Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 8

8. března 2014 v 10:21 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
Osmá kapitolka dopsaná! :D
Tak, budu se těšit na komenty i když moc lidí, co tuhle povídku čte, není...


Kapitola 8.
"Hej, Claro!" zvolal někdo zpod jejích zad.
Clara se zarazila, zastavila se a otočila. Trénovala na běžecké závody, které se měly konat za dva dny, ale protože byl Dále nemocný, musela na ně trénovat sama. Ne, že by jí to vadilo, narvala si do uší sluchátka, na plné pecky pustila Korn a začala se rozcvičovat. Aby si nenatáhla nějaký sval při běhu, tím by všechno bylo v háji. Trénovala půl rok, měla v plánu to vyhrát, ale i Kate Dealingová měl stejný cíl. Ty dvě se nesnášely, byly jako opačné póly. Nenáviděly se už od prváku, Kate ji téměř šikanovala, ale díky Jonathanovi který se jí vždy pomstil ještě víc.
Běžela k ní Liz, holka s níž se nedávno začala bavit. Rodiče jí Jonathana neschvalovali a jelikož se nechtěla bavit s nafoukanými fiflenami, brala v úvahu dívku, kterou byla Liz. Tichá, nenápadná…s ohněm v nitru, který se vynořoval pouze tehdy, když se obě dobře bavily. Tehdy jí Clara měla hodně ráda, bylo skvělé mít možnost popovídat si i s někým jiným než s Jonathanem, co byl pořád sjetý nebo opilý. A měl ošklivou náladu…
"Claro!"
Lizin nářek zněl hrozně, téměř jako by ji něco trhalo na kusy. To bylo neobvyklé, zrovna od ní. S tichým a nenápadným povzdechem si Clara vytáhla sluchátka z uší, vypnula mp3 a šla jí naproti. Nechvátala, neměla k tomu důvod a navíc jí od včera, kdy měla vytrvalostní běh s Daleem bolely nohy, absolutně nechtěla mimo trénink běhat!
Liz zrychlila, doběhla ke Claře a zacloumala s ní. V tu chvíli si připadala jako malá nevinná loutka. Byla o hlavu menší než Liz, což bylo běžné skoro u všech lidí, ale to, že na ní vyvinula nepatrnou sílu jenom Claře ukázalo, jak moc je oproti ostatním slabá a křehká. Kolikrát stačilo, když do ní někdo "omylem" strčil loktem a ona upadla. Měla protržený ret, odřený někdy i vymknutý loket, nejhůře vyvrtnutý kotník. Proto se ze sportu dala na běhání-bavilo jí a když se dávalo pozor, zas tak nebezpečný sport to nebyl.
"Co se stalo?" zeptala se Liz klidně a naznačila jí, aby udržela odstup.
"Jonathan! Zase se začal rvát s Davisem! A vypadá to, že tam jde ředitel, musíš mu pomoct! Víš, že i já mám u něj průšvih, jediná ty jsi čistá a kdyby tě nachytal tak jsi v pohodě… nevyloučí tě na rozdíl od mě nebo Jonathana!"
Clařinou tváří projely desítky emocí. Vztek na Jonathana, smutek, rozpolcení, obětavost, agrese, rozhodnost, bolest, tajemství, které věděla jen ona a Nikdo jiný, věrnost vůči jejímu nejlepšímu kamarádovi…
"Kde je?" vyjela na Liz a zavrčela.
I když si moc přála, aby se mu nic nestalo, potom si ho podá také! Těch kravin, co neustále dělal měla plné zuby a někdo už mu konečně musel dát za vyučenou…!
"V kampusu. Přímo pod ředitelovo kanceláří. Mají jediné štěstí, že ještě nepřišel ze schůze. Dávej na sebe pozor, já jdu na pokoj a budu tam čekat-"
Ani se nestihla rozloučit, Clara vystartovala do kampusu. Musela si pospíšit. Jonathan už měl na škole podmínku, kdyby ho načapali jak se znovu pere nebo je zhulený, šel by do vězení pro mladistvé. A ona by rovnou mohla jít do blázince, protože bez něj by nepřežila ani minutu.
Prudce zabrzdila a téměř vrazila do Thomase Simonse, jejího dalšího kamaráda. Moc se s ním nebavila, ale znala ho, zdravili se a s Liz pro něj měly i speciální přezdívku: Rozhledna.
"Kam tak chvátáš?"uculil se pobaveně a v modrých očích mu zajiskřilo.
Odhrnul si havraní pramen vlasů z očí a narovnal se. Doslova nad Clarou čněl, sto devadesát a více centimetrů se s necelými sto šedesáti nemůže rovnat. Nikdy.
"Jonathan má zase průšvih, nechceš mi pomoct? Zase se rve s Davisem a já mám strach, že ho uvidí ředitel. Musíme ho odtamtud dostat," vychrlila ze sebe, pohlédla v rychlosti za Thomase.
Zhruba dva metry za ním byla velká skupina jásajících spolužáků, co vískali, zdvihali ruce nad hlavy a hlasitě rozkřikovali jméno toho, komu fandili. Davis, ne Jonathan.
Vrhla se do davu a začala se prodírat davem. Máchala kolem sebe lokty, strkala do lidí, několikrát i schytala poznámku ohledně její výšky, nějaká blondýna jí nazvala "liliputem" neodpustila si vykopnutí jejím směrem. Mušku měla vražedně dobrou. Tlumené vypísknutí stačilo k tomu, aby se spokojeně ušklíbla a pokračovala v cestě vpřed. Thomas s tím takový problém neměl, jemu ustupovali všichni. Jen před Clarou se pořád objevovaly nové překážky.
"Ach, mít tak jeho charisma a respekt, co mu všichni dávají…" pomyslela si smutně a žárlivě na něj pohlédla.
Už v dírách mezi žáky školy uviděla vlasy, oblečení a Jonathanovo kroužky, nezbytná věc, kterou nikdy nesundával. Ani by se nedivila, kdyby je měl vrostlé do kůže. Několika hbitými kroky se dostala do kruhu a jen taktak se vyhnula Jonathanově pěsti, co vyletěla jejím směrem.
''Chlapíček se bojí, zkurvenec malej si přizval malýho zmrda na pomoc, protože se bojí, že mu J natrhne prdel, co? Nevadí. Natrhnu prdele vám obou, bastardi!'' zařval vztekle, praštil Davisem o zem a vrhl se na Claru.
V záchvatu vzteku jí ani nepoznal. Clara ucouvla s tím, že by vplula do davu, ale ten ji v tom samém okamžiku odhodil k Jonathanovi. Ten jí hodil na zem, přišlápl ji krk a zatlačil. Clara ho popadla za pevné kožené černé boty a snažila se je odtlačit stranou veškerou svou silou, ovšem, jakou měla šanci, když Jonathan vážil dvakrát více než ona?
"Jonathane, to jsem já, Clara!" zašeptala přes zbytečky vzduchu, co jí zbýval v plicích.
V jeho očích na minutku nahradili plameny vzteku jiskřičky strachu a zmatku. Stisk povolil. Nebyl si jistý tím, co dělal a Clara toho využila. Hrát…uměla převelice dobře.
"Jonathane, prosím pusť mě. Musíme odsud zmizet, než přijde ředitel. Jestli se o tom dozví, víš, co se stane!"
Ani nemrkla a už ji zvedal ze země. Byl zpátky ten starý Jonathan, co by jí nikdy neublížil, ne ten, co by jí v záchvatu vzteku a kvůli drogovému oparu zabil.
Oprášil si zašpiněné oblečení, setřel kapku krve ze rtu a promnul si bouli, kterou mu Davis jako jedinou ránu uštědřil. Clara se rozhlédla kolem sebe. Hlouček se začal pomalu rozpouštět, bylo to divné, nevěděla, co to způsobilo. Až zvuk přijíždějícího auta ji vytrhl z transu. Všichni začali utíkat do dveří, nechtěli mít nic s rvačkou společného. Pouze Clara, Jonathan, Thomas a Davis s kumpány stáli jako tvrdé y, nemohli se ani pohnout. Ředitelovo auto se zastavilo na svém místě, zastavilo motor a ředitel otevřel dveře od řidiče. V jedné ruce držel klíčky, v druhé kafe, vystoupil a…než se k nim stačil podívat, pohled na ně mu zničila hnědovláska, co si před něj stoupla.
"Dobrý den pane řediteli, nechci Vás zdržovat od práce, ale v čtvrtém kampusu se zablokovaly hlavní dveře! Není se tam kudy dostat! Můžete jít prosím se mnou, ukážu vám to!" vychrlila na něj a užuž ho tam táhla.
Clara jí zdálky sjela pohledem. Zdála se jí trošku povědomá, nijak přehnaně, ale něco jí říkalo, že jí někde viděla... Obrátila pozornost k Thomasovi, aby mu poděkovala za to, že tam s nimi zůstal, pohled na něj ji… překvapil? Oči měl překvapením rozšířené, šťastné, veselé, mírně v nich zůstal "hlad". Div neslintal.
"Copak, ty ji znáš?" zeptala se ho Clara podezřívavě.
Thomas se vzpamatoval, nahodil kamennou masku a zavrtěl hlavou.
"Ne, nikdy jsem ji neviděl, proč?"
Podezřívavě přivřela oči, ale nehodlala to komentovat. Byla to Thomasova věc, ne její. Podepřela Jonathana a začala se s ním belhat na pokoj. Ještě štěstí, že chodit zvládal celkem dobře i sám, za chvíli ho musela z nedostatku sil pustit.
Jonathan vylovil z kapsy klíč, kde sdíleli pokoj on, Clara a Liz a vešli dovnitř. Liz seděla na posteli, v rukách motala černou nit a nervózně pohupovala nohama. Její část vypadala úplně jinak než ta, kterou měli Jonathan a Clara. Zatímco u Liz byla růžově, fialkově vymalovaná, C a J jí měli černou, s černým vybavením, snad kromě pár tmavě zelených svetrů, co patřily Claře a byly přehozené přes opěradlo židle tam jiné barvy nebyly. Tohle ani tak nevadilo. Horší byly spory, co Jonathan a Liz neustále vedli. Ať už to bylo o tom, kdo jde první do koupelny nebo čí je to papír. A většinou to skončilo tak, že se hádali o Claru a jakmile se rozhodla pro jednoho, druhý byl na ní uražený, až tak, že se s ní dny, ba i týdny nebavil.
Až když za ním lezla, pořád se mu omlouvala se zase začal s ní bavit. A další den to samé…!
Liz vyletěla do stoje, vytřeštila oči a zaryla nehty do dlaní.
"Mám toho dost, Jonathane! Buď mi okamžitě přestaneš dělat naschvály nebo jdu za ředitelem a všechno mu řeknu! A piš si, že se jen tak z vězení nedostaneš a-"zvládla říct na jeden nádech, než Jonathan Claru odstrčil, přistoupil k Liz a vlepil jí facku tak velkou až jí obtiskl dlaň na tváři. Liz zrudla, prudce se nadechla něco řekla. Claře to znělo jako zamumlání.
"Cože?" zeptala se.
Před očima se jí začalo míhat světlo, stín splýval s tmou, zvuky mizely.
Oči se jí zvrátily vzad, klesla k zemi.

Omdlela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 8. března 2014 v 11:53 | Reagovat

To tedy není pravda! Sv. čte víc lidí než TpM, tak neke :P Navíc je Sv. úžasná povídka, takže...!
Jinak konečně mám první komentář, abych mohla dobře vyjádřit svoje nadšení z této povídky. Je úžasná sestřičko, a jsem zvědavá na další kapitolku, můj mail opět zeje prázdnotou... :)

2 Abigail Abigail | Web | 8. března 2014 v 14:49 | Reagovat

Hustý =) Zajímavá vzpomínka =) Píšeš krásně =)

3 Lory Lory | Web | 8. března 2014 v 21:01 | Reagovat

Moc lidí, co tuhle povídku čte není? Ale notak :D
Opět bomba, těším se na pokračování ;)

4 Scriptie Scriptie | Web | 9. března 2014 v 14:16 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem neokomentovala předchozí díly. Byla jsem pryč. Ale přečetla jsem si je. :3
Ta vzpomínka... Jonathan má asi nervy jako nitky, že? A ta hnědovláska, co je v podstatě zachránila. Ach jo, pořád jsem zmatená. :-D Ale jsem zvědavá na to, proč se Claře vybavila zrovna tahle vzpomínka.

5 Joss Joss | E-mail | Web | 9. března 2014 v 15:47 | Reagovat

Wowo, píšeš skutočne zaujímavo, toto bola zvláštna spomienka. Budem sa asi dosť opakovať po ostatných, keď poviem, že bola úžasná a čo ja viem ešte aká. Ale potom už len dodám: Teším sa na ďalšiu kapitolu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama