Zvrat Budoucnosti- 15. Sny

27. března 2014 v 1:25 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Tak, polovina je za námi! :D
Soudím, že v době, kdy se tu tohle objeví bude i povídka dopsaná, takže....:D


Kapitola 15.
Claire měla nádherné sny. Zdálo se jí o zvířátkách, maličkých, velkých, roztomilých. Zvířata zbožňovala. Vždycky měla tendenci se nad nimi rozplývat.
Ale tentokrát její sen něco narušilo. Šťastné hlasy, smích. Rozespale otevřela oči, vstala a připlazila se k oknu. Znuděně vyhrnula závěsy a rozhlédla se. Pod jejím oknem byla objímající se dvojice, trochu to vypadalo, že se chystají provádět cosi... ehm neveřejného.
Chystala se vrátit do postele, dvojici neřešila, když v tu chvíli se ten nádherný kluk otočil tak, že mu uviděla do obličeje.
Málem vykřikla překvapením. Byl to Jean! A ta vedle... bez dechu se tam podívala. Och, už věděla proč jí byla povědomá. Amadea. Ti dva byli spolu i když ona měla být ve vězení. Ale o to nešlo. On se rozhodl, místo, aby se jí omluvil, šel za ní. Aniž by si to uvědomila, popadla vázu, co stála na malém stolečku, druhou rukou otevřela okno a vázu s přesnou muškou hodila na Amadeu. Spokojeně sledovala, jak letí, ve vzduchu se protáčí a nakonec s hlasitým řachnutím naráží do její hlavy a tříští se na milion kousků. Ďábelsky se ušklíbla a sledovala, jak klesá k zemi.
"Kéž by chcípla," pomyslela si chladně, "Svět by si bez té coury oddechl. A nikomu by se nestýskalo."
Jean k ní vyslal vražedný pohled, očividně mu s Amadeou pokazila plány.
Rozpustile na něj mrkla, zavřela okno a posadila se do huňatého křesla. I bez dívání jí bylo jasné, co se děje. Jean vzal Amadeu do náruče, odnesl ji do vězení a připravil se na hádku s ní. Ona byla více než podrážděná na to, aby ji vyhrála. Pak Jean vylezl schody, zhluboka se nadechl a... přesně v tu chvíli, kdy si to Claire pomyslela zaťukal na její dveře. Trochu prudce, těžko s příslibem omluvy. Zvedla se, odemkla a pomalu se vrátila na své místečko. Pomaličku si překřížila nohy a zvedla k němu ostýchavě oči. Jean ji zamyšleně pozoroval, mnul si bradu a zároveň čelo, když viděl, že se na něj dívá, uhnul očima a odkašlal si.
"Tak, můžeš mi vysvětlit, proč jsi se pokusila Amadeu... zabít?" zeptal se jí a praštil do stěny takovou silou až v ní po nárazu zbyl malý dolík.
"Tak... můžeš mi vysvětlit, proč jste to museli dělat zrovna pod mým oknem?" opáčila.
"Jo? A co jsme prosím tě dělali? Řeknu to za tebe. Nic. Zase jsi naprosto bezdůvodně žárlila."
Claire se při jeho slovech ironicky zasmála.
"Tak bezdůvodně? Byl jsi tam s vězeňkyní, co by tam vůbec být neměla. A jen tak mimochodem, co jste chtěli dělat? Pochybuji, že jste si chtěli povídat."
Začalo se to mezi nimi proměňovat ve válečné pole a těžko říct, kdo vyhrával.
"Ale no tak, nežárli. Nesluší ti to. Co jsme chtěli dělat? Především jsem se jí chtěl omluvit. To byl hlavní záměr. Kdyby se stalo něco jiného, bylo by to výsledkem situace. Navíc, Amadea by alespoň byla svolnější než ty," vytáhl svůj nejsilnější kalibr a překřížil si ruce na prsou.
"Jak si to do prdele myslel?" zavrčela jako pes.
Hodně navztekaný, agresivní pes.
Jean se ulekl. Věděl, že to přepískl. Předtím to nijak nebral vážně, to nevěděl jaká bude její reakce.
"Ehm, nijak já-" začal, ale Claire ho bosou nohou nakopla do holeně a přiblížila se k němu tak, že je ani centimetry nedělili.
"No, pokračuj, ty bastarde. Ráda se dozvím o tom, že jsem menší děvka než svá sestra."
Odvrátila se, aby nebyly vidět slzy, co se jí vynořovaly v koutcích.
"Tak to vůbec není!" bránil se Jean, avšak bylo pozdě.
Claire už si to vysvětlila po svém. Prostě to celé, co se týkalo jí a Jeana byla jedna velká lež co praskla. Neměla nikdy existovat, stejně jako její život.
Setřela si slzy prsty a rozmazala si dokonale nanesený pudr.
"Claire," zašeptal s poslední nadějí, že ještě něco může zachránit.
Pokrytecky zírala do země, vypadala jako panenka, které přestřihli provázky.
Prstem jí zvedl bradu a donutil se jí kouknout se mu do očí. Mírně se tomu bránila, ty oči, co tak milovala a tak jí ublížily... nechtěla je nikdy vidět.
"Claire, miluji tě. Prosím, vyslechni mě." zaprosil jí, skoro si kvůli ní klekl na kolena.
Zaboha nechápal, jak to, že byla tak tvrdohlavá a nechtěla si to nechat vysvětlit.
"A jak ti to můžu po tom věřit?"
I když jí jeho slova potěšila, pro její roztříštěné srdce nebylo pomoci. Už nechtěla cítit.
Otočila se k němu zády, otočila dveře a otevřela je dokořán.
"Měl bys jít. Vlastně jsi sem ani neměl chodit. Akorát jsi všechno zhoršil, zhroutil. Jdi za ní. Vy dva spolu budete šťastní. My dva... nemáme spolu budoucnost. Zruš zásnuby a radši se zaměř na to, aby ji nepopravili. Sbohem, Jeane."
Ta slova ji zvnitřku i zvenku rvala na kusy, věděla, že vypadá jako šílenec, oběť lásky.
Jean se na zamračil, otevřel pusu, aby něco řekl, jenže Claire ho zastavila. Položila mu prst na rty, letmo mu je políbila a zhluboka se nadechla.
"Věř mi, Jeane, takhle to bude nejlepší. Jdi, už se nikdy neuvidíme, slibuji."
Vypadal zoufale.
"Já tě ale nechci opustit. Miluji vás obě, to to nepochopíš?"
"Ne. Nedokážu žít s tím, že je tu ještě jiná. A teď jdi, jinak budu muset zavolat stráže."
Napůl vyšel ze dveří, ohlédl se zda-li si to nerozmyslela. Pořád měla nasazenou masku zklamání, smutku, odhodlání a víry.
Naposledy jí hladově políbil, pohladil jí po tváři, jen tohle stihl před tím než ho od sebe odstrčila.
**
Zasténala jsem, chytla se za hlavu a zvedla do sedu. Zase jsem seděla ve vězení, Jean mě tam odnesl, vsadila by jsem se.
Přejela jsem si po ráně na hlavě, už nekrvácela, měla jsem tam jen malý krvavý strup.
Zapískala jsem na tlustého strážce, aby ke mně přišel.
Měla jsem nápad a chtěla jsem ho uskutečnit. Z dějepisu jsem zhruba prováděli vězňům, já se toho dočkat nechtěla. Všechno ve mě volalo: "Úúúútěk!"
"Co si přejete, slečno?" zeptal se mě.
"Máte mě okamžitě pustit, kníže Pierre zaplatil za celou noc. Teď na mě čeká ve svých komnatách. Pusťte mě, do rána se vrátím!"
Zřejmě jsem se tvářila dost věrohodně, vytáhl z kapsy klíče a pustil mě.
Kdyby jen věděl ten chudáček... že mám v plánu utéct!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 27. března 2014 v 15:31 | Reagovat

a zase musím dodat že je to naprosto dokonalý :-D

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 27. března 2014 v 17:00 | Reagovat

To je skvělý:33 ale musím si to přečíst od začátku protože vůbec nwn o co go:D

3 blogctvrteholky blogctvrteholky | 27. března 2014 v 17:19 | Reagovat

tak útěk jo? *šibalský úsměv* To je naprosto super, i když já bych toho strážného něčím praštila :D Pro jistotu.. A ten Jean..Štve mě! Chová se jak babl, co nic nepochopí.. -.- Ach chlapi. Jsi dobrá, jak jsi vystihla jejich pravou podstatu... Už se těším na další kapitolu! :-)

4 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 20:44 | Reagovat

skvěla kapitola

5 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 1. května 2014 v 22:48 | Reagovat

No potes koste :D o.O ten Jean je ale zmetek :p :D Akorat cekam, kdy se zase vratime z Francie do soucasnosti :) Jinak davam palec nahoru ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama