Kapitola 2.

5. ledna 2014 v 13:23 | Milenne |  Drahokamová země
Tak, po hodně dlouhé době pokráčko :D.

Zatmělo se mi před očima až tak, že když se objevila pronikavá záře, málem jsem oslepla. Dle Fionina vyjeknutí jsem zjistila, že na tom byla stejně.
Protřela jsem si volnou rukou oči (druhou jsem držela Fionu za paži, aby se neztratila v prostoru) a málem si vyrazila vzduch z plic. Dopadly jsme pevně na jakousi stříbro-šedou zem. Rozkašlala jsem se. Byl tam ostrý vzduch a až moc kyslíku.
Zvláštní na tom bylo, že poprvé to přistání rozhodně tak nebylo. A rozhodně jsem byla na louce ne na oblacích.
Vstala jsem a málem sebou opět šlehla. Oblacích?!
Zapomněla jsem na Fionu a rozhlédla se kolem. Ach, skutečně, byly jsme na oblacích. Kolem nás byly vysoké zelené keře, sahající několik metrů nad nás, mramorové sochy, zdi a fontány, elegantní lavičky a lampy, a v dáli se skvěl nádherný a rozlehlý mramorový zámek.
"Jsme v nebeských výšinách u zlé bohyně Jadeite," došlo mi.
Klesla jsem na kolena a shýbla se k Fioně. Vážně se poranila o jednu z lamp, ještě na ní byla její zaschlá krev. Ležela na oblaku v bezvědomí, s očima vytřeštěnýma vzhůru. Nepochybně byla naživu, prozrazovala jí zvedající se hruď, avšak nevěděla jsem, jak je její poranění vážné. Sáhla jsem jí pravou rukou na čelo a levou jí položila na rameno. Lehce jsem s ním zatřásla.
"Fiono! Ksakru, Fiono, probuď se!" zašeptala jsem.
Čelo měla úplně studené. Téměř jako,…jako….mrtvola. V tu chvíli se zdvihl prudký poryv větru a odvál nás až k samému okraji mračen. Nakoukla jsem tam. Byly jsme hodně vysoko. Pod námi se jako několika centimetrová tečka skvěla nějaká propast. Rozhodně by to nebylo příjemné přistání.
"Nino?" zachraptěla Fiona.
V rychlosti jsem se k ní obrátila. Opírala se o lokty a ztěžka dýchala. Po spánku jí přitom tekl pramínek krve.
"Jsi v pořádku?" vyhrkla jsem a pomohla jí na nohy.
"Jo, teď už jo. Páni, to je přistání pokaždé tak tvrdé? Nebo je to jen teď?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny, "Poprvé, když jsem Drahokamovou zemi navštívila, prostě se jen objevil portál, kterým šlo projít a navíc tam byla louka. Ne palác a zahrada zlé větrné bohyně Jadeite."
"Co?"
"Neřeš mě!" mávla jsem nad tím rukou a odvlekla ji k lavičce.
Pomalu jsem Fionu na ni posadila a rozhlédla se. Měla jsem takový dost divný pocit, že se něco zlého stane.
Opět se zdvihl vítr. Lomcoval keři i lampami, několik jich dokonce spadlo a já se ani na nohou nemohla udržet. Nebyla jsem si vědoma, jestli bohyně věděla, že jsme na jejím území, ale poté jsem jistotu nabyla. Přímo před námi se objevil mlhavý opar, sotva velký jako mimino. Zářil, třpytil se a zdálo se, že kolem něj je bezpečno.
Nevědomky jsem ucouvla.
Opar se pomaloučku začal zvětšovat, rozrůstat až byl o něco větší než já. Růst se zastavil. Nepříjemný pocit, který jsem předtím měla, se ještě zvětšil. Popadla jsem Fionu za ruku čímž jsem jí donutila nadávat mi a odtáhla ji několik metrů zpátky. Přiblížily jsme se o kousek k zámku, ne k okraji mračen.
"Nino, co se to kur…nik děje?" zeptala se mě Fiona.
Předstoupila jsem před ní, připravena chránit ji vlastním životem. Ať to bylo co chce, moc přívětivě to nevypadalo.
V tu chvíli se na obloze zablýsklo a z toho oparu vystoupila jakási žena. Měla dlouhé stříbrné vlasy,které jí sladce splývaly po ramenou, světle šedivé oči a jakousi zvláštní korunku. Takzvaný diadém s nějakým vybroušeným kamenem uprostřed. Jako zlá bohyně větru moc nevypadalo, okolo ní pulsovala dobrota. Ale co by jiná bohyně dělala na cizím území? Prostě to musela být ona. Jadeite.
"Nebojte se, já vám neublížím!" řekla v přesně tom okamžiku jako já: "Nepřibližujte se!"
Navzájem jsme se měřily pohledy, já jí výhružným a zčásti nebezpečným, ona mě zvědavým a zpola laskavým.
"Jsem Diamanta," představila se, "Bohyně všeho a opak Ametyst."
V duchu si přehraji veškeré bohyně. Diamanta patřila mezi ty hodné, avšak jakou záruku jsem měla, že to nebyl Jadeitin podvod?
"Jak ti mohu věřit?"
"Nijak, ale…"
Rychlostí blesku jsem chytla Fionu za ruku a rozběhla se s ní pryč od Diamanty-Jadeite. Byla tím tak zaskočená, že ani neprotestovala a prostě běžela za mnou. Proplétaly jsme se bludištěm keřů, několikrát jsme se dostaly do slepé uličky a párkrát nás k zemi strhl prudký vítr. Začala jsem mít pochybnosti.
"Možná, že to přeci jen byla Diamanta. A já nás jen dostala blíže k spárům Jadeite," pomyslela jsem si.
Plíce už mi téměř vypovídaly službu, proto jsem zastavila, pustila Fionu a posadila se na oblaky. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči. Ten temný vliv toho místa na mne nebyl vhodný, mou myslí procházely zlé hlasy, které mne nabádaly k… ošklivým věcem.
"Zabij, zabij, znič, znič, roztrhej, roztrhej, lži, lži, kraď, kraď…"
Nevydržela jsem to, chytla se za hlavu a zařvala: "TICHO!"
Všechno kolem se utišilo, zpomalilo se až zastavilo úplně. I bolest v hlavě jako zázrakem zmizela. Zvedla jsem se ze země a rozhlédla se. Nešlo jinak, musela jsem zalapat po dechu. To mé "TICHO!" jaksi zastavilo čas v celém našem okolí. A to myslím smrtelně vážně! Fiona, která se skláněla ke mně ztuhla v takové pozici v jaké se ocitla, když se čas zastavil. I Diamanta, která se nacházela kousek od nás (všimla jsem si jí až poté) zamrzla s rukou na podivné a magické holi s diamantem, která se připravila k nějakému kouzlu. Doufala jsem, že nás ta blondýnka nechtěla unést. To by bylo nemilé, vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak se dostat domů.
Navíc, zdáli se na nás řítilo ohromné tornádo. Předtím jsem si ho nevšimla (kruci, asi si budu muset pořídit brýle!), ale v tu chvíli doslova čnělo nad všemi keři-bylo vyšší než zámek!- připraveno vrhnout se na nás. Také byla teorie, že zrovna proto Diamanta vytáhla tu hůl. Chtěla nás ochránit nebo přinejmenším sebe. Díkybohu jsem já i Fiona zatím byly v pořádku, kvůli tomu zastavení času.
Odvrátila jsem od tornáda zrak, když tu jsem si všimla, že se v něm cosi zalesklo. Napnu oči a pozoruji to. Je to takový zvláštní kočár a v něm stojí postava ženy. Má zapletené tmavě hnědé vlasy, zdá se, že je má k hlavě přidržené… pletacími hůlkami? Její zelené oči mě propalují i na tu dálku (ona není zas tak daleko, je to myšleno obrazně) a kimono jí vlaje ve větru. A vůbec, vypadá jako jedna Japonka z naší čtvrti, když jsem jí naštvala tím, že jsem odmítla používat čínské hůlky a požádala jí o příbor. Málem mě vynesla ve svých umělých zubech!
Jadeite měla ve tváři podobný výraz. Třeba to byla jedna a tatáž osoba…
Náhlý blesk projel mou myslí. Pochopila jsem, že zastavení času nějak souvisí s vyčerpáním mé energie. Takže čím déle jsem zastavovala čas, tím více mě to vyčerpávalo. Mohla jsem jen doufat v to, že neomdlím, jinak by se čas spustil a byly bychom v háji. Ale jednou to nastat muselo. V mé mysli se rozsvítila žárovka. Dostala jsem nápad!
Přistoupila jsem Fioně a vzala jí za ztuhlou ruku. Měla jsem jediné štěstí, že to nezpůsobilo, že Fiona nepřimrzla k zemi. Prudce jsem s ní zatáhla a padesát kilo její živé váhy se posunulo o dvacet centimetrů blíže k Diamantě. Jestli jsem měla pravdu a ona nás chtěla ochránit, musela jsem to využít.
Popotáhla jsem znovu, tentokrát do toho dala veškeré síly a dotáhl nás až k Diamantě. Chytla jsem se jí za rukáv hedvábného stříbrného roucha.
"Okey, jdu na to," pomyslela jsem si.
Představila jsem si svou mysl jako hodiny. Byly zastavené za pět minut dvanáct. Silou vůle jsem je rozpohybovala. Chytla jsem do svých rukou pevné zlaté řetězy a s jejich pomocí je zrychlila. Zbývalo pouhých několik málo minut do půlnoci. Uchopila jsem hodinové ručičky a přetočila je na dvanáctku. Probudila jsem se do reality. Přesně v ten pravý čas. Fiona se shýbla k zemi, Diamanta pronesla zaklínadlo a tornádo se dalo do pohybu. Dělili nás pouhé desítky metrů. Já i Fiona jsme málem odlétly, ale s Diamantou to ani nehnulo. Jediné štěstí, že jsme byly těsně u ní. Přesně v tu chvíli, kdy na nás vtrhlo tornádo, se objevil onen mlhavý opar. Všechny nás mžiku pohltil a odnesl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 13:55 | Reagovat

Nerada Ti to říkám, ale ten text nejde vidět :-D
Je to jenom u mě?

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 5. ledna 2014 v 14:53 | Reagovat

[1]: Není. Já ho taky nevidím. Ale stačí, pokud si ho označíš. xP
Jinak. Zajímavé. Nedivím se Nině, že Diamantě nevěřila. Ale chytře to vymyslela, že sebe a Fionu dostala k té Diamantě a to, že zastavila čas... dobře ona! xD

3 Ami Ami | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 15:01 | Reagovat

[2]: Jo, už jsem si to přečetla :-D

Je to boží! Moc se Ti to povedlo! Musím si dičíst předchozí díl :-)

4 Brunnet | pegasska.blog.cz Brunnet | pegasska.blog.cz | Web | 5. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

Ikdyž ti písmo nejde vidět tak se mi ta kapito la líbila:)Určitě si přečtu předchozí díly

5 Pisatelka Pisatelka | Web | 5. ledna 2014 v 16:19 | Reagovat

Konečně jsem rozluštila kouzlo toho písma :)Mně to nijak nevadí a kapitola se mi líbí,strašně jsme se těšila až přidáš kapitolu z této povídky.

6 Thea Thea | Web | 5. ledna 2014 v 17:28 | Reagovat

Hmm...neviem či farba textu bola zámerná alebo omyl xD skôr to druhé :D
Ale obsah textu...proste super! :D Ale budem si musieť prečítať aj predchádzajúce diely, páč som zabudla o čom to vlastne bolo :D

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 5. ledna 2014 v 17:33 | Reagovat

Je to hodně zajímavá kapitola. Jen doufám, že je to opravdu ta hodná a ne zlá bohyně. No uvidíme. Snad má dobré instinkty :-)

8 Kejtlin Kejtlin | 5. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

[1]: opravdu nejde vidět, ale je tam =) naštěstí =)

jinak je to dobrá kapitola i když tuhle povídku čtu poprvé...asi nejsem si moc jistá...myslím, že budu muset začít od začátku =)

9 Kejtlin Kejtlin | 5. ledna 2014 v 18:29 | Reagovat

[8]: což znamená, že přečtu první kapitolku asi =)

10 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 21:02 | Reagovat

Fuh, ešte som ju nečítala, ale hneď sa do nej pustím keď budem mať čas ;)

11 Kačíí Kačíí | Web | 6. ledna 2014 v 5:26 | Reagovat

Nádhera! Nádhera! Nádheraa... :-D  :-D
Krásná kapitolka :-)  :-)

12 Kessi Kessi | Web | 31. března 2014 v 18:50 | Reagovat

Jéééj! No to je úžasný! :D Chci pokračování :D úžo kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama