Spící vrah: Mezi snem a realitou/ 1

21. února 2014 v 0:17 | Milenne |  Spící vrah: Mezi snem a realitou
A máme tu první kapitolku, fanfiction na Já a Mistr, Tisíc podob Mistra i ten poslední díl jehož název si nepamatuju! :D
Každopádně, všechno kromě postav (zápletky, děj) je vymyšlený mnou, sestřička pouze hodnotí mou práci a dává mi to za oplátku...3:) :D.
Doufám, že se vám ff bude líbit a jsem zvědavá, co na něj budete říkat! :D
P.S. Všechno už mám vymyšlené, myslím, že budete překvapení, když zjistíte, kdo bude ona tajemná osoba s maskou...3:).
Své názory, kritiku, nápady pište do komentářů, alespoň budu vědět vaše drahocenné myšlenky...:D.

Kapitola 1.


Clara otevřela oči. Byla zima, vál studený severní vítr a ona ležela na studené... zemi? Zmateně se porozhlédla kolem. Nebyla ve svém pokoji u Dahmerů doma, ani u Dalea, Smoa, Jasona či Milenne. Nacházela se na hrubé štěrkové cestě, kolem ní bylo pusto, nic. Jen sem tam lemovaly cestu stromy, keře a rostliny.
"Musím vstát, jinak umrznu," pomyslela si zoufale.
Vyslala slabé impulsy energie do nervových zakončení svých končetin, aby zjistila, jak na tom jsou. Ruce byly jakž takž v pořádku, ačkoliv se cítila neuvěřitelně vyčerpaná a měla je promrzlé, mohla pohnout prsty a vším ostatním. To ovšem neplatilo o jejích nohách. Levá uříznutá noha ji pálila, jako kdyby byla čerstvě useknutá, ani protézu neměla, avšak ta druhá jí díkybohu nebolela. Vlastně ji ani necítila.
"No skvělý!" pomyslela si v duchu sarkasticky, "Moc se těším na to, až se Sethem budu znovu bruslit. Tentokrát už mě nebude držet, ale tahat mě před sebou v kolečkovém křesle!"
Náhlý poryv větru rozvířil hromadu spadaného suchého listí z cesty a foukl ho přímo na ní. Clara se lekla, silou se odtrhla od komické představy, jak jí Seth vozí v křesle po ledu a vzpamatovala se. Roztřeseně se nadechla a nadzdvihla se na loktech. Bylo pro ni těžké zvednout se bez pomoci, nebyla schopná unést váhu svého těla. Tvrdě si skousla dolní ret a s posledními zbytky sil se zvedla do sedu. Zadýchaně si odhrnula zacuchané tmavě hnědé vlasy z čela a prohlédla si svou bolavou nohu.
Pahýl vypadal úplně stejně jako předtím, žádné známky zranění tam nebyly vidět. Zamyšleně si po něm přejela prstem a vyjekla. Do krve jí vjela taková záplava bolesti, až přišla o hlas. Rychle s prstem ucukla, i když bylo pozdě. Aniž si to uvědomila, jí z oka skanulo několik slz. Nechala je volně stéct po své tváři, vytvářet tam mrazivé cestičky vody, dopadnout je na zem a vsáknout do neúrodné vyprahlé země.
"Tak jo, chce to sílu, musím se nějak dostat na nohy," zavrčela potichu a téměř se lekla svého chraplavého hlasu.
Rozhlédla se po zemi, jestli se náhodou kolem nenacházela nějaká větev, s jejíž pomocí by se dostala na nohy. A skutečně, jedna, na to až moc dokonalá tam byla, ale byla od ní přinejmenším tři metry daleko. Clara se pokusila natáhnout ruku, marně. Nedosáhla na ní. "Musím na to jinak," uvědomila si, lehla si na zem a začala se k ní namáhavě plazit.
Všechny kamínky, co se při té nekonečné cestě dostaly pod ní, se jí tvrdě zarývaly do holých paží, lýtka i holého nártu. Zatnula zuby, polknula slzy a přitáhla se k větvi o další kus. Bolest se ještě zvětšila, v pravé noze se jako naschválem probudil vulkán. Clara si v tu vším možným přála, aby i svou zbylou nohu necítila. Už nikdy.
Zastavila se, přetočila na bok a schoulila do klubíčka. Měla toho plné zuby, byla vystrašená, unavená, slabá, zmrzlá... co by jen dala za možnost vrátit se do Sethovy teplé náruče? Chlad během několika sekund prostoupil do jejího těla, zchladil její nitro jako ledový oheň a všechno sežehl. Když se po chvíli opět nadechla, dech se jí v plicích zastavil. Prudce se rozkašlala. Zvedla se do polosedu, aby mohla lépe dýchat a položila si ruku před pusu. Počkala, dokud záchvat nepřešel a poté si ruku prohlédla. Byla špinavá od jílovité zeminy, prachu a krve. "Jestli se tedy toho bruslení dožiju..." ukončila smutně svou myšlenku a natáhla se po větvi, která se náhle zdála být tak blízko. Zapřela se s ní o zem, sesbírala, adrenalin, co jím krev naplnila žíly a vyškrabala se na nohy. Sice nohy i nadále necítila- nemohla chodit, jenže s pomocí tlusté, vysoké větve se o ně alespoň mohla opírat. "Tak to by bylo." Tuto potěšenou myšlenku si nemohla odpustit. "A teď... Kde to ksakru jsem a jak jsem se sem dostala?" Dopodrobna prozkoumala svým dravčím zrakem okolí. Doopravdy, bylo tu pusto, pouze za jejími zády se rozprostírala louka, která se očividně léta neobdělávala. Hradba divokých rostlin byla dokonce stejně vysoká jako ona sama.
Snažila se skrz ní nahlédnout. Jediné, co viděla, byly bodláky, divoké žito a podobné rostliny. Žádné domy, lidé, zvířata ani orientační bod. Byla ztracená.
V tu chvíli, kdy se smířila se svým ztraceným osudem- umrzne a někdo možná na jaře najde její ohlodanou kostru, louka zašustila a několik suchých stébel křuplo, stejně jako když v lese šlápnete na větvičku. Hlasité lup a někdo se na váš vrhne. Clara se automaticky otočila, vylekala se, uklouzla a spadla na zem. Větev jí přitom vypadla z ruky a odkutálela se stranou.
Přímo za Clarou stála postava oděna v černém s jednoduchou bílou maskou na obličeji. Vypadala jako dívka, ale těžko to mohla Clara říct, když jí neviděla do obličeje. Jenže, dlouhé tmavě hnědé vlasy mluvily za vše.
"Kdo-kdo jsi?" vykoktala zděšeně Clara.
Osoba naklonila hlavu na stranu, přes ramena se jí přelily vlasy jako vodopád.
"Mi-Milenne?" otázala se znovu Clara.
Osoba nevěřícně zavrtěla hlavou, vytáhla ruce z kapes a natáhla si na ně černé, kožené rukavice.
"Co po mně chceš?" zakřičela.
Osoba ji ani nevnímala, přistoupila k ní a klekla si. Clara vykulila oči jako malé štěně, strach ji ochromil v železném sevření.
"Mrzí mě to, Claro," zašeptala osoba.
Dotyčná nechápavě nakrčila čelo.
"Bože, to..." stačila si pomyslet, než osoba s maskou vytáhla zpoza jejích zad velký kámen a praštila jí.
Rána, dunivá bolest v hlavě, černo, nic.

**

Clara vytřeštila oči a nahlas, jak nejvíc mohla, zakřičela. Její vřískot se roznesl po celém domě. Zavřela oči a vydýchala se. Nevěděla, co ji na tom tak vyděsilo, podstatné bylo, že byla zpátky ve svém pokoji u Dahmerů. Aby se uklidnila, přejela pohledem po posteli, zaplněném stolu, knihovničce s jejími oblíbenými knihami i skříni s oblečením. Bylo to stejné jako předtím.
Znovu si lehla, ale nemohla zavřít oči. Děsivá představa osoby v masce, co jí chtěla udělat bůhvíco, ji strašila a to si před nedávnem myslela, že už se nebojí ničeho.
Dveře od jejího pokoje se pootevřely, dovnitř ladně vtančilo několik paprsků světla z chodby a prosvítilo jí pokoj. Tiše jako myš někdo zhasnul světlo na chodbě, vklouzl do jejího pokoje a zavřel za sebou dveře.
"Kdo jsi?" vyjekla.
Měla jedno neblahé tušení, pouze doufala, že to není on.
"To jsem já, Seth," odpověděl Krysák a posadil se k ní na postel.
Úlevně vzdychla. Stephena nechtěla alespoň další měsíc vidět. Pokaždé, když ho spatřila, znovu se jí otevřela rána na srdci, co jí způsobil. Přivlekl ji sem, mezi vrahy a připravil jí o vše, i když stejně předtím neměla Nic a byla Nikdo. Měla pouze rodinu, Dalea, Smoa, možná i Kornieho, nevěděla, zda-li ho tam měla počítat. Sice nevěděla nic o své sestře, ale možná, možná by jí bez ní bylo lépe. To nevěděla.
"Co se stalo, princezno?" zeptal se jí Seth starostlivě.
V měsíčním světle, které prosvítávalo skrze okno a slabě jí zobrazovalo rysy jeho tváře i rozpoznala velkou vrásku, která se mu vytvořila na čele.
"Nic. Měla jsem jenom… noční můru." špitla ustrašeně a jako malé zvířátko se zavrtala do své ulitky s nadějí, že jí buď Seth opustí anebo jí přestane klást ty hloupé otázky a zůstane s ní.
"Neboj se, princezno…" zašeptal a pousmál se.
Mlčky ho pozorovala. Byl jiný, tak jiný než na začátku. Tehdy se jí zdál jako arogantní debil, možná, že takový byl i v tu dobu, ale nedával to nijak najevo. Zvykla by si na tuhle jeho stranu, i když by smutnila po jeho temnější, vražedné stránce. Bez ní by to nebyl Seth.
Její mlčení si očividně vyložil trochu jinak, proto přistoupil k druhému kroku. Natáhl se k ní a objal jí.
Pohladil jí po vlasech a několik jejich pramenů si natočil na prst.
"Princezno, princezno... Byl to jen sen..."
**
A kdo by mi chtěl udělat radost...O:)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 21. února 2014 v 12:44 | Reagovat

Já říkala, že budu mít první komentář! Muhaha. Sestřičko, víš, že tuhle povídku zbožňuji a že je naprosto dokonalá. A můj email stále netrpělivě očekává, až mi bude moct ukázat, že jsi mi poslala další kapitolku - a opravdu, opravdu moc se mi líbí, to jak jsi tuhle celou povídku vymyslela. Zároveň ti ale přikazuji, aby ses poplácala, protože je to DOKONALÁ povídka! :3

2 LussyNda LussyNda | Web | 21. února 2014 v 14:45 | Reagovat

děkuji :-) mohla bych tě ještě poprosit budu dělat ikony k sobě na blog tak napiš koho na ní chceš nebo jestli máš nějaký konkretní obrazek :-)

3 Enna Enna | E-mail | Web | 21. února 2014 v 15:48 | Reagovat

Článok? Geniáááálny, štyri ty si dokonalá blogerka :33  Geniálne, geniálne, geniálne :33 Chcem viaaaac!!!! :D

4 Xanya Xanya | Web | 21. února 2014 v 16:26 | Reagovat

Tak to je boží! Strašně se mi líbí jak se Seth chová ke Claře a taky jsem zasmála u té poznámky s kolečkovým křeslem. :-D
Těším se na další. :)

5 adelsdiary adelsdiary | Web | 21. února 2014 v 17:11 | Reagovat

Tak jo myslela jsem si, že mě už nic nedokáže tak překvapit jako tohle. Líbí se mi to a těším se na další díl:D :)) :D

6 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 21. února 2014 v 17:12 | Reagovat

To je super, teším sa na ďalšiu kapitolu :)

7 Lory Lory | Web | 21. února 2014 v 18:52 | Reagovat

Na první kapitolu super... au ten kámen, ještě že to nebylo doopravdy :D á občas mívám taky děsný sny :D Jen tak dál pokračuj! =D

8 Kikča Kikča | E-mail | Web | 21. února 2014 v 20:13 | Reagovat

První kapitola je fakt super! :D :D boží!!!

9 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. února 2014 v 20:29 | Reagovat

Hezká kapitola.. I když nemám moc ráda ff, tak tohle se mi líbí... A možná i pochopím, co všechno se stalo v Mistrovi, kterého jsem nestíhala číst celého.. :D

10 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 21. února 2014 v 21:10 | Reagovat

Krása:3

11 Zoey Zoey | Web | 22. února 2014 v 18:34 | Reagovat

Ta poslední věta...áwn, to se mi líbí!  Celé to začínám totálně zbožňovat :D

12 Abigail Abigail | Web | 22. února 2014 v 21:17 | Reagovat

Nádhera =) Líbí se mi to, těším se na další =)

13 Aurélie Aurélie | Web | 22. února 2014 v 22:36 | Reagovat

tak to je super... moc se mi to líbí :) a ta poslední věta je fakt něco :)

14 Joss Joss | E-mail | Web | 27. února 2014 v 8:23 | Reagovat

Síce nečítam poviedku, ku ktorej táto FF patrí, ale napriek tomu sa mi veľmi páči táto kapitola, skutočne veľmi pekne píšeš a myslím, že toto čítať určite budem, takže bann si pridám rozhodne na blog. :) veľmi pekná kapitola, idem rýchlo dočítať aj tie ďalšie. :)

15 Angela Angela | Web | 1. března 2014 v 20:49 | Reagovat

Je to úžasné! Moc povedená 1. kapitola. :-) Hned si jdu číst další kapitoly. :D

16 cuteesmile cuteesmile | 11. března 2014 v 22:41 | Reagovat

Máš dokonalej blog ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama