claire vydala pečlivý důkaz, co ukazuje v nevinnu Jeana Pierra a naopak, zatracuje královnu. Tímto nařizuji, aby byla královna vzata do vězení a zítra za úsvitu popravena. Děkuji."
Vstal a za protestu některých jedinců, co stáli proti Jeanovi, odešel. Strážní sundali Jeanova pouta a pustili ho. Soudní síň se během několika mála minut vyprázdnila. Claire se rozběhla k Jeanovi a skočila mu do náruče.Stoupnula si na špičky i když jí to nebylo moc platné a několikrát ho se vší něžností políbila na rty.
Sladce se usmála, otevřela oči a vrátila se ke své původní výšce. Jean se smál, mírně zamilovaně poblázněně, byla tak neuvěřitelně šťastná, že nebyla sama, kdo to prožíval také.
"Takže ty jsi udala svou matku namísto mě?"řekl pobaveně a posadil se s ní na jednu z dolních lavic.
Přitáhl si jí k sobě tak natěsno, až se dotýkali rameny a mocně zívnul. Byli oba po namáhavém dni vyčerpaní, stalo se toho tolik…měli chuť dva dny v kuse prospat.
"Ano. Ta zlá mrcha mě štvala. Neustále mi lezla na nervy a navíc…zdá se mi, že ani neumí vládnout."odpověděla se zpožděnou reakcí Claire a začala si pohrávat s jeho prsty.
Bylo legrační, že on měl ruku dvakrát tak větší co ona. Oproti němu je měla jako tenké špejličky.
"A jen tak mimochodem…víš, že bude muset být zvolen jiný vládce?"zvážnil Jean a nasadil kamenný výraz.
"A? Samozřejmě, že to vím. Jen nechápu, jak to myslíš…"zašeptala, nahlas vzdychla.
"Myslím to tak, že buď ty nebo Amadea se stanete královnou! Bude to v podstatě souboj o trůn, ale jelikož…chceme Amadeu "odvést" pryč, staneš se zřejmě královnou ty."
"Co?"
Claire šokovaně vytřeštila oči, chytnula se za ústa a v němém výkřiku zalapala do dechu. Měla pocit, že to s ní šlehne, hlava se jí točila a nebýt Jeana, co jí zachytil a přejel jí pod nosem pytlíček s čichací solí, asi by zkolabovala. Zase. V poslední době až moc často…chtěla zvážnit, že by začala nosit jiné střihy šatů, takové ty, co nesvazují plíce do malých uzlíčků neštěstí. Ale říkat o tom nikomu nechtěla, v módě byly korzety a ona z řady vystupovat nechtěla.
"V pořádku?"pohladil jí Jean po tváři a vzal jí do náruče.
Vděčně se na něj podívala a přikývla. V tom stavu už by nikam nedošla, síla jí jako zázrakem vymizela z celého těla a jediné co jakžtakž dokázala ovládat byl mozek.
Ta myšlenka byla jako vysávač.
"Jo. Polož mě na zem, dál to zvládnu sama."
Opatrně se vyprostila z jeho náruče a seskočila na zem. Chytla jeho ruku, sevřela ji a pomalu šla do svých komnat. Museli se na chvíli rozloučit, oba byli unavení, navíc, kdyby byli spolu, asi by zrovna spát nemohli.
**
Tiché vrznutí dveří jí probudilo ze spánku. Ačkoliv byla příšerně vyčerpaná, otevřela oči a posadila se v posteli.
Někdo vešel do jejích komnat, litovala, že na noc zhasnula svíčky. Matné, opatrné kroky někoho, kdo se snažil být neviděn, neslyšen, necítěn, se přibližovaly. Na zádech jí vyskočila husí kůže. Měla strach, nebýt toho, že by to mohl být Jean, asi by křičela. Odhadem mezi ní a onou osobou zbývalo několik metrů, cítila ten hluboký dech. Téměř ho poznávala, někdo, koho znala ho měl také.
Něco těžkého se položilo do jejích peřin a nahnulo se to nad ní, až se oba srazili hlavami. Claire zaúpěla a to cosi odstrčila kus od sebe. Dobře, už nebylo pochyb, byl to muž. Poznala to dle tvaru těla, toho, jak těžce dýchal a potichu mluvil.
"Claire, klid, to jsem já."
Byl to Jean, měla pravdu. Samolibě se usmála, chytla ho za košili a přitáhla k sobě. Měli spolu hodně co dohánět. Zvlášť poté, co jí tak výrazně vygumoval a zničil náladu.
Strhla ho k sobě, s hladem hodným vlkodlaka se k němu přitiskla a políbila ho na rty. I on byl podobně divoký a nezlomný, všechno jí oplácel, s možná ještě větší vervou.
Nabral její vlasy do rukou, mírně za ně zatáhl a zaklonil jí hlavu.
"Jeane, jsi v pořádku?"nevydržela to Claire a vyhrkla to ze sebe.
Připadalo jí to na Jeana až moc…rychlé, Jean nikdy příliš nespěchal, toto jí připomnělo něco jiného, z onoho večera s Paulem. Pár sekund jí připadalo, jako to byl on a nejistota narůstala.
Jean se z její náruče vytrhl, rychle vstal a vyrazil ke dveřím.
"Ne, vrať se!"vykřikla potichu, "Co se děje, proč mi nic nechceš říct?"
"Jsem Paul, ne Jean. Mrzí mě, že sis nás spletla. Promiň, ale myslel jsem, že pro tebe něco znamenám. Očividně jsem se krutě mýlil."
"Bože, Paule! Co tu děláš, tady bys být neměl!"vyhrkla, velikost jeho slov ji nedošla.
"Tys také neměla být včera večer u mě. A také jsi přišla. Napadlo mě, že to pro tebe nebylo takové jen tak, ale bylo to něco víc. Chápu to. Vybrala sis bratra a ani se ti nedivím. Vždyť kdo byl chtěl být s podřadným bratrem…Omlouvám se, že jsem chodil. Už mě nikdy neuvidíš, nikdy se to nebude opakovat. Sbohem, Claire."

Vykročil z místnosti, zavřel za sebou dveře a Claire zanechal ve smuteční prázdnotě s pocitem, že je sama, opuštěná, jako princezna zavřená ve věži.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

Krásná kapitola :)

2 LussyNda LussyNda | Web | 10. dubna 2014 v 21:30 | Reagovat

skvělá kapitola :-)  :-)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 11. dubna 2014 v 17:38 | Reagovat

Wow.. prvně ten soud a potom to s Paulem. Jsem ráda, že ten soud vyhráli, i když za jakou cenu. Je mi líto té královny, protože ona přece nic neprovedla. Je to nespravedlnost! A teď bude královna Claira. No lepší královna snad asi nebude *ironický pošklebek*. A potom to s Paulem. Au. Tak hnusný to od ní bylo. Ale ona umí kolem sebe jen kopat a nehledět na ostatní. Je mi ji vlastně líto. Jinak napsaný je to dobře, čte se to ještě líp a prostě odkonalost ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama