Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 12

16. dubna 2014 v 0:59 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
A je tu další! :) Doufám, že tu bude alespoň pár komentářů, nerada bych povídku psala pro nic za nic. :)
Každopádně, ať se líbí a zítra tu čekejte druhou kapitolku Záchvěvu, tentokrát z mé strany. :)


Kapitola 13.

Seth nechal spící Claru v pokoji, tiše se z něj vyplížil a naznačil Abigail, aby si dala oraz. Byl schopný v noci ohlídat dům sám, jen málokdy se tu stalo něco divného. Navíc, v poslední době vůbec nemohl spát a jelikož nechtěl budit Claru světlem z lampičky, aby si mohl aspoň číst, raději se procházel po domě.
Znal ho jako své boty, bydlel tam zhruba pět let a v hodinách a dnech nudy, kdy jeho otec odcházel bez ohlášení z domu, měl spoustu času na to, aby dům prozkoumával. Pořád lepší než tvrdnout v jedné místnosti s jeho bratrem.
Vyběhl schody do prvního patra a nakoukl do místnosti, ze které Abigail všechny hlídala. Neuposlechla ho, pořád zírala do obrazovek jako ostříž, v jedné ruce kafe a hltavě ho upíjela. Zajímalo ho, jestli ta holka vůbec někdy spala- jela nonstop.
"Můžu tě vystřídat?"zeptal se jí mile a přitáhl si vedle ní jednu židli.
Bleskurychle po něm šlehla pohledem, odsunula se kus od něj a zase brejlila do obrazovek. Svou práci brala vážně, elektronika byla její vášeň.
"Ne. Měl bys jít pryč. Tady bys neměl být."odpověděla stroze a bez strachu.
Pár let žití s vrahy ji zocelilo, nebála se nikoho, snad pouze Teda.
"Ale mohl. Podívej, potřebuju najít pár kamerových záznamů na Tedovo přání. Mohla bys prosím jít pryč?"požádal ji.
Zatímco lež z jeho úst vyklouzla tak lehce, to slovo "prosím" se mu v krku zadrhlo a vytvořilo zvuk podobný zakašlání.
"Já odsud prostě neodejdu, Sethe. Smiř se s tím. Ty záznamy ti pomohu najít, ale jinak máš smůlu. Z jakého dne?"zamumlala, vypila zbytek kafe z hrníčku a automaticky si z hromady, co ležela vedle její levé ruky vzala další.
"Víš co, Abigail? Abys neskončila jako Nathasha. Našla se jenom její ruka a do teď nemáme sebemenší stopu. Začni si hlídat záda."zavrčel, vstal a hlasitě za sebou zabouchnul dveře.
Vztek v něm vřel. Ta výbušnost ho ovládala většinu života, od té doby s Wendy…
Otevřel dveře do sklepa, chystal se jít dolů, když v tu chvíli se zarazil. Všiml si šmouhy krve, jak byla rozmázlá na hraně třetího schodu. Někdo tam dolů táhl něco zraněného.
Seběhl schody a rozsvítil světla starých zářivek. Všechno vypadalo stejně, jako když tam odtud předtím odcházel. Ačkoliv, dal by ruku do ohně za to, že tam ta šmouha nebyla. Nebo byla? Copak ji mohl přehlédnout?
Dvířka od pravé cely vrznuly a vyběhla z nich malá tlustá krysa, která se zatoulala docela dost daleko od svého bydliště, krysy totiž byly ukryté mnohem hlouběji v sklepení. Tohle byl pouze začátek.
Vzal ji do ruky, pohladil po sametovém kožíšku a zvedl se ze země. Šmouhy krve pokračovaly, jako slabé čárky se táhly až k místnosti, které se přezdívalo mrazák. Seth nic nechápal, co se tam stalo, kdy se to stalo, jak se to stalo…
Krysa zapištěla, vyskočila z jeho sevřené a doběhla k mrazáku. Začenichala, zahýbala čumáčkem a tenkými drápky zaškrabala na tlusté, ledem pokryté dveře. Působilo to poněkud strašidelně a morbidně, nikoliv pro Setha. Ten se usmál, pochopil, že má krysa hlad. A od čeho byl mrazák? Aby se v něm uchovávala cenná a výživná potrava pro jeho miláčky.
Několika rychlými pohyby si pohrál s bezpečnostním zámkem, otevřel dveře a pustil hladovou krysu dovnitř, přičemž jí šel v patách.
Náhle se zastavil, zarazil a vykulil oči. Nevěděl, jestli se má smát nebo udivovat. Krysa k nezvanému a poněkud živému návštěvníkovi mrazáku doběhla, očichala ho a zakousla se mu do odkrytého bílého a studeného zápěstí.
Jeho bratra to probudilo, trhnul sebou, zařval a krysu odhodil stranou. Rychle vstal, oprášil si ledové krystalky z vlasů a oblečení a zpražil pohledem Setha.
"Dobře, už se můžu začít smát."pomyslel se a rozesmál se.
Měl v plánu pogratulovat tomu, kdo ho sem zavřel, svému bratrovi by větší lekci neudělil.
"Není na tom nic k smíchu, Sethe. A teď, když dovolíš si jdu vyřídit účet."prohlásil a chystal se odejít a pomstít tomu, kdo mu to udělal, ale Seth ho rychle chytl za rukáv mikiny a zastavil ho.
"Kdo ti to vlastně udělal?"zeptal se zvídavě.
"Copak ty o tom nevíš? Ona se ti ještě nepochlubila? To se divím. Každopádně, bys měl Claře poděkovat."odsekl, vytrhl se mu a spěchal nahoru.
Najednou Seth litoval toho, že vůbec vylézal z postele. Protože kdyby tam zůstal, Claře by se nic nestalo a rozhodně by byla v bezpečí, ne jako teď, když se na ní chystal jeho doběhla rozzuřený malý bratříček.
**
Měla hezké sny, bez Mrchy. Jak udivující. Možná to byla odměna za to, že svůj úkol splnila tak rychle, měla v plánu si s tím příště zase pospíšit. Věděla moc dobře, že Mrcha bude mít nevyčerpatelnou spotřebu příkazů a že jen tak neodejde. V duchu už se s tím smířila. Bude ostatním ze života dělat peklo.
Převalila se na druhý bok, shrábla k sobě veškerou peřinu, která byla poházená okolo a zabalila se do ní. Minule jí v tom hezkém snu něco vyrušilo, doufala, že aspoň tenhle přečká noc v klidu a míru.
A doufat jí očividně nestačilo.
Jakmile si to ve snu pomyslela, něco s ní zatřáslo tak tvrdě, že spadla z postele a ten tvrdý náraz ji probudil. Ochromená šokem jen otevřela oči a zírala do tmy. Ticho. Nikdo tam nebyl nebo aspoň nikoho neviděla. Copak se jí to zdálo…? Ne, z rohu místnosti se ozvalo tlumené zašustění.
Zvedla se, nabrala pokrývky do náruče a hodila je do postele. S tichým dopadnutím na ní spadly a pak si pamatovala jen to, jak na ní někdo skočil. Praštila se hlavou o zeď a následných několik minut se jí vymazalo z mysli.
Když se opět probudila, nemohla se hýbat, byla přivázaná k židli a v puse měla roubík. Hlava jí pořád trochu třeštila, avšak instinkty přežít jely naplno. Vyzkoušela její pouta, provaz nebyl moc pečlivě utažený, někdo to dělal ve spěchu a ve vzteku. Ve velkém vzteku.
"Tak co, už lituješ toho, co jsi udělala?"
Hlas se jí zabodl do zad jako velká dýka a Clara se přestala hýbat. Přestala i dýchat a mrkat. Už chápala, co se děje.
Stephen, to byla ta příčina proč tu byla. Nějak se dostal ven z mrazáku a chystal se jí pomstít. Clara věděla až moc dobře, že to, co bude následovat bude hodně bolet, proto se uchýlila k pozitivní alternativě "omluva, přemlouvání se rovná faleš".
"Stephene, mrzí mě to. Nechtěla jsem to udělat, ale,"začala a poskytla si malou dramatickou pauzu, aby jí z oka stekla falešná slza vytvořená vzpomínkou, kterou vyvolávala pokaždé, když nutně potřebovala, když nastávala podobná situace.
"Ale někdo mě k tomu donutil. Promiň. Moc se omlouvám i když vím, že to moc nespraví."zašeptala a koutkem oka sledovala, jak se jeho paže s velkým nožem sklonila.
Lež na něj zabrala, všechno na něm to dokazovalo. Pokleslé držení těla, smutný a zároveň podezřívavý pohled- měla ho na háku.

Zase byla ta, kdo hru ovládal, ne ta, kterou ovládala hra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 9:08 | Reagovat

Jasné že ju nepíšeš nadarmo, mne osobne sa veľmi páči, teším sa na ďalšiu kapitolu :)

2 silluety silluety | Web | 16. dubna 2014 v 16:56 | Reagovat

Týjooo :O zase jako vždycky krásný:3 piš dál :)

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 22:28 | Reagovat

Nepíšeš jí nadarmo! Třeba já tuhle povídku čtu ráda :3 a ostatno jistě taky... :3 a opět musím říct že je naprosto dokonalá :3 :-D Sakra, jak to děláš že tak skvěle píšeš??? :O

4 adelsdiary adelsdiary | Web | 16. dubna 2014 v 23:26 | Reagovat

Tolik hrníčků kafe :D No teda :D Jinak supr kapitola těším se na další :3 :D

5 Xanya Xanya | Web | 18. dubna 2014 v 20:25 | Reagovat

Už jsem se bála,že jí něco udělá. 8-O Ten konec byl dokonalej,jsem zvědavá jak to bude dál. Super kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama