Hello my name is...death|Kapitola 6.

24. prosince 2013 v 8:00 | M. |  Hello my name is....death
VÁNOCÉÉÉÉÉ :D:D:D:D:D:D:D:D:D
Sry, trochu mi šíbe, ale komu dnes ne? :D
Tak tedy, jsou tu první blogové Vánoce (slavíím :D) a už ani ne za měsíc budou první narozky :D :P.
Těšíte se na večer?
Já šíleně moc!!! :D
A jen tak pro upřesnění, už mi došly zásoby k Hmni...d, protože tohle je psaný někdy v srpnu, takže budu muset začít zase psát :D.
Zítra tu očekávejte kapitolu 9. od Jeskyně (bude mít luxusních 3000 slov :3) a doufám, že když jsou ty Vánoce, bude tu hodně komentů! :D


Kapitola 6.
V místnosti se zablýsklo a objevila se tu Atropos i s menší vichřicí.
"Co se děje?"snažila se překřičet vítr a vrhla se k Charlottě.
Vytáhla z pláště lahvičku s modrou tekutinou a nalila ji Charlottě na ránu. Přímo před mými zraky se rána zacelila bez jediné ztráty krve. Pak sebrala zakrvácené povlečení a jediným mávnutím ruky ho spálila.
Po úklidu pokoje se obrátila na nás.
"Můžete mi vysvětlit, co se tady vlastně stalo?"zeptala se a sežehla nás plamenným pohledem.
S Charlottou jsme si vyměnily vyděšené pohledy, ale já jsem na rozdíl od ní promluvila i když ne moc přesvědčivě.
"Charlotta si vzala do ruky nůž a upadla s ním,"zalhala jsem a mrkla na Charlottu.
Ta přikývla.
"Byla hloupost vzít ten nůž do ruky. Courtney mě ještě varovala, abych ho raději nechala ležet. Měla jsem ji poslechnout."
Ještě jednou nás obě přejela pohledem a poté zmizela. Obě jsme si oddechly. Bylo to o fous.
"Jsme dobré,"zavýskla Charlotta, ale rychle se vzpamatovala.
"Co to s tebou bylo?"zeptala se mě.
"Pokrčila jsem rameny. Sama jsem z té scény byla zmatená. To, jak jsem se chovala, nebylo normální. Připadalo mi, jakoby mě ovládal někdo jiný…
"Zkus to udělat ještě jednou."poprosila mě Charlotta, ale já jí nevnímala.
"Hm?"
"Zkus to udělat ještě jednou."
Napjala jsem v svém těle veškeré svaly, zhluboka se nadechla a napojila se na svou ztemnělou vlnu. V duchu jsem se jedním prstem dotkla té vlny, když v tom se začaly dít zvláštní věci. Dům se začal chvět. Ne jako při zemětřesení, chvěl se takovým tím způsobem, jako kdyby ten dům ožil. V pokoji padal nábytek na zem. Jediná tapisérie zůstala na viset na zdi. Okna se rozrazila dokořán a dovnitř vtrhl vichr. Cloumal s námi jako bychom byly pouhé loutky a ne živé bytosti. Zablýsklo se, zahřmělo a několikrát do domu udeřil blesk. S každým dalším úderem jsem byla silnější a silnější až jsem to na sobě pocítila. Dle Charlottina vyjeknutí jsem usoudila, že se celá chvěji nápory elektřiny a že mi stojí vlasy. Čím však jsem si připadala silnější, tím jsem byla ve skutečnosti slabší. Z posledních sil jsem v mysli odtáhla ruku od vlny a spadla na zem. Dům se přestal chvět, nábytek přestal padat. Okna se zavřela a bouřka i s vichrem zmizela. Jediná zmínka o té věci jsem byla já. Pořád jsem se chvěla i když slaběji a okolí kolem mne pulsovalo.
"To bylo úžasné,"řekla Charlotta a pomohla mi vstát.
Trochu se mi točila hlava, ale už to bylo celkem v pořádku. Sednula jsem si na postel a položila si hlavu na polštář. Chvíli jsem nabírala síly a po tom, co mě Charlotta už asi po desáté přemlouvala ať jdeme dolů na snídani, jsem vstala a radši tam šla. Seběhla jsem schody, vklouzla do jídelny a usadila se na své místo. Seděli už tam všichni až na mě a Charlottu. Ta přiběhla za chvíli a probodla mě pohledem.
"Není za co,"zašeptala jsem tak, že to slyšela jen ona.
De Foitovi včetně Maxmiliána právě nahlas diskutovali o tom, zda-li je lepší, když bude novým prezidentem běloch nebo ne. Překvapilo mě, že se do diskuze zapojila i Atropos, která tvrdila, že mít za prezidenta černocha by pomohlo rozhodně všem, protože by to byla novinka. Tím se rozpoutala ohromná hádka na toto téma a nepřerušila ji ani služebná, která přišla se snídaní. Po chvíli zbytečného hašteření se od debaty odpojil Maxmilián a místo toho se prohraboval v kapse od saka, kde něco hledal. Když tu věc našel a vytáhl ji, ztuhnula jsem. Kvůli tomu kapesníku, co vytáhl to, ale nebylo. Z kapsy mu koukal roh oné flashky, kterou jsme se s Charlottou snažily získat. Nenápadně jsem jí kopla do nohy a ukázala na Maxmiliána. Jako já i ona na první pohled flashku našla a vykulila oči.
"Mám plán,"zašeptala mi po chvíli do ucha a mrkla.
Debata ustala po tom, co Atropos i hraběnka de Foitová řekly, že je jedno, kdo bude prezidentem a všichni se hladově pustili do jídla. Stejně tak i já. Služebná nám přinesla dvě bábovky, anglický čaj a několik chlebů namazaných s medem. Všechno zmizelo rychlostí blesku (Vtip) a po snídani se všichni odvlekli do pokojů.
Těsně předtím než jsme dosnídali, nám Atropos oznámila, že má plány na odpoledne a že máme ve dvě hodiny přijít do haly. Byla jsem zvědavá, co přichystala, ale ještě více jsem byla zvědavá na to co vymyslela Charlotta.
Téměř jsem ji vytáhla do schodů a strčila do pokoje. Zabouchla jsem dveře, zavřela je a s dravčím úsměvem na tváři se k ní otočila. Laškovně jsem párkrát povytáhla obočí a ladně si sedla na židli.
"Můžeš vyprávět,"pobídla jsem jí nedočkavě a rozšířila oči.
Charlotta si hluboce odkašlala, sedla si na postel. Protahovala tu chvíli napětí tak dlouho, jak jen mohla a pak mi začala její "geniální" plán vysvětlovat.
"Je to celkem náročné, hlavně ten začátek. Budeš muset před Maxmiliánem sehrát menší scénku. Jsem si jistá, že to zvládneš. Nenápadně ho prohledáš jestli nemá flashku a kdyby jí u sebe neměl, vytratíš se na záchod. Já tam budu čekat, ty mě obeznámíš se situací a pak s Maxmiliánem odejdeš ven na zahradu. Já mezitím prohledám jeho pokoj a tu flashku odtamtud vyhrabu. Pak si zhruba za tři hodiny poté dáme sraz v pokoji a tu flashku si pustíme."
Musela jsem uznat, že nápad to opravdu byl dobrý, jen se mi nezdála ta věc s Maxmiliánem. Přece nemohl být tak blbý, aby mi skočil na špeka.
"A co s tím Maxmiliánem?"zeptala jsem se jí, "Jakou scénku mám zahrát?"
Charlotta uhnula pohledem a přejela jím po zdi. Ve tváři měla lehce nevinný výraz, který už tak dost vykazoval známky napětí a tak mi došlo, co chce abych udělala.
"NE! ANI NA TO NEMYSLI!"zařvala jsem a prudce vstala ze židle, "TO JÁ NIKDY NEUDĚLÁM!"
"Je to pro dobrou věc, alespoň si pak budeš moct říct: Jsem dobrá, zvládla jsem to,"zkoušela mě přemluvit, ale já se nedala.
"Ne, to já neudělám,"stála jsem si na svém.
Charlotta si sklesle schovala hlavu do dlaní a snažila se hrát mučednici.
"Takže je celý plán v háji,"zašeptala.
Cítila jsem se hrozně. Nechtěla jsem, aby byla Charlotta smutná, ale líbat Maxmiliána jsem taky nechtěla. Připadal mi hrozně slizký….jako slimák. Ale přátelství přeci jen bylo něco víc než odpornost.
"Tak já to tedy udělám,"souhlasila jsem a zvedla oči v sloup, aby si nemyslela, že z toho vyvázla jen tak lehce.
Vyjekla, vyskočila z postele a vrhla se mi kolem krku přičemž mě povalila na zem.
"Já to věděla, já to věděla,"křičela mi do ucha a pak mi pomohla se zvednout.
Oprášila jsem si džíny od stoletého nánosu prachu a prohrábla si vlasy.
"Nejdřív mě, ale budeš muset nějak nalíčit,"oznámila jsem jí a ukázala si na obličej.
Havraní vlasy v kontrastu s tmavě modro-šedýma očima a lehce snědou pletí ze mě dělaly mutanta všech tři ras a bylo to docela nezvyklé. Nemyslím tím, že mi to neslušelo, ono mi to slušelo, jen to vypadalo divně.
Charlotta chvatně přikývla.
"To je samozřejmé, pojď,"řekla a za ruku mě odtáhla do koupelny.
Kde se vzala, tu se vzala na umyvadle obrovská taška plná značkových líčidel, která tam předtím nebyla. Charlotta tam i se mnou zároveň odtáhla židli a posadila mě na ni. Začala se v té tašce prohrabovat až z věci začaly létat a pak vytáhla řasenku. Myslela jsem si, že už jsem ji někde viděla (asi v reklamě), ale spletla jsem se. Ta řasenka měla nejméně 2x tak větší kartáček než řasenky normální a když mi jí nalíčila řasy, vypadala jsem jako včelka Mája. Zaječela jsem při pohledu na své dva centimetry dlouhé řasy.
"Co je?" zeptala se mě Charlotta nechápavě.
Ukázala jsem si na oči a zamračila se. Hlasitě se zasmála a řekla:
"Neboj, tohle není všechno. Bude ještě pár úprav."
Při jejích slovech mi zatrnulo. Pár úprav?
Až asi po deseti sekundách jsem pochopila, jak to myslí, když vytáhla z tašky černou kajalovou tužku na oči, tekutou linku a tmavě šedivé oční stíny. Položila to na okraj umyvadla a v ruce si nechala jen tekutou linku.
"Zavři oči," přikázala mi.
Zavřela jsem je a čekala. Na okraji u řas jsem cítila lehčí tlak tekuté linky, ale jinak nic. Uslyšela jsem klepnutí, jak tekutou linku položila a místo nich vzala nejspíš šedé stíny, kterými mi nabarvila víčka.
"Otevři oči a stáhni si dolů spodní víčko,"řekla.
Poslechla jsem ji a ona mi pak oči dokreslila kajalovou tužkou. Chtěla jsem se podívat do zrcadla, abych viděla jak příšerně vypadám, ale ona mě i s židlí otočila zády k zrcadlu.
"Až potom se podíváš,"utrousila pobaveně a zase se začala přehrabovat v tašce.
Učesala mi a vyžehlila vlasy, nanesla mi na obličej světlý make-up, který byl dost podobný tónu mé pleti a na tváře mi napatlala zdravíčka. Nakonec mi přejela po rtech vzývavě růžovou rtěnkou a radostně tleskla rukama a vyskočila do vzduchu štěstím bez sebe.
"Vypadáš….úchvatně!"vylezlo z ní.
Opatrně jsem slezla ze židle a podívala se do zrcadla. Málem jsem tam hodila dršku. Vypadala jsem jako bych vypadala z týmu Proti-Courtney. Havraní vlasy jsem měla pečlivě vyžehlené, rovné, spadající mi na ramena. Obličej, jakoby vypadl z fotky nějaké supermodelky. Namalovala mi oči tak, že vynikla jejich tmavá barva a opticky je protáhla takže vypadaly, že jsou šikmé. Tváře měly díky zdravíčku světle růžovou a pleť se mi tak příšerně neleskla jako předtím. Namalované rty byly jen třešničkou na dortu.
"Děláš-si-ze-mě-srandu?"procedila jsem skrz zaťaté zuby.
Viděla jsem v zrcadle, jak Charlottin úsměv pomalu mizí a nahradil ho zděšený výraz.
"Tobě se to nelíbí? Vždyť vypadáš dokonale!"protestovala.
Chtěla jsem si promnout čelo, ale vzpomněla jsem si na make-up a tak jsem radši nechala ruku svěšenou.
"Sluší? Vždyť jsem jako namalovaný klaun! Vypadám příšerně,"skoro jsem brečela.
"Uvidíš,"řekla mi, "a navíc je to jen na tři hodiny. To přežiješ."
Po krátkém rozmyšlení jsem přikývla a šla do pokoje.
"Jen potřebuješ ještě nějaké oblečení,"ozvala se za mnou Charlotta.
Leknutím jsem nadskočila půl metr nad zem a prudce se otočila. Stála zhruba padesát centimetrů za mnou a v ruce držela černé tílko s bílým křížem, černé, džínové kraťasy a černé conversky. Našpulila jsem rty a vytrhla jí oblečení z ruky.
Měla jsem té hry už plné zuby. Byla jsem jako herečka, která hrála hlavní roli ve filmu jenže nebyla zvyklá na to, že hrála úplně jiného člověka.
Vlezla jsem si do koupelny, zavřela za sebou a v mžiku se převlékla do těch věcí. Stoupla jsem si před zrcadlo a pečlivě se prohlížela. Ačkoli se mi nechtělo, musela jsem uznat, že mi to slušelo.
Sbalila jsem si své oblečení do kuličky a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Díky bohu to nebyl koš na kobry.
"Jsi převlečená?"ozvalo se z pokoje.
Otevřela jsem dveře a vklouzla tiše do pokoje. Charlotta při pohledu na mě vypadala skutečně hrdě. Zvládla svou práci na jedničku.
"Dobře, můžeme začít s plánem. Teď půjdeš do Maxmiliánova pokoj a zaklepeš na něj. Měl by být v něm, protože jsem ho nikam jít neviděla. Pak ho vylákáš ven, naplníš plán a za chvíli se omluvíš, že potřebuješ na záchod. Setkáme se v koupelně, ty mě obeznámíš se situací a já se pak když tak vloupu do jeho pokoje a prohledám ho."
Přikývla jsem a vyšla jako loutka elegantním krokem ze dveří jako jsem to viděla u Alyson. V jejím podání to rozhodně vypadalo snadněji, ale opak byl pravdou. Bylo těžké nevypadnout z rytmu a zároveň pohupovat boky. Sešla jsem schody a rozhlédla se po hale. Štěstí mi zrovna v tu chvíli přálo, protože Maxmilián zrovna vycházel z jedněch dveří. V duchu jsem si popřála štěstí a přikročila k němu. Ihned jsem začala hrát svou roli a myslela, že se asi pozvracím.
"Ahoj Maxi,"pozdravila jsem ho svůdným hlasem a naklonila se k němu.
Zaraženě se otočil a s nechápavým výrazem mě pozdravil.
"Ahoj Courtney."
"Máš teď čas?"zeptala jsem se ho a přejela mu prstem po rameni.
Nakrčil tmavě hnědé obočí, ale i tak byl hezký. Bohužel, mě v tu chvíli neokouzlil.
"Proč myslíš, že mám čas?"zeptal se mě a zářivě se usmál.
V duchu jsem zajásala. Rybička se chytla na návnadu.
"Myslím, že máš čas,"opáčila jsem.
"Máš pravdu,"zasmál se.
"Nepůjdeme na zahradu?"navrhla jsem a uličnicky mrkla.
Zbrkle přikývnul, dal mi ruku kolem pasu a odtáhl mě tam. V zahradě u domu jsem ještě nebyla. Jen jsem ji párkrát viděla. Byla rozlehlá, plná stromů, altánků a laviček. Maxmilián nás zavedl do jednoho z větších altánků a posadil mě na lavičku.
Sedl si těsně vedle mě a pomalu se nakláněl k mé tváři.
"Udělám to…teď,"řekla jsem si v duchu, ale nenašla odvahu to skutečně udělat.
"Teď, teď, teď…"
Než jsem si to stačila rozmyslet, jsem se k němu naklonila a políbila ho na rty. Měl je měkké, hřejivé a…lačné. Začal mi polibek horlivě oplácet až jsem téměř lapala po dechu, ale mé myšlenky proudit nepřestaly.
"Musím ho nějak nenápadně prohledat,"pomyslela jsem si.
Na kalhotách žádné kapsy neměl takže tam flashka být nemohla, ale měl kapsu na košili. Dostala jsem nápad. Obě dosud nefunkční ruce jsem zvedla a přejela mu jimi po hrudníku. Nic. Ucítila bych, kdyby v té kapse byl nějaký předmět, ale když jsem po ní přejela rukou nic jsem necítila. Musel ji mít v pokoji.
Přerušila jsem polibek a lehce ho od sebe odstrčila.
"Promiň, ale musím na záchod,"zašeptala jsem, "dej mi deset minut."
S šíleným úsměvem, který mu slušel ještě více se opřel zády o opěradlo lavičky a spiklenticky na mě mrknul.
Nuceně jsem mu mrknutí oplatila a pak s křečovitým úsměvem na rtech odkráčela do koupelny, kde na mě čekala Charlotta. Byla jsem zmatená ze svých pocitů. Sice jsem pořád Maxmiliána nesnášela, ale po tom polibku jsem jím byla tak trochu očarovaná. Přeci jen byl hezký…
Prudce jsem si vlepila facku. Nesměla jsem zničit náš plán jinak by bylo všechno v tahu.
"Jak to šlo?"zeptala se mě Charlotta, když jsem ji načuřeně probodla pohledem.
"Flashku u sebe nemá. Musí jí mít v pokoji,"oznámila jsem jí.
Rychlostí světla se zdvihla ze země a vyběhla z místnosti. Já jí o něco pomaleji následovala, ale stejně mi myšlenky utekly za Maxmiliánem… Na náš polibek už jsem dávno zapomněla.

Charlotta
Poté, co mi Courtney oznámila tu zprávu, jsem se vydala do Maxova pokoje. Přišlo mi to jako špatný způsob, ale přeci jen jinak jsme tu flashku získat nemohly. U dveří jeho pokoje jsem zlehka na ně zabouchala a odběhla stranou. Nikdo dveře neotevřel, to bylo znamení toho, že je pokoj prázdný. A taky, že byl. Na tom, že dřív byl Maxmilián bordelář, bylo v pokoji čisto. Až moc čisto.
Jako první jsem prohledala jeho skříň a postel. Klasika dle Sherlocka Holmese. Tam nic podobajícího se flashce nebylo a tak jsem se přemístila jinam. V notebooku ji zapíchlou neměl, na stolku ani v jeho šuplíkách neležela. Pod kobercem také nebyla ani v haldě špinavého oblečení. Bylo dost nechutné šahat do smradlavých ponožek a zjišťovat jestli tam ta flashka je, ale někdo to udělat musel. V tomto případě já. Taky vám někdy připadá, že je karma svině?
Na konci mi už zbyla jen jediná možnost. Noční stoleček a jeho šuplíky. Zatáhla jsem za jeden. Ten se bez problémů otevřel. Flashka tam nebyla.
Zatáhla jsem za poutko od druhého šuplíku, ale ten se ani nehnul. Byl zamčený.
"Kruci,"zaklela jsem a zamyslela se.
Ten malý, zlatý klíček už jsem v pokoji někde viděla, ale kde? Vrhla jsem se do haldy špinavého oblečení a vytáhla z ní tu špinavou ponožku. Obrátila jsem jí vzhůru nohama nad dlaň a vypadl z ní klíček.
Spěchala jsem ten šuplík otevřít. Při otevírání se trochu zasekl, ale poté hledání flashky už tak těžké nebylo. Nic jiného krom ní v šuplíku nebylo. Vytáhla jsem ji, strčila do kapsy a zamknula šuplík. Klíč jsem odhodila a rychle vyběhla z jeho pokoje. Dostala jsem se zhruba do poloviny schodů, když v tom jsem uslyšela prudké bouchnutí dveří následované Courtneyiným hlasem.
"Maxi, počkej! Maxi!"
Potichoučku jsem vyběhla ten zbytek schodů a vklouzla do pokoje. Ze zdola se ozývaly dveřmi tlumené hlasy hádky mezi Courtney a Maxem načež se jeden z nich, dost naštvaný vydal za mnou po schodech. Strnula jsem, ani nedýchala. Dveře se otevřely a dovnitř vlezla udýchaná Courtney.
"Jsem v pohodě,"zašeptala a pak si sedla ke mně na postel.
"Máš to?"zeptala se mě tak potichu, že jsem to téměř neslyšela.
"Myslíš tohle?"
Vytáhla jsem z kapsy flashku a zamávala jí před očima. Chytla jí do spárů jako káně myš a zpoza postele vytáhla notebook. Očividně byla zvědavá stejně jako já na to, co v té flashce bylo.
Zapnula počítač a při nejbližší možnosti ji tam píchla. Chvíli trvalo než se načetly všechny soubory, ale pak se otevřela složka plná různých obrázků a dokumentů. Došlo nám, že to bude určitě ta pravá flashka. Courtney si označila několik obrázků a spustila picture manager. Byly to obrázky různých domů. Pár jsem jich poznala. Byla jsem v nich na návštěvě s rodiči. Nazývaly se takzvaně "Strašidelné domy". Většinou se v nich stalo něco hrozného: Otec zabil celou svou rodinu, upalovaly se na tom místě čarodějnice…a podobně. Říkalo se, že v nich straší ti duchové mrtvých. I já, když jsem tam byla, jsem cítila něco divného.
Hned jsem se svou situací obeznámila Courtney.
"A co to má společné s Charlottou?"zeptala se (asi sebe) nahlas, "Vždyť je to její flashka."
Ještě jednou jsme si obrázky prohlédly, chtěly jsme si pamatovat každý detail a pak Courtney otevřela další obrázky.
To byly fotky hřbitovů a sem tam i hrobů.
"Bloody Mary,"četla jsem očima, "ona měla hrob?!?"
Ve zbytcích obrázků pak byly jakési brány (které jakoby vypadly z Hvězdné brány s kapitánem O Neilem).
Courtney obrázky přetáhla na plochu v případě, že by se flashka ztratila a pak ještě k nim přidala dokumenty. Ty měly větší velikost něž obrázky a proto to déle trvalo.
Poťukávala jsem prsty o klávesnici a znuděně pozorovala přibývající zelené obdélníčky. Deset, dvacet, třicet, čtyřicet…devadesát devět….STO!
Odstrčila jsem Courtney stranou, dle jejího nadávání jsem usoudila, že spadla z postele a klikla na jeden soubor s dlouhým názvem. Bylo to něco typu: NEOTVIRAT,NEMAZAT, NECIST, NEUPRAVOVAT-JEN PRO ZASVECENE. Kdo by si to zapamatoval?
Poklepla jsem na to jedním tlačítkem a nechala notebook pracovat. Když náhle se na mě vrhlo malé, černé tornádo, které mě shodilo z postele.
"Au!"zanadávala jsem, když jsem přistála na podlaze.
Courtney se mohla potrhat smíchy, byla jako posedlá. Za chvíli mého neustavičného propalování pohledem se smát přestala, utřela si slzy a začetla se do dokumentu. V tom zmatku jsem na něj úplně zapomněla.
Slyšela jsem šokované zalapání po dechu a rychle se zvedla ze země. Odsunula jsem Courtney trochu stranou a sedla si vedle ní. Už po přečtení první větami bylo jasné, proč tak šokovaně zalapala po dechu. Celé tohle, proč jsme byly v tom domě, byla jen hra…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 8:22 | Reagovat

To je kapitola! Naprosto MEGAHUSTÁÁÁÁÁÁÁ!!! Těším se, až sem dáš pokráčko! Taky se na cečer děsně těším :-D
Krásné Vánoce!

2 Kačíí Kačíí | Web | 24. prosince 2013 v 9:42 | Reagovat

Úžasná Kapitola, moc se mi líbila :-)  :-D  :-D  :-D Moc se těším na večer :-)  :-)

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 24. prosince 2013 v 11:13 | Reagovat

Taky přeju krásný Vánoce :3 :)
Btw..Krásná kapča :3

4 Abigail Abigail | 24. prosince 2013 v 11:43 | Reagovat

wow... pěkná kapitolka a přeju eselý vánoce =)

5 Aurélie Aurélie | Web | 24. prosince 2013 v 15:19 | Reagovat

skvělá kapitola :) a na Vánoce se samozřejmě těším :)

6 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 19:45 | Reagovat

Jen hra? :P :D Tak to jsou v pořádným průšvihu, že?? :P :D

7 Thea Thea | Web | 25. prosince 2013 v 16:31 | Reagovat

ČOŽE? ČOŽE? Rýchlo ďaľší diel! Skončilo to ako v nejako thrilery! (já ráda thrilery) Mega, super, bombastická kapča! :D :D

8 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 12:43 | Reagovat

TAkto nemôžeš končiť predsa :D Rýchlo napíš pokračovanie, inak to asi nevydržím :D

9 Calla Calla | 26. prosince 2013 v 21:02 | Reagovat

1) Moc a moc se omlouvám, za nekomenotvání. Jsem hrozná. Já vím. :( Ale ke kapitole.... Jaká kruci hra?? :D Tahle kapitola mě dostala a bylo mi Courtney trochu líto, když se musela políbit s Maxem ale.. jaká hra? :DD

10 Ilía Ilía | Web | 31. prosince 2013 v 14:46 | Reagovat

Hra?! Jak jako hra?!!!!
První pusa. Hustý!! Jen kdyby to nebyl takovej hňup :'( ...jo třeba ještě překvapí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama