Kapitola 6. (1/3)

11. listopadu 2013 v 14:08 | M. |  Horoskop
Jedna kratší část má jen něco okolo 1000 slov, ale bohužel jsem to musela ukončit, protože v druhé části bude malé přemístění do minulosti. Nazývám to Carrieiny vzpomínky ;).

Polkla jsem, zasunula se hlouběji do sedadla a modlila se, aby mě nepoznal. Povedlo se. Bez povšimnutí minul naši řadu a sedl si o několik sedadel dopředu. Mezitím se všemožně rozhlížel, někoho hledal. Nemusím zcela jistě zmiňovat, že hledal nás, ne? Chtěla jsem do Milenne drcnout, vzbudit jí a říct o blížícím se nebezpečí, ale asi by to nebyl dobrý nápad. Začala by pak vyšilovat a fakt je, že přemístit se z letícího letadla by moc hezký zážitek nebyl. A s ní už vůbec ne. Rozhodla jsem se vzít záležitost do vlastních rukou.
"Co tu děláš?"zeptala jsem se Markuse a usadila se na sedadlo vedle něj.
Překvapeně se otočil, změřil si mě pohledem, avšak nic neříkal.
"Ty nás sleduješ?"zkusila jsem to znovu.
Lehce nadzvedl jedno obočí a pak se tajuplně usmál. No ovšem. Tatíčkovo vlezdoprdelka musel plnit rozkazy. Chudáček jeden!
Chvíli váhal nad tím, co chtěl udělat, ale nakonec kolem nás jen rozprostřel tichostní plášť. Ten zajišťoval, že nepovolané osoby z okolí dvou metrů nic neuslyší z našeho rozhovoru.
"Promiň,"špitl, "Nechtěl jsem, aby vám otec něco na té oslavě udělal, ale musel jsem ho alespoň trochu poslouchat, jinak bych ztratil jeho důvěru."
"No jasně,"opáčila jsem , "A to ti mám jako věřit?"
Zatvářil se smutně skoro až lítostivě.
"Mohu si nějak získat tvou důvěru zpátky?"optal se mě s nadějí v hlase.
Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Mohla jsem toho využít. Přeci jenom, každá pomoc dobrá.
"Mohl. Stačí, když mi pomůžeš nalézt všechny artefakty horoskopu a vzdáš se svého otce."
Nasadila jsem největší kalibr, jaký jsem mohla použít. Šance, že by na to kývl byla jedna ku miliónu.
"Dobře."
"Dobře?!?"vyjekla jsem.
V tu chvíli mi běželo hlavou tohle: "Panebože, on na to kývl! On na to kývl!!!!"
Přikývl. Vypadalo to, že to doopravdy myslí vážně.
"Pro to, abych tě získal nazpět, udělám cokoli."
Zrudla jsem jako rajče. Ten dvojsmysl byl až moc viditelný než, abych ho přeslechla. On se v reakci na to na mě významně podíval, asi čekal něco jiného a pak se odvrátil. Zíral z okénka ven-absolutně nechápu na co se tam koukal, protože nic díky tmě vidět nebylo a pak z nás sejmul plášť. Brala jsem to jako znamení odchodu, tak jsem se zvedla a šla zpátky ke svému sedadlu. Ovšem nebyla bych to já, kdyby se nic nepokazilo, protože Milenne už nespala. Ba naopak. Tvářila se až moc načuřeně na to. Seděla rovně, jakoby spolkla pravítko, očima po mě metala blesky a ruce měla založené v klíně.
Když mě uviděla, viditelně si oddechla. Její tvrdý výraz se rozpustil a nahradil ho zkoumavý.
"S kým si to tam mluvila?"zeptala se mě a pobaveně se ušklíbla.
Trochu jsem zbledla a v hlavě si zapsala, že na členy horoskopu podle všeho tichostní plášť nepůsobí. Tedy působí, ale jen částečně. Skryje naše hlasy. Usoudila jsem to dle toho, že se mě na to zeptala a hned na mě nevyjela s tím, co tady dělá Markus a proč se s ním bavím.
"Ále, jedna letuška se mě zeptala jestli neumím japonsky, kvůli těm Japoncům, co sedí před námi a pořád do ní něco hučí. Nerozumí jim ani slovo."
Milenne se zatvářila pochybovačně, ale když se opravdu před námi ozvaly ty "japonské hlasy", pousmála se a zabořila se hlouběji do sedadla.
V duchu se mi ulevilo. Bylo jediné štěstí, že promluvili. Byl to tvz. výstřel do prázdna.
Světla náhle začala blikat a postupně uhasínala, jak o to cestující žádali letušky. Poprosila jsem jednu, ať nám také světla vypnou a pak se ponořila do volajícího spánku….
Zrovna se mi zdálo o králíčkovi Duracel, když v tu chvíli mnou někdo zatřásl. Nechtěla jsem dělat scény, co kdyby to byla letuška, takže jsem otevřela oči a hleděla do tváře Markuse. Vylétla jsem do sedu, prohrábla s rukou vlasy a podívala se na sedadlo vedle. Milenne byla pryč, naštěstí.
"Co to děláš?"zasyčela jsem pobouřeně.
Kazil můj plán, což bylo udržet ho, co nejdále od Milenne. Myslím, že nemusím říkat, že mi s tím zrovna nepomáhal.
"Plánuji s ní uzavřít mírovou smlouvu,"vysvětlil mi a sedl si na její sedadlo.
"To není nejlepší nápad,"varovala jsem ho.
Znala jsem ji dlouhou dobu, o hodně let víc než on a věděla jsem, jak by reagovala, kdyby jí to řekl. Rovnalo by se to výbuchu Vesuvu.
"To je mi jedno. Říct jí to musíme. Stejně by na to dříve či později přišla."
"Vlastně to vím celou tu dobu, co jsme v letadle,"ozval se z uličky hlas Milenne.
Stála tam úplně normálně, ve tváři neutrální, beztvarý výraz. Pokynula mi rukou, abych jí uvolnila místo a pak se posadila na sedadlo uprostřed, které zůstalo volné.
"Poslouchám,"oznámila Markusovi netrpělivě.
"Včera jsem s Carrie uzavřel dohodu. Abych si nazpět získal její důvěru, tak se vzdám svého otce pána Temna a pomůžu jí najít veškeré artefakty patřící horoskopu."
"Jo, to je výhodná nabídka,"usoudila Milenne a pak dodala: "Myslím, že se můžeme dohodnout. Ty dodržíš to, co jsi právě řekl a já tě nezabiji."
"No není to milé?"pomyslela jsem si ironicky k poslední větě.
I když jsem věděla, že od ní je to velký slib, nemusela k němu být tak hnusná.
"Platí,"řekl a pak si potřásli rukama.
Byla jsem s nimi spokojená. Překonali svou vzájemnou nenávist, aby mohli spolupracovat se mnou.
"Prosím připoutejte se, přistáváme,"ozval se z reproduktorů letuščin hlas.
Bylo pozdě na to, aby Markus šel ke svému sedadlu a tak jsme se připoutali na těch sedačkách, kde jsme seděli a čekali na přistání.
Letadlo narazilo na dráhu a pomalu se brzdilo. Zatleskali jsme jako ostatní cestující, odvázali se a vzali si svá příruční zavazadla (Markus si pro něj musel dojít). Pak jsme si u terminálu vyzvedli kufry a voilá…Vítej Austrálie!
****
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 17:28 | Reagovat

A jsme v Austrálii!! :-D
Upřímně mi chvilku trvalo než jsem se do toho vžila ;) Poslední dobou jsem od tebe četla hlavně bssssssss O:) A myslím, že tady byla i Léčitelka :D
No každopádně vyjdi v dobrým z matikou a piš dál :3 :D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 11. listopadu 2013 v 17:42 | Reagovat

Jej, to se nám to pěkně vyvíjí. :-P Markus je docela sympatickej, mám-li být upřímná. Asi si to budu muset číst od znova, i když něco sem tam chápu. :-D
A musí říct, že ta dohoda je fakt výhodná!

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 18:40 | Reagovat

Krásná kapitola :) Už se těším na další :)

4 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 22:23 | Reagovat

tak, čo najskôr ďalšiu kapitolu :d :) krásna je :)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. listopadu 2013 v 15:59 | Reagovat

Je to hezký. A je super, že uzavřeli dohodu a nepozabíjeli se navzájem. Teď už najít ty artefakty..:D Austrálie.. ♥♥ A bann si na blog dám(už tam je :D )

6 Ami Ami | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 17:36 | Reagovat

Skvělá kapča :-) Austrálie, klokani!!!! :D

7 Rexxanna Rexxanna | 12. listopadu 2013 v 17:59 | Reagovat

To je boží... To se mi líbí :D Jak se mi hrozně dobře čte co píšeš :) Jen tak dál :D Je to moc suprový :)

8 Zoey Zoey | Web | 13. listopadu 2013 v 14:44 | Reagovat

Nevadí že je kratší! Pro mě je dlouhá tak akorát :) Na ty vzpomínky se velmi těším :-)

9 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 15. prosince 2013 v 20:25 | Reagovat

No..Tak jsem si to všechno konečně přečetla :D
Krása:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama