Zvrat Budoucnosti- 16. Návštěva

28. března 2014 v 3:55 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Tato kapitola je trochu ehm...le Satano gusto. :DDD
Takže...nedivte si mi! xD


Kapitola 16.


Claire si přes sebe přehodila plášť a vyklouzla na chodbu. Po hádce s Jeanem nemohla usnout, potřebovala se odreagovat. Měla jistý nápad, doufala jen, že se naň dotyčný nevykašle. Vyběhla schody a pomaloučku zaťukala na dveře. Za nimi z pokoje se ozval šumot, klapot těžkých podrážek po podlaze, cvakot klíče.
Paul hbitě otevřel dveře, Claire se ani nestačila vzpamatovat a on se přisál k jejím rtům. Chutnal po alkoholu, trochu jím čpěl.
Zakoulela očima jako vyplašený kůň a podívala se na láhev whisky, kterou měl v ruce. Bylo jí všechno jasné. Paul se opil, čekal svou "návštěvu" a když zaťukala ona, v mocném oparu alkoholu si ji spletl.
Popadl ji za ramena, surově vtáhl do místnosti a zamkl za nimi dveře. Opřel jí o dřevěný trám, přejel jí rukama po pažích a zahákl si je za hlavu.
V Claire se nějak zbořily všechny zábrany, přitiskla se k němu celým svým tělem a přestala být loutkou na provázcích. Ach bože, asi ho milovala. Nebo si jen představovala, že je to Jean. Zahnala tu myšlenku stranou a hltavě mu polibek oplatila. Jeho omamné aroma jí popletlo hlavu, byla jako zhypnotizovaná.
Chytla ho za límec košile, přetáhla mu jí přes hlavu a odhodila jí stranou. Bože, byl tak nádherný! Přejela mu po vypracovaných svalech na břiše rukou.
Paul ji chytil pod koleny, přenesl ji k malému gaučíku a položil jí na něj. Claire se přitom odhrnula kápě z hlavy a odhalila tak pohled na její obličej. Paul se zarazil, prudce se vyšvihl na nohy a udělal mezi nimi vzdálenost. Asi to, že se vymanil ze spárů alkoholu, způsobilo to, že ji poznal a odkopl.
"Claire, co tu děláš?"
Jeho naléhavý hlas ji vytrhl ze zamyšlení.
"Potřebovala jsem se odreagovat... a no, napadl jsi mě ty."
"Takže ty jsi sem přišla jen proto, abys našla odreagovaní..."
Sebral ze stolku skleničku bourbonu a na jeden zátah ji vypil. Claire se přitom nemohla nedívat na jeho rty.
"Ano. Nemáš náhodou něco k pití?"
Ztuhla si sedl na gauč vedle ní a přiopile mávl k malému baru.
"Posluž si."
Claire si rozvázala plášť, nechala to pohozený na gauči a z malého baru vylovila láhev drahého rumu. Když už pít, tak bez míry. Otevřela jí, nasála trochu štiplavé tekutiny a chtivě ji polkla. Jen tenhle lektvar ji mohl donutit zapomenout, ona to moc dobře věděla.
Svalila se Paulovi do klína a mlčky upíjela rum. Trochu ji pálil krk, ale nebylo to nic nezvyklého. Zdálo se to být trochu příjemné...
"Claire, mohla by ses trochu posunout, prosím..."
Paulův hlas zněl trochu unaveně a naléhavě, jenže ona pouze zdvihla obočí a posunula se stranou. Paul na ní zíral s neskrývaným chtíčem, jako by snad on byl pes a ona velká chutná kost.
Dopila láhev, aniž by přerušila její oční kontakt, položila ji na zem. Možná to bylo pro Paula znamením, aby pokračoval v tom, co začal. Nevydržel se déle ovládat, natáhl se pro ni, přivinul ji k sobě, ona se vůbec nebránila.
"Jsi si jistá tím, co děláš?" zašeptal ji do ucha.
"Naprosto."
Nevinně ho políbila na tvář.
Znovu se k ní sklonil, spojil jejich rty a letmo ji přejel po zádech. Claire vydechla, vykvikla a rychle se vymanila z jeho dosahu.
"Copak?" zeptal se jí zpola překvapeně, stejně jako ona vstal se šibalským úsměvem na rtech.
"To lechtalo, ty hade!" vyčetla mu a jakoby uraženě si překřížila ruce na hrudi.
Paulovi okamžitě došlo, co měla ta malá myška v plánu. Chtěla si hrát na kočku a myš.
Reflexně se po ní vrhl. Claire svižně uskočila, uchechtla se a dala do běhu s Paulem za zády. Rychle proběhla kolem knihovny, stolku s glóbusem, přes postel a kolem gauče. Těch několik sekund jí dodalo náskok, Paul ji nemohl chytit, ale byla to jen otázka času.
Vítězně se ušklíbla, napůl otočila k němu a provedla pár šklebů. Ani se nedívala na cestu - Jeanův pohled se zanedlouho změnil z hraně naštvaného na vyplašený. Ani nestihl říct: "Po-" a Claire se s hlasitým prasknutím uhodila do spánku o roh poličky, která byla před ní. Po tváři jí stekl čůrek krve a ona se bezvládně sesunula k zemi. Spravedlnost ji dostihla i když s tím Amadea neměla nic společného.
**
Strážný mě bez problémů vyvedl z labyrintu chodeb. Oprášila jsem si šaty, slušně mu poděkovala a zavřela dceři od vězení, abych už ho nikdy nemusela vidět. Měla jsem stanovené dva cíle. První: Navštívit Jeana a vysvětlit mu situaci. Druhý: Utéct, buď s Jeanem nebo bez něj. Přiznejme si, ta první možnost je lepší.
Odchytila jsem si u brány jednoho strážce a slušně se ho zeptala, jestli neví, kde má komnatu kníže Jean Pierre. Vypadal, že je nový, nervózně se třásl, ale ochotně ji zavedl až k jeho dveřím. Slušně jsem mu poděkovala, vklouzla dovnitř a připlížila se k Jeanově posteli. Chudáček vyčerpaně spal, vypadal jako anděl.
Neodolala jsem, přejela jsem mu po denním strništi prstem a usmála se. Byl... jako cukřík!
Můj dotek ho probudil, rozespale na mě zamžoural, nevěřil vlastním očím.
Pousmál se, prohrábl si spánkem mokré vlasy a sepnul ruce v modlitbě.
"Bože, dej ať tohle není sen!" zaprosil.
Sedla jsem si k němu na postel, sepjala ruce podobným způsobem a přikývla.
"Utekla jsem z vězení, Jeane. Slíbila jsem, že se do rána vrátím, ale nic takového nemám v plánu. Uteču a to buď s tebou nebi bez tebe."
Jean nasadil bláznivý výraz, vstal, proklouzl kolem mě jako stín a rozhrnul těžké závěsy. Světlo z pochodní vtrhlo do pokoje a celý ho prosvítily. Nádherná to podívaná, tajil se mi dech.
"Proč říkáš taková slova, anděli? Z tvých úst to zní tak hříšně."
Buď je mimo nebo tak rozespalý, že ani neví, co říká.
"Nejsem anděl, jsem Amadea. Jsi v pořádku, Jeane?"
"Ach, Amadea. Krásnější než rudá růže, jasnější než sluneční svit. Téměř každý ji mít může, těžko se však může skrýt."
Zčervenala jsem a posadila se na postel. Bylo to neuvěřitelně lichotivé, ale já jsem na to nebyla zvyklá, tato má reakce byla... ještě přiměřená.
"Nechceš tu se mnou zůstat, anděli?"
Jeho nabídka mě překvapila. Zvedla jsem obočí, ale zdálo se, že to myslí smrtelně vážně.
"Samozřejmě, proč ne?" přitvrdila jsem i když jsem věděla, že to není dobrý nápad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 28. března 2014 v 6:02 | Reagovat

Krásná kapitolka;)

2 Lilly Lilly | Web | 28. března 2014 v 20:34 | Reagovat

Neviem, či mám radšej Amadeu alebo Claire :D Možno dokonca ani jednu. Neviem si vybrať. Ale tak či tak, táto kapitolka bola skvelá, nasmiala som sa, keď Claire spadla :D Ale zatiaľ mi je Paul sympatickejší ako Jean, uvidím, ako sa to vyvinie...skvelá kapitola :-)

3 blogctvrteholky blogctvrteholky | 28. března 2014 v 21:16 | Reagovat

Cha.. patří jí to:D Patří to úplně všem a mám naprosto ráda Paula.. :D Jak se na ni vrhly, prasák jeden :D A ta druhá část.. Zdá se mi, že to nebyl Jean.. Je, nebo není? Já si myslím, že je to buď hodně ožralý Jean, nebo Paul.. No uvidíme, ale prostě je to dokonalá kapitola, jako vždy! :D Chci další, rychle Milčo! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama