Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 13

26. dubna 2014 v 0:25 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
Tak, je tu třináctá kapitola Sv a něco málo z budnoucnosti této povídky se odhaluje. Přijde někdo z vás na to, kdo je Lena?
Som zvědavá. xD

Kapitola 14.

Stephen si vzal nůž do zubů a jemnými prsty, co by se hodily spíše k profesionálnímu pianistovi rozvázaly uzly, které poutaly Claru k židli. Jedna část jeho mozku si nebyla úplně jistá tím, co dělá, křičela na něj, ať toho nechá, že Clara je jenom prachobyčejná lhářka, co si zaslouží být rozpárána a předhozena krysám (celé počínání by samozřejmě mělo mnohem brutálnější nádech), ale ta druhá, ta, která poslouchala srdce na něj volala pravý opak. Claru i přes to všechno miloval, byl do ní zblázněný od první chvíle, co ji uviděl a to, že ji nakonec získal jeho bratr snášel příliš těžce.
Skrčil se, rozpletl poslední uzel a pomohl jí na nohy. Vděčně na něj pohlédla, chytla se jeho ruky a nechala se vytáhnout na nohy jako skleněná panenka. A stejně tak lehce, jako ji zvedal se mohla i rozbít.
"Děkuju, Stephene,"poděkovala mu, usmála se a políbila ho na tvář, jako by se nic nestalo.
Přesně v tu chvíli mu v mozku docvaklo, že udělal chybu. Jeho srdce bylo oklamané jejím představením tak, že pukalo v miliónech kousků do jeho těla. Zase. Jako kdyby to už třikrát nestačilo. Než ji stačil chytit za ruku a vyjasnit si s ní pár věcí, lstivě se ušklíbla, pohladila ho po tváři a rychle zmizela.
Hádal, že šla za Sethem, rozhodně nebyla tak hloupá, aby zůstala bez ochrany jeho bratra, když na ní měl spadeno.
Vzteky zavrčel a silou kopl do židle s pouty, která se s hlasitým zaduněním zřítila na zem v oblaku prachu. Unikla mu doslova masivní příležitost, pomstít se bratrovi. Už jednou se něco stalo, nedávno s Milenne a jemu už to lezlo na nervy. Pokaždé v tom totiž měl prsty jeho bráška. Bráška, který mu pomalu a zdatně lezl na nervy.
**
Užíval si klapot svých těžkých motorkářských bot na podlaze sklepa a zamyšleně přejížděl pohledem po pastech, které se tu nedávno jako zázrakem objevili. Tušil, že nějaké jsou od Clary, pár jich bylo označených jejím jménem, ale ty další…jediné známky toho, že je někdo ručně sestavil byly, že pár šroubů bylo lajdácky přišroubovaných a málem se celé pasti rozsypaly.
Pamatoval si jenom jednoho člověka, dívku, který takhle nepečlivě sestrojoval pasti, dokonce i s něčí pomocí bylo hrozně nešikovná, avšak…Milenne to být nemohla. Jak dobře věděl, byla s Thomasem u něj, ti dva se od sebe nehnuli ani na krok a takhle riskovat svůj život by jí Thomas nikdy nedovolil. A taky nastávala otázka, jak se tam ty pasti vůbec dostali. Copak už přestali být tak obezřetní, že jim nějaký amatér dával do sklepa pasti, aby je použili a všechny jejich zkoušky skončily propadákem?
Zastavil se, prohrábl si hebké tmavě hnědé vlasy a promnul si bradu. Myšlenky mu v hlavě létaly rychlostí blesku, přesto mu odpověď stále unikala, skrývala se před ním. Možná, že pravdu ani znát nechtěl…
"Sethe, miláčku, jsi tu?"
Zarazil se, vykulil oči ani na okamžik neváhal nad tím, že ta osoba, co to na něj zakřičela byla Clara, přesto ta věta v něm vyvolala řadu nepěkných vzpomínek.
Vzpomínek na Wendy. Byla první, koho kdy miloval a jak skončila? Zemřela jeho vlastní rukou a přes to, že se ze všech sil snažil Claru chránit, někdy vybuchl. Ještě nezapomněl na chvíli, kdy ji málem udusil, stejně jako Wendy a od té doby si přísahal, že jestli Claře ublíží, zabije se. Nikdy mu na nikom více nezáleželo a to byl sobec. Velký.
Musel se nad tím usmát, ani nevěděl proč. Myšlenka, že sám sobě připadá jako sobec…
"Uf, tady jsi! Divila jsem se, že nejsi nahoře. Co tu děláš?"vychrlila ze sebe Clara a stoupla si k jeho boku.
Byla zadýchaná, zdálo se, že odněkud běžela, ovšem nehodlal to řešit. Nechtěl zasahovat do jejího soukromí, přeci jen i on měl nějaké zásady.
"Jenom tu něco kontroluji…nepůjdeme nahoru? Mám hlad a navíc, už dlouho ti slibuji tu lekci vaření. Jestli chceš, můžeme začít dneska."nabídl se jí a tentokrát mu na tváři vyvstal pravý, nefalšovaný úsměv.
Jenom s ní se cítil sám sebou, jako už dlouho ne. Mlčky na něj pobaveně zírala svýma hnědýma očima a nakonec přikývla. Viděl jí na očích, že mu chtěla udělat radost, poté, co zjistila, že rád jí ho doslova vykrmovala. Jenom všechno musel vařit on a to poněkud...znepříjemňovalo celé dění.
"Tak jdeš?"
U dveří se na něj otočila s otázkou vepsanou i v očích a on si až v tu uvědomil, že pořád stojí na totéž místě jako sloup.
"Jdu."
**
Clara vše chytře naplánovala, poté, co napálila Stephena a šla se Sethem na hodinu vaření už přišlo jen to zábavné a radostné. Seth jí chtěl naučit lívance, sám to navrhl, tak souhlasila, ale prvních patnáct minut bylo poněkud jiných, než oba plánovali. Pamatovala si jen, že jí přetahoval zástěru na vaření přes hlavu a pak oba leželi natažení na kuchyňské lince těsně přitisknutí k sobě. Kdyby dovnitř někdo přišel, rozhodně by měl zábavnou podívanou.
Na nose ji přistálo cosi mokrého a studeného, automaticky sebou trhla a vytrhla se z přemýšlení.
"Hej!"okřikla Setha, který se na ní z opačné strany stolu šklebil a dál míchal těsto, které se mělo zanedlouho smažit, aby z něj vznikly sladké placičky, které dokázaly osladit jakoukoliv dobu.
"Nedáváš pozor,"zasmál se a cákl na ní několik dalších kapiček těsta.
Jedna ji přistála na tváři, druhá na čele a třetí přímo na bradě. Otráveně se zamračila, setřela si je a pleskla Setha přes ruku.
"Nech toho a radši uč. Ty si pořád stěžuješ, že vaříš jenom ty."
Hořce se usmál, ale nijak to nekomentoval. Měl jediné štěstí, protože si k sobě už Clara přitahovala celkem velký a těžký dřevěný váleček, který se nebála použít.
Zazvonil zvonek, oba najednou zareagovali, jenomže Seth byl rychlejší, vrazil Claře mísu s těstem do ruky, naštvaně si přetáhl zástěru přes hlavu a odpochodoval ke dveřím. Clara začala automaticky míchat, přesto špiclovala uši, kdyby náhodou něco zaslechla.
Slyšela rychlé a vzteklé dohadování Setha s jakýmsi mužem, rána, jak práskl do dveří a jeho kroky, které se vracely.
Obratně si stoupnula zády ke vchodu do kuchyně, míchala, jak jen mohla a tvářila se nevědomky a nevinně. Právě se před jejíma očima stalo něco hodně divného a dost ji zajímalo, co to bylo. Měla totiž takový neblahý pocit, že…
"Tohle je pro tebe,"řekl Seth, hodil před ní malý balíček a vzal si od ní mísu.
Nabral na vařečku trochu těsta, pečlivě zkontroloval jeho hustotu a dál Clara nevnímala. Vzala do ruky malý balíček velký jako její dlaň a rozmotala malou lila stužku, která ho držela pohromadě. Navzdory jejímu překvapení tam byl jen malý přehnutý papírek, nic více. Žádný prst ani ucho.


"Myslíš, že je ONA tím nejhorším, co tě potkalo? Tak se těš, až se opět setkáme, pro tebe to bude bezpečné, ale ne pro Mistra. Budu se těšit… -Lena
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mayline Mayline | Web | 26. dubna 2014 v 14:50 | Reagovat

Je to super! :) Takové tajemné a to se mi líbí!
A kdo je Lena fakt netuším..:D Asi jsem úplně blbá :D :(

2 silluety silluety | Web | 26. dubna 2014 v 18:59 | Reagovat

krása:O zase luxusní:O

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 20:30 | Reagovat

Dokonalé :OOOO Fakt skvělá kapitola :O
chci hned další :OO !!

PS. Chtěla sem ti říct že tu nebudu cca. dva týdny nevím přesně jak dlouho jelikož nám blbne net..Takže mě prosím kdyžtak omluv.. Díky :)

4 Scriptie Scriptie | Web | 27. dubna 2014 v 20:59 | Reagovat

Vždycky jsem na tohle byla absolutně levá. Takže... zatím nemám moc námětů, kdo by mohl být Lena. Nějaká holka... :-D
Jinak, skvělá kapitola, samozřejmě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama