Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 2

22. února 2014 v 14:12 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
A máme tu další kapitolu, pozor, přiostřujeme! :D
Pořád platí to, co předtím! :D
Své názory, kritiku, nápady pište do komentářů, jsem zvědavá na Vaše drahocenné myšlenky...:D


Kapitola 2.


Tiché broukání jí vytrhlo ze spokojeného spánku. Ani nevěděla, kdy Seth odešel… odešel vůbec? Protáhla se jako ospalá kočka, protřela si oči a rozmrzele si sedla. Opět nebyla ve svém pokoji. Ležela na úzké dřevěné vyřezávané posteli, která se až moc podobala té, co jako malá viděla u prababičky. Dokonce měla i stejné tlusté, péřové peřiny a polštáře. Promnula si bolavý krk a odhrnula jednu ze sta peřin, jimiž byla přikrytá. Položila si bosá chodidla na dřevěnou podlahu…Zarazila se a nevěřícně pohlédla na svou nohu. Byla celá, dokonalá, stejně dlouhá jako ta druhá.
Radostně výskla a dotkla se jí, aby se ujistila o tom, že je skutečná. Nerozplynula se, už to bylo znamení, že svou nohu měla zpátky.
"Děkuju, děkuju, bože!" pomyslela si šťastně.
Ani na okamžik jí nenapadlo zarazit se nad tím, že má svou nohu zpátky, vždyť, jak jí mohla získat, když jí ji Kornie uřízl a Seth si ji nejspíše schovával někde v lihu ve sklepě s krysami.
Opatrně a bez problémů, s lehkostí se postavila na nohy. Cítila se být sama sebou, konečně, po takové době.
Chytla se sloupku postele a váhavě udělala první krok. Odvykla si chodit po dvouch nohách, s protézou, která jí tlačila a pouze jí pomáhala chodit, se to nedalo srovnávat.
"Tak už jsi vzhůru, to je dobře."
Tichý hlas vycházející od dveří ji donutil, aby se zastavila a podívala se tam. Tázavě zdvihla obočí. Nikdo tam nebyl, zdálo se jí to? Měla halucinace ze zlatého prášku?
Několika rychlými kroky se přesunula od postele ke dveřím. Zasunula prsty do škvíry a otevřela je. Chodba byla též prázdná a krátká, její pravá strana byla zasypaná čerstvou sutí, téměř jako kdyby někdo zbořil část domu před pěti minutami a na levé byla část schodiště, která po ani ne metru končila, schodiště bylo shořelé. Pod ním bylo jen prázdno, pět metrů pádu a pak by se propadla shnilými prkny v přízemí rovnou do sklepa, ze kterého by nebylo úniku. Základ každého hororu. A aby toho nebylo málo, tam by na ní čekala nějaká černá příšerka, která by měla dobrý zákusek.
"Kéž by se mnou udusila, aby jí moje kost náhodou nezacpala dýchací otvor!" ušklíbla se.
Ach, ano, nebylo nad morbidnost.
Šla zpátky do pokoje, protože zaprvé byla na chodbě moc velká zima a zadruhé z ní stejně nevedla žádná úniková cesta, kromě toho pádu. Musela se nějak dostat ven skrz ten pokoj.
Zavřela za sebou dveře, několikrát přejela dlaní po tvrdém, hrubém dřevě a opřela se o ně zády. Vzdychla a protočila oči.
"Asi přestávám se zlatým práškem, tohle je fakt moc!"slíbila si.
Nešlo o to, že by viděla jednorožce, barvy či tvary. Ta postel, ve které ještě před pěti minutami ležela, zmizela a na jejím místě bylo postavené pouze velké zrcadlo. Bylo zarámované ve zlatavém rámu, přirozeně zaoblené a mírně se lesklo.
Přistoupila k němu. Pokrývala ho malá vrstvička prachu, přes který nebylo nic vidět, proto vztáhla ruku a začala ho otírat.
Letité nánosy prachu se začaly smazávat a Clara pomalu poznávala v zrcadle sebe. Nejdřív jí přišlo zvláštní, že byla oblečená v černé, ale nijak moc jí to neudivilo. Přeci jen, černou nosila téměř pořád, byla to její nejoblíbenější barva.
Otřela i zbytek zrcadla, pouze místo, kde měl být její obličej, vynechala. Ani nevěděla proč, ale bála se toho, co tam najde. Takový ten tajemný pocit, jako když procházela první zkouškou u Dahmerů. Věděla, co má udělat, ale bála se toho… stejně si tu nohu nakonec uřízla, takže…
Jediným tahem přejela po zbývajícím prachu.
Ach ano, měla se čeho bát. Vykulila oči a přejela si prsty přes obličej. Vypadala jako ona. Jako postava z toho prvního snu. Už chápala, proč jí v koutku mysli přišla tak povědomá. Byla to ona sama.
Vlasy měla jemně zvlněné, rozpuštěné a vůbec ne zacuchané. Zdály se o něco málo tmavší než ve skutečnosti. Celou tvář, čelo, oči, nos, ústa i bradu ji zakývala jednoduchá, krémově bílá maska, přes kterou nebylo nic vidět. Ironické bylo, že k ní naprosto patřila. Byla její neodmyslitelnou součástí.
Přejela si prsty po spáncích, ale žádná gumička, co by masku držela tam nebyla.
Polekala se. Jak jen tam ta maska mohla držet. Uchopila okraj masky a mírně zatáhla. Tvář jí vzplanula v mocné agónii.
Chytla se za tváře a mírně ji zatlačila zpátky. Maska byla k její tváři připevněná, zdálo se, že jí snad někdo přilepil lepidlem.
"Teď to nechám být, musím se odsud dostat," přikázala si.
Nechala masku maskou a radši se začala zaobírat únikovými cestami. V místnosti bylo jedno malé zamřížované okno, v rohu byla díra, kterou by se mohla protáhnout, jenomže tam byla tma, proto to brala jako nouzové řešení.
"Tak teď bude sranda…" řekla si sama pro sebe sarkasticky a zkusmo potěžkala zrcadlo.
Nebylo zas tak těžké, jak si myslela, ba pro její účely dokonalé. Pevně ho sevřela v rukách, došla k oknu a několikrát do něj udeřila. Sklo v okně stejně jako v zrcadle se hned rozsypalo a utvořila záplavu tisíců barevných střípků na zemi.
Pustila rám na zem, sevřela ruku v pěst a několika dobře mířenými ranami odstranila i zbytky střepů, co tam zůstali, aniž by se nijak vážně poranila. Řízla se pouze jednou a to, když použila moc velkou sílu.
Sykla, chytla se za malou ranku a na poslední větší střep už kašlala. Měla před sebou větší problém a to byly zarezlé mříže, co ji oddělovaly od světa. Lehce s nimi zalomcovala.
Prudké zaskřípění jí pouze dodalo naději, že dokáže uprchnout. Poodstoupila a vykopla nohou. Připadala si tak trochu jako Superman nicméně to zabralo.
Mříže prohnilé časem se rozpadly částečně v prach, částečně malé kousky železa co díky gravitaci dopadly na zem pod oknem.
Nezaváhala ani na chvíli, vylezla na úzký parapet a skočila. Těžko říct, jestli to byl dobrý nápad, jaksi zapomněla na výšku, podstatné bylo, že se dostala ven.
Tvrdě dopadla na štěrk před domem. Málem si vyrazila dech, reflexně se nadechla, ale do nosu i úst se jí dostal těžký prach a droboučká zrníčka špíny. S odporem je vykašlala a postavila se.
Při dopadu si bolestivě narazila rameno, měla tam velkou modřinu, která se začala zabarvovat. Jinak byla v pořádku. Oprášila si oblečení, prokřupala si prsty a upravila vlasy. Nadešel čas na to převzít kontrolu. Měla dost toho, že byla pořád loutka a ne ten, kdo hru řídil. Čas obrátit strany.
"Tak kde jsi?!" vykřikla s úmyslem přivolat k sobě osobu v masce.
Nemohla to totiž být ona, byl tu i další hráč. Někdo, kdo si myslel, že je chytřejší než ona, než Mistr. Někdo, kdo se šeredně mýlil. A hlavně někdo, kdo tu byl nový a nechtěl být odhalen…
**
A kdo by mi chtěl udělat radost...O:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 22. února 2014 v 17:23 | Reagovat

Moc se  mi to líbí... Je to suprčuprbobastický xD Rychle dálšíí! :D Je to opravdu moc povedené :D úžasné... Nemám slov... :D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 22. února 2014 v 17:52 | Reagovat

Je to super, ale nechápu to. Jak to, že masku má ona? To jí ji někdo přidělal ve spánku, nebo co? A jak může mít nohy? Já nic nechápu -.- Ale těším se na další kapitolu

3 Lory Lory | Web | 22. února 2014 v 20:36 | Reagovat

Juj krása!! Druhá kapitola a já už se od toho nemůžu odtrhnout! :D Ale taky nechápu to s tou maskou??? No, tak snad to v dalších kapitolách víc pochopím, už aby byly! :D

4 Kačíí Kačíí | Web | 23. února 2014 v 9:57 | Reagovat

Je to úžasný, opravdu super! :D :D
Chci další :-)  :-)

5 Abigail Abigail | Web | 23. února 2014 v 13:07 | Reagovat

Užasný =) Úplně jsem se do toho vžila, už se těším na další =)

6 Scriptie Scriptie | Web | 23. února 2014 v 21:14 | Reagovat

Ohohó. o.O To je opravdu extrémně krutý a hustý a bůhví co ještě!! Je mi opravdu všechno, co se děje  zvláštní (četla jsem i první část, ale jaksi jsem spěchala na tuhle kapitolku. :-D). Její noha, maska atd... No, těším se moc na další kapitolku!

7 LussyNda LussyNda | Web | 24. února 2014 v 20:51 | Reagovat

nádhera už se těším na další kapitolu :-) moc krasně píšeš :-)  :-)

8 adelsdiary adelsdiary | Web | 25. února 2014 v 11:25 | Reagovat

Dořee... :) těším se na další :D

9 Clara Black Clara Black | Web | 25. února 2014 v 14:02 | Reagovat

Drahá sestřičko,
Doufám, že budeš brát můj komentář smrtelně vážně, protože ho tak také myslím. Sv. je naprostá dokonalost, prostě a jednoduše DOKONALOST, kdybych mohla, poskočila bych si radostí, když mi pošleš další kapitolku, ale jak obě víme, mám jen jednu nohu. *skeptický výraz* Ale zároveň Sv. uctívám, brzo si vyrobím oltář a budu pravidelně provádět svoje satanistické rituály, (jako tenkrát při hokeji) abys rychle napsala další kapitolku a já se mohla radovat z toho, co se v ní děje, mnout si ruce jako moucha samou spokojeností a smát se ďábelsky jako Satan, protože jsi mi tu kapitolku poslala.
Tímhle vším se ti snažím říct, že je Sv. prostě tou nejúžasnější povídkou a chci, abys přidala takový ten obrázek, jako máš s JaM a TpM s nápisem: Žeru Sv! Nebo něco podobného, protože bych si to ráda dala na blog ;)
No, nebudu ten komentář nějak prodlužovat, snad jen, koukej napsat další kapitolku a nebuď jako já! :) :D Tvoje sestřička Satan 3:)

10 Ellnesa Ellnesa | Web | 25. února 2014 v 20:09 | Reagovat

Oh, je mi líto, že jsi mě vymazala ze SB, netuším, čím, jsem si to vysloužila. Nekomentovala jsem, protože Spícího vraha nečtu. Je mi to líto, ale přemlouvat Tě nebudu. Pokud by sis to rozmyslela, budu ráda, když napíšeš...

11 Joss Joss | E-mail | Web | 27. února 2014 v 8:32 | Reagovat

Pane bože, tak toto sa skutočne vyostruje táto poviedka, skutočne veľmi krásne všetko opisuješ, takže som sa znova cítila byť súčasťou toho všetkého. Trochu mi to prišlo znova ako sen, ale asi to nebude sen. Rýchlo idem prečítať tretiu kapitolu. :)

12 Efi Efi | 5. března 2014 v 18:19 | Reagovat

Tajemný... Ale hezký! Jdu si přečíst další kapitolu! :-D

13 Enna Enna | E-mail | Web | 12. března 2014 v 22:26 | Reagovat

ja chcem urobiť radosť, banner si 100% dám na blog :-D je to suprové, hneď idem na ďalšiu kapitolku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama