Zvrat Budoucnosti- 10. Žárlivost

15. března 2014 v 2:33 | Milenne |  Zvrat Budoucnosti
Ačkoliv se vám předchozí kapitola nelíbila (ve statistikách to dohromady četlo 21 lidí), dávám sem další. Je tu i druhá nová postava...snad se bude líbit alespoň teď! :))


Kapitola 9.


Claire obezřetně přecházela po místnosti. Bylo již pozdě, okolo osmé hodiny večer a Jean se nevrátil. Srdce jí divoce bušilo. Jak jen ho milovala a on miloval ji, přesto jim však krutý osud nedovolil, aby byli spolu. Musel se vzít její mladší sestru, pro ni i něj to byl šok, ale co mohli dělat?
Jedině se scházet potají, přesně jako teď.
Co bylo horší, nemohla myslet na nic jiného, než na něj. Jedině kolem něj se točila její minulost, přítomnost i budoucnost. A kdyby se mu něco stalo- zranil by se či hůř, zemřel, kvůli němu by se vzdala života také. Tak ho zbožňovala, obdivovala a milovala.
Hlasitý klapot podpatků, které běžely po chodbě k Claiřinu pokoji ji vytrhly ze zasnění. Dveře se mžiku otevřely a dovnitř vtrhla jako povodeň Jossephine- jejich služebná.
"Madame, nevíte, kde je lékař? Vaši sestru někdo napadl, není na tom nejlépe! Snad se jí zatím nic nestalo."
"Ne, nevím, kde je. Co se stalo?" otázala se Claire překvapeně.
To, že někdo její sestru napadl přímo v zámku bylo neočekávané, zvrácené a jenom to zračilo to, že na zámku není bezpečno. Už mnohokráte se to snažila matce - královně vysvětlit, ale ona jakoby ji neviděla, neslyšela, necítila. Claire pro ní byla vzduch, stejně jako všichni ostatní. Od té doby, co zemřel její milovaný papá, byla jiná. Vyměněná. Nedivila by se, kdyby přišla o rozum.
"Napadli nás muži v maskách, bylo to děsivé! Snoubenec vaší sestry nás zachránil, ale Amadea se uhodila do hlavy. Bojím se, aby se jí něco nestalo. Půjdete se mnou najít toho lékaře?" vychrlila ze sebe služebná a rychle si do zástěry utřela ruce, která byla potřísněné kapkami krve.
Claire to zaujalo. Krev na služčiných rukách? Bylo to podezřelé a ona si nejistotu pokaždé ověřila.
"Co ta krev?" zeptala se a i když byla služka o hlavu a půl větší než ona a rozhodně měla větší sílu, postavila se před ní a zpříma se jí zadívala do očí.
Služebná uhnula pohledem, Claire to ani moc nepřekvapilo. Něco skrývala, nevěděla však co. Jenom doufala, že nebude muset přistoupit i k horším způsobům… jako třeba mučení. Jean byl ochotný pro ni udělat cokoliv a ona si to moc dobře uvědomovala.
"Ta patří…-" začala, jenže Claire ji přerušila.
"Mé sestře, kterou jsi se pokusila zabít, je to tak?" dokončila za ní větu a luskla prsty.
Strážní byli tak dokonale vycvičení, že i při nepatrném lusknutí, jako bylo tohle klidně přišli do místnosti, svázali Jossephine a spolu s ní odešli. Moc hezký osud ji nečekal, to Claire s jistotou věděla.
V té době se nedalo věřit nikomu…
Vyšla z pokoje a zamířila k sestřině věži. Tenkráte si jí sama vydupala a otec raději splnil přání druhorozené holčičky než té první. Tradice jejich rodiny byly jiné než u ostatních, o tom nebyl pochyb.
Otevřela zdobené dřevěné dveře, které jí jako vždy přivítaly radostným uvítáním a vstoupila k sestře. Výhodou toho, že byla princezna jako ona bylo, že nemusela žádat o audienci. To by asi její slabé nervy nezvládly a ona by skončila... nu jako její matka.
Nakrčila nos a nelibě prošla kolem pavučin, které visely v rozích chodby. To bylo na sestře nejhorší, byla nepořádná až to bolelo! Což o to, že by uklízela sama, na to byly služky, ale ona jim dokonce zakázala uklízet v jejích prostorách. Jenom díky Jeanovi se nechala přemluvit, aby si nechala uklízet v pokoji. Jinak by to tam vypadalo jako v brlohu.
Claire to pouze přivedlo na vzpomínku, kdy se obě s Jeanem potkali. Bylo to na jedné slavnosti, před čtyřmi roky. Claire tehdy byla malá hnědovlasá holčička s vykulenýma hnědýma očima. Celý opak Amadei, která byla modrooká a čistokrevně plavovlasá.
Tehdy v zámku Versailles byla velká rodinná slavnost. Obě byly pozvané s rodiči, ale místo toho, aby si užívali s ostatními dětmi, co tam byly jako ryby ve vodě, seděly na židlích, líně houpaly nohama a nudně jedly kus drahého dortu, co jim tetička na začátku nabídla.
A… začalo to.
Claire zvedla hlavu a ztuhla. I když jí bylo jenom třináct let, s oblibou obdivovala krásné kluky ačkoliv se to k jejímu věku a postavení nehodilo. Amadea na tom byla stejné, jenže měla štěstí v tom, že když už nějakého kluka chtěla Claire, dostala ho a omotala si ho kolem prstu Amadea.
K nim mířil syn zakladatelů slavnosti, o pár let starší potomek knížecí rodiny Pierrových. Byl tak krásný i zamlada a věk ho ani moc nepozměnil. Oči měl upřené pouze na Claire.
Bylo to zvláštní, jakási osudová jiskra mezi nimi přelétla již tehdy. Kus dortu jí uvízl v krku, ale ona ani nevnímala, že nemůže dýchat. Veškerá její pozornost se soustředila jen a jen na něj.
"No, páni, vidíš ho taky?"
Prudký návrat do reality jí donutil odvrátit zrak a soustředit se na Amadeu, co jí mávala vějířem před obličejem. Zamračila se a zúžila oči.
Byl její, byl jenom její a nikdo jí ho nemohl vzít! Ani její blbá mladší sestra!
"Dej mi pokoj!" zakřičela a strčila do Amadei tak, že spadla z židle.
Řetězová reakce nastala, když přesně v tu chvíli se Amadea chytla sedačky Claiřiny židle a strhla ji s sebou na zem. Obě se zapletly dohromady a nemohly se ani hnout. Claire si vyčerpaně povzdechla a odfoukla si z obličeje pramen vlasů.
Pravým okem prozkoumala stav. Nikdo si toho nevšiml, jediné štěstí, jinak by před všemi dostala vyčiněno za její nevhodné chování.
Tedy, skoro všichni si toho nevšimli.
"Mohu ti pomoci?"
Něžný hlas jí oblažil svou přítomností a ona vděčně zírala do očí svého zachránce. Těch nádherných čokoládových očí v barvě nepraženého kafe ve kterých se mohla utopit… jenže by ho samou chutí stáhla s sebou aby se utopila s ním.
Uchopil jí za předloktí zakryté černými rukavičkami a obratně jí pomohl na nohy. Amadei si ani nevšiml, Claire nedokázala pochopit své štěstí.
"Jsi v pořádku? Snad sis neublížila! Pojď, projdeme se ať nepřitahujeme nezvanou pozornost. Navíc, nikdy jsem tě neviděl, rád bych tě poznal blíže."
"Samozřejmě," přikývla klidně i když v duchu jásala a zářila jako supernova.
Společně překročili Amadeu, co ležela zhroucená na zemi a zamířili k nádhernému a rozlehlému francouzskému parku…
Claire si povzdechla a opřela se o stěnu. Kde byly ty časy, kdy byli mladí, divocí, nespoutaní- prostě děti.
Z Amadeiny komnaty se náhle začaly ozývat dva hlasy. Jeden patřil její sestře a ten druhý…přitiskla si ruku na ústa, aby nevykřikla. Ten druhý patřil Jeanovi!
V záchvatu zuřivosti přilétla ke dveřím jako fúrie a ani si neuvědomila, že je to vlastně Amadein snoubenec. V divoké nespoutanosti zmáčkla kliku a vlétla dovnitř. Vrhla se na Amadeu s lehkostí lvice a strhla ji na zem. Svýma obvykle jemnýma rukama zmáčkla její krk silou, kterou by se mohla měřit s malým dítětem. Ale moment překvapení hrál v její prospěch. Amadea zachrčela, zčervenala a ze všech zbývajících sil lapala o vzduch. Kyslík v jejích plicích ubýval až moc rychle. Claire si byla téměř jistá svým vítězstvím, když v tu ji silné paže uchopily a odtáhly stranou.
"Nech ji!"
Ty slova ji bodly jako dvě dýky. Chytla se za hruď a poodstoupila od Jeana, který stál před ní s jiskřícíma očima.
"Proč?"
Rozplakala se. Hořké slzy jí stékaly po tvářích tak rychle, že je ani nestačila počítat.
"Nesmíš jí ublížit. Ty ne." odpověděl, otočil se k Claire zády a klenul k Amadee.
Přiložil jí prsty na krk a změřil jí tep. Následně si i poslechl její dýchání. Claire se musela pohledem odvrátit a raději přistoupit k oknu. Každý nádech, pohled, mrknutí, natož vzpomínky na to, jak ji… odmítl ji bolely, krutě a nemilosrdně.
Za ní se rozprostřelo ticho.
Někdo se letmo dotkl jejích ramen a konečků vlasů, které jí poletovaly všude kolem. Nervy jí zabrněly, všude se jí rozprostřela husina. Měla z něj trochu strach. Jediný, kdo jí totiž dokázal ublížit byl on. On sám.
"Omlouvám se Claire, ale opravdu se jí nesmí nic stát. Prozatím. Věř mi, prosím."
Jeho slova jí donutila se obrátit. Zase začala plakat.
"Já ti věřím, celou dobu. Jenže nechci, aby ona stála mezi námi jako klín a ten nás postupně rozbíjel. Už chci být s tebou navždy. Zabít ji nebo ji prostě odstranit, utéct ze země a začít nový život - spolu, navždy."
"Já vím. Chci to samé. Ale všechno se nevyřeší jen tím, že ji zabijeme. Podstatné je, že vím pár věcí, co nikdo kromě několika vyvolených ani netuší."
"Jakých věcí?" prohodí váhavě a přistoupí úplně k němu.
Nebýt toho, že je Jean ještě větší než Jossephine (o mnoho větší), viděli by si přímo z očí do očí.
"Třeba to, že nakonec máš být královnou ty. Tvá královna se totiž včera dozvěděla pár nepěkných věcí o Amadee. Teď je jen na mě, abych odhalil její… "ďábelské plány" a usvědčil ji z toho, co dělá. Musím to dokončit, ona půjde na popravu, která je prozatímně nařízená a my dva budeme moci být spolu. Vdát se, mít malé děti, navěky spolu. I se spolu pohřbít do úrodných zemí Francie. Nic nám nebude stát v cestě."
"Jak dlouho to mám snášet a co musím udělat?"
V jejích uších to znělo jako povídka se šťastným koncem.
"Zkus to vydržet, co nejdéle, ale nemělo by to trvat více než dva týdny. Už jsem ji dnes skoro dostal, ale přiřítila ses sem ty, napadla ji a ona je teď v bezvědomí. Takže... nevím. Ale hlavně se už nesmíš prozradit. Teď tě moc prosím, odlož na chvíli svou žárlivost. Budu s ní trávit většinu času, ale noci budeme spolu. A pak pořád. Ano?"
Naklonil se k ní a opřel si své čelo o její.
Claire tiše vydechla, zavřela oči.
"Ano."
Svůj slib i tajemství stvrdili pevným, zároveň však tím nejsladším polibkem, jaký existoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 15. března 2014 v 12:56 | Reagovat

Bože, tuhle kapitolu prostě miluju :3 Ale ta Cácora už by fakt mohla umřít, nemyslíš? :D Nějak mi nevadí, že je to hlavní postava... xD

2 Odetta Odetta | E-mail | Web | 15. března 2014 v 13:15 | Reagovat

Přečetla jsem jedním dechem :-) Ze začátku trochu jednoduché, ale to není nic, co bych vytkla, když je to pěkné :-)

3 adelsdiary adelsdiary | Web | 15. března 2014 v 14:25 | Reagovat

To bě de psaní povídek líp než mě :DDD :DD Bomba těším se na další :DD

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 15. března 2014 v 17:25 | Reagovat

[3]: Taky si říkám :-D

Si prostě skvělá Mil... :-D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 15. března 2014 v 17:52 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Podle mě je to mrcha zlá a sobecká. Kvůli klukovi napadne svoji sestru?! Ona by měla umřít.. -.- :D Možná je to tím, že jsem předešlé kapitoly nečetla, ale prostě jako ta špatná mi přijde ona..

6 Clara Black Clara Black | Web | 15. března 2014 v 18:37 | Reagovat

[5]: Néééé :D To spíš ta druhá :-D

7 Rexxanna Rexxanna | Web | 15. března 2014 v 18:52 | Reagovat

No teď jsem to přečetla a mě se to líbí... líbí se mi každá kapitola napsaná na tomhle blogu :D takže bomba Mil... :D :-D

8 Ami Ami | E-mail | Web | 15. března 2014 v 20:11 | Reagovat

Já si to musím sakra dočíst, páč nevím o co go :D
Ale z toho jsem jsem tak nějak...pochodila, je to naprosto skvělá kapitola! Jako vždy!

9 Lilly Lilly | Web | 15. března 2014 v 20:24 | Reagovat

Skvelá kapitola, ani neviem, koho považovať za dobrého a koho za zlého...ale myslím si, že by sestry mali držať spolu, je smutné, ako skončili...som zvedavá na pokračovanie :-)

10 Lory Lory | Web | 16. března 2014 v 18:07 | Reagovat

Nevím co dodat, opět skvělé :) Mě dochází výrazy, vždycky mě napadne to samé :D

11 LussyNda LussyNda | Web | 16. března 2014 v 21:36 | Reagovat

nádherna kapitola a ten konec byl dokonalý :-)

12 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 23. dubna 2014 v 17:57 | Reagovat

Další skvělá kapitola ;)
Mám jen dvě připomínky: vdávají se pouze ženy, tudíž věta "vdáme se" jaksi není namístě, místo toho se píše "vezmeme se" ... a druhá připomínka: nepíše se "pohřbíme se" ale "budeme pohřbeni" ;) to jsou ale jen malé detaily, jinak nemám k povídce jedinou výtku, krásně se to zamotává (aspoň pro mě :D ) a jsem zvědavá, jaké bude rozuzlení ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama