Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 7

7. března 2014 v 10:55 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
Sedmá kapitola Sv je na blogu! :D
Páni, ani byste nevěřili, jak bylo složité tuhle hříčku vymyslet! :D
Každopádně, přeji ať si kapitolu užijete a jen tak mimochodem můžete čekat 09.03.2014 na blogu kapitolu od Zvratu! :D

Kapitola 7.

"Páni, Claro, překvapila jsi mě. Netušila jsem, že se se Sethem dáte tak rychle dohromady. Každopádně, nechci, aby ses s ním hned rozcházela. Využiji toho. Tady máš další úkol,"oznámila Claře osoba v masce a podala jí složený papír.
Clara se po něm natáhla, a aniž by si ho přečetla, dala si ho do kapsy. Čtvrthodinu seděla na židli v útulné moderní místnosti a poslouchala výčitky oné tajemné osoby. Přesně, jak jí řekla, celé dva dny se neobjevila, ani ve snech a Clara je tak mohla v klidu prožít i se Sethem se kterým se podezřele rychle udobřila. Jenže jakmile nastala půlnoc mezi druhým a třetím dnes, propadla se do toho samého bezvládného a neovladatelného spánku jako předtím.
Mrzelo jí to, ale ty dva dny co se Sethem strávila, by nevyměnila za nic na světě!
"Tentokrát se ale nevrátíš do reality. Úkol tě čeká v této realitě. Myslím, že se ti bude líbit. Až ho do puntíku splníš, zavolej mě. Pak tě propustím."
S posledními slovy se osoba stojící před ní rozplynula, zbyl po ní pouze černý kouř, odporný zápach hnijících těl a zlé myšlenky, které otravovaly vzduch jako jedovatý oxid uhelnatý.
Zamávala si rukou před nosem a vytáhla z kapsy papír. Rozložila ho. Nebyl nijak velký, byl to malý obdélníček, na kterém bylo nečekaně elegantním a kurzívou psaným písmem napsáno několik vět.
"Tvůj druhý úkol je následující: Najdi jednu svou rannou vzpomínku z dětství a celou si jí přehraj. Není to zas tak těžké, co zlatíčko? Vzpomínku najdeš jednoduše, prostě se vrať do toho domu a otevři truhlu, co na tebe čeká ve sklepě. Nemusíš se bát, nikdo na tebe neskočí a nesežere tě. Od toho jsem tu já- já jsem tvá noční můra…!"
Clara hodila papírek na zem a ten v okamžiku vzplanul. Nijak to nekomentovala, překročila hořící a čoudící hromadu prachu a vykročila k jediným dveřím v místnosti. Nikdy se za ně nedívala, proto byla zvědavá, co za nimi je. Rychle je popadla za kliku, stlačila jí dolů. V místnosti se zablesklo, prudké světlo Claru pohltilo a doslova ji odneslo neznámo kam.

**

Když světlo polevilo, Clara se opovážila otevřít oči. Stála na prahu domu, znovu zažívala déja vu. Vrátila se přesně do té chvíle, kdy si vytahovala ze zámku klíč pro štěstí. Upustila zámek i s klíčem, překročila novou suť, která tam neznámo kdy napadala a vešla do domu. Vchod do sklepa tam někde musel být schovaný, pochybovala, že by byl někde venku. U takovýchhle domů se vždycky muselo počítat s tím, že budou pod kobercem padací dveře, které vedou do sklepa, z něhož nikdy nebylo jiného útěku.
S údivem zjistila, že do místností v přízemí se nemůže dostat. Všechny byly zasypané či nějak zahrazené. Vrátila se do hlavní chodby a zamyšleně začala přecházet sem a tam jako netrpělivá lvice.
"Tak, jak se jen mám do sklepa dostat?" pomyslela si a zamyšleně si promnula bradu, "Ovšem, kdyby to bylo nesplnitelné, osoba by mi to nedala ke splnění… musí to tedy být někde tady."
S novým povzbuzením se jala prozkoumávat halu, začala odsunovat těžkou suť, prkna napůl shořelá od ohně a i cihly skládala na hromady. Poklop však nikde.
V tu chvíli, kdy odhodila poslední prkno na hromadu, ze skříně vypadlo páčidlo spolu s celým vnitřkem. Vyděsila se a nadskočila.
"Uf… to je jenom tohle!" ulevilo se jí, když náhle pojala podezření: "A co když je ten poklop pod skříní?"
Rychle k ní přispěchala, odházela věci stranou a opřela se zády o skříň. Sebrala veškerou sílu, zatlačila a převrátila skříň na stranu. Měla pravdu, děkovala své prozíravosti a intuici. Skutečně, pod skříní se skrývala malá sklepní dvířka. Oprášila je rukávem mikiny. Velikostně byly veliké jako ona sama, byla ráda, že od Vánoc nepřibrala ani kilo!
Vzala do ruky mosazný, železný kruh a zatáhla. Dveře skřípaly, nechtěly povolit, ale Clara na ně tlačila tak dlouho, dokud nepovolily. Zaskřípěly, otevřely se dokořán a kvůli zrádné gravitaci odhodily Claru na stranu. Tahle váha včetně gravitace byla už na prohnilá prkna moc, jakmile na ně Clara dopadla, rozlomily se vejpůl, některá dokonce se rozprášily. Tvrdě dopadla na hromadu starého černého uhlí, které tam leželo přinejmenším dvakrát tak delší dobu než ona žila. Rozkašlala se, vydechla ze svých plic černý prach a vstala. Oprášila si zašpiněné oblečení a trochu neohrabaně slezla z hromady. Skočila, dopadla na všechny čtyři jako kočka a v mžiku zkontrolovala, jestli je doopravdy ve sklepě sama. Nenašla tam žádnou černou příšeru ani vyhladovělé zvíře, co by pro zahnání hradu i zabilo člověka a nasytilo se jeho masa. Jediné, co kromě Clary a uhlí ve sklepě bylo, byla velká masivní dřevěná truhla, která byla napůl schovaná pod hromadou starých pytlovitých hadrů.
Znechuceně nakrčila nos, popadla jeden z hadrů za roh a hodila ho za sebe. Smrděly hrozně, jakoby v nich někdo umřel a rozložil se. I s ostatními hadry naložila stejně, odházela je stranou a vrhla se k truhle, která měla údajně obsahovat nějakou její vzpomínku.
Sevřela řetězy do dlaní, zkusmo za ně zatáhla. Překvapivě byly pevné, nebyl na nich ani prach. Někdo je tam nedávno dal, tím si byla jistá. Že by jí to osoba přeci jen chtěla ztěžit?
"Nebo je v té truhle jen něco, co nikdy nemělo vyjít na povrch," pomyslela si a vstala.
Aby se ze snu dostala, musela si vzpomínku vybavit. Ale Někdo nechtěl, aby truhlu otevřela, tak co s tím? Jedině, že… by si vybavila vzpomínku i bez truhly. Klekla si, přitáhla ji k sobě a začala pečlivě prozkoumávat. Cokoliv, malba, stopa nože na dřevu, pryskyřice, to všechno mohlo být něco, co by jí dopomohlo si vzpomenout.
"Prostě to otevři, ze zadu je zámek! Klíč navíc máš. Pospěš si, nemáš už tolik času, zlatíčko. Tik, tak, tik, tak…" připomněla se jí osoba v hlavě.
Obrátila truhlu a vskutku, ze zadu byl zámek, hodně podobný tomu, jaký byl na dveřích domu, z jehož klíčové dírky si vytáhla klíč. Prohrabala kapsy na džínech. Jenom doufala, že klíč měla sebou, nechtěla ho znovu hledat tam nahoře, když už se dostala tak daleko.
Její prsty zběsile narazily do něčeho malého a kovového. Na tváři se jí rozzářil úsměv. Vítězně vytáhla klíč z kapsy, vložila ho do zámku a otočila jím. Zámek hlučně cvakl a spadl na zem.
Clara opatrně oprášila víko truhly, popadla ho za jeho okraje a zvedla dokořán…
**
A kdo by mi chtěl udělat radost...O:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 7. března 2014 v 11:57 | Reagovat

WOW... Dokonalé!!!

2 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 13:39 | Reagovat

Víš, co si o tom myslím, sestřičko :D Ale vážně, ta ''sv'' mě už celkem štve! :D Je zlá a zákeřná :-D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 7. března 2014 v 15:32 | Reagovat

Hej! Kdo je ta osoba! Sakra! Mě to tak zajímá! Asi mám pomalý chápání, ale mně to ještě nědošlo! Každopádně je to dost dobře napsaný!

4 Efi Efi | 7. března 2014 v 19:11 | Reagovat

To je úžasný!

5 silluety silluety | Web | 7. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Wow, dokonalý :O umíš napínat čtěnáře ^_^ luxus :3

6 adelsdiary adelsdiary | Web | 7. března 2014 v 19:44 | Reagovat

Néé :D Zase to končí napínavě honem sem přidej další díl :D :D

7 Kačíí Kačíí | Web | 8. března 2014 v 8:17 | Reagovat

Nádherná kapitola, tahle povídka je úžasná :-D  :-D  :-D

8 Joss Joss | E-mail | Web | 8. března 2014 v 10:07 | Reagovat

ty teda vieš dostať človeka do napätia, Milí, toto ti asi nedokážem odpustiť. Táto kapitola bola znovu úžasná a ja očakávam čoskoro pokračovanie. :D Ach, takýto koniec, ach jo, som zvedavá, čo za spomienka sa jej to prehrá.

9 LussyNda LussyNda | Web | 8. března 2014 v 14:13 | Reagovat

wau krásná a ted jdu na tu druhou :-)

10 Abigail Abigail | Web | 8. března 2014 v 14:42 | Reagovat

Krásná kapitolka těším se na další =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama