Jeskyně|Kapitola 11.

2. února 2014 v 12:03 | Milenne |  Jeskyně
No, začíná se nám pomalounku rozbíhat děj, včera jsem konečně domyslela, jak Jeskyně dopadne, sama jsem zvědavá, co na to budete říkat! :D
Každopádně, jak to tak vypadá, Jeskyně bude mít ještě kratší pokračování o délce zhruba sedmi, devíti kapitol, které se bude jmenovat Jeskyně- Naděje umírá hned po tobě...
Plánuje se až někdy ke konci roku, ale námětů mám zatím dost.
No a jelikož mám kecavou náladu, možná byste ocenili, kdybych vám prozradila pár věcí.
1, Momentálně mám totálně nabitý program- v týdnu mám pozdě školu, když přijdu domů skypuju se sestřičkou a pařím RPGčka typu Aion. Nedivte se proto, že moc kapitoly nepřibývají! :D
2, Nějak mi připadá, že se zvedla návštěvnost blogu, děkuji! :D
3, Sestavila jsem i důležitý článek o třídění SB- byla bych ráda, kdyby se ti, co chtějí zůstat, přihlásili ZDE!
4, Dnes, co to píšu je 1.2.2014 a mám celkem dost práce. Plánuji sestřičce pomstu za ten zip i když nic tak hrozného to není, ale zaslouží si to, musím napsat alespoň 4 recenze a přednastavit je a dopsat kapitolu od Prokletí, kde jsem skončila u sedmé kapitoly z třiceti. Doufám, že do toho ještě stihnu napsat alespoň část kapitoly od Křišťálové slzy, která bohužel bude očividně mít pouze deset až patnáct kapitol a já se budu snažit to co nejdříve ukončit- jsme u páté kapitoly a jsme zhruba za čtvrtkou děje. Ještě okolo KS- přestávám se řídit tématy z DP, protože děj mám vymyšlený a jelikož se to tam stejně nějak seklo, KS přestává být oficiálně povídkou pro princeznu. Dále toužím napsat dva projekty, myslím, že to asi odložím na zítra, kvůli nedostatku času, každopádně, už mám vymyslené jaké povídky použiji, proto to mám o mnoho usnadněné. Tím bych shrnula plány na dnešek+ nesmí chybět paření her (se sestřičkou jsme světoznámé pařmenky! :D), psaní a volání si s ní, jelikož nutně potřebuji z ní vytáhnout nějaké informace a to že bude makačka! :D
Prý si hraje na tajemnou, přitom jí prostě baví hrát si na Satana (abyste pochopili, ona je SATAN!) a dělat mi z života v Tpm peklo! :D xD
5, Vysvědčení dopadlo velice dobře, mám třetí nejlepší průměr ze třídy (téměř druhý o 0,2) a co se týče střední školy, asi nastoupím do České Lípy, co nejdále od té mé rodiny a co nejblíže sestřičce. :P
*I když pochybuji, že mi to vyjde! xD*
6, Okolo dvou, třech týdnů můžete opět čekat nový lay, možná pár změn a asi by i stálo za zmínku, že jsem zprovodila ze světa dvě z mých povídek. Jsou jimi Válka druhů a Cesta za světlem. Nikdo je nečetl, mě je nebavilo psát a tak prostě "Delete" a šmitec. Povídky oficiálně neexistují už týden, byla bych proto ráda, aby si ti, kdo mají u sebe jejich bann či Teamy, si je vymazali. Děkuji za pochopení ;).
7, Mým dalším posláním je přinutit sestřičku, aby mi dodělala signatury a banny k povídkám, což bude ještě těžší úkol, vzhledem k tomu, že ona má tak moc nabitý program hraním Aionu! :D :P
Ale myslím, že to zvládnu! 3:)
8, Chtěla bych začít spolupracovat i s webem Arara a očividně to půjde, proto můžete čekat i recenze na knihy, co budou směřovat tam- jen abyste se nedivili!
9, Asi se vám zdá podezřelé, že mám tak ukecanou náladu, že? To proto, že jsem včera celý večer hrála TRL (Tomb raider: Legend) matlala se s hádankou v Bolívii, jen abych zjistila, že to demo poté končí a úplně beze strachu se vyspala- sestřička už mi čtyři dny nevyhrožovala, to se musí oslavit! :D :P
Asi je to tím, že jsem v poslední době tak mimořádně hodná! O:)
10, Tak, to by bylo zhruba všechno, loučím se s vámi a užijte si kapitolu! :D
P.S. Co byste řekli na to, že bych takovéto seznamy, oc se dá čekat psala každou neděli? :D
Názory Vás mne budou zajímat!
A teď čtěte a komentujte! :D


Sedím v lavici a nepřítomně si kroutím vlasy. Lituji, lituji toho, že jsem ho nechala to udělat. Tím má snaha o to, zbavit se ho, aby mu neublížily skončila. Nemohla jsem jinak. Bylo to riziko a bylo mi jasné, že si s ním o tom budu muset promluvit. Nechci, aby nevěděl, kdo budu.
Učitelovo povídání o druhé světové válce nevnímám, nebaví mě to a upřímně ani nezajímá. No uznejte, několika hodinové povídání o nějakém německém magorovi s knírkem, co chtěl ovládnout svět není příliš záživné. Každopádně jsem si z volného sešítku vytrhla několik čistých listů a začala si kreslit. Nejdřív nějaké hvězdy, oči, srdíčka s A uprostřed…zmuchlám papír plný těch srdíček a odhodím ho. Papír letí, letí a dopadne přímo k nohám…nikoliv Alexe, ale učitele dějepisu.
Přestane mumlat své názory na Československo a udiveně se zahledí na papír. Zblednu. Rychle vstane, ohne se pro něj a rozbalí ho. Zalapá po dechu a obrátí ho tak, aby ho ostatní viděli.
"Má to být nějaký vtip?"zeptá se třídy.
Všichni pohlédnou na mě, protože to já jediná jsem si celou dobu kreslila a vybouchnou smíchy.
Barva rajčete se vlije do mých tváří, zabořím se hlouběji do židle a jakože nevnímám svět. Ačkoliv slyším, vidím i cítím pravý opak. Koutkem oka pohlédnu na Alexe, co sedí o několik lavic přede mnou a i ten se směje upřímným smíchem.
"Aha, tak to si chlapeček sežere,"pomyslím se a s chutí vraždit mu do zátylku bodám nože.
Učitel s pomocí několika rozdaných poznámek třídu uklidní (ostatní pochopí, že dráždit kobru bosou nohou není zrovna moudré a tak se uklidní) a dalších několik minut sledujeme učitele, jak s pomocí velké mapy ukazuje průběh druhé světové.
Zazvoní.
S tichým "Juchů!" Jsem si sbalím věci a rychlým krokem vyjdu ze třídy. Chce to nechat je tak týden vychladnout, poté na to zapomenou. Stane se totiž něco nového a s velkou pravděpodobností ještě trapnějšího.
Usadím se na jedné z laviček u hřbitovní zdi a vytáhnu si z tašky deník. Dlouho jsem ho nepsala, od té doby, co jsme přijeli do Krvavé zátoky jsem si na něj nevzpomněla. Nejspíš byl ještě v některé krabici na půdě. No a dnes, po té věci s Alexem jsem šla ke skříňce pro učebnice, vytáhla tašku a on tam jako zázrakem byl.
Nalistuji poslední zápis. Přesně jak jsem si myslela. Poslední den školy před prázdninami, tak před třemi měsíci.
Téměř nepoznávám vlastní písmo, jak jen se tenhle život odlišil od toho předchozího…Změna je život, ačkoliv u mě je změna prokletím.
Zápis je krátký, psala jsem ho ve spěchu.


Datum: 30.6.
Čas: 14:57
Darkness street 25, kavárna Starbucks.
S Vannesou Neranovou a Jasemin Greyovou.
Bože, jsem tak zklamaná! Poslední týden, co tu mám strávit uběhl jako voda. Nic moc se za tu dobu nestalo, proto jsem nepsala a ani dnes nečekej nic velkého. Psaní je to poslední, na co mám chuť.
23.6.
Jak jen bych popsala tento den? Ráno jsem vstala brzo, ve škole jsme měli akci a zrovna já jsem byla předsedkyní výboru. Museli jsme to s Vann a Jas připravit, proto spolu s dalšími studenty jsme se neučily. Oblékla jsem se jako obvykle, zlaté tričko s džíny a seběhla dolů. Táta seděl u kuchyňského stolu, určitě ani nespal, v ruce držel šálek s kávou.
"Dobré ráno, Katherine."pozdravil mě stejně jako každé ráno, avšak v jeho hlase bylo cosi jiného.
"Děje se něco tati?"zeptala jsem se ho.
A tím to začalo. Nastaly řeči o nové práci, stěhování do nějakého zapadákova a nové škole. Do školy jsem ani nešla i následující dny, až předposlední den jsem ji navštívila, do té doby jsem brečela a brečela.
Vann a Jas pro mě byly vším.
No, abych to zkrátila…sedím v kavárně s Vann a Jas. Obě jsou smutné z loučení, jejich sliby o tom, že se nikdy nerozejdeme vyšly nadarmo. Zaplatím za kávu a naposledy se s nimi obejmu. Tak si představuji, že to skončí. Ale všechny brečíme, nechceme se pustit, jenže tvrdá realita náš od sebe oddělí. A tak to bolí, tak moc to bolí…
Vztekle stránky vytrhnu a rozcupuji ji na malé kousky. Odhodím se daleko od sebe a deník letí za nimi. Mám nějakou tendenci házet věcmi.
Z deníku náhle něco vypadne a spadne mi to kousek od nohy. Seberu to a prozkoumám to. Je to vizitka.
"Služby u paní Wickové. Poukaz na deset dolarů. Na dojednání termínu volejte 800-…" píše se tam.
Strčím ji do kapsy a seberu deník. Zatřesu jím. Nic více z něj nenapadne.
"Takže, za A. Někdo mi do tašky nalíčí můj vlastní deník, za B. Ještě mi tam dá vizitku či reklamu. Páni, asi bych se doopravdy měla přestat dívat na Pretty little liars. Jinak mě za chvíli A. začne pronásledovat také."
"Kathy!"
Otočím se a jen taktak stihnu vrátit deník do tašky, aby to Mona neviděla. Respekt k ní roste každým dnem, kdybych přeháněla i bych řekla, že z ní mám strach. Přehodím si tašku přes rameno a vstanu z lavičky. Mona stojí u branky hřbitova, tvář má nejspíš strachy bledou a i výraz má vyděšený.
"Co se zase stalo?"pomyslím si zmateně.
Popoběhnu k ní.
"Kathy, tady jsi!"vyjekne, obejme mě a rozpláče se.
"Co se děje?"zeptám se jí nervózně.
V mém těle se zdvihne strach a zrovna o osobu u které bych to nečekala. Miranda. Snad se jí nic nestalo…
"Miranda a ještě jednu dívku srazilo auto. Odvezli je do nemocnice. Ta první holka á jen zlomenou nohu, díky tomu, že ji Miranda odstrčila, ale ona…je v hlubokém kómatu, má těžký otřes mozku, zlomenou ruku a nalomená žebra. Tvůj tát už za ní jel, ale tebe jsme nemohli najít. Báli jsme se o tebe, stejně tak Alex!"
Vymění ustaraný pohled za nelítostný.
"Mimochodem, neměla ses s ním rozejít? Víš, že to dříve či později budeš muset udělat…"
Pustím ji, poodstoupím od ní a raději se zadívám na nepropustnou hradbu stromů. Mám strach se na ni podívat, obzvlášť, když jí chci říct svůj nápad.
"Mono…jde o to, že já se s Alexem nerozejdu. Zůstanu s ním, miluji ho a jsem připravená mu prozradit vše o tom, čím se stanu. Na rizika kašlu. A navíc, on se mě jen tak nevzdá."
Mona přikývla, odlišná reakce na to, co jsem čekala.
"Dobře. Ale pamatuj, my za jeho smrt neneseme zodpovědnost. Každopádně, alespoň tak bude pod ochranou našeho kruhu, nikdo z nás mu nebude moct ublížit. A teď pojď, odvezu tě do nemocnice."
Železným stiskem mě uchopí za nadloktí a táhne z hřbitova na parkoviště. Jsme tam poslední i ředitel odjel. Mona otevře dveře o svého auta a strčí mě dovnitř.
Automaticky se připoutám a podívám se z okénka. Ani si to neuvědomím a rozpláču se. Na silnici je totiž až moc viditelná červená skvrna. Na padesát procent Mirandy krev…
***
Omlouvám se, za tak krátkou kapitolu, příště bude zase delší! ;)
A teď musím, mějte se hezky, Au revoir!
Milenne
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 2. února 2014 v 13:18 | Reagovat

takovéhle výkecy-seznamy by mě bavily:)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 2. února 2014 v 18:04 | Reagovat

Božííí! Doufám, že další kapitola tu bude brzo, jelikož se to začíná rozjíždět!

3 Abigail Abigail | Web | 2. února 2014 v 21:35 | Reagovat

Pěkná kapitola =)

4 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 3. února 2014 v 21:16 | Reagovat

Dobrý a ty seznamy si asi taky zavedu!

5 Aurélie Aurélie | Web | 4. února 2014 v 11:11 | Reagovat

hezká kapitola, doufám, že bude Miranda v pořádku... a jsem zvědavá, jak to dopadne s tou vizitkou :)

6 bara bara | 13. dubna 2014 v 14:19 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama