♦Den dvanáctý♦

6. prosince 2013 v 17:30 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Tohle bude krátké, ale myslím, že je to vynahrazené tím začátkem :D.
Jinak dnes-je to přednastavené- je 24. listopadu a já právě dopsala za 3 hodiny od tohoto dne až dokonce všechny dny :D.
Jsem tak happy, že mám další povídku dopsanou i když pro vás je teprve ve třičtvrtě :P.

Věnováno S.Déčkům :D




Den dvanáctý
"Jo? A co mi asi tak uděláš?"vyštěkla jsem a snažila se mu vymanit.
On mi však ještě více sevřel zápěstí.
"Co třeba tohle?"řekl, naklonil se k mému obličeji a políbil mě.
Na to jsem mu po 1,1 sekundě vlepila facku a odstrčila ho. Díky tomu, že se soustředil na úplně něco jiného povolil sevření a já bez problémů mezi námi udržela hranici.
"Co si jako myslíš, že děláš?"vyštěkla jsem naštvaně a poodstoupila stranou.
Díky mým úžasným reflexům se mi podařilo ho trefit 2x do stejného místa a tvář mu začala rudě natékat. Dokonce tam měl ode mě autogram-krásný otisk dlaně.
"Co si jako myslím, že dělám? Myslím, že jsem ti to před chvílí názorně ukázal,"ucedil přes zaťaté zuby a chytl se za tvář.
V duchu jsem zajásala.
"Dobře mu tak, jen ať ho to bolí,"pomyslela jsem si.
Pokusila jsem se ho obejít s úmyslem "vznešeně" odkráčet do koupelny, ale on mi pokaždé zastoupil cestu.
"Co máš za problém?"zeptala jsem se ho.
Ano, ano, ten den byl plný otázek. A tajemstvích. A bůhvíčeho ještě, ani jsem to raději vědět nechtěla.
"Co mám za problém?"vyrazil ze sebe nevěřícně, "Myslel jsem, že jsi jiná…jiná než ty dvě hloupé nány. Ale jak lze vidět, zmýlil jsem se. Radši to nech plavat."
Sklopil hlavu, lehce s ní zavrtěl a nevěřícně si odfrkl. Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale nepamatuji si co…mám to zamlžené. A co se dálo poté? Odešel a práskl dveřmi.
Úlevně jsem se sesunula do křesla.
"Proč se tyhle věci dějí zrovna mě?"pomyslela jsem si zoufale, "Unesou mě, uvězní, zabijí mé blízké a k tomu se do mě ten jejich vůdcovský psychopat Klaus zamiluje…jestli se tomu tedy dá říkat láska."
Mé myšlenky se začaly ubírat jiným směrem.
"Už je toho na mě moc. Já nevím, mohla bych svůj život ukončit tak snadno jako Eve? Mohla bych se zabít? Mohla bych naplánovat svou sebevraždu? Co se takhle oběsit, jako to udělala Eve? Ne, to by moc bolelo… A co se takhle předávkovat léky? To by nebolelo a kdybych k tomu zemřela ve spánku…"
Zarazila jsem a vlepila facku na probuzení.
"Vážně jsem přemýšlela o sebevraždě?"vyděsila jsem se.
No není to paradox? Já, která se bojím smrti, chtěla vlétnout přímo pod její kosu…a za to může ten nafoukanej, prolhanej, sebevědomej, arogantní, pitomec!
Náhle někdo otevřel dveře.
"Slečno Deathové, máte se ihned dostavit na schůzku s panem Johnsonem. Ne prý nebere jako odpověď. Máte si obléct jedny z těch šatů ve skříni a poté přijít do haly,"oznámil mi ten muž a zmizel jako pára nad hrncem.
S frknutím hodno koně jsem otevřela skříň. Tam se jako zázrakem skvěly čtvery blýskavé šaty, kterých jsem si předtím nevšimla. Udiveně jsem je vytáhla. A o to víc jsem byla udivená, když jsem si je pořádně prohlédla. Všechny jakoby byly vystřižené ze známých filmů. Ty první vypadaly jako přesná kopie těch, co měla Rose v Titanicu na scéně se schody. Byly fialové s vlečkou a pošity nějakými blýskátky. Vsadila bych se, že kdybych si je oblékla, asi bych se zabila…vidíte to řešení? I když byly moc hezké, odložila jsem je stranou. Ty druhé byly kopie z filmu Marie Anttoanetty. Vždyť víte, ten ples. Také jsem se s nimi musela smutně rozloučit, neprorvala bych se dveřmi a navíc bych v nich měla velký zadek. Další jakoby z oka vypadly šatům Kleopatry a poslední vypadaly jako kopie tógy ze starého Řecka.
S jelikož jsem netoužila skončit jako Kleopatra (doteď neví, jestli se zavraždila hadím jedem), oblékla jsem si bílou tógu. Na to, jak vypadala předtím, na mě byla docela krátká. Sahala mi jen do půli stehen. Povzdechla jsem si a odšourala se do koupelny. Vůbec se mi na tu "schůzku" s Klausem nechtělo…ale co mi zbývalo. Jeho heslo "odpor je marný" mělo co do sebe, zvláště pak v tomto případě.
Prohledala jsem všechny skříňky v koupelně s myšlenkou najít kartáč. Ani mi neuvěříte, kde jsem ho objevila. Byl v poslední skříňce. Říká se tomu Zákon schválnosti. Začala jsem si česat neposlušné vlasy-neposlušné proto, že se mi zvlnily přes noc, což u mě nebylo normální, měla jsem je rovné jako hřebíky- až jsem je dokázala zkrotit tak, že mi v slušivých malých vlnkách spadaly k pasu. Stálo mě to hodně energie, úsilí, potu a krve. Jemně jsem si je načechrala (sama bohyně Afrodité) a vrátila se zpátky do pokoje. Ve skříni jsem si našla elegantní bílé sandály na klínu, tak jsem se skrčila a pokusila si je nazout. Nač si brát nůž, ty boty byly lepší než gilotina. Co krok, to jsem sebou šlehla (nevím, jestli to bylo těmi voskovanými podlahami nebo tím, že jsem na všechno naprosto levá) až jsem to vzdala a vytáhla ze skříně balerínky. Vklouzla jsem do nich jako po másle a hnala se ke dveřím, aby mě náhodou Klaus neztrestal. Otevřela jsem dveře a málem narazila do Klause, který se zrovinka chystal zdvořile zaklepat místo toho, aby tam vtrhnul. Ruka mu ztuhla v jemné pěsti a jenom oči lítaly všude možně.
"To je tedy gentleman,"pomyslela jsem si jedovatě a polkla to, co jsem se chytala říct.
Poodstoupila jsem kus od něj (není nad bezpečnou vzdálenost) a otráveně se ho zeptala:
"Můžeme jít?"
Sametově se usmál.
"Samozřejmě,"odvětil a nabídl mi rámě.
****
Playlist:
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 18:59 | Reagovat

Klaus mě sere asi stejně jako Tabita -_- Oba to jsou nesnesitelní imbecilové s plenkama a dudlíkem v hubě :D O:)
Sry O:) :D

2 Camilla Camilla | Web | 7. prosince 2013 v 10:42 | Reagovat

Sice vůbec nevím, o co se jedná, ale líbí se mi to :D A Klaus mě už od první chvíle nebyl moc sympatický :D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 19:55 | Reagovat

To je takovej kretén!!! Promiňte mi ten výraz, ale ten arogantní debil mě už vážně sere, ale líbí se mi :-D Jsem zvědavá jak to bude dál a kam zase jdou :-) Takže pohni a konec sprostého výkecu :-D

4 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 17:49 | Reagovat

Klaus je šílený idiot! :D Ale jinak pěkná kapitola, už se těším na další :)

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 8. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

Ale tak zajímavá kapitola :)Dobrá x3
Klaus...Bez komentáře xD

6 Abigail Abigail | Web | 8. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

moc jsem nepochytila děj, ale vypadá to zajímavě , zajímá mě kam pujdou a klaus je asi pěknej pitomec, sorry, ale taky mi to tak prostě připadá ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama