Knihy, knihy, knihy- 31.díl

31. ledna 2014 v 16:23 | Milenne |  Knihy, knihy, knihy
Recenzák zaslaný od Fragmentu :D.

Rozdělená srdce

Největší obrázek výrobku Bettina Belitz – Rozdělená srdce
Autorka: Bettina Belitz
Díl: 1
Edice: -
Nakladatelství: Fragment
Cena: 499,- (200,- v Fragmentu)
Počet stran: 480
Anotace: Po přestěhování je sedmnáctiletá Elisabeth naštvaná snad na celý svět - přišla o všechny kamarády, na venkově není moc příležitostí k zábavě a navíc rodičům to tam naprosto vyhovuje. Všechno změní setkání s Colinem. Proč ji tento kluk od začátku neuvěřitelně přitahuje, to nedokáže vysvětlit. Chová se divně, odtažitě a dává Elisabeth jednu hádanku za druhou. Jaké je jeho tajemství? Co skrývá? Svým pátráním odhalí Elisabeth pravdu - její rodině, Colinovi i jí hrozí velké nebezpečí.
****

Můj názor

(Pozor, obsahuje menší spoilery!)
Postavy:
1. Elisabeth
Elisabeth mi částečně přišla jako fajn holka, nechyběly jí žádné kladné vlastnosti, ale i záporných se pár našlo- díky tomu mi zkrátka přišla tak reálná, ne jako ostatní knižní hrdinové. Co se týče samotné jí, docela jsem si jí oblíbila, místy jsem s ní soucítila a navíc bylo snadné se do ní vžít. Autorce se Elisabeth moc povedla, rozhodně si myslím, že by si jí valná většina lidí oblíbila! :)
2. Colin
Colin je takové knižní zlatíčko, oblíbila jsem si ho od samého počátku. I když byl dříve hrozně hrubý, arogantní a…zlý, nevím, přišel mi tak nějak "normální". Dalším bodem, proč jsem ho měla ráda bylo, že měl svého koně- přesněji řečeno Frýšáka, což jsou koně, co miluji! :3
A kdybychom shrnuli Colina celkově, ve knize se objevoval celkem často, rozhodně to nebylo na škodu, akorát mě mrzí ten konec…bylo to smutné!
Děj a ohledně něj:
Soudím, že část děje jste vyčetli z popisu postav, proto to zestručním. Elisabeth se s rodiči přestěhovala do takového zapadákova, asi těžko uvěřit tomu, že v něm tak malém se odehraje něco tak strašného…Seznámila se tam s několika lidmi, mimo jiné s Colinem a upřímně, už na záčátku bylo několik dost dobrých zápletek, co jen dodaly knize šmrnc! Elisabeth i během celého děje zjistí věci o kterých by ji nenapadlo snít ani v noční můře a ukáže se, co je Colin zač…
Je to dobře promyšlené, navíc se kniha moc dobře četla, stránky ubíhaly jedna za druhou a autorka si rozhodně zaslouží vděk, protože tak dobrou knihu toho žánru jsem už dlouho nečetla!
****
Hodnocení knihy: 9/10 (Ubrala jsem jeden bod, kvůli urychlenému konci)
Hodnocení obálky: 4/5 (Je hezká, dle mě trochu moc jednoduchá, ale na jednoduchosti není nic zas tak špatného :D)
Ukázka:

Horko těchto dnů časného léta pomalu ustávalo. Sytě zelenými korunami stromů se měkce prodíraly sluneční paprsky.
Zastavila jsem se. Tady to bylo. Přesně tady. Ruina mostu mezitím porostla tak hustě, že z dálky už téměř nebyla vidět. Potok kolem mě protékal lenivě a skoro výsměšně. Mírný větřík si pohrával s listy stromů, jejichž nízko visící větve jeho závany tlumily a nechávaly je jen něžně šepotat. Obešla jsem ruinu kolem dokola. Nahoře, v místě, kde trčel do výšky kus kolejnice, se kameny zbarvily po úderu blesku do černa. To bylo všechno. Jen stezka prozrazovala, že tu před nedávnem řádila bouřka.
Na několika mimořádně stinných místech se dosud držely bahnité kaluže. Do jedné z těchto kaluží nakladla vajíčka želva. Jestli pulce nikdo nezachrání, budou odsouzeni k smrti. Já jsem je ale mohla jen těžko přenášet v rukou do potoka, aniž by mi cestou neproklouzli mezi prsty a nepošli. Přejela jsem si se zívnutím dlaní přes obličej a posadila se na mechem porostlý balvan. Připadal mi jako nebeská postel, která tu čekala jen na mě. Už celou cestu sem jsem bojovala s naléhavým pocitem, že bych se někde schoulila a alespoň na okamžik si zdřímla. Prudké lesní světlo mě oslňovalo a oči mi nepřetržitě slzely a svědily mě. Přitiskla jsem se ke skále a zavřela oči. Světlo mi zeleně pronikalo skrz víčka. Ještě pořád na mě bylo příliš jasno a příliš teplo. Padalo na mě těžké, tíživé dusno. Potřebovala jsem si ochladit kůži vodou. Chladnou, průzračnou vodou. S odporem jsem znovu oči otevřela. Jako mimino jsem dolezla po čtyřech dolů ke křoviskům na břehu potoka, vyzula si boty a spustila nohy do třpytící se vody. Nejsou tamhle stopy kopyt? A nechtěla jsem vlast- ně hledat právě je? Ale proč?
Klekla jsem si a ponořila do ledové vody ruce až po lokty, až už jsem skoro nemohla hýbat prsty. Chlad účinkoval. Ještě pořád jsem byla unavená, ale už zase skoro při smyslech. Colin. Samozřejmě. Byl to Colin, po jehož stopě jsem se vydala. Jak mě vůbec mohlo napadnout natáhnout se uprostřed lesa do mechu a pospávat? Nejspíš bych měla spát raději v noci, než se místo toho zaobírat hloupými myšlenkami. Dobrá, musela jsem se tedy dostat na druhou stranu. Rozpadlý oblouk mostu končil přesně nad středem potoka. Žádný další most nebyl široko daleko vidět. Rychle jsem se rozhodla a vyhrnula nohavice. Pak jsem se přebrodila se zatnutými zuby proudem. Potok sice nebyl hluboký, ale všude číhaly ostré, uvolněné kameny, o něž jsem nebezpečně klopýtala. Rozpřáhla jsem mokré ruce jako tanečnice na visuté hrazdě, abych udr- žela rovnováhu. Bez zranění, ale s lýtky bolavými chladem jsem dorazila na druhý břeh.
"Jo!" zakřičela jsem triumfálně.
Byly to stopy kopyt. A to giganticky obrovských kopyt. To mohly, ne, to musely být kopyta Louise. S ohromným zápalem, i když stejně jako předtím s unavenými víčky a olověnou tíží ve svalech, jsem se vydala po stopě kopyt - přes měkkou lesní půdu, přes louku, jejíž stébla trávy mi dosahovala až k bokům, po zabahněné pěšině. Příliš pozdě jsem si uvědomila, že potmě nikdy netrefím zpátky. Celou cestu jsem se dívala jen na zem a slunce se zatím zbarvilo do ohnivě ru- dé. Stálo nad vrcholky stromů jako žhavá koule. Zadívala jsem se přímo do něj a nedokázala odolat nutkání a zavřít oči. A myšlenky mě už zase unášely do blahodárné, chladné černé noci.
"Ne!" vykřikla jsem z vyprahlého hrdla a prsty si násilně otevřela víčka.
Bleskově jsem se rozhlédla. Kde jsem to byla? Pohled se mi zastavil na listím zasypané proláklině mezi dvěma stromy. Byla tak akorát, abych se do ní schoulila. A ulehla. Už žádná námaha. Už na nic nemyslet.
"Ne!" volala jsem znovu, ale bylo to jen zašeptání.
Sevřela jsem prsty sukovitou větev, jež čněla přes cestu. Lehká bolest, kterou zanechala rozpraskaná kůra v mých dlaních, dokázala na okamžik překonat obrov- skou únavu. Rozběhla jsem se a námahou mi vyhrkly slzy do očí a začaly mi stékat po tvářích.
Poslední slova adminky: Kniha je dost dobrá, hrozně mě mrzelo, když skončila, každopádně ji všemi deseti doporučuji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 31. ledna 2014 v 17:17 | Reagovat

Vypadá to dobře :3

2 Kačíí Kačíí | Web | 31. ledna 2014 v 17:47 | Reagovat

Viděla jsem jí v knihkupectví a nejspíš si jí půjdu koupit, nějak si mě navnadila :-D  :-D

3 Violett Violett | Web | 31. ledna 2014 v 19:42 | Reagovat

Jééé! Tu knihu jsem četla a mě se moc líbila, jen mě mrzelo, že další díly nehodlají u nás v čr vydat -.-" :D

4 Kate Kate | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 20:10 | Reagovat

Já jsem dneska taky dočetla recenzák. :D

5 Camilla Camilla | Web | 31. ledna 2014 v 20:52 | Reagovat

Taky miluju Frísáky... no, celkově všechny koně. :3
Ale nevím, anotace mě nijak neoslovila..
Hezká recenze! :)

6 .Putta .Putta | Web | 31. ledna 2014 v 21:20 | Reagovat

Nad objednáním této knihy už delší dobu přemýšlím a tvoje recenze mi moc nepomohla.. Sice je napsaná hezky a čtivě, to jo, abys to náhodou nepochopila špatně, ale takovéto děje moc nevyhledávám, zároveň sem tuto knihu ještě pořád neodepsala a to mě užírá.. Ještě si to rozmyslím.. :)

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 31. ledna 2014 v 21:46 | Reagovat

Obálka je na mě taky moc jednoduchá, možná až nudná řekla bych.. Ale jinak kniha zní docela zajímavě a zkusím si ji sehnat... :-)

8 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 2. února 2014 v 13:21 | Reagovat

moc pěkná recenze, ale knížku si asi nepřečtu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama