Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 11

9. dubna 2014 v 0:03 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
Napsána další kapitola, dokonce jich mám několik v zásobě, tak ať se líbí. x)
P.S. Mrzí mě, že se vám povídka nelíbí, ale mohli byste mi alespoň říct, kde jsem udělala chybu a celé to zkazila? :x Cháou, že jsem tuhle povídku neměla začínat...:x
P.P.S. Přijde už konečně někdo (kromě sestřičky! :P) na to, kdo je ta mrcha? :D


Kapitola 11.

"Jsem tak ráda, že jsi splnila můj příkaz, Claro. Myslím, že nás dvě čeká vynikající spolupráce i v budoucnosti. Tak rána byla slušná, opravdu."
Clara sedící na lavičce na kraji útesu tiše zaklela. Už si myslela, že bude mít hezký sen, konečně někdy bez té "Mrchy", ale…jako vždy jí změnila plány.
Zvedla se a bradou na ní kývla, aby šla blíž. Posunula se na okraj, uvolnila "Mrše" místo na to, aby si také sedla a uvolněně se zadívala vpřed- do pohledu plného slané vody, pláží, racků, slunce a neskonalé harmonie.
"Prostě mi řekni, kdo je další na řadě a vypadni. Mám tě plné zuby. Teď mě kvůli tobě Jonathan nenávidí…"ucedila Clara skrz zaťaté zuby a potlačila chuť skopnout jí z útesu i když by se aspoň proletěla. Někam. Hezky dolů.
Mrcha se zasmála hlasitým, od srdce znějícím smíchem a Claru objala okolo ramen.
"Ale no tak, Jonathan tě určitě má i nadále rád, jenom je trochu naštvaný a zraněný. Ta rána mu nijak neuškodila. Teď je na řadě James a Stephen. Vyber si, kterého z nich budeš chtít zlomit, až do extrému. Bude to hodně bolestivý proces…no jsem zvědavá. Tak já jdu, ty by ses měla vrátit a pokusit se to splnit. Tentokrát lhůtu prodloužíme, máš celý týden na to, abys jednoho nebo druhého vyřídila. Jestli zvládneš oba, máš můj respekt a možná i dostaneš nějakou hezkou odměnu."
Mrcha se usmála, vstala z lavičky a než se Clara stačila vzpamatovat, byla pryč.
**
Clara se nenápadně skrčila za jedním podstavcem se sochou a pevně sevřela horní část své protézy. V pokoji u Setha, když se probudila a on byl pryč (asi šel nakrmit své miláčky krysy) si jí od těla odřízla kapesním nožíkem a teď ji držela v ruce, připravená ji použít. Stačilo to jen dokonale načasovat. Ach ano, ozvaly se hlasité zvuky černých kožených boty, které nosil pouze Stephen, mířily ke dveřím. Tvrdě si skousnula ret a bleskurychle nahodila nevinný výraz. Hlavně nenápadně.
Stephen otevřel dveře, rozhlédl se po chodbě a Clara se jen modlila, aby jí za velkou sochou vůbec uviděl.
Konečně. Jeho oči k ní zabloudily, elegantní tmavě hnědé obočí se zvedlo a růžové rty se zvlnily.
Stoupl si před ní a ještě více se usmál.
"Co to tu panebože děláš, Claro?"zeptal se jí a nahnul se k ní, aby ji pomohl.
Ještě pevněji sevřela protézu, připravila se, zamířila, praštila. Hlasitá rána, co po dopadnutí protézy na Stephenovu lebku s ní zatřásla, trhla s sebou, jenomže ani to jí nezabránilo v tom, aby se zvedla do sedu a ještě jednou ho pořádně praštila. Jeho šedomodré oči se rychle zavřely, tělo se zhroutilo bezmocně na zem a ona měla co dělat, aby se jeho tělu vyhnula a ono jí nezavalilo.
Připevnila si protézu k noze, zkontrolovala jestli drží protéza na místě a nahnula se ke Stephenovi.
"Snažím se tě uspat, chlupáku,"odpověděla na jeho otázku, načež zkontrolovala jeho tep, dýchání, nakonec ho popadla za nohy a začala ho táhnout do sklepa.
Byl těžší, než se zdál, avšak všechno šlo překvapivě dobře, nikoho nepotkali, kamery byly zatím vypnuté (Abigail vyspávala po tří denní čtyřiadvaceti hodinové směně) a žádné jiné překážky, jako například zamčené dveře se neobjevily.
Na chvíli si dala pauzu, položila jeho nohy na zem a otevřela dveře od sklepa. Moc se jí tam nechtělo, bylo to tam…strašidelné a vedla k tomu hromada vzpomínek, ale ve sklepě se nacházela i jedna neuvěřitelně užitečná věc. Mrazák. Místo, kde ho jeden den i více nikdo nenajde.
Nakoukla dovnitř, seběhla několik schodů a preventivě obhlédla cestu. Nikdo tam nebyl, měla štěstí.
Popadla ho za nohu a jemně zatáhla, šlo to téměř samo, jenom ji děsil zvuk toho, jak okrajem hlavy narážel do rohu každého schodu. Bála se, aby náhodou se mu nějak…nerozbila.
Blížil se konec schodiště, Clara sebrala veškeré zbytky sil a rychlými kroky ho tam odtáhla. Položila ho na židli u vstupu do podzemí a zaposlouchala se. Z dálky se ozývaly téměř nepatrné kroky černých motorkářských bot s tvrdou podrážkou. Seth.
Náhle se rozklepala strachy, otevřela dveře nejbližší cely, vhodila Stephena dovnitř, zavřela je a laškovně se o ně opřela. Seth nesměl pojmout sebemenší podezření.
"Ahoj, Sethe!"vykřikla jakoby nadšeně a pomalu se k němu rozběhla, aby ho objala. Jeho napůl pobavený, napůl překvapený pohled ignorovala. Byl tak trochu mimo, tušila.
Tohle nemohl čekat.
"Co tady děláš? Jak ses sem dostala?"zeptal se jí a pohladil jí po tváři.
Rychle ucukla a ukázala na dveře nahoře.
"Tamtudy, logicky. Podívej, mám tu nějakou práci…mohl bys jít nahoru a počkat tam na mě? Za chvíli tam přijdu."řekla a zpříma se mu podívala do očí.
Jak čekala, žádný hadí pohled. Musela uznat, že jí trochu chyběl, ovšem…"puppy eye" to je něco jiného.
"Dobře, tak já na tebe počkám. Dej si záležet, ať není Ted zklamaný."mrkl na ní a doslova vyletěl schody.
Clara pouze zírala s mírně pootevřenými ústy, ale jakmile si vlepila mentální facku a připomněla si, co má dělat. Vytáhla Stephena ven z cely (byl mírně zaprášený a od krve o které ani nevěděla, kde se na něm vzala) a odtáhla ho do uličky vlevo. Tam stál cíl jejich společné a náročné cesty, dveře od mrazáku.
S pomocí síly navtevřela silné kovové bezpečnostní dveře a Stephena vtáhla dovnitř. Okamžitě jí obalila ledová slupka ledu a mrazu. Nebylo to zas tak hrozné pokud tam člověk nebyl dlouho. Mohl podchladnout, pekelně nastydnout a po delší době i umrznout. Samozřejmě věděla, že se Stephenovi nic nestane, otázka hodin (možná dokonce minut), než se probere a přivolá si pomoc.
Opřela ho o jednu z stěn, neodpustila si ledabylé kopnutí do jeho lýtka a vyšla ven. Oprášila si z huňatého svetru, který si tam vzala malé ledové krystalky a co nejrychleji vyťapkala schody.
Málem se zabila vpůli cesty, podjelo jí to a nebýt zábradlí, co bylo upevněno na stěnách by sjela dolů. A to by bolelo, moc.
Zavřela za sebou dveře od sklepa, pohledem přejela po chodbě a když viděla, že uspěla, že vyhrála, neodpustila si vítězné zavýsknutí. Najednou jí to, co po ní Mrcha chtěla nepřišlo tak zlé, co se týkalo Stephena…byla by mu schopná udělat ze života peklo.
Zaťukala na dveře Sethova pokoje, jen aby se ujistila, že může dovnitř a trpělivě čekala, než jí Seth otevře dveře.
"Hotovo?"přivítal ji slovy.
Přikývla a proklouzla kolem něj dovnitř. Uvelebila se na jeho posteli, omotala kolem sebe jeho černou teplou deku a skočila do polštářů. Čekala, kdy se k ní Seth připojí, no on pořád nepřicházel, stál u dveří jako tvrdé y a jen zmateně se koukal po chodbě.
"Děje se něco?"otázala se ho a zmateně sledovala jeho pomalu měnící se výraz.
"Ne…nic, jenom by mě zajímalo, kde je Stephen. Měli jsme se sejít. Doufám jen, že na to nezapomněl a nešel…ven."odpověděl, tiše zavřel dveře.

"Těžko říct, je možné, že se někde v ledu smaží…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Efi Efi | 9. dubna 2014 v 14:37 | Reagovat

Wow! Tak to bylo dobrý! :-D Ale chudák Stephen...

2 Efi Efi | 9. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Hm... A kdo by mohla být "mrcha"? Kdo by se chtěl pomstít Mistrovi? Že by to byla sama Clara? Ne, proč by to dělala... Mám moc bujnou fantazii... Ale na druhou stranu taky dost omezenou. Táák... Milenne? Né, ta by to neudělala... Že ne? :-| :-D

3 Scriptie Scriptie | Web | 9. dubna 2014 v 17:56 | Reagovat

Tak... no, Clara má vlastní způsoby, že. Mrazák jsem opravdu neočekávala, ale to nic nemění na tom, že to bylo originální. Jen jsem zvědavá, co bude dělat, až jí Stephen práskne. Pokud si to bude pamatovat, samozřejmě.
A "puppy eye" mě rozesmálo. :-D

4 Lory Lory | Web | 9. dubna 2014 v 20:33 | Reagovat

Mě se ta povídka líbí!! No, já si stojím na vedení, takže jsem zatím neodhalila, kdo je ta mrcha :D Jonathan je jenom trochu naštvaný, jistě XD Juj, tak souhlasím, že kdyby z těch schodů vážně slítla tak by ti asi nebylo moc příjemný :/ Ten závěr, chudák v mrazáku XD

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 9. dubna 2014 v 20:58 | Reagovat

Hlas jsem dala. :) Jinak máš zajímavý blog :)

6 Joss Joss | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 14:18 | Reagovat

Mne sa táto poviedka páči aj keď si niektoré časti čítam s veľkým oneskorením, páči sa mi ten štýl, ktorým píšeš túto poviedku. :D Táto kapitola sa teda zase skončila. :D Dúfam, že čoskoro bude pokračovanie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama