Kapitola 6. (2/3)

13. ledna 2014 v 18:50 | Milenne |  Horoskop
Tak, Carrieniny vzpomínky byly původně napsané před cca 2 měsíci, avšak obsahovaly na 2000 slov moc spoilerů, proto jsem to zkrátila a výsledek je tu! :D

Jinak za několik signatur a bannerů vděčím své sestřičce Clarushce, moc děkuji, sestři! :D


Carrieiny vzpomínky…

Rok 9000 ? před naším letopočtem, kdesi na kraji světa
Stála na okraji útesu a zírala z něj dolů. Blonďaté vlasy jí vlály do větru a oči se nebezpečně upínaly nad útesy pod ní.
Co to jen udělala? Uvrhla své kamarádky do něčeho, co ani nechtěla a teď…nemohla dělat vůbec nic. Byla bezmocná, ačkoliv silnější než bůh. Byla nesmrtelná, ačkoliv příliš mladá. Byla chytrá, ačkoliv byla naprosto hloupá a naivní. Byla chyba jí to svěřovat. Litovala toho, moc! Avšak jejím přátelům to nevadilo. Ony nebyly tak prozíravé jako ona, nedokázaly prohlédnout jeho lest. Ona ano a stejně bylo pozdě. Ony byli očarovány jeho kouzly.
Zvedla hlavu, zavřela oči a mlčky vzývala nebe. Ani si to neuvědomila a po tváři jí pěkně za sebou steklo několik slz.
Vzpomínala na ty doby předtím…
Narodila se v kmeni Oroskopyo, dvěma milujícím a váženým lidem. Ka-Sand byl její otec. Jemu byl v tom malém kmeni svěřen čas, staral se o chrám času jako o svou dceru, která od narození vyrůstala bez matky. Matka, dle Ka-Sanda, Ha-Une, byla strážkyní přírody. Proto, když se Carrie, tehdy se jmenovala Car-Rian, narodila, její matka zemřela, aby příroda mohla počít nový život.
A čas utíkal pomalu, stejně jako život jejího otce. Jak Car-Rian stárla, čím dál více se podobala své matce.
A v kmeni se i tradovalo, že v šestnácti letech se stane její zástupkyní, která se v tu chvíli zatím nenašla a proto musel kmen zůstat bez pomoci matičky země.
A čas se zpomaloval. Její otec v jejích čtrnácti letech nebyl schopen snést ji v domě, Car-Rian musela utéct do domu své kamarádky. Mi-Lenn ji přivítala s otevřenou náručí, stejně tak i její rodina, přesto Car-Rian něco scházelo…v její duši zel být obrovský kus prázdnoty.
Čas se zastavil úplně. Její otec bez ničeho náhle spáchal sebevraždu, zabil se a tím i částečně zastavil čas. Počasí se nezměnilo, bylo léto a stále, i když už měl padat déšť, bylo stále sucho. Celý kmen tím trpěl. Car-Rian spolu se svými jedenácti kamarádkami stvořila novou část kmene. Každé tři měly za úkol opatrovat jednu část živlů. Car-Rian se ujala s dalšími dívkami vody, avšak Matce kmene se to nelíbilo. Narušily tím prastarou rovnováhu mezi božskou mocí a přírodou. Navždy je vykázala z kmene pod trestem smrti, když se vrátí.
Dívkám nezbylo než se toulat nehostinnou krajinou. Tam, kde byl jejich starý kmen, bylo spousta plodů, ryb, zvěře i čisté vody. A tu nikde nic.
Utábořily se na noc v jedné skalní jeskyni. Mi-Lenn pomocí svých dovedností rozdělala silný oheň a na Car-Rian bylo ho hlídat až do rána. Uvelebila se u jeho plamenů a strnule do nich zírala. Oheň možná dával teplo, ale ona ho ráda neměla. Hnusil se jí. Milovala z celé hloubi srdce jeho opak- vodu.
Před jeskyní náhle něco zašustilo. Vyletěla do sedu, popadla kopí, co si cestou provizorně vyrobila a šla se tam podívat. Byla tma, moc toho neviděla, ale někdo tam přeci jen byl. Stál před ní, necelých deset metrů, zahalen v kápi a v rukách držel pytlíček z hrubé kůže.
Přistoupil k ní a hodil jí ho k nohám.
Car-Rian si ho nedůvěřivě prohlédla, odstoupila stranou.
"Kdo nebo co jsi zač?" zeptala se ho svým rodným jazykem.
"Ten, kdo vám chce pomoct k moci," odpověděl.
Car-Rian se zarazila. I když jim údajně chtěl pomoci, zdálo se jí na něm něco temného, zlého…
"Pojďte dovnitř," řekla a uhnula se stranou, aby mohl projít.
Cizinec sebral ze země pytlíček a vešel do jeskyně. Jak tak procházel kolem ní, Car-Rian uviděla po jeho kápi. Byl mladý, velmi mladý, musel být jen o něco starší než ony samy.
Zamířil okamžitě do jeskyně jako by tam už byl a ohromená Car-Rian postupovala pomalu za ním.
Nečekala to, ale dívky byly vzhůru, povídaly si a když cizinec vešel dovnitř, nadšeně se na něj vrhly stejně jako supi na velkou mršinu.
"Mar-Kussi!" křičely, smály se a hihňaly.
Cizinec netrpělivě zatleskal rukama, načež si dívky okamžitě sedly a sundal si kápi i plášť. Car-Rian raději odvrátila zrak. Vzpomněla si, že jednou jí Matka kmene říkala jednu věc.
"Krása je jen obal, to, co se skrývá uvnitř, musíš poznat dle svých schopností a rozumu."
"Tak proč mi jen rozum a mé schopnosti říkají, že je skrz naskrz zkažený?" pomyslela si.
Mar-Kuss na ni netrpělivě pohlédl a ona si až v tu chvíli uvědomila, že stále stojí. Posadila se na poslední prázdné místo, vedle Ewylin a Mi-Lenn.
"Můžeme tedy začít. Dnes je den, kdy se naplní velká očekávání mého otce. Uzavře se kruh Horoskopu. Můj otec, Pán Temna, se rozhodl vybrat vás. Každá z vás bude značit jedno znamení, dle toho bude silná a bude sloužit mému otci. Nyní předstup Mi-Lenn, ty jsi první."
Mi-Lenn vstala a přistoupila k Mar-Kussovi. Ten cosi nesrozumitelného zamumlal, vytáhl z pytlíku zlatý rozměrný symbol a vložil jí ho do rukou. V tu chvíli symbol zaplál jasným ohněm, vzňal se v podstatě z ničeho, ale nezdálo se, že by Mi-Lenn něco bylo. Stála jako ochromená, s pootevřenými rty sledoval ten úžas. Mar-Kuss jí pokynul a ona si bez jediného pohledu sedla na své místo. A tak to začalo. Šly tam všechny, postupně jak seděly v kruhu, všem předal symbol, který v jejich rukách buď vzňal ohněm jako u Mi-Lenn či z něj vytryskla voda, vytvořilo se na něm malý vír vzduchu či z něm vyrostl zelený list. Až došla řada na Car-Rian. Vstala a přešla ten kus k Mar-Kussovi. Ten na ni čekal s posledním symbolem v ruce. Mi-Lenn byla začátek, ona byla konec.
"A kéž rybou to končí!" prohlásil Mar-Kuss a pevně mi přetiskl symbol do rukou.
Vystříkl z něj tak mocný proud vody, který se obalil kolem ní a pohltil ji. Pak viděla pouze tmu…
Když se probudila, byla zmatená. Byla v nějaké věži, kde nikoho neviděla. Vstala a s pomocí zázračného sluchu, který dostala vylezla ven a…
Cukla sebou. Ty vzpomínky byly příliš bolestivé než, aby je opět vytáhla na světlo. Zkráceně, setkala se poprvé s pánem Temna. Ale to už bylo pozdě. Pochopila, jako jediná, co měl za cíl- proměnit je v nesmrtelné bytosti, vládnoucí všem silám a pak je spoutat a čerpat z nich sílu. To nastalo ještě ten večer a Car-Rianiny kamarádky to pochopily až v tu chvíli. Avšak, kvůli tomu, že neuměly nijak ovládat své síly, nemohly se náporu pána Temna ubránit.
A zůstaly uvězněné v podstatě až do doby, kdy se Car-Rian osvobodila. Celá ta tisíciletí trénovaly své síly, zdokonalovaly je a naučily se je ovládat. Ryba to zvládla nejrychleji, proto jí ostatní horoskopy propůjčily veškerou moc, kterou mohli a Car-Rian se osvobodila, aby pomohla svým kamarádkám osvobodit se a odčinila chybu, kterou před mnoha a mnoha lety provedla…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | 14. ledna 2014 v 18:56 | Reagovat

pěkná kapitolka =) a jinak mám kontrolu SB na blogu tak se mrkni prosím děkuji =) http://mujblogpovidek.blog.cz/1401/mensi-kontrola-sb

2 .Putta .Putta | Web | 14. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Do SB jsem si tě už přidala. Tvé SB jsem tu nikde nenašla. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama