Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 10

19. března 2014 v 3:29 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
This is CUUUUUUTE! :D
Jsme u 10. kapitoly a tolik je toho před námi!!! :D
Ehm...co myslíte vy, proč měl Jonathan ty blbé kecy? xD
Já na to odpověď mám...3:) :D


Kapitola 10.

Ten den už ani nevylezli z postele, byli moc líní. Clara se nemohoucně opírala o Setha, byla ráda, že může dýchat, byla tak vyčerpaná, že měla pocit, že každou minutou usne. Mlčky se dívali na nějaký film, co Seth pustil. Ani se nehnuli.
Clara se neklidně zavrtěla, přikryla se dekou a zavřela oči. Věděla, že musí vstávat, ale vůbec se jí nechtělo.
Přejela dlaní Sethovi po hrudi, aby tím upoutala jeho pozornost. Jeho oči se odvrátily od televize a zaměřily se na ní. Také vypadal unaveně.
"Možná už jeho lepší časy skončily,"pomyslela si šibalsky Clara a protáhla se.
Prokřupala si kosti a vstala. Hodiny na nočním stolku ukazovaly, že je pět hodin večer, nejvyšší čas se připravovat na "ples".
Vytáhla ze Sethovo (nyní už částečně její) skříně černé šaty s křídly a hodila je na postel. Povedlo se jí je sem propašovat, když byl Seth ve sprše. Ani si toho nevšiml, jenom důkaz toho, že ztrácí obezřetnost.
"Někdo by mu měl dát za vyučenou,"napadlo jí a v duchu se ďábelsky ušklíbla.
Zpoza postele ještě vytáhla krabici bot a se vším zaplula do koupelny. Jen doufala, že Seth nepůjde za žábu, jak jí vyhrožoval. Byli by doopravdy komická dvojice.
Oblékla si šaty a nazula lodičky na patnácti centimetrovém podpatku, aby se alespoň někdy vyrovnala Sethovo výšce.
Sedla si na okraj vany, přisunula k sobě velké zrcadlo a začala s lehkým líčením. Nebylo třeba si líčit oči, měla krásnou černou peříčkovou masku. Místo toho si nanesla velkou vrstvu rtěnky. Setřela si přebytečnou vrstvu ubrouskem, přehodila si nohu přes nohu a pokračovala dalším cílem. Byla jím úprava vlasů. Sesbírala všechny vlasy kromě několika pramínků, které si nechala volně lítat kolem obličeje a sepnula si je do vysokého culíku, který jí sahal až po lopatky. Kulmou si dodělala několik vlnek, které jí chyběly k dokonalosti a do vlasů si připevnila elegantní, zdobené černé sponky. Navrch přidala náušnice z onyxu, náhrdelník a elegantní psaníčko. Zbývala poslední část a to maska. Rozbalila poslední krabici, co byla převázaná růžovou mašlí a opatrně ji vytáhla, aby se peříčka ani nepocuchaly. Byla nádherná, dokonalá práce umění. Přetáhla si gumičku přes hlavu, masku srovnala tak, aby jí dokonale seděla a prohlédla se. Vypadala úžasně, to musela uznat. Ani by sama sebe nepoznala, obzvláště s tou výškou.
Jenom jediná věc byla na nic a to protéza. Jakmile udělala několik kroků, málem s sebou šlehla, bylo těžké se pohybovat v takových velikánech s handicapem. Díkybohu za Setha!
Chytla se okraje umyvadla, druhou rukou se natáhla po klice a zmáčkla ji. S obtížemi vyšla z koupelny, krabice tam nechala ležet, to už by nezvládla doopravdy. Takhle to bylo pouze příšerně těžké.
Seth v pokoji nebyl, jediné zbytky jeho přítomnosti byla kosa, co byla opřená o dveře. Clara ji nikdy předtím neviděla, ani nevěděla o tom, že by jí Seth používal při zabíjení…náhle jí to došlo!
Byla to součást jeho kostýmu. Celé dopoledne si hrál na tajemného a najednou tohle! Dveře od skříně vrznuly.
Clara se lekla, uskočila a spadla na zem, protože balancovat nedokázala. Ze skříně se ozval šramot, první, co viděla byl kus černé látky, co visela ven. Ze skříně vystoupil Seth, vždyť, kdo jiný by to mohl být. Měl na sobě černý hábit, pod tím černé kalhoty a tričko. Jako smrťák vypadal docela přesvědčivě.
Přistoupil k ní, zvedl jí na nohy a bez problémů se jí zadíval do očí.
"Páni, sluší ti to, princezno. Nebo bych ti spíš měl říkat andílku?" prohodil a natáhl se přes ní pro kosu.
Chytl jí do pravé ruky a opřel se o ní s neuvěřitelnou elegancí.
"Pff. U tebe je to celkem přesvědčivé. Upřímně, navštívit mě takový smrťák, asi bych šla ještě ráda."
Seth se zasmál a objal ji kolem ramen.
"Dobře. Tak pojď, Stephen a Kornie čekají dole. Tentokrát jdeme jenom my."
Clara přikývla. Chápala to- čím méně, tím lépe = nenápadnost nade vše.
U schodů se zastavili. Clara měla trable, chůzi po rovince už jakž takž zvládala, avšak chůze po schodech…nedopadlo by to dobře, měla štěstí, že byl Seth chirurg. S obavami se na něj podívala. Vypadal zamyšleně, div si nemnul bradu. Pak se mu oči projasnily, on ji podebral pod koleny a rychle ji chytl do náruče. Seběhl s ní schody a pod nimi jí opatrně položil na zem.
"Děkuju, můj hrdino," zašeptala a políbila ho na tvář.
Kdyby si nebyla úplně jistá, řekla by, že zrůžověl, ovšem během nanosekundy měl zase kamennou tvář.
Tázavě zvedla obočí. Přesně v tu chvíli si někdo u dveří odkašlal. Uskočila, překvapeně vyjekla. Stephen tam trochu smutně stál, jenže, zdálo se, že to tak trochu čekal. Její zradu i zradu jeho bratra. Spikli se proti němu, rozlámali ho na kusy a přehodili krysám.
Měl kostým upíra s vysokým límcem, bíle napudrovaný obličej a v ústech falešné zuby- špičáky. Vypadal… tak nějak normálně.
Oba bratři se probodávali pohledy, jako dvě nepřátelské armády stojící proti sobě. Clara nevěděla na kterého z nich se dívat, proto jen nenápadně pípla: "Jdu do auta."
A prošla kolem nich.
Jonathan seděl na sedadle řidiče, byl oblečený ve fešném kostýmu hippie. Měl na sobě blonďatou kudrnatou paruku, kolem ní ovázaný šátek a na nose se mu skvěly kulaté brýle alá Lennon. K tomu různobarevné tričko a zvonové kalhoty.
Celkem se divila tomu, jak vypadal, ale když zazpíval veselým hlasem: "Ahóóój Clarinko! Není dneska... škyt… krááááásně?" pochopila, že je neuvěřitelně ztřískaný.
Asi na tom pracoval od rána.
"Pojeď, musíme tam být včas."
Seth plácl Jonathana po rameni a sedl si vedle Clary. To samé udělal Stephen z druhé strany. Jakoby snad ona byla jejich kost!
Vztekle se zabořila do sedadla a mlčky snášela jejich naschvály, co prováděli skrze ní tomu druhému.
Neuvěřitelně se jí ulevilo, když auto zastavilo. Vyletěla z auta jako kulový blesk, ani Seth jí nestačil. Vmísila se do davu, částečně odtančila, částečně odkráčela na parket a z něj k baru. Očividně byl ještě někdo rychlejší než ona- Jonathan. Už seděl na barové židličce, naléval se lahví jahodové vodky a vypadal mírně dezorientovaně. Zvláštní, stačí pár minut a jaký je Jonathan jiný člověk. Sedla si k vedle, mávla na barmana, aby ji obsloužil a objednala si skleničku vody.
"Tak jak jde život, J?" zeptala se ho a obrátila se k němu.
"Páni, ty se taky zajímáš?"
Jeho hlas zněl otráveně, jedovatě, kyselina sama. Divila se, že nezačala pod jeho pohledem hořet.
"Děje se snad něco?" otázala se překvapeně.
"Ne, nic, vůbec nic. Ty prostě jen musíš všechny ničit, co?"
Jeho upřímnost ji téměř děsila.
"Jak to myslíš?" zašeptala a sklonila hlavu.
"Víš, byla doba, kdy jsem si myslel, že jsi pohodová, ale teď… připadáš mi jako nafoukaná mrcha. Jako Liz. Dobře, že jsi jí zabila. Ale teď mi měl někdo zabít tebe."
Vzedmul se v ní hněv.
"Drž zobák, Jonathane! Zrovna ty! Ty, kterého jsem pořád vytahovala z průšvihů, sháněla mu to, co chtěl a pořád mu pomáhala. Ty by jsi shnil ve vězení a do teď nebýt mě! Tak proč mi teď nadáváš?!"
Křičela tak hlasitě, jak jen mohla i když přes hlasitou hudbu to stejně tak hrozné nebylo.
"Prostě jsi coura! Přesně jako Liz!" opáčil a hodil do sebe dalšího panáka.
Naštvala se. Vzala mu láhev, po které sahal, napřáhla se a prudce ho s ní praštila do temene hlavy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 19. března 2014 v 9:42 | Reagovat

Stejně nechápu, proč většinou Jonathana označuješ za Kornieho :-D Většina lidí mu stejně říká jménem, ne? :D Ale jinak... Víš, jak moc mě tahle kapitola bolela :D Chudák Jonathan xD

2 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 19. března 2014 v 16:48 | Reagovat

Takhle to useknout, to snad ne? Ted bude určitě bitká :-D ! Moc se mi líbil popis jejího kostýmku :)

3 silluety silluety | Web | 19. března 2014 v 16:52 | Reagovat

:O tak to je luxusní jak takhle někdo může psat :O dokonalost :3

4 adelsdiary adelsdiary | Web | 19. března 2014 v 18:38 | Reagovat

WOW. Já být na jejím místě taky bych ho praštila. :D Zas to skončilo napínavě těším se na další :D

5 Lory Lory | Web | 19. března 2014 v 19:33 | Reagovat

Aw ježiš jau... chudáček :3 To zakončení ani tahle kapitola neměly chybu <3

6 Ami Ami | E-mail | Web | 19. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Au! To asi bolelo!
A nemůžu se dočkat další kapitoly!

7 Nya Nya | Web | 20. března 2014 v 15:30 | Reagovat

Obdivuju tvůj styl psaní :3 vážně povedené :)

8 Xanya Xanya | Web | 23. března 2014 v 10:31 | Reagovat

Správně,jen do něj! Asi to dost bolelo,hehe.
Skvělé jako vždy :D

9 Scriptie Scriptie | Web | 25. března 2014 v 16:00 | Reagovat

Ze začátku to vypadalo tak krásně a nakonec to všechno musel Jonathan podělat. Jako vždycky. Ale jsem tak trochu na pochybách, jestli je mi J líto, nebo mám Claře fandit, aby šla do něj. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama