Záchvěv- Prokleté město/ 2

20. dubna 2014 v 0:00 | Milenne |  Záchvěv: Prokleté město
Kapitola psaná tentokrát z mého pohledu (je to hrozné, ano, ano, já vím. xD) a každopádně se mnohem více těším na to, až bude psát sestřička, protože ona je zkrátka nejlepší. :33 :D
Tak si užijte kapitolu a budu se těšit na vaše komentáře. :)

A kdo chce, tak KLIK! :33


Stephanie přikývla, vytáhla si z kapsy krabičku cigaret, a jednu z nich hbitými prsty vylovila. Zapálila si ji a natáhla krabičku k sestře.
"Chceš taky?"
Candice znechuceně zavrtěla hlavou. Ten sestřin zlozvyk nesnášela, už tisíckrát se jí ho pokoušela zbavit, ale Stephanie nikdy nenašla dost síly, aby s tím skončila úplně. Takže po dvou, třech dnech měly zase začouzené záclony a vyuzené oblečení. Někdy se divila tomu, že je její sestra tak sportovně nadaná, přesto, že kouřila. Ale rozhodla se to neřešit.
Váhavými kroky došla k jedné židli, oprášila ji a opatrně si na ní sedla. Dřevo přitom nahlas zakřupalo, jen taktak se pod ní nerozlomilo. Candice bylo již od začátku jasné, že v tomto domě nemůže věřit absolutně ničemu. I podlaha vrzala a skřípala, jakoby se měla v sekundě proměnit na jemný dřevěný prášek a obě je pohltit do temných prostorů, co zcela jistě pod domem byly.
Stephanie se rozkašlala a Candice k ní rychle obrátila zrak. Nad její sestrou byla hromada kouře a ona tam stála a smála se tomu, zatímco se dusila. Protočila oči, rychle k ní došla a odtáhla ji o kus dál. Její sestra byla skutečně bláznivá, hlavně, když byla pod vlivem nějaké látky.
Vzala jí cigaretu z ruky, hodila jí na zem a zadupla, aby přestala hořet a nezpůsobila požár celého domu. Strčila do Stephanie, která spadla na onu židli a sama si sedla na trojnožku, která byla vedle ní.
Nad jejich hlavy hlasitě zadunělo. Bouřka byla čím dál silnější, začal dunět i silný vítr, div nerozbil už tak chatrnou střechu domu a oběma dívkám došlo, že si ještě nějaký čas v domě pobudou.
"Candy, podívej se, kolik je hodin,"zašeptala Stephanie a šťouchla sestru do ramene.
Dotyčná ji zpražila pohledem, ale zarazila se. Na její sestře bylo cosi podivného. Třásla se, téměř v nezvladatelných křečích, kulila oči a oční bělmo jí postupně pohlcovalo duhovku i zorničku.
"Steph?"zašeptala Candice a rychle se zvedla.
Stephanie něco zabručela, vstala a roztrhala své oblečení na cáry. Candice ztuhla a téměř neslyšně se zvedla. Byla k smrti vyděšená a chtěla pryč. Neměla žádné ohledy na svou sestru, jediné, co skutečně chtěla bylo se od ní dostat co nejdále.
Začala pomalu couvat ke dveřím, rychle se otočila a vrhla se k nim. Několika pohyby je otevřela a vyběhla ven do bouře. Neotáčela se, co nejrychleji běžela směrem do lesa. Slyšela za sebou doslova šílený smích, křupání větviček a jak za ní někdo běžel. Plíce jí zešílely, nemohla popadnout dech a náhle zakopla o zkroucený kořen malého stromu. Ústa se jí naplnila hlínou, stejně tak i nos a hlavou se praštila do kamene, který se tam najednou objevil. Na čele se jí vytvořila malá ranka a pramínek krve jí stekl přes líce až k bradě. Něco ji v tu chvíli, kdy se chystala zvednout popadlo za ruce a zvedlo ze země. Drtilo ji ruce úplně železným stiskem až je téměř necítila.
Stěží se dokázala otočil, zírala přímo do očí…
Candice se zmohla na pouhý výkřik, těsně předtím než omdlela a upadla do náruče té odporné věci.
V dále zahřmělo. Bouřka odešla.



Candice brněla a třeštila hlava, zasténala a chytla se za pulsující ránu na čele, která pořád krvácela, jenom slabším proudem. Setřela si krev z čela a otevřela oči. Poslední vzpomínka byla, že se Stephanie vešla do toho domu schovat se před tou bouřkou poté bylo všechno rozmazané anebo raději zapomenuté? Stalo se snad něco, co jí k smrti vyděsilo nebo odradilo od toho, aby si informace uchovala?
V místnosti, byla tma. Absolutní tma, přes kterou vůbec nic neviděla a možná to i bylo i dobře. Přesně v tu chvíli, kdy se chystala zvednout, aby zjistila rozsah škod a zraněních na svém těle se rozsvítilo v místnosti světlo proudící z malé skoro rozteklé svíčky.
Candice se přestala hýbat a mlčky sledovala bělostnou postavu, která seděla na malé židli a probodávala ji černýma očima. Přejížděla si dlouhými zahnutými nehty po paži až se jí tam tvořily úzké růžové čárky a blaženě se usmívala.
"Co jsi zač?"vyhrkla Candice, odněkud nabrala neuvěřitelnou odvahu a vstala.
Chystala se jít k bytosti/dívce blíž, ale nemohla se pohnout, byla připoutaná lanem ke zdi a mohla popojít maximálně tak o metr blíže.
Dívka se protáhla jako kočka, nehty si rozčesala bílé vlasy a přiblížila se k ní. Vzala jí za ruku, pečlivě jí prozkoumala a nakonec jí lehce škrábla nehtem.
Candice zasyčela bolestí, ovšem neucukla. Bylo to jako s divokým psem, hnuli jste se a riskovali kousnutí. Dívka se k ní naklonila až byly obličeji úplně naproti sobě, Candice měla co dělat, aby neuhnula pohledem, nesrazila dívku k zemi, nějak se vymotala z provazů a utekla pryč. Bála se, bože, ona se bála holky, co byla o přinejmenším dvacet centimetrů menší než ona!
"Jmenuji se Marzie."představila se vznešeně, narovnala se do plné výšky a pohodila sametovými vlasy až Candice pleskly přes tvář.
V jejím hlase bylo znát napětí, také byla poněkud -zmatená?- a Candice v něm rozeznala i náznak severeského přízvuku.
Nespustila z ní oči, zatím co byla Marzie několik decimetrů od ní, všechno v Candice se svým způsobem bránilo. Věděla, že dokud tu s ní bude, tak nebude v bezpečí.
A byla jí ještě k tomu příšerná zima.
Zatřásla se, rukama si objala hrudník a schoulila se na zem. Všechen ten led jakoby snad vycházel z Marzie...co byla zač, duch?
"Copak, je ti zima? Bolí to, studí, pálí?"vysmála se jí a ukázala prstem na její šrám, který se během několika minut změnil na otevřenou ranku plnou krve, "Jestli ne, brzo začne. Ale nejdřív je na řadě někdo jiný..."dodala tajemně a mávla rukou kolem sebe, téměř přivolávajíc něco kouzelného.
"Kde je Stephanie?"uvědomila si náhle Candice a zvedla se ze země rychleji, než očekávala.
Ta síla se v ní vzedmula spolu s ochraným instinktem, který vůči mladší sestře chovala.
"Hledáš svou sestru? Pokud se nemýlím, potkal ji podobný osud jako tebe, jenom poněkud...krutější. Přeci jenom jsem do ní musela vstoupit, ani nevíš, jaká legrace byla, když jste přede mnou utíkaly. Snad jako bych vás ani nemohla chytit. Ale víš, ty co? Něco by sis měla zapamatovat."
Odmlčela se, zamyslela, hledala ta správná slova.
"Tady je všechno řídím já. Ty a tvá sestra tu nemáte vůbec nic a abych byla upřímná, myslím, že svou babičku neuvidíte. Živou ne. O mrtvé by se ještě uvažovat dalo, vzhledem k tomu, že leží vedle tebe."
Candice se proměnila v ledovou sochu. V hlavě jí pořád dokola běhalo, ať se tam nedívá, neotáčí, že to Marzie nemyslí vážně, přesto...
Zaječela. Zírala přímo do prázdných tmavých důlků lebky, která byla jako jedna z věcí v onom sklepě zářivě bělostná.


Nemohla se nadechnout, nemohla otevřít oči, stala se druhým člověkem v pozadí. Snažila se Candice uklidnit, říkat jí, že je to v pořádku nic se neděje a v neposlední řadě, ať utíká a hodně rychle. Její tělo automaticky vstalo, lehkými tichými kroky došlo na druhou stranu pokoje a pravou rukou odkrylo látku, která byla přehozena přes velké zrcadlo, vysoké téměř jako ona sama. Viděla svůj vlastní odraz v něm, nijak se nezměnila, když v tu náhle...zablesklo se a místo jejího těla se v zrcadle objevila mnohem menší bělovlasá dívka s černýma očima a lstivě se na ní usmála.
Stephanie vykřikla a šokem spadla na zem. Už opět mohla ovládat své tělo, nevěděla, zda-li to bylo dobré nebo špatné znamení.
Opřela se o lokty, vyšvihla se do sedu a snažila moc nedýchat, protože jejím pádem se rozvířilo moc prachu, který by jejím plícím nesvědčil.
Vstala a podívala za sebe, místo, kde v zrcadle stála ta dívka. Nikdo tam nebyl, žádné stopy podrážek, nic. Zdálo se jí to snad nebo to zrcadlo byl podfuk na to, jak děsit lidi?
Přistoupila k němu a v rychlosti ho prozkoumala. Nezdálo se, že by ukazovalo něco jiného než skutečný obraz, takže to byla skutečně asi jen halucinace.
Naposledy zahřmělo a dovnitř domu vniklo více světla. Konečně se bouřka přemístila někam jinam.
Stephanie se usmála, chystala se vyjít ven z domu a najít Candice, která se jako šílená šla proběhnout v bouřce do lesa, když si uvědomila, že jí něco stojí v cestě. Nějaká zeď, věc? Ne, člověk.
Dívala se dolů na bosé porcelánové nohy a neodvažovala se zdvihnout zrak, protože něco v ní dobře vědělo, o koho jde. Přestala dýchat a udělala jeden maličký krok vzad, aby aspoň byla mezi nimi nějaká vzdálenost.
Chladivá paže jí mocně uchopila pod krkem a Stephanii došlo až moc pozdě, že udělala chybu. Dívka jí bez problémů zvedla o bezmála několik centimetrů nad zem a hodila přes celou místnost až na hromadu starého harampádí. Stephanie do něj s hlasitým nárazem dopadla, ruka se jí při pádu ohnula do nemožné pozice a ona ji vůbec necítila. Tvrdě skousla čelist, aby nezakřičela bolestí a pokusila se zvednout.
Pryč, pryč, pryč, všechno v ní křičelo, ať zmizí. Ta dívka ji naháněla hrůzu už když jen stála kousek od ní. Natož teď, když ukázala, že má sílu hodnou dvoumetrového stokilového kulturisty.
"Ty mi chceš snad někam utéct?"zeptala se jí falešným medovým hláskem a znovu ji chytla pod krkem, tentokrát nepustila.
Jen čím dál více umocňovala svůj stisk, až Stephanie začala měnit barvy. Zrudnula, poté nabrala modrou, následně šedou barvu a ztraila vědomí z nedostatku kyslíku.
Poslední, co si těsně předtím uvědomila bylo, že dívka nestála nohama na zemi. Vznášela se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 9:24 | Reagovat

Krásna Milí <3 Těším se na pokračování:-)
Jinak, k anketě --> já jsem rozhodně pro videa:-)

2 Calla Calla | Web | 20. dubna 2014 v 15:51 | Reagovat

Úžasné! Skvělé! Prostě senzační! :) :D Moc se těším na další kapitolu. :) :D Clara to napíše určitě stejně dobře jako ty. :)

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 16:00 | Reagovat

ÓÓÓóóóóó!!! Děláš si ze mě srandu?! To je skvělý! Co to jako je ten konec?! Já chci další! Hned!
Sice tu předchozí část byla docela dávno,takže jsem musela vzpomínat, ale pak to jen jelo. Snad tu další kapitoly budou co nejdřív! :D

4 Kačíí Kačíí | Web | 20. dubna 2014 v 18:33 | Reagovat

Hej... tak to se mi líbí.... píšeš skvěle :3 Moc se těším na vaše další kapitoly :-)  :-)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 20. dubna 2014 v 21:26 | Reagovat

úžasná kapitola. Musela bych lhát, kdybych řekla, že jsem se nebála. V mnoha místech mi opravdu běhal mráz po zádech. Je to super kapitola plná překvapení! V jeden okamžik jsou se sestrouv nějakým divným době a v druhým je má v moci nějaký divný chuch? Chudák holky, i když si za to můžou trochu sami. A ten duch, Marzie, se mi líbí! Drsná a zlá Uuu... :D Makejte další kapitoly, protože tohle je úžasně hororová, napínavý, suprová povídka! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama