Zvrat Budoucnosti- 9. Nové objevy

3. března 2014 v 12:00 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Objev nové nových postav- Jeana a Claire. :D
Tak co myslíte, jakou tu budou hrát roli? :D


Kapitola 9.

Ráno je tmavé, smutné, pochmurné. Téměř jako má nálada. Naliji si do černého šálku s lebkou kávu a usrknu. Jedině ten života budič mě dokázal spolehlivě probrat, řeknu vám, vstávat v šest hodin není žádný med. A to jen kvůli tomu, abych stihla blbou školu…V rychlosti se nasnídám, sbalím věci a vyčešu si vlasy do vysokého culíku. Hodím si batoh na záda a pohledem přejedu po pokoji. Philip spí, jediná známka toho, že žije je, letmo se nadzvihující peřina. Pousměji se a otočím se. Nepatrnou náhodou přitom zavadím o truhličku s hodinkami. Bylo by blbé je nechat v pokoji, mohl by je najít a vzít Peter…Nerozvážně nadzdvihnu víko a sevřu hodinky v dlani. Studený kov mě přitom pálí jako chladný oheň. Strčím si je do velké kapsy od džínsů spolu s mobilem, vezmu klíče od bytu z poličky u dveří a vyjdu ven přesně v tu chvíli, abych se náhodou nestřetla s Ann, která v tu chvíli zavřela dveře od přízemí a šla si zaběhat do parku.
**
"Amiko, posloucháš? Probíráme funkce, jestli tě to zajímá. Kdyby ne, tak můžeš jít k tabuli a ukázat třídě, jak to umíš."
Ach ano, zbožňuji učitelův humor, kterému se směje sám, suchým, chraplavým smíchem, co jest jako smích ďábla. Možná odsud pramení vznik přezdívky, kdo ví…
Přestanu si čmárat nepovedené perové obrázky na obal sešitu, narovnám se, jako bych spolkla pravítko a nenápadně obal odsunu stranou.
"To je v pořádku. Už se to nebude opakovat, pane učiteli." omluvím se a skloním hlavu ve stylu neposlušného dítěte.
Takováto taktika je nejlepší.
Učitel pokýval hlavou, sklidil vidle stranou a obrátil se ke mně zády.
"Takže, jestliže funkce f je předpis…." začal vykládat a třída pokračovala v odříkávání definice.
Otevřela jsem ústa a automaticky ji začala odříkávat také. Duchem jsem byla nepřítomná. Dneska hodiny ubíhaly pomalu, matematiku jsme měli druhou hodinu a neuvěřitelně se vlekla. K tomu mě v autobuse začala neuvěřitelně bolet hlava. Tlumené pulsování v týlní části bylo tak nepříjemné a bolestivé… promnula jsem si čelo a jemně si zmáčkla akupressurní zónu na uchu. Hodiny jógy, taekwonda a karate se jako vždy vyplatily. Bolest na chvíli utichla. Ulevilo se mi, opřela jsem se o opěradlo židle a zhoupnula se. Bylo hříšné sedět v tak krásný den ve škole. Obloha se dopoledne stačila vyjasnit, vysvitlo sluníčko a svým svitem spalovalo všechno okolo. Jako bych to ovšem zakřikla, mraky se zatáhly a během několika minut začalo pršet. Aprílové počasí, doslova.
A bolest zase začne působit. Vzteky praštím hlavou o lavici. Hra na Dobbyho mě vždycky bavila. Průstřel projede celým mým tělem, zachvěji se, hlava mi začne vibrovat. Zvláštní bylo, že i při takové ráně si toho nikdo nevšiml, ani učitel se svým vynikajícím sluchem. Omámeně vstanu, lehce se chytnu okraje lavice a udělám několik vratkých, váhavých kroků. Tím upoutám pozornost několika lidí, dívají se na mě jako na cvoka či na feťáka.
"Pane učiteli, je mi nějak-" stačím říct než se mi zamotají nohy, já upadnu a praštím se o roh židle. Přitom si natrhnu slabou kůži na čele, která se ihned potřísní mou krví a na jazyku mi vybarví měděnou chuť.
Zrak se mi zamlží, vidím jenom rozmazané obrazce, těsně předtím, než upadnu do bezvědomí a nedopatřením se mi zapnou hodinky, které se spustily při mém pádu.
**
Křik. Vzlykot. Strach rozpínající se v mém nitru. Nedostatek vzduchu v plicích. Padám k zemi…
"Mademoiselle!"
Vyjeknutí mladé dívky a běh ke mně. Zachycení čísi silnými rukama za můj pas a chycení mě samé do náruče. Zmateně zamrkám, zamžourám vzhůru. Mlha je nepropustná, jak černota na jejích okrajích. Nechce mě propustit a upřímně, já se nechci vzdát jejích spárů. Smrtících spárů.
"Ach, Jeane, co jen budeme dělat?! Mademoiselle omdlela, musíme jí vzít k lékaři! Jistě bude někde poblíž. Ach, to jest nadělení! Ještě aby se Amadella nedožila svatby. To by slabé srdce její matky zcela jistě nevydrželo. Mám o ni strach, vždyť, dokud se Amadella nevdá, nebude mít království krále! Jaká to pohroma, no tak, Jeane, proberte jí, vždyť jste její snoubenec! Já jdu najít lékaře."
Vlažná ruka mi přejede po rtech a hladce přejede po tváři. Tak trochu jsem čekala, co Jean udělá, ale i ten malý, celkem nevinný polibek mi vyrazí dech z plic. Zdá se, že mě miluje nebo spíš tu, kterou jsem v minulosti byla. Kdyby jen věděl…
Slabě jsem se rozkašlu a konečně otevřu oči. Přímo nade mnou se sklání nádherný muž. Je mladý, vypadá na osmnáct, devatenáct let. Možná je starší těžko říct. Má dokonalé husté rovné blonďaté vlasy, čokoládově hnědé oči ve kterých bych se mohla utopit, nádherné ostré rysy a neodolatelná růžová ústa, co se zdají být jako něžné okvětní lístky růží.
"Jsi vzhůru," zašeptá a opatrně mě položí na zaprášenou zem.
Zmateně se porozhlédnu kolem sebe. Ani trochu mi to nepřipomíná školu, stojíme v nějakém úzkém tunelu, plném prachu, špíny a… krve?
Rozšířenýma očima sleduji kapku krve, která putuje po mé ruce dolů. Nic mě nebolí, soudím, že ta krev nebude má, ale i tak… dělá se mi z ní trochu špatně. Sklopím zrak, abych se na tu spoušť nemusela dívat a otřu si ruku o lem sukně. Přitom koutkem oka sleduji Jeana- mého snoubence, budoucího manžela. Pobaveně se na mě kouká, ta krev okolo mu očividně nedělá starost, má oči jen a jen pro mě. Částečně mi to lichotí a částečně…
"Já chci od něj pryč!" kňourám v duchu.
Vždycky, když jsem byla blízko takového "jedince opačného pohlaví", stalo se něco, co mě naprosto znemožnilo. A já jsem si jistá, že kdyby mě něco znemožnilo před ním, asi bych se zastřelila. Nikoho krásnějšího, než byl on jsem jakživ neviděla. Dokonce i Philip měl do něj daleko. Ovšem, nezáleželo jen na kráse. Se svými zkušenostmi ze školy, jen doufám, že Jean nebude jako Chris Dailey- krásný, ale nafoukaný, namyšlený a myslící si o sobě, že je Bůh.
"Jsi v pořádku, Amadello?" zeptá se mě starostlivě, chytne mě za předloktí a mírně zmáčkne.
Nemohu ani najít hlas. Ten jeho je tak jemný, melodický, svůdný, nádherný…přesně jako on. Všichni se mýlí. Dokonalost existuje a tou je přinejmenším on.
"Ehm, samozřejmě, avšak necítím se nejlépe. Mohli bychom prosím odejít do mých komnat?" splyne mi z rtů aniž bych to plánovala.
"Jistě že ano," souhlasí, skloní se a naprosto neočekávaně mě podebere a vezme do náruče.
Z hrudi mu sálá teplo, jeho klidné kroky i mírné pohupování se mnou mě pomalu ukolébává. Zavřu oči, stulím se blíže k zdroji tepla a povzdychnu si. Vědět, že když omdlím a ocitnu se tady, byla bych se mlátila do hlavy pořád. Och, jde jen vidět, jak je má fantazie divoká a…mno…bez hranic. Až mě to děsí. Bojím se toho, co bude příště, jestliže nějaké příště bude. Mírně se přitom zardím. Ozve se veselé uchychtnutí, mám takový pocit, že mě Jean celou dobu sleduje. A má ze mě velkou srandu.
Jednou rukou mě pustí, něco zmáčkne, a jde dál. Tuším, že otvíral dveře. Otevřu oči. Stojíme v té komnatě, kde jsem se poprvé objevila. S pomocí zbylé síly se vymaním z Jeanovo náruče, sesunu se na zem a elegantně jako baletka vstanu. Líbí se mi ta lehkost, kterou jsem v tomto těle obdařená.
Chytnu se opěradla křesla a zlehka přenesu váhu z jedné nohy na druhou.
"Kdo jsi?" zeptám se Jeana.
Musím toho o něm zjistit co nejvíce.
"Jmenuji se Jean Pierre. Jsem francouzský šlechtic a Váš snoubenec. Copak si nic nepamatujete, Drahá?"
"Ne," špitnu smutně a úsměv se během nanosekundy z mé tváře vytratí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 3. března 2014 v 12:11 | Reagovat

Já k tomu vlastně nemám co říct, jsem přeci Satan, ale... sestřičko, víš co si o tom myslím :D Hlavně o jedné té nové postavě :-D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. března 2014 v 19:51 | Reagovat

Krásný! Taky bych se chtěla vzbudit v blízkosti takového krásného snoubence... :-) Chci další kapitolu! Jsem zvědavá jak si s tím vším poradí.. :-)

3 Lory Lory | Web | 3. března 2014 v 22:05 | Reagovat

Achich ouvej, tak to abych si zase sedla a četla to od první kapitoly :D Každopádně tahle byla krásná, akorát já nevím o co tam jde, protože jsem nečetla ty před tím :/ Napravím to :-D

4 adelsdiary adelsdiary | Web | 4. března 2014 v 18:09 | Reagovat

Páni.. :D Jako líbí se mi to a hodně těším se na další :D :))

5 Kikča Kikča | E-mail | Web | 7. března 2014 v 11:58 | Reagovat

Nemám co dodat... je to pěkné!! :D a tečka

6 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 23. dubna 2014 v 17:43 | Reagovat

Eoe o.O krasne pises ;) to se musi nechat ... ja snad zavidim? :D Tesim se, az si prectu dalsi dil, ale bohuzel nevim kdy :( Momentalne budu nejakou dobu (neznamo jak dlouho) bez sveho PC, tudiz se obcas sice "vkradu" na ten mamcim, ale jen obcas ... a take se omlouvam, ze jsem se tu tak dlouho neukazala - kvuli skole a pak o velikonocnich prazkach ataky nebylo mco casu a navic ten PC -.- ... ale zopakuji to znova = pises uzasne! ;) z tebe neco bude :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama