Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 9

12. března 2014 v 0:15 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
Mistrovci, mááááme tu další! :D


Kapitola 9.
Seth se posadil. Mírně se mu točila hlava- způsobeno nedostatkem spánku a oči měl slepené. Promnul si je dlaněmi, protáhl se a zavrněl. Byl to takový jeho rituál.
Pohlédl na Claru ležící vedle něj a zeširoka se usmál. Vypadala tak nevinně, sice ve spánku, ale alespoň někdy.
Odhrnul jí vlasy z tváře a mírně se zachvěl zimou. Pohlédl na místo, kde by měla být pečlivě rozpůlená peřina. Nebyla tam. Clara v ní byla zabalená jako housenka, jediný cíp nevyčuhoval, aby si ho mohl vzít.
Rozesmál se, prohrábl si rozcuchané vlasy a vstal. Na vraždy nikdy nebylo brzo a nikdy nebylo pozdě. I když se to zdálo, nebyl zas tak velký spáč. Raději se v klidu, o samotě procházel v parku…a pak někomu fikl palici a nastražil to tak, aby to vypadalo jako sebevražda. Nebyla to zas taková práce a navíc, díky ní u přejmenovali jeden park. Park sebevrahů. Nikdo se tam neodvažoval chodit, možná jen pár japonských turistů, co za to byli náležitě odměněni. Konečně mohli poznat to, co mají v hlavě. Mozek. Na vlastní oči.
Vytáhl žaluzie a dovnitř vtrhlo světlo. Tak trochu doufal, že probudí Claru, protože se mu do toho moc nechtělo. Jen těžko mohl vědět, jak bude reagovat a jestli něco nedělal rád, bylo to buzení lidí, protože z vlastní zkušenosti věděl, jak je to nepříjemné.
Ale světlo nemělo valný účinek. I když svítilo Claře přímo do obličeje, ani to s ní nehnulo. Pořád ležela naprosto bez pohybu, lehce dýchala, ani nemrkla.
Zamračil se, s kamennou tváří k ní přistoupil a jemně do ní strčil. V tu samou chvíli ucukl, jakoby se snad bál, že ho pokouše. Opět žádná reakce. Začalo mu to být mírně podezřelé.
Na rizika kašlal. Vzal jí za ramena a zatřásl s ní tak silně, až málem spadla z postele, jako pytel plný brambor.
"Claro, vstávej, ksakru!"
Tentokrát jí chytl za ruku a nechal jí z postele spadnout.
Žádné reflexy, přistála přímo po hlavě na zemi. Rána byla ohlušující, ne moc silná, ale tak akorát na to, aby ji to vzbudilo.
Něco nesmyslného zamumlala , převrátila se na druhou stranu a ve spánku Setha naprosto ignorovala. Očividně vůbec nevěděla o jeho existenci.
"No, jak chceš. Chtěl jsem být milý, ale můžeš si za to sama…" ďábelsky si pomyslel a po špičkách se odplížil do koupelny.
Otevřel skříňku pod umyvadlem, kde kromě zubních kartáčků, lékárničky, mýdel a nožů měl i středně velký červený kýbl. Pořád na něm byly zaschlé zbytky krve, ale… komu to vadilo? Přinejhorším bude probuzená růžovou vodou. Ona se o tom nikdy nedozví…
Položil kýbl do umyvadla a začal napouštět tu nejstudenější vodu. Pokaždé mu to připomnělo jeho začátky, kdy ho tak budil Ted, jen aby mohl Seth vymýšlet nové a nové pasti.
Ve chvíli, kdy kýbl téměř přetékal vodou studenou jako led, otočil kohoutkem a bez problémů ho vytáhl ven. Sílu měl dost velkou, o tom nebylo pochyb. Jenomže, když se porovná se sílou Jonathana, kterého nesnášel… byl proti němu jako maličké roztomilé bezbranné štěňátko, které ostatně připomínal. Zatím.
Vrátil se do pokoje, vše bezchybně přichystal a dal Claře poslední šanci. Aby nemusel pokládat kýbl na zem, strčil do ní malíčkem od nohy. Jen, aby docílil toho, že se převrátila na břicho.
"Smůůůůla!"zašeptal, kýbl naklonil a všechnu studenou vodu na ni vylil.
**
"Proboha, Jonathan! Její další cíl je Jonathan!" uvědomila si, v hrůze přitiskla ruku na rty.
Byla zpátky ve sklepě. Měla začerněná kolena od uhlí, ale vzhledem k tomu, že na sobě měla černou teplákovou to vůbec nevadilo. Jenom ruce měla začouzené…neřešila to. Podstatné bylo to, že měla ublížit svému nejbližšímu příteli. A to ji bolelo.
"Musím s tím něco udělat… Nesmím mu ublížit! Třeba se mi povede to s ní nějak domluvit…"
S falešnou nadějí se zvedla a vylezla do přízemí. Postava se nonšalantně opírala o rám dveří.
Claře to něco připomínalo, vzpomínka, možná to dělal někdo koho znala… jenže ať už to bylo cokoliv, bylo to pryč.
"Všechno je jasné?" zeptala se jí.
Zřejmě čekala, že Clara bude poslušná loutka a řekne: "No ovšem, ale samozřejmě! Useknu Jonathanovi ruku, narvu mu jí do krku, pak mu fiknu nohu, tu mu strčím do mlýnku na maso, udělám z ní kebab a nechám ho sežrat. Pak mu rozpůlím jazyk, vydloubnu oči, zabalím je do dárkové krabice a věnuji mu jí. A abych to završila, zaživa ho rozkouskuji, hodím do mrazáku a to zmražený maso dám sežrat krysám!"
Udělala však přesný opak.
"Ne, nic není jasné. Mám tolik otázek, že nevím kterou začít. Tak, proč Jonathan? Proč se mu musím pomstít, kdy se mu musím pomstít, kde se mu mám pomstít, jak se mu musím pomstít…"
Prudké zakašlání jí zastavilo ve chrlení otázek.
"Takže, Kornie je další na řadě. Tvým úkolem je potrestat všechny z Mistra. Teď jsou oni oběti. Pomstíš se mu ještě dnes. Mistr má v plánu jít na nějakou akci, prácička, vraždy, vždyť to znáš. Prostě Jonathana přivedeš do správné nálady… ten zbytek je na tobě. Myslím, že to dostatečně odpovídá i na další otázky. A jen tak mimochodem, abys nezapomněla: Jestli to neuděláš, předem by ses měla rozloučit s tím tvým miláčkem Sethem," odpověděla a při tom ve slovním spojení "Miláček Seth" z jejích slov doslova odkapávala kyselina sírová, "Protože poté tu zůstaneš navždy a on už v životě neuvidí tebe… naživu. Budeš pořád spát, úplná Šípková Růženka! Ironie, viď? Zatímco, on bude žít, stárnout, ty budeš spát a pak jednoho dne… už se tvé kosti budou tlít v zemi. Pokud tě nedají spálit."
"U-udělám to, neboj se! Můžeš mít mou plnou důvěru," vykoktala ze sebe Clara.
Zatímco v duchu plánovala to, jak té mrše (nová přezdívka pro onu osobu) přijde na kobylku. Jedna věc je být chytrá a být hráč. A jedna věc je být chytřejší než ostatní a být ten, kdož hru řídí.
"Dobře, věřím ti. Doufám, že toho zase nebudu litovat. Jdi. Možná se tu brzo uvidíme…"
S těmi slovy jakožto s výhrůžkou se snový svět rozplynul a základy reality začaly usedat na jeho místo.
**
Částečně byla při vědomí, když ji něco studeného obalilo. Jako led. Vykřikla a roztřeseně vstala. Cítila se být naprosto vzhůru. A také mírně frustrovaná, protože kousek od ní stál Seth, co se mohl smíchy utřískat. Ležel na posteli a smál se, skutečně se smál. Ne tím, ironickým, tvrdým, falešným smíchem, jakým jí obdařoval během zkoušky, ale smíchem, takový, co se vynoří zpoza hrdla a vybublá napovrch, přímo do uší toho, komu má patřit.
"Takže, závěr, Sethík patří mně!" uskutečnila Clara rozhodnutí, satanovsky se ušklíbla a přisedla si k němu na postel.
"Absolutně nechápu, čemu se směješ Sethe," řekla, mocně si povzdechla a skočila na něj.
Mušku měla přesnou, být stejně velká jako on, zalehla by ho, problém byl v tom, že ona byla poloviční co on. Takže, když se převrátil i s ní, valnou šanci neměla. Svíral jí v ocelových pařátech.
Ale ne, že by jí to vadilo. Jenom chtěla mít někdy navrch. Občas, maličko, trošičku.
"Hej!" zasténala a plácla se do čela.
"Copak, něco ti vadí, Claro?" zeptal se jí a starostlivě jí prohrábl slepené mokré vlasy.
"Jo." zabručela, coby naštvaně našpulila dolní ret a překřížila ruce.
Seth vypadal, že ho to dočista zmátlo, hadí oči nevěděly, kam mají své pozorovatelny upřít. Celkově se jí zdál nesvůj, chudáčka rozhodila. Stačilo by, aby se mu roztřásla brada a on začal plakat. Sice by se to nikdy nestalo, ne u sériového vraha a rozhodně ne u Setha, avšak představa to byla více než nádherná. Byl by tak krásný. Ač plný bolesti a smutku, byla si jistá tím, že by ho toho rychle zbavila.
"Tak co, vymáčkni se!"
Jeho prosba byla upřímná, jako ostrý střep jí přejížděla po srdci.
Naklonila se k němu, nahnula se k jeho uchu a potichu zašeptala: "Frontis nulla fides, lásko. Sám to propaguješ a jak jde vidět, moc se toho nedržíš."
Chvíli na ní nevěřícně zíral, to, že mu konečně jednou došly slova bylo více než… zajímavé.
Jeho reakce byla neočekávaná.
"Jenže já ti to nevěřil, princezno. Vím, že ty jsi velká lhářka, přesně jako já. A to se mi moc líbí."
Mile se zazubil, oči mu zaplály a upřímnost... v nich obou jen hrála.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 12. března 2014 v 9:15 | Reagovat

Ako to, že som toto ešte nečítala? :O Musím ísť od začiatku, lebo ako takto to nepôjde :D Ale táto kapitola sa mi páči :)

2 Joina Joina | Web | 12. března 2014 v 10:19 | Reagovat

Jojo, tahle kapitola mě velmi zaujala, asi si to taky přečtu od začátku.
Je to zajímavé.

3 LussyNda LussyNda | Web | 12. března 2014 v 13:38 | Reagovat

nádherna kapitola :-)

4 adelsdiary adelsdiary | Web | 12. března 2014 v 14:48 | Reagovat

Jééé housenka D :D MOc se mi to líbí těším se na další a ať je tu co nejdříve :D

5 Pur Pur | 12. března 2014 v 15:07 | Reagovat

Ale proč nenapíšeš nikdy nic hezkého, to je vážně odporný hnus tohle šířit mezi lidma, prostě blivajz tyhle horory. A strašidelné to též není, spíš trapné. Omlouvám se, ale to je můj pocit. Nechceš zkusit něco jiného, jiný žánr? Já nevím kolik ti je, ale je to jako kdyby sedmileté děcko vyprávělo pod skautským stanem "hororovou" historku a ta nezabrala.

6 Scriptie Scriptie | Web | 12. března 2014 v 15:12 | Reagovat

Jak já zbožňuju Setha. :-D A jeho nápad na probuzení Clary byl dokonale ďábelský. Kdyby takhle někdo probudil mě, ztřískala bych ho polštářem. xD
Jinak, "mrcha" (jak jí Clara dala přezdívku) je pořádně hnusná. Taky si vybrala dokonalou příští oběť. Chm.

7 Scriptie Scriptie | Web | 12. března 2014 v 15:16 | Reagovat

[5]: Ne každej má rád sladké romantické romány. Navíc, některé lidi horory baví. Víš, kolik lidí takovýhle žánr čte? Takže pokud ji to baví, a je v tom dobrá, proč by v tom nemohla pokračovat? Jako dobře, každý má právo na svůj názor, ale nemusíš tomu hned říkat blivajz.

8 Xanya Xanya | Web | 12. března 2014 v 16:20 | Reagovat

[5]: Sakra,takovej štos odvážných keců,ale že by ses třeba podepsala? Taky můžu pod anonymem napsat (omluvte mě za to slovo) bůhví jakou sračku. Tak je to tvůj názor,ale když ti tobě nepřijde strašidelné tak máš snad dost odvahy i na přihlášení,ne? Millene píše úžasně a když se ti to nelíbí,běž číst nějakou hezkou barbie story. -.-

Je to boží! A ten konec... Wow,taky zbožňuju Setha. To probuzení... Prostě kašli na ty ostatní a těším se na další kapitolu :D

9 Abigail Abigail | Web | 12. března 2014 v 19:43 | Reagovat

Boží, hlavně ten konec=) chvíli další část už se moc těším =)

10 Kikča Kikča | E-mail | Web | 12. března 2014 v 21:26 | Reagovat

Boží kapitola!! Ten konec mě dostal! xDD
Těším se na další!
A promiń že sem ted' neobíhala ale nešel "zase" net :c

11 Kačíí Kačíí | Web | 15. března 2014 v 11:15 | Reagovat

úžasná kapitola, absolitně miluju tuhle povídku..!! :-D  :-D  :-D

12 Joss Joss | E-mail | Web | 16. března 2014 v 14:16 | Reagovat

Krásna kapitola, tuším začínam Setha mať čoraz viac rada, už sa teším na pokračovanie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama