Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 4

28. února 2014 v 10:35 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
A další! xD
Budu moc ráda za komenty, ty předtím mě moc potěšily! :D
Takže opět, nápady, kritika, názory do komentů, sí? :D
P.S. Dávám Vám do kapitol i nápovědy, kdo je osoba, kdo to uhádne, má u mě...věnování jedné kapitolky od kterékoli, záleží jen na Vás! :D


Kapitola 4.

Clara vytřeštila oči. Takovéto vzkazy nebo jim podobné psal jen jeden člověk. Ale…on to být nemohl. Seth ne.
"Tak co po mě chceš?" zakřičela a napůl zoufale napůl naštvaně uhodila do kamenné zdi.
Trefila se přímo do místa, kde byla zeď v nerovnováze, s hlasitým křupnutím se zhroutila a celá se rozsypala v prach. Zbytky zdi ležely nevinně Claře u nohou, těžko uvěřit, že zrovna ty zbytky byly poslové té hrozné zprávy.
Černotou se prohnal tlumený smích, patřil dívce a zase jí byl povědomý. Milenne to ale nebyla, Eliza také ne o Abigail nemluvě. Tak odkud ho znala?
"Co po tobě chci? Jednoduchá odpověď. Podívej se za sebe." řekl jasně ten dívčí hlas.
Splnila rozkaz a otočila se. Černota byla pryč, ani si nevšimla, že zmizela. Namísto ní Claru obklopovaly bílé zdi na kterých bylo stejným červeným, křivým a lehce rozmazaným písmem napsány instrukce.
"Za prvé - od nynějška jsi mým vězněm, nesnaž se o útěk, je to zbytečné, jakmile usneš, budeš zde. Za druhé - jakmile porušíš pravidla bude tvrdý trest, který náhodně vymyslím. Za třetí - smiř se s tím, že jestli se nějak pokusíš kontaktovat Mistra, zabiju tě. Bez milosti. Za čtvrté - nejsem nikdo, koho znáš. Jsem Nikdo a Nic. Za páté - už nikdy na mě nevolej, až budu chtít, kontaktuji tě. Za šesté - nikdy se nesnaž zjistit kdo jsem. A konečně za sedmé - probuď se a proveď to, co je tvůj první úkol."
"Jak se mám probudit? To přece neovlivním!" řekla.
Bylo to celkem komické, v podstatě mluvila se zdí, co uměla psát.
Zhruba několik sekund na to, co to vyslovila se teplota v místnosti snížila. Podstatně snížila. Křehké šupinky ledu začaly pokrývat zdi jako břečťan, když dusí strom a postupně je začala obalovat. Jenom Claru led nějak vynechal, záměr byl jasný. Pomalu se utahoval, až vytvořil ohromnou ledovou krustu ze které doslova žhnul ledový oheň.
V tu chvíli se v polovině objevila prasklina, během chvíle se rozvětvila po každém centimetru ledu. Představení bylo ukončeno až když led pukl, v barevných střípcích se snesl k zemi a Clara se znovu ocitla v onom pokoji, přesně v tu chvíli, kdy rámem zrcadla rozbila okno.
"Déja vu? No nekecej, ty parchante!" zavrčela.
Odhodila rám zrcadla stranou a poodstoupila od okna. Jenomže místo toho, aby ho rozkopla jako poprvé se obrátila na patách a rychlým krokem zamířila ke schodišti.
"Uvidíme, kdo řídí tuhle hru. Jedna nula pro mě," pomyslela si vítězně a jen taktak se stihla zastavit tam, kde schodiště končilo.
Zhluboka se nadechla a než se stihla rozmyslet, odrazila se a skočila…
Se zaduněním dopadla na podlahu přízemí domu a vítězně se zvedla. Její odhad byl špatný, prkna její váhu vydržela naprosto v pořádku i když se prohýbala a skuhrala. Jak to tak vypadalo, ta tajemná osoba nad ní držela ochablou ruku. Nesmělo se jí nic stát. Pokud by si to tedy osoba nepřála.
Neriskovala, času neměla nazbyt, přešla ke dveřím a v rychlosti je prozkoumala. Byly zamčené zvenku, jak zjistila letmým pohledem byla přes ně ještě položena závora. Okny lézt nechtěla, měla jich plné zuby, rozhodla se nějak dostat ven dveřmi.
"Změna je život…" zazpívala si veselým tónem, zatímco prozkoumávala malou skříň, která byla v rohu místnosti.
Bylo v ní spousta užitečných věciček, s většinou z nich měla již valné zkušenosti, proto byla nadšením bez sebe, když tam našla malou motorovou pilu.
"Tak, Texaský masakr, poprvé. Kamera, akce!" napodobila režiséra a zatáhla za držadlo na pile.
Ta se s zavrčením spustila, roztočila řetěz a hrůzostrašně začala skřípat. Účinek rzi, která na ní byla.
Došla ke dveřím a začala ničit dveře z pevného dřeva. Jemně přejela po dveřích a rozdělila je vejpůl. Následovala i závora, všechno postoupilo tvrdou silou motorové pily. Clara pilu vypnula, něžně ji položila na zem vedle svých nohou a překročila zbytky dveří. Jenom zpoza nich v rychlosti vylovila zámek a vytáhla z něj klíč. Byl malý, pozlacený se zdobenou rukojetí.
"Pro štěstí!" pousmála se nad svým ďábelským plánem.
Rychle si ho zastrčila ho kapsy černých kalhot a prošla nepořádným neútulným dvorkem. Měla plán na to, jak se dostat ze snu… jen nevěděla, jestli jí vyjde.
Rozběhla se po úzké cestičce, která vedla neznámo kam. Za ní se ozvalo pobouřené vyjeknutí, zvuky gumových podrážek klouzajících po prašné cestě, jak spěchaly za ní. Clara zrychlila. Raději se neotáčela, bylo jí jasné, kdo jí honí, přesto veškerou pozornost soustředila do svých svalů na nohou. Běhala celkem rychle i s protézou, všechno bylo na cviku, ale teď, když alespoň ve snu měla svou nohu zpátky byla mnohem rychlejší. Na střední, těsně předtím, než došla druhák, zvítězila v běžeckých závodech kraje byla nejrychlejší ze všech, dívek i hochů. Celkem slavili, Jonathan, který i přesto, že byl třetí jí to přál. Ach, šťastné vzpomínky.
Oddechování pronásledovatele, který zkrátil náskok mezi nimi ji navrátilo do reality. Zatřásla hlavou, vyhnala z ní nezvané myšlenky a zrychlila. Uběhla téměř půl kilometr, cítila se, jako kdyby uběhla maratón. Už dlouho neběhala, jak to tak vypadalo, ztratila těžce vypěstovanou kondici. Proběhla kolem posledních stromů a vběhla do louky odkud se poprvé vynořila postava. Zatím jí plán vycházel.
Na chvíli se zastavila a zaposlouchala se. Nic nebylo slyšet, pouze letmý šelest vzduchu, co hýbal rostlinami a stébly.
Na krku jí v tu chvíli vyskočila husí kůže, jemné kraťoučké vlásky se jí napnuly jako anténky, co chytaly signál.
Automaticky se otočila. Nikdo za ní nestál, asi to byl falešný poplach. Byla až moc naivní, ano, to bylo ono. Dala se znovu do běhu, kašlala na opatrnost. Stejně, byl to jen sen, co se jí tak mohlo stát?
Přesně v tu chvíli, kdy to nevědomky vyslovila nahlas, žito vedle ní zašustilo. Trhla sebou, koutkem oka jako u vyděšeného zvířete se tam podívala.
Osoba se přestala v žitu krčit napřímila se a opět odhalila obraz na svou hrůznou tvář. Maska byla neustále nasazená, Claru to mírně znepokojovalo a děsilo. Osoba přistoupila až k ní. Byly celkem stejně vysoké, osoba byla jen o několik centimetrů vyšší.
"Říkala jsem, že se máš řídit instrukcemi!"
Ta slova řezala jako naostřený led. A Clara byla v jeho spárech, kořist.
"Já vím. Jen jsem nevěděla, jak se mám probudit," pípla nejistě s velice malou nadějí, že jí lež projde.
Osoba opět naklonila hlavu na stranu, byl to její zlozvyk.

"A proč jsi to neřekla hned? Ty jsi doopravdy tak hloupá, jak jsem si vždycky myslela, viď? Je to jednoduché. Stačí sen odsunout stranou a prostě otevřít oči…"
**
A kdo by mi chtěl udělat radost...O:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adelsdiary adelsdiary | Web | 28. února 2014 v 14:10 | Reagovat

Páni, už se těším na další díl :D :)) Je to moc, moc, moc zajímavé. :))

2 Scriptie Scriptie | Web | 28. února 2014 v 14:14 | Reagovat

Heh. No, zatím nevím, kdo by to mohl být. Ale doufám, že to nějak v budoucnu zjistím. :P
Ale jinak. Bylo to krutý. Ten led jsem si úplně představovala (jestli správně, nevím), a prostě, celkově, bylo to vážně moc super!!! Těším se na další!

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 28. února 2014 v 17:21 | Reagovat

Vážně, vážně, vážně moc super kapitola a asi ti jdu udělat radost! :D dám si banner na blog :3 tahle povídka je moc pěkná :D
HNED DALŠÍ KAPITOLU!! :D

4 Abigail Abigail | Web | 28. února 2014 v 17:36 | Reagovat

Krásná kapitolka, i když třetí jsem trochu prošvihla, zítra se na ni vrhnu =)

5 Ami Ami | E-mail | Web | 28. února 2014 v 18:31 | Reagovat

Ém, sakra, sakra!
Já mám takový pocit, že tu postavu znám, nebo je mi povědomá! Ale do prkýnka, kdo to je?! :-D Jop, já si nevzpomenu! No je nefér! :D
A teď už ke kapitole! Ehm, ehm:
Masakr! Úžasný! Naprosto bombastický! Bylo to i děsně vtipný! Hlavně ten Texaský masakr! A to mi připomíná, že jsem se na něj chtěla kouknout! :D

6 Joss Joss | E-mail | Web | 28. února 2014 v 20:21 | Reagovat

Ježíš, ten koniec ma dostal, tá jej výhovorka, že nevie ako sa zobudiť. :D Teda v podstate nevedela, ale dostalo ma to aj tak. A ten masaker motorovou pílou.. :D Bože, ako niečo takéto môžeš písať? :D
Ehm a s tým, kto to je, no ja sa asi nechám prekvapiť a budem sa venovať len čítaniu, pretože v tomto smere som asi dosť mimo. :D

7 Lory Lory | Web | 28. února 2014 v 20:31 | Reagovat

Juj tak tys mi zase dala, teď jsem z toho úplně mimo jak nejsem zvyklá číst :D Ale aspoň že to co čtu je dobré :) Opět moc zajímavá kapitola a napínavá, moc se těším na další - až mě tím zase zmorduješ :D

8 Fea Fea | 28. února 2014 v 23:15 | Reagovat

To je skvělý! Naprosto boží!
Strašmě se ti to povedlo a dokonce jsem se u toho i smála :D
Prostě luxus těším se na další :)

9 LussyNda LussyNda | Web | 1. března 2014 v 12:55 | Reagovat

wau ... nemám slov prostě wau :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama