Knihy, knihy, knihy- 35.díl

12. února 2014 v 12:01 | Milenne
A poslední z recenzních výtisků od Fragmentu! :)

Thriller - Dotek chladu

Největší obrázek výrobku Thriller – Dotek chladu
Autorka: Tamina Berger
Díl: 5
Edice: Thriller
Nakladatelství: Fragment
Cena: 199,- (Ve Fragmentu za 169,-)
Počet stran: 224
Anotace: Sedmnáctiletá Theresa nevěří, že její nejlepší kamarádka spáchala sebevraždu ani že měla nehodu. Je si jistá, že na mostě, z něhož měla Julie údajně spadnout nebo skočit, nebyla sama. Někdo byl s ní - a strčil ji.
Ale kdo? Že by snad záhadný Leon, který Julii pronásledoval na každém kroku jako stalker? Theresa se rozhodne kamarádčinu smrt objasnit. Při pátrání ale naráží na tajemství a věci, o kterých by snad raději nevěděla...
****

Můj názor

(Pozor, obsahuje menší spoilery!)
Postavy:
1. Theresa
Dle mě je Theresa v knize ne moc zajímavá. Nevím, kde u ní začít, zápory přesahují klady a proto bude nejlepší, vzít to od začátku. Theresa se mi na "každé" stránce knihy zdála neuvěřitelně nafoukaná, její myšlenky a to, jak se NAJEDNOU vydala hledat pravdu ohledně Juliny smrti, bylo až moc urychlené a rychlé- jednala příliš lehkovážně, zdálo se mi, že si s jejím charakterem autorka vůbec nepohrála. Asi tak bych v knize Theresa vyjádřila- přesto, že byla a je hlavní postavou, moc oblíbená u mě není!
2. Leon
Naopak od Theresa, se Leon moc povedl. Autorka si s ním dala velkou práci a navíc, jako jediný se zdál reálný, přímo jako skutečný!
Co mě asi nejvíce překvapilo bylo to, že celou dobu to nebyla Julie, ale Theresa, kterou sledoval ovšem to odbíhám a moc spoileruji, to není můj záměr!
Tentokrát jsou postavy stručné, chci se vyjádřit více v ději, proto se podívejte níže.
Děj a ohledně něj:
Julie, Theresina kamarádka nešťastnou "náhodou" zemřela a všichni nebo alespoň většina, zvláště její nejbližší jsou z toho zdrceni. Therese ovšem její smrt nedá spát, přijde jí na tom cosi divného a začne pátrat. Zdá se jako pravý Sherlock Holmes, ale její plány často nevycházejí. A navíc pravda se zdá být čím dál zamotanější a krutější. Obzvláště, když Theresa zjistí, že částečně v tom má prsty Leon, kluk, co si hrál na "stalkera". Hodně ji to překvapí, ale nebojte, Leon s tím nebude mít nic společného, zrovna on je ten, kdo Therese pomůže. Z těch dvou se totiž stane pár, ale opět odbíhám.
V celém ději se stane několik zápletek, všechny mají v sobě nádech tajemna, čímž musíme autorku pochválit, ale dalo by se i říct, že knihu psala zbytečně moc urychleně a odbyla ji. Některé scény sice jsou povedené a dobře vymyšlené- je jich málo a tím celkový zážitek při čtení se snižuje na desítky, nikoli na sta a tisíce. Je to smutné, sice není tato kniha nijak hrozná, myslím, že nápad je to dokonalý, ovšem kdyby to napsal někdo jiný, bylo by to lepší a hlavně mě mrzí to, že autorka si nějak nelámala hlavu s mezerami v ději, která bohužel kniha také obsahuje.
Abych to shrnula, kniha je dobrá, ale když ji čte někdo, kdo doopravdy rozebírá děj, všimne si těch chyb. Já mezi ty lidi patřím a kvůli tomu jsem tomu dala i takové hodnocení. Soudím si tvrdit, že to celkem sedí, nemyslíte?
Celkově vzato, byla bych ráda, kdyby si knihu alespoň pár lidí přečetlo a podělili se o svůj názor! :)
****
Hodnocení knihy: 6/10 (Hodnocení je dosti nízké, ale kniha byla prostě moc nereálná a nijak mne při čtení nezaujala.)
Hodnocení obálky: 5/5 (Obálka je dost hezká!)
Ukázka:
"Ložnice," odpověděl mi.
Chtěla jsem vstát a nahlédnout tam, ale Leon mě zadržel.
"Počkej, nemám ustláno a… no, tedy…"
"Tak to bude lepší, když se tam podívat nepůjdu. Doteď jsem si totiž myslela, že jsi enormně pořádný," řekla jsem a on se konečně zase usmál.
"Dojdu pro to kafe."
Proč najednou působil tak nejistě? Vždycky jsem si myslela, že ho nic nevyvede z míry. Nejspíš ho rozrušila vzpomínka na mrtvého bratra.
"Kafe děláš skvělé. Jsem si jistá, že každý velký šéfk uchař kdysi začínal s pouhou kávou."
Leon mi věnoval další úsměv.
"Oukej, jestli neseženu práci, až dostuduju, budu vařit kávu na plný úvazek."
"Co chceš studovat?" zeptala jsem se a foukla jsem do kávy, aby se ochladila.
"Nejradši psychologii nebo jazyky."
S takovou odpovědí jsem nepočítala. Spíš bych ho odhadovala na pedanta. Takže bych tipovala něco s počítači nebo strojírenství. Pro mě za mě by mohl být třeba architekt nebo advokát. Ale psychologii?
"Proč zrovna psychologii?" vyzvídala jsem.
Krátce se zamyslel, než odpověděl.
"Protože mi vnitřní život připadá napínavý. Tobě ne?"
"Ano. Do jisté míry určitě. Třeba by mě zajímalo, proč šla Julie domů sama."
"To je hloupé, že jsem ještě nedostudoval, možná bych ti pak uměl odpovědět."
Podíval se na mě ze strany.
"A třeba bych pak taky věděl, proč se u mě zničehonic objevila policie a kladla mi stovky otázek. Byli i u tebe?"
"Ne. Kdy to bylo?"
Otáčela jsem hrnek v rukou a pak jsem se zhluboka napila.
"Minulý týden. Několik dní po Juliině smrti. Nejdřív jsem se tím nezabýval, ale pak se mi zdálo zvláštní, že přišli, až když bylo jisté, že měla nehodu. Že by si na policii nemysleli, že to byla nehoda?"
Rozpačitě jsem poposedla. V ústech jsem měla sucho, rychle jsem si nalila druhý šálek kávy. Skoro jsem si opařila rty. "Mám pocit, jako by si mysleli, že jsem Juliinu nehodu zavinil já. Třeba si to jen namlouvám, ale upřímně řečeno, stačí mi výčitky, které si dělám, protože jsem ji nechal v Grätzelu samotnou. Ty ses přece všude vyptávala. Dozvěděla ses o Juliině smrti něco nového?"
"Tedy… já… ne, nic. Jen to, že nejela autobusem," vykoktala jsem, zcela zaskočená jeho otázkou.
"Jak to víš tak jistě?"
"Ptala jsem se řidiče, který měl ten večer službu."
"Hm, to tedy znamená, že se musela k mostu dostat nějak jinak."
Přikývla jsem. "Celou dobu to říkám. Pravděpodobně ji někdo svezl autem a…"
Leon ztuhl. Velmi pomalu odložil hrnek. Pak na mě pohlédl přimhouřenýma očima.
"Proto ses mě tedy ptala, jestli v pondělí přijedu autem," řekl nebezpečně klidným hlasem.
"Ta otázka mi připadala naprosto absurdní. Ale teď to chápu. Chtěla jsi zjistit, jestli mám auto."
"Já…" Hlas mi selhal. Postavila jsem hrnek třesoucíma se ru- kama na stůl a trhla sebou, když mi trochu horké kávy vyšplíchlo na prsty. Leon vyskočil. Byl mnohem vyšší než já, zejména když jsem pořád seděla na gauči. Pomalu jsem vstala. Ale nebyla to jeho výška, co mě zastrašilo.
"Tobě vděčím za návštěvu té policistky. Přiznej se!"
Nevydala jsem ze sebe ani slovo. Ale moje mlčení bylo dostatečnou odpovědí.
"Vypadni! Vezmi si tu zatracenou knížku a vypadni!" křikl na mě.
Pak o pár kroků ustoupil. Vzala jsem knížku ze stolu. Vlastně bych měla být ráda, že pravda konečně vyšla najevo.
Poslední slova adminky: Kniha celkem ujde, ovšem jsem si jistá, že lepších by se našlo mraky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 12. února 2014 v 17:29 | Reagovat

Také si někdy do budoucna objednám nějaké ty thrillery od Fragmentu. Hezká recenze. A Pročje to poslední recenzák? :D

2 Milenne Milenne | Web | 12. února 2014 v 17:41 | Reagovat

[1]: Myšleno za leden! :-D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. února 2014 v 18:36 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, ale nečetla jsem ani předešlé díly, takže nemůžu soudit :-)

4 Kačíí Kačíí | Web | 13. února 2014 v 6:09 | Reagovat

Nečetla jsem a asi radši ani číst nebudu :-D  :-D

5 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 13. února 2014 v 22:54 | Reagovat

Hezká recenze:-) O knize už jsem párkrát slyšela a uvažovala jsem, že si ji hodím do "to read wishlistu", ale tohle je už druhá ne dvakrát pozitivní recenze (ze dvou) co na ni čtu a myslím, že to nebude za potřebí, takže zatím o knihu s každou recenzí mám stále menší a menší zájem:-D
PS. ale recnze pěkná!:D

6 Kate Kate | E-mail | Web | 14. února 2014 v 16:40 | Reagovat

Už jswem psala myslím u předchozího dílu - jestli to bylo tady, že se na knihu chystám. :) Tak uvidím, kdy se k ní dostanu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama