Zvrat Budoucnosti- 11. Jiná doba, jiné mravy

23. března 2014 v 7:45 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Sestřička mě dokopává k dalším kapitolám a já jen ochotně ustupuji a píšu další! :D
Tak, tady tedy je! :))
P.S. Co myslíte- Claire a Jean nebo Claire a Paul? :D

P.S.S. Adminka slavíííííí 15 narozeniny! :D



Kapitola 11.

Posadila jsem se do křesla jehož opěradla jsem se držela a nechala se Jeanem operovávat. Byl ke mně tak milý a něžný… asi jsem se do něj bláznivě zamilovala. Rozpustil mi z drdolu jemné vlasy, sundal příčesky a jemně mi je začal rozčesávat hřebenem, který by měl v mé pravé době neocenitelnou hodnotu.
Celou dobu mi něco vyprávěl, nádherným veselým hlasem, přejížděl mi po loknách a lehce se dotýkal mých ramen. Nebýt nikým jiným, jsem jako ředkvička, vždyť, o tomto se mi nikdy nezdálo.
"…A tak jsme se s bratrem schovali pod stůl a ani nedutali. Vždyť víš, byl by to skandál, kdyby nás tam našli!"
Obrátila jsem se k němu i přes veškeré jeho snahy o to, aby mě udržel na místě. Zamračil se a odložil hřeben. Dokonce i ten výraz mu slušel, jako ulitý!
"Zní to neuvěřitelně zajímavě!" přitvrdila jsem, zvedla se a naklonila se k němu.
Nic kromě něj by už mě nedokázalo zastavit, abych ho políbila. Opravdu jsem v tom byla až po uši. Byl tak sladký.
"Víš, že bychom neměli?" zašeptal, sehnul se ke mně a podíval se mi do očí.
"Je mi to úplně jedno. Udělala bych pro to cokoliv."
"I mučila nevinné lidi a bez milosti je zabíjela?"
Chystala jsem se odpovědět, že klidně, když v tu chvíli se dveře rozlétly dokořán.
Stála v nich mírně rozcuchaná, nanejvýše rozzuřená, téměř černovlasá dívka s vraždným pohledem planoucím v tmavě hnědých očích. Šel z ní strach, očividně byla hodně naštvaná, ačkoliv byla o něco málo menší než já, bála jsem se jí. Zamířila rovnou k mně.
Ustoupila jsem, ale nemělo to valný účinek. Skočila na mě, strhla mě k zemi a přitiskla chladné ruce na můj krk. V lásce mě očividně neměla. Přitiskla mě k zemi, nemohla jsem se ani hnout. Dusila jsem se, kyslík v mých plicích málem explodoval.
"Ty mrcho," chtěla jsem zasyčet, jenže mě zmáčkla ještě víc.
Síla bojovat a dýchat už ve mně pomalu utichala, svět kolem mě mizel, bylo mi jasné, že zemřu. Na záchranu bylo pozdě. O to více mě bolelo, že mi Jean nepomohl…
Naposledy jsem pohlédla vzhůru, na strop přenádherné pohádkové komnaty, v duchu se rozloučila se všemi na nichž mi někdy záleželo, stihla jsem přesně Philipa, svět se pode mnou roztočil jako kolo osudu a oči se mi samy zavřely.
Konec.
**
Claire se usadila na lavičce v parku, položila si papír s uhlem vedle sebe a upravila si šaty, aby se jí při sezení nezmuchlaly. Musely zůstat do večera nepoškozené.
Byl další den, včera to pro ni bylo naprosto příšerné. Ne jenomže přizabila vlastní sestru, která si to jen tak mimochodem zasloužila, v podstatě jí napomohla ve zločinu a k tomu měla pět minut zdrcené, rozšlapané srdce, které naštěstí spravil ten, kdož ho i rozšlapal.
Měl jediné štěstí, ale i tak… byla moc pomstychtivá! V noci jí napadl báječný plán, jak se mu pomstít tak, aby si vyzkoušel, jaké by to bylo být ona včera. Jenom by to chtělo, aby přijel na návštěvu jeho bratr Paul a mohlo by to být… magické!
Vzala si papír a uhel a začala s obrysy krajiny. Bylo tu toho dost na namalování, Francie byla tak nádherný kout země a ona byla ráda za to, že se tu narodila. Vystínovala půvabnou fontánu, co stála před ní a přikreslila k ní několik ptáků stojících na jejích okrajích. Pozadí je lehce vykreslila, slunce nějak odbila, stromy, křoví a květiny ne. S nimi si dala větší práci, pozorně překreslila každou větvičku, která jí přišla pod ruku.
Vítězně vykvikla a zadívala se na další obraz do sbírky. Ačkoliv nebyla moc vychloubačná, musela uznat, že se jí tento obraz povedl. Idylický klid a ticho tomu dodávalo na efektu. Jenže oboje bylo přerušeno klapotem koňských kopyt. Někdo přijížděl.
Claire se zamračila, nevěděla, že by někdo měl přijet na návštěvu. Pokud nikdo nelhal, Paul měl přijet až zítra!
Vstala, nazdvihla si sukně nechajíc kresbu ležící na lavičce a běžela se podívat, kdo vjíždí na nádvoří. Tím, že běžela zkratkami se nic neurychlilo. Jediné, co stihla byl černý koňský zadek, jak zajížděl na nádvoří.
Přestala běžet, protože pochopila, že je to marné a nasadila rychlý krok. Nenápadně se připlížila k bráně a nakoukla skrz ní za roh. Oči jí padly na muže, podobajícího se postavou Jeanovi až na to, že byl hnědovlasý a měl… neuvěřitelně zelené oči. Kdykoliv se na Claire podíval a že to nebylo jednou, málem se jí podlamovaly kolena. Téměř jako by z ní vysával všechnu sílu.
"Paule!" vykřikla a zamířila mu naproti.
Hra mohla začít, jenom by to chtělo, aby se tu někde objevil Jean a taky si zažárlil. Zelená barva by mu šla k pleti.
"Claire." přivítal jí tiše Paul a přejel po ní pohledem, "Moc ses za ty roky nezměnila."
Opak byl pravdou. Naposledy se potkali před dvěma roky, rokem na půl, když Jean slavil narozeniny. Paul se nikdy moc neukazoval, měl raději samotné večery s láhví alkoholu a příležitostnou návštěvou.
"Ale změnila, vždyť víš," řekla a mávla kolem sebe.
Laškovně se usmála a chytla ho za paži. Koutkem oka zahlédla, jak se otevírají dveře ze stájí a vychází z ní Jean, obrátila se k němu napůl zády a naklonila se k Paulovi.
"Dlouho jsem tě neviděla, chyběl jsi mi," zašeptala a než stačil odpovědět, přitiskla mu své rty na jeho.
Koutkem oka mezitím sledovala Jeanovu reakci. Ten měl nejdříve zmatený výraz, zřejmě je nepoznal.
"Pak musím udělat něco pro to, aby ano." pomyslela si, jednou rukou pustila Paula a odhrnula si vlasy z pravého ramene. Měla tam velkou pihu, nepřehlédnutelnou a nešla splést. Vzdáleně připomínala malou hvězdičku.
Jean ztuhl, přivřel oči a zatnul pěsti. Měl toho akorát tak dost. Rázoval si to přímo k těm dvěma, vzteky kopl do kbelíku, co se mu připletl do cesty, ani si ho nevšiml. A i když to bylo přesně to, co Claire chtěla, bála se, že to přežene. Bála se, že svému bratrovi nějak ublíží, nechtěla být svárem mezi těma dvěma.
Ustoupila od Paula, načasovaní perfektní. Čas zmizet, než to začne být drsné. Zvedla hlavu a v rychlosti zmizela. Bylo jí jasné, že Jean půjde za ní, proto zamířila zpátky do rozlehlého parku. Tam je nikdo nemohl objevit, na jednu stranu to byla výhoda, na druhou nevýhoda. Protože, kdyby jí něco udělal (což by jen tak mimochodem neudělal), nikdo by jí nikdy nenašel.
Zaběhla do labyrintu a schovala se za sochu Thésea, kterou nechal její otec vyhotovit těsně před smrtí. Byla dostatečně velká, aby ukryla ji včetně šatů.
"Claire!"
Jeanův agresivní výkřik jí donutil ztuhnout a přestat dýchat. Byl hodně naštvaný, to poznala i bez pohledu na něj a měl chuť něco rozsekat. Modlila se, aby to nebyla ona.
"Tady jsi!"
Pevně jí chytil za zápěstí a vtáhl na cestu těsně vedle sebe.
"Co sis to ksakru myslela?!" začal.
"Já-já, jenom jsem chtěla…" odpověděla Claire, ale ochromením nebyla schopná nic říct.
Hrdlo měla sevřené hrůzou.
"Co, co jsi chtěla? Naštvat mě? To se ti tedy povedlo!" přisvědčil Jean a pokýval hlavou.
Vypadal trochu klidnější, ale těžko říct. Nemohla poznat to, co vřelo v něm.
"Ne. Jen jsem… tě chtěla vyzkoušet," přiznala se, polkla a v rozpacích se zadívala do místa za jeho hlavou.
"Vyzkoušet? Myslíš, jestli tě miluji? Proboha, Claire!"
Sedl si na podstavec sochy a vzal si hlavu do dlaní.
"Ano," přiznala se a přenesla váhu z levé nohy na pravou.
"Tos vůbec nemusela dělat."
Zoufale k ní přistoupil a chytl jí za ruce.
To, co ti každý den říkám, každou hodinu dokazuji, každou minutu na to vzpomínám a každou sekundu si to pomyslím - všechno to myslím vážně! Miluji tě Claire, navždy!"
"Navždy," přikývla a usmála se.
Měla pravdu, vše nebo alespoň to mezi nimi bylo pořád stejné a tak to i mělo zůstat. Navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 23. března 2014 v 11:32 | Reagovat

Děláš si prdel? Ty máš dneska narozky? Vše nejlepší ale já je mám taky xD ale 16cté... :-D
Pěkná kapitola!

2 Clara Black Clara Black | Web | 23. března 2014 v 13:15 | Reagovat

Prosté, velice prosté. Claire vlastní oba, to je jasná věc! :-D A samozřejmě ti moc přeju k narozkám, sis :3

3 Abigail Abigail | Web | 23. března 2014 v 15:05 | Reagovat

Vše něj k narozkám =) a púěkná kapitolka =)

4 Kačíí Kačíí | Web | 23. března 2014 v 15:41 | Reagovat

Všechno nejlepší :-)  :-)  :-)
Skvělá kapitola, líbí se mi :-)  :-)

5 adelsdiary adelsdiary | Web | 23. března 2014 v 16:37 | Reagovat

Kapitola byla vynikající. :DD :))

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!! :D HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ TI PŘEJI. :)) :D

6 Zoey Zoey | Web | 23. března 2014 v 18:41 | Reagovat

To se mi líbilo! A všechno nej!!!!

7 Zoey Zoey | Web | 23. března 2014 v 18:42 | Reagovat

[6]: Zapoměla sem na smajlíka :D :-) :-) :-P

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. března 2014 v 20:37 | Reagovat

Krásná kapitola. Strašně se mi líbí, že opakuješ začátek z jejího pohledu. Je to dobré pro orientaci a rozpomenutí si, co se stalo minule.
Jinak ten její plán byl super. Úplně jsem si dokázala představit potom ten naštvaný pohled i postoj Jeana. :D Už se těším na další kapitolu.. co se z tohoto vyklube dál :D
Ps: Ten Paul je boží. Už teď ho miluji :3 :D

9 Lilly Lilly | Web | 23. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Všetko najlepšie prajem k narodeninám :-)

Kapitola bola skvelá, páči sa mi, ako Claire Jeana vyskúšala a Paul sa mi páči, len dúfam, že si vyberie jedného a nebude ich striedať, to by ma veľmi nahnevala :D Som zvedavá, čo bude ďalej :-)

10 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 23. března 2014 v 23:16 | Reagovat

Vsechno nejlepsi k te 15-ce, hodne stesti, zdravi, lasky a uspechu jak ve skole, tak v osobnim zivote a samozrejme v psani ;)

Jinak pekna kapitola, povedena ;)

11 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 23. března 2014 v 23:17 | Reagovat

P.S. tak ty jsi taky "březňačka" jo? pekne, peknee :D kde je smajlik s palcem nahoru jako na FB? :D

12 LussyNda LussyNda | Web | 24. března 2014 v 12:08 | Reagovat

nadhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama