Bolest, strach, smutek, smrt...- Příbeh smrti

23. prosince 2013 v 12:12 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Žebroty jedny! :D
Že se nestydíte vyžebrat si jednorázovku k bsss i když je to ukončená povídka !:D
Ale povedlo se vám to naposledy, berte to na vědomí! :D

Věnováno hlavně Ilonce, protože ona je zrovna ta v tom příběhu a dále pak mým SDéčkům a SBéčkům :D.

Neboj bločku i tobě je věnována :D.

Jinak, pište do komentů, co bude pod stromečkem? :D

Já budu mít nový noťas :3.

Psát se s ním bude jedna báseň! :D




Příběh smrti
Seděla tam zavřená už několik dní. Pomalu začala ztrácet rozum…avšak věděla, že je tam oprávněně. Platila za své hříchy i rodinné hříchy.
Zamyšleně si zkroutila na prst pramínek hnědě nazrzlých vlnitých vlasů.
Ano, pykala, ale proč? Mohla jít třeba její sestra. Matka. Či nějaká sestřenice, kterou viděla jen jedinkrát za život. Tak proč ona?
Prudce zatáhla za pramen až několik vlasů prasklo a zůstalo jí v dlani. Mohl za to on. Nenáviděl jí už od narození, byla mu trnem v patě. A když přišlo i na tohle, jako zázrakem na trh našel pinzetu, aby si ho mohl vytáhnout. A tím se postaral o to, aby mu zmizela z života navždy, navždy snášela bolest a krutost za celou generaci Dolezzanů.
Ještě ten den, co vymyslel ty lži a celá její rodina se k ní obrátila zády, ji odvezli k jeho příteli. Říkal mu K. nebo také Klaus. Pokaždé se jí přitom vybavil Niklaus z Upířích deníků. Krutý, nelítostný, vražedný.
Ani netušila, jakou v tu chvíli měla pravdu…
Prvních pár dnů bylo v cele učiněné peklo. Jelikož byla klaustrofobička, neměla to v té malé, zatuchlé díře snadné a k tomu tam měla podivné vidiny…skoro jako kdyby byla zdrogovaná. Občas slyšela i zdrobnělé výkřiky, jako kdyby někdo zakřičel, ale byl prudce utišen.
Když jí nějací muži přinesli první jídlo, vrhla se na něj jako zvíře. Jak tak vytušila za těch pár dní, nosili jídlo každé dva dny. Ale k ní i když tam byla zavřená už téměř týden ho nesli jen jednou. Hodili jí tác na podlahu, nehledě na to, že se džbán mohl roztříštit a jídlo vysypat a zanechali jí tam s zhruba litrem vody a malou mističkou plnou jakési nažloutlé břečky. Mírně se to podobalo vajíčkové polévce, kterou měla nejradši, avšak tím to končilo.
Chuť byla odporná, kdyby neměla takový hlad, asi by ji v životě nemohla polknout. Několika rychlými tahy vyprázdnila misku. Od té doby uběhly dva dny.
V břiše ji zakručelo. Takový hlad nikdy neměla, vždycky byla zvyklá nato, že je doma plná lednička, mohla se tedy snadno najíst, stačilo požádat kuchařku.
Dveře zaskřípaly a lehce se pootevřely. Ani nevzhlédla od svých nehtů. Za tu dobu se naučila, že je lepší se nedívat. A ve chvíli, kdy se něco mokrého dotklo jejího studeného čela, věděla, že vidiny opět začínají.
Zakryla si oči dlaněmi. Nesnášela to.
"Heeleenoo,"pronesl koktavě chraplavý hlas.
Ztuhla. Na své jméno už zanezevřela, bylo pro ni prokletím stejně jako její jmenovkyni Heleně Trojské.
"Poodííveej see naa měě."
Aniž si to uvědomila, automaticky obrátila čelo k hlasu. Bránila se tomu, ale její tělo jí nepatřilo. Ovládal ho někdo jiný.
Přímo před ní stál průzračný, téměř průhledný stín. Nebylo mu vidět do obličeje, avšak měl na hrudi rozlitou krvavou stopu jako známku po probodnutí nožem.
"Tyy vííš, coo uděělaat. Jdii naa choodbuu aa veejdii doo ooteevřeenýých dveeříí. Veem sii taam tuu věěc aa pookraačuuj vee svéém pooslááníí."
Jako robot se zvedla z země a zamířila ke dveřím. Vskutku byly otevřené na malou škvíru. Strčila do mezery prsty a zatlačila proti dveřím. Bylo téměř nemožné pohnout takovým plátem železa a oceli, neměla vůbec energii. Naposledy zabrala, veškerou sílu vložila do tlaku a dveře se otevřely tak akorát na to, aby jimi prošla.
"Perfektní,"pomyslel si hlas v její hlavě a bokem se škvírou protáhl.
Trvalo malou chvíli než si zvykla na nepatrné osvětlení na chodbě, avšak to už jí to táhlo vpřed. Výkřiky byly hlasitější. Už i věděla proč. Každých pár metrů od sebe byly cely, stejné, jako ta ve které byla zavřená.
Pohlédla před sebe a vypnula sluch. Nesměla se ničím rozptylovat. Měla před sebou důležitý úkol, pokyny na něj jí pořád hrály v hlavě jako písnička.
"Zaaprvéé…*tra la la* Naajíít tyy dveeřee…"
Bylo to těžší, než si myslela. Nikde žádné otevřené dveře neviděla, všechny co zkusila byly zamčené a jediné, co našla byl malá kruhový otvor ve zdi…
Zarazila se. Malý kruhový otvor ve zdi?
Přistoupila ke zdi a přejela po ní rukou. Ten maličký otvor, byl navenek téměř neviditelný, objevila ho tak, že přejížděla rukou po té zdi, hledala nějaký tajný mechanismus, jako se to dělávalo v těch dobrodružných filmech.
Prst je jí zabořil nepatrně do zdi. V duchu si ulevila. Našla ho.
Opatrně na něj zmáčkla. Žádná reakce. Silou ho zatlačila dovnitř. V tu se začalo něco dít. Mechanismus lehce zaskřípěl, někdo ho dlouho nepromazával, zeď se začala třást, začal z ní padat prach, náhle se však zasunula a odhalila tak tajný vstup do zakázané místnosti.
Zastavila se a zaposlouchala se do mysli.
"Zaadruuhéé… *tra la la* Proohleedaat tuu míístnoost…"
Vkročila do místnosti a prošmátrala prvních několik metrů stěn uvnitř. Hledala vypínač- bez něj by logicky toho moc neprohledala. prsty jí přejely po čemsi hrubém. Zmáčknula to. Její hledání se vyplatilo, světla se rozsvítila. Jak tak viděla, místnost byla obdélníková, úzká a dlouhá, plná různých věcí.
Přistoupila k první krabici a opět si projela pokyny.
"Zaaprvéé…*tra la la* Naajíít tyy dveeřee…"
"Zaadruuhéé… *tra la la* Proohleedaat tuu míístnoost…"
"Zaatřeetíí… *tra la la* Tuu věěc naaléézt. Seedmnááctáá kraabiicee…"
Odpočítala krabice a vrhnula se k té, která na boku měla vyraženo černým, roztřeseným písmem 17. Byla zabalená v několika igelitech, musela to trhat nehty a zuby, jinak by se k tomu nedostala. Strhnula lepenku z krabice a nedočkavě ji otevřela. To, co tam našla vůbec nečekala. Vypadalo to trochu jako obří kyvadlové hodiny. Kdyby se sestavily, byla by se do nich možná i vešla. Vyskládala díly hodin na podlahu.
"Zaaprvéé…*tra la la* Naajíít tyy dveeřee…"
"Zaadruuhéé… *tra la la* Proohleedaat tuu míístnoost…"
"Zaatřeetíí… *tra la la* Tuu věěc naaléézt. Seedmnááctáá kraabiicee…"
"Zaačtvrtéé…*tra la la* Seestaav too…"
Prohledala pečlivě krabici a až na úplném dně z kartonu, k němu našla přilepený papír. Strhnula ho a rozevřela. Byl to návod na to, jak ty velké hodiny sestavit.
Položila plánek na podlahu a sebrala první díl ve tvaru velké krabice…
┼ ┼ ┼ ┼
Bylo to hotové. Obrovské hodiny měřící téměř dva metry před ní čněly a hlasitě bimbaly. Podle nich zbývalo do půlnoci jen pár minut.
V duchu si přejela pokyny.
"Zaaprvéé…*tra la la* Naajíít tyy dveeřee…"
"Zaadruuhéé… *tra la la* Proohleedaat tuu míístnoost…"
"Zaatřeetíí… *tra la la* Tuu věěc naaléézt. Seedmnááctáá kraabiicee…"
"Zaačtvrtéé…*tra la la* Seestaav too…"
"Zaapáátéé…*tra la la* Vyyčkeej doo půůlnoocii…"
Trpělivě se postavila k hodinám a bez dechu si je prohlížela. Byly vyřezané z tmavého dřeva, zdobily je složité ornamenty a velká kyvadla, která tvořila jednu nejkrásnějších částí hodin byly jistojistě ze zlata.
Pohlédla na ciferník. Zbývala ani ne minuta. V duchu už začala odpočítávat.
"39-38-37-36-35-34…"
Nevěděla, co se s hodinami bude po půlnoci dít, ale byla na to zvědavá. A to něco v ní také.
"10-9-8-7-6-5-4-3-2-1…"
Hodiny zabimbaly hlasitým zvukem, rozezněly se celou místností a slyšet byly i na chodbě. Začalo v nich cosi rachotit. Nevědomky ustoupila. Neměla z toho dobré tušení. Z hodin místo kukačky náhle vylétl naostřený břit a jediným máchnutím jí oddělil hlavu od těla. Ta spolu s tryskem krve spadla na zem, oči nehybné zíraly vzhůru hledajíc spásu, ale bylo pozdě. Byla definitivně mrtvá. Během několika sekund po hlavě se na zem zhroutil i zbytek jejího těla, krví pokryl podlahu.
Tak tam zůstala její mrtvola ležet několik minut. Poté se otevřely dveře a dovnitř vešel pohledný kluk se zlatýma očima. Ty mu blaženě zazářily, když uviděl mrtvolu spolu s hodinami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 23. prosince 2013 v 12:25 | Reagovat

Opět úžasná povídka. Jsem ráda, že jsi jí nakonec napsala, protože Bsss je opravdu povedená povídka. :D
Ehm... pod stromeček Léčitelku :-D

2 Aurélie Aurélie | Web | 23. prosince 2013 v 13:30 | Reagovat

ráda spřátelím :)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 13:37 | Reagovat

Ty voléééééééé!!!! Si děláš jako pr...? :-D je to děsně MEGAHUSTÝÝÝÝÝ!!! Jsem ráda, že jsi nám k Bsss napsala jednorázovku! Škoda, že tahle povídka už skončila, páč jsem do ní byla děsně zažraná!

4 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 14:43 | Reagovat

Souhlasím s Ami.. nechceš napsat ještě další jednorázovku?:-D

5 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 23. prosince 2013 v 15:36 | Reagovat

OMG? WTH? To jako fakt? Jen tak jí tu hlavu prostě usekly?? Ty bláho... Jako vážně, páni. Ale aspoň to měla rychle za sebou. xD xP

6 klub-mladych-umelcu klub-mladych-umelcu | 23. prosince 2013 v 19:22 | Reagovat

Och.. moje hodiny :3 Miluji svoje hodiny, které zabijí... A děkuji ti, že si mě zabila právě nimi :D Je to dost dost dost dobrý.. prostě tě za to miluji ty Krakonoši.. :D

7 Xanya Xanya | Web | 25. prosince 2013 v 20:01 | Reagovat

Vraždící hodiny... Dost dobrý! Co to kecám,celá ta jednorázovka byla luxusní. :-D B,s,s,s miluju. :33 :D

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 18:09 | Reagovat

O_O Je to super, falošná Milča :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama