♫Melodie-Tón||7.Kapitola- Fialové znamení

2. ledna 2014 v 16:16 | Milenne |  Melodie- Tón
Tak kapitola od tohohle se tu neobjevila doost dlouho...no je trošku, ale snad se bude líbit! :D
Ta příští bude mít odhadem tak o 700 slov více, bude v ní docela dost velký zvrat :D.
A je věnovaná Scriptie, která na ni musela tak dlouho čekat.
Enjoy it! xD :D


Do mého veselého snu se štěňátky se náhle dostane ponurá hudba. Lehce tlumená a temná. Vymaním se ze spánku a otevřu oči. V místnosti je tma, někdo zhasl světlo, asi ti, co konečně přišli z těch nákupů a mně je až MOC velké horko. Samuel je kolem mne také napůl obtočený, ale většinu práce zastala ta tlustá chlupatá deka, co přes nás přehodil. No bezva. Pot ze mě teče v litrech.
Opatrně ať ho neprobudím, se vymaním z jeho hrudi a pevného objetí a vstanu. Ihned mou rozehřátou kůži pokryje studený vítr z chodeb.
"Díky ti,"pomyslím si vděčně a zaposlouchám se.
Mám pocit déja vu. Tohle už se stalo včera. Přesně to samé! A začíná mne to celkem děsit…teď mi chybí teplé Samuelovo objetí, ale odolávám pokušení se do něj vrátit. Musím přijít na tu záhadu s hudbou.
Připlížím se k zavřeným dveřím a položím na ně ucho. Lze slyšet tiché oddechování spáčů ve svých pokojích, ale hudba ne. Utichla a spolu s ní i odpověď.
V duchu sprostě zakleji a aniž bych si to uvědomila, praštím rukou do dveří. Samuel je okamžitě vzhůru, vylétne, hledá mě jako zběsilý a ani si nevšimne, že stojím u dveří. Netrpělivě lusknu prsty, abych na sebe upoutala pozornost. A vida. Zabere to!
Podívá se na mne a rychlými kroky přejde ten prostor, co nás dělí.
"Co to děláš?"zasyčí.
"Něco jsem slyšela. Zase nějaká hudba, skoro jako kdyby nějaký pošuk v noci hrál na klavír."
"To bude Corin, pojď zase spát,"zamručí a táhne mě k pohovce jako plyšového medvěda.
Mít sílu na odpor, odporovala bych, ale kvůli hudbě jsem toho moc nenaspala, proto se nechám táhnout.
"Oba se sem nevejdeme na to, abychom se dobře vyspali,"připomenu mu.
"Vsadíš se?"
I ve tmě vidím, jak mu zazáří zuby a jeho bělostný úsměv.
"Radši ne, co máš v plánu?"
Položí mi na rty prst a pustí mě. Začne tam v té tmě s pohovkou něco dělal, slyším skřípění, vrzání, když v tu do mě Samuel strčí.
Nebýt toho, že jsme v "domě" plném spících lidí, zaječím. Avšak držím se. Co mě ještě více překvapí je, že spadnu do něčeho velkého a měkkého.
"Dá se roztáhnout,"ozve se Samuel, "Lituji, že jsi nepřistoupila na tu sázku. Byla by sranda něco vyhrát!"
"Jak pro koho,"zabručím a přitisknu se zády k opěradlu sedačky.
Omotám kolem sebe deku ve stylu a lá mumie, seberu jeden z polštářků a strčím si ho pod hlavu. Jo, pohodlí. To si vždycky udělat umím.
"Zbyde tam vůbec nějaké místo na ospalého jezevce?"zeptá se mě pobaveně.
"Ne,"odmávnu ho a zavřu oči.
Jsem ospalá, tak strašně ospalá…Samuel si vleze na místo vedle mě, pohovka pod jeho vahou mírně zavrzá a drze si ode mě ukradne polovinu deky. Raději to nekomentuji a dělám, že spím. Nic jiného na to, jak se ho zbavit, aby usnul mě nenapadá.
Mám totiž plán. I když hudba zmizela, nic mi nezabrání v tom prohledat chodby, ne? Jen si přitom seženu nějaký provázek a baterku. Potřebuji k tomu jen, aby Samuel usnul.
"Já vím, že nespíš, ale to je jedno. Do těch chodeb se ani nepodíváš, rozhodně ne sama a rozhodně ne v noci. Už jsem se o to postaral. Dveře jsou zamknuté a klíč schovaný na tajném místě tak, že jen já vím, kde je. Smůla, drahoušku."
Chci ho praštit! Chci ho tak moc praštit!!!
Zhluboka se nadechnu, abych si dodala výdrž. Nic platné. Ruka je v pohybu. Setnu prsty v pěst, rozmáchnu se a s tou největší silou ho praštím do ramene. Bolí to i mne, proto se divím, že ani necekne.
"To mělo bolet? Upřímně, zlatíčko, moc velkou sílu tedy nemáš. A teď už spi."
Obrátí se zády ke mně, pohodlně se uvelebí a pokouší se usnout.
Za ani ne pět minut slyším pravidelné snové oddechování. No skvělé. Najednou nemůžu usnout, nemůžu se dostat ven, tak co mám kruci dělat?
"Hledat klíč, ty jedna huso,"ozve se můj vnitřní hlas.
"Haha a jak asi? Nevím, kam ho schoval a hledání by ho navíc probudilo."
"Huso, kam by ho v takové chvilce dal? Logicky ho musí mít u sebe!"
Zapřemýšlím se nad tím. Má pravdu. Vidíte? I mé vnitřní já je chytřejší než já…
Pomaloučku, aby ho to nevzbudilo, přehodím jednu paži přes jeho záda na hruď. Samuel se ve spánku neklidně zavrtí a já na okamžik strnu ze strachu, že se probral. Ale je to v pořádku.
I nadále spí.
Přejedu mu prstem po kapse od košile. Má tam něco vybouleného. Odepnu malý knoflíček a sáhnu do kapsičky. Vítězství nadosah ruky.
Když nahmatám ten klíč, chuť vykřiknout je více než velká. Jenže v tu chvíli něco fialového zazáří na Samuelově krku. Téměř to vypadá jako něco zamotaného jenže, když se podívám pozorněji, uvidím, že jsou to propletené noty. Pokouším si je zapamatovat, abych si je později mohla zahrát na houslích. Díky fotografické paměti to není takový problém. Nejzvláštnější je, co se děje poté. Samuel otevře oči dokořán a zvedne se do sedu. Shodí mě přitom na gauč, protože jsem se až do té chvíle nad ním nakláněla i s klíčem v dlani.
Udiveně se na něj koukám.
Jako robot vstane a začne pochodovat po pokoji. Ani jedinkrát se na mě nepodívá. Náhle se znovu spustí ta hudba. Ale začne být rychlejší a…jaksi bez významu. Téměř. Sem tam se tam objeví i výkyvné noty.
Trvá to okolo deseti minut. Snažím se jakkoli upoutat jeho pozornost, ale nemá to cenu. Samuel je pryč a zbude pro něm pouze prázdná kreatura, která naslouchá hudbě. Ta ustane stejně tak rychle, jako začala. A Samuelovo znamení vybledne.
"Konečně je v pořádku,"pomyslím si chybně, když se na mě těma svýma nádhernýma očima podívá.
"So-fie."
Překvapeně zamrkám a vstanu z gauče. Jdu směrem k němu až stojíme tváří v tvář.
"Mu-síš od-tud zmi-zet."
"Co?"nechápu to.
"Ne-chci ti ublí-žit."
"Proč bys mi měl ubližovat?"
"Mu-sím."
S těmi slovy se po mě vrhne. Chytne mě rukou pod bradou a zmáčkne mi krk. Začne mě škrtit. Jak se s ním snažím bojovat ve stylu škrábanců, kopanců a pěstí, akorát mě to vyčerpává a vzduch mi uchází rychleji. Během několika minut se dusím. Hlava mi třeší, plíce pálí, v uších mi zvoní a na puse mám pachuť smrti.
A přesto jediné, na co myslím, je jedno velké slovo.
Zrada.
Nikdy, nikdy bych neřekla, že zrovna Samuel by byl tím, kdo mě zabije. Láska mne holt zaslepila a otupila mé ostražité smysly. Zřejmě plánoval celou dobu, jak mě zabít.
Vypustím z plic poslední vzduch smířená s tím, že zemřu a naposledy se podívám do jeho očí. Mrtvé a poslušné mě zabíjejí i skrze pohled.
Lehce povolí stisk a najednou mě pustí. Zacouvá až do rohu a silou se tam drží. Znamení se mu přitom rozzáří takovou silou, že musím včas odvrátit zrak. Na chvíli by mě to jistě oslepilo. Uslyším Samuelův bolestný křik. Kašlu na světlo a vrhnu se k němu. Světlo zmizelo a on leží zhroucený na zemi. Vypadá, že je v bezvědomí.
Vezmu jeho tvář do dlaní a něžně ho pohladím po čele. Možná, že ta zrada, co jsem vůči němu cítila byla přehnaná. On mi ve skutečnosti nechtěl ublížit- sám to říkal, avšak téměř to vypadalo, jako kdyby ho něco ovládalo..
Otázka zní…co?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pisatelka Pisatelka | Web | 2. ledna 2014 v 16:42 | Reagovat

nádherná kapitola těším se na další a teď si jdu číst ty předešlé :)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 17:27 | Reagovat

OMG! Tak tohle jsem od Tebe ještě nečetla :-D Tááákže musím dohnat kapitoly! Tahle je naprosto parádní! Jsem děsně zvědavá jak to bude pokračovat!

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 17:38 | Reagovat

No to je jasný, že to je kvůli tomu, že sebrala ten klíč!
Těším se až pujde do těch chodeb
Kapi se ti povedla ;-)

4 Angela Angela | Web | 2. ledna 2014 v 19:30 | Reagovat

No páni! Je to krásně napsané. :-)
Ten konec jsem vůbec nečekala. :D
Budu muset začít číst od začátku. :D

5 Aurélie Aurélie | Web | 2. ledna 2014 v 20:33 | Reagovat

skvělá kapitola, moc se mi líbí, až budu mít trochu víc času, tak si přečtu i ty předchozí :)

6 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 14:08 | Reagovat

Nádhera... Kapi se ti moc a moc povedla. :D No a ten konec je prostě nej :D :D Těším se na další :D :) :-D

7 Violett Violett | Web | 3. ledna 2014 v 15:25 | Reagovat

OMG! co to zas je :D Já chci další kapitolku, protože je to vážně užasné. Klidně bych mohla napsat slohovku o této povídce :D Ale po této kapče mi vrtá hlavou, kdy konečně ti dva budou spolu, ale co ho to ovládá sakra? :D

8 Joss Joss | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

Fuh, tak ďalšia úžasná kapitola je za mnou a teraz neviem, čo od toho čakať. Viem, že tá skladba a to znamenie na jeho krku sú prepojené, teda ona ho tá žena neznáma, ktorá bola u nich v izbe ovláda, nie? Ach, tie moje úvahy.. proste sa teším na pokračovanie. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama