♦Den jedenáctý♦

2. prosince 2013 v 18:04 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Ha a je tu další! :D
Sry Ewil, ale prostě jsem tě zabít musela :P.
Jinak, začíná se to pomalu chýlit ke konci... :D
V D14 nastane menší odhalení a v D15 to končí :D.
Jinak mezi Millie a Klausem nic nebude, nebojte!:D

Věnováno mým tvz. Spřízněným duším... :D



Den jedenáctý
"Jde o to, že já už nemůžu! Millie, ty jsi o hodně silnější než já a věřím tomu, že to tady beze mne zvládneš! Já si to dříve myslela také, ale poté, co mi poslali to video…uvědomila jsem si, že tenhle život nechci. Nechci být svázaná a spoutaná navěky. A už vůbec ne, když vím, co udělali s mojí rodinou…to video je uložené v dokumentech, pusť si ho. Potom uvidíš to, co zapříčinilo mou smrt. Každopádně, doufám, že mě poté, co to udělám neuvidíš, chci aby sis mně pamatovala takovou jako dřív.
Tvá nejlepší kamarádka Eve.
Otřela jsem si slzy, o kterých jsem ani netušila, že vylezly na povrch a dle pokynů našla v dokumentech video. Rychle jsem na něj klikla, abych si to nerozmyslela a otevřela ho přes celou obrazovku. Těch několik pár sekund, po kterých se video načítalo pro mě bylo bolestné peklo. Obrazovka ukázala bílé světlo. Film začal. Kamera ukazovala na světla místnosti a přetočila se dolů, kde byli svázáni tři lidé o kterých jsem si myslela, že je nikdy neuvidím. Thomas MgGwyre, Anna MgGwyrová a Paul MgGwyre. Eveina rodina. Polkla jsem. Že by zrovna něco s nimi mělo společného s Eveinou smrtí? Odpověď na otázku trvala deset minut. Deset dlouhých, krutých minut. Pokusím se je vám vylíčit…
,-,-,-,-,-,-,
Světlo v místnosti zablikalo. Nebylo to nic zvláštního, dělo se to každých několik minut, jak správně počítal Paul. Bylo to to jediné, co ho drželo na hladině od paniky. V tu chvíli, když napočítal sedmé bliknutí, se dveře otevřely. Dovnitř vjel velký muž, na metr tak dva metry, na šířku taky tak a předsedou tlačil přeplněný vozík. Zastavil ho až v půli místnosti (tak tři metry od Eveiny rodiny) a odešel. Místo něj do místnosti přišel kluk, zhruba stejně starý jako Paul. Měl na obličeji masku, ale bylo vidět, že má zlaté oči a tmavě hnědé vlasy.
"Kdo jsi?"vyštěkl na něj Paul, protože on jediný neměl přes ústa roubík.
Kluk došel k vozíku, něco co zůstávalo před zraky ukryto vytáhl a obrátil se k Paulovi. Dřepnul si, byli od sebe vzdálení jen pár centimetrů.
"Jsem tvoje smrt,"zašeptal a ten předmět mu vrazil do břicha.
Paul vykřikl a začal sebou zmítat. Klaus mu zabodl do břicha špičatý, stříbrný kůl.
I když zařval Klausovi přímo do ucha, ani to s ním nehnulo. Pořád dřepěl na tom samém místě a zamyšleně si pohrával s kůlem v břiše. Když to vypadalo, že ho vytáhne, silou ho zamáčkl ještě hlouběji. Z hlubin Paulova břicha na něj vystříkla krev a vpila se do Klausovo bílé košile. Ten se konečně od Paula zvedl, úsměv od ucha k uchu a obrátil se k němu zády. Otřel si o přehoz na vozíku ruce od krve a prohlásil:
"Tak takhle by to tedy nešlo. Asi na to půjdeme jinak."
Nyní tak, aby to všichni viděli, vytáhl sekyru a bouchl s ní do zdi. Byl tam skrytý mechanismus, který se při ráně sekerou otevřel. Odhalil další tajnou místnost, tentokrát s nástroji, které z módy vyšly ve středověku. Ovšem byly stále až moc funkční…
Zvedl Paula na nohy (šlo to dost blbě, když je měl přivázané k sobě) a dostrkal ho až k nástroji se jménem skřipec. Než si Paul uvědomil, co se děje (dobře, byl trochu zpomalený), Klaus ho odpoutal a s téměř mamutí silou ho natáhl na skřipec. Ani v tu chvíli si neuvědomil, v jaké ošemetné situaci se ocitl (okny, byl více než trochu zpomalený). Až, když začal Klaus skřipec natahovat, mu všechna kolečka v hlavě do sebe zapadla a on začal křičet o pomoc. Klaus se jen smál při jeho výkřicích a skřipec natáhl o další kousek. Paul byl natažený jako žížala, téměř necítil ruce ani nohy. Nechtěl cítit nic. Se svým osudem se smířil, přestal křičet a s tváří hrdě zdviženou zíral do spáru smrti. Klaus, kterého to přestalo bavit, několika mocnými nataženími napnul skřipec na maximum. Paulo tělo se začala natahovat, kroutit až prasklo. Jeho krev, vnitřnosti i maso pokryly vše v dosahu tří metrů, takže myslím nemusím zmiňovat, jak vypadal Klaus. Věřte nebo ne, nechtěli byste to vidět. Skrze roubík Anne uniklo hlasité zaječení. Nebo to zrovna to, co by měla udělat, aby se udržela naživu. Klaus se k ní obrátil. Při pohledu na něj zaječela ještě více. Klausovi dle všeho asi došla s ní trpělivost, protože zvedl sekyru z místa, kam ji po tom, co odemkl mechanismus odhodil a jediným svižným mávnutím uťal Eveině matce hlavu. Ta s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy přistála Eveinu otci v klíně. Měl jediné štěstí, že nezakřičel, jinak by ho asi potkal stejný osud jako ženu. Jen vytřeštil oči a zrak preventivně upřel někam jinam. To už ho, ale Klaus zvedl ze země.
"Tak tobě to nevadí?"zeptal se ho, "Jestli ne, to co se ti chystám udělat, ti vadit bude."
Aniž by ho rozvázal, dostrkal ho *dokopal* až k jednomu nástroji. Železná panna. Bez okolků ho narval dovnitř a začal ji pomalu zavírat. Pomaličku z ní začaly vytékat kapky krve, které se změnily na potůčky a nakonec, když se vše uchýlilo ke konci na proudy a litry krve. Zpoza panny se ozvalo tlumené zasténání a potom už nic. I její otec, poslední, kdo Eve zbyl, byl mrtvý.
,-,-,-,-,-,-,
Už jsem věděla, proč se Eve zabila. Ani jsem se jí nedivila. Vymazala jsem dokument i video a zvedla se. Ve chvíli, kdy jsem se chtěla otočit, jsem v zádech ucítila čísi nepříjemný pohled.
"Jak jsi to mohl udělat?"zašeptala jsem mrazivě.
"Naprosto normálně. To, co jsi viděla jsem já. Mé skutečné já,"odpověděl.
Prudce jsem se otočila.
"Vypadni," přikázala jsem mu a ukázala na dveře.
"Ty mě vyhazuješ?"ozval se posměšně.
Asi nevěřil, že bych to udělala…no rozhodně mě podcenil.
"Vypadni z týhle místnosti nebo tě z ní vykopu!!!"zařvala jsem a zúžila oči.
Ohnivá stránka berana se ve mně přesně v tu chvíli ukázala.
"Ale, ale, ale,"ušklíbl se, "Snad se v naší malé dračici neprobudil ohýnek?"
Tím překročil hranici. Byla jsem na něj tak naštvaná! Zabil mi dvě kamarádky, jedné k tomu vyvraždil rodinu a věznil mě v nějaké luxusně vybavené budově. Hranice nenávisti překročila maximum.
Přikročila jsem k němu, rozpřáhla se a vlepila mu takovou facku, až mu hlava odlétla stranou.
"Nenávidím tě!"zasyčela jsem, otočila se k němu zády a rozběhla se do koupelny, jediného místa, kde jsem se před ním mohla skrýt. Ovšem jsem nepočítala s tím, že je asi tak 3x rychlejší než já, takže po třech krocích mě popadl za ruku a surově přitiskl ke zdi..
"Udělej to ještě jednou,"zavrčel, "a přísahám bohu, že se odtud nedostaneš."
****
Playlist:
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 19:21 | Reagovat

Jéééžišííííííííííííí!!! Ty si děláš srandu, že jo!!! Prokristapána, ty jsi tak morbidní. Já už nevím co Ti mám pořád psát!!! Je to luxusní!!! :-D Tak honem, ať už je tu pokračování, jsem zvědavá jak to dopadne!!!

2 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 2. prosince 2013 v 20:42 | Reagovat

Jako to mám zase napsat..,,perfekt" nebo ,,nádhera" či tak..?Prostě úžasný xD
Rychle další:)

3 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 4. prosince 2013 v 9:03 | Reagovat

Krásna kapitola :) A banner ti dám snáď na blog, keď urobím poriadky s tými mojími :D chcem dať aj iným banner na blog len jaksi sa k tomu nemôžem dokopať :D

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

Konečně si mi taky něco věnovala :D I když to je zrovna tady... :-P :-D
Nice ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama