Hello my name is...death|Kapitola 5.

24. listopadu 2013 v 15:15 | M. |  Hello my name is....death
Tak kapitolka od tohohle už tu nebyla dost dlouho, ale já ji sem chci dát, abych vás náhodou bsss nepředávkovala ;).
Jinak, bsss už mám dopsané, už je jen přednastavuji :).


"Děje se snad něco?"zeptala se Charlotta a já sebou v šoku trhla.
"Ne, nic,"zavrtěla jsem horlivě hlavou a zakončila to křečovitým úsměvem.
Charlotta otráveně protočila oči a otočila se na věž. Vykulila oči a zatvářila se zmateně.
"Tohle je věž, která patřila mé praprababičce. Ale už měla být letá zbořená,"řekla Charlotta a k věži přistoupila.
Přejela rukou po suchých, rozpraskaných cihlách a pak poodstoupila a zadívala se směrem nahoru. Zdálo se, že tam viděla něco, co ji zaujalo, jenže já neviděla nic. Zaklonila jsem si hlavu až tak, že jsem si myslela, že si ji vyvrátím a zadívala se až na střechu od věže. Zdálo se mi, že tam vidím nějaký černý flek. Couvla jsem o sedm kroků dozadu a zaostřila. Ano, rozhodně tam byl nějaký flek. Čím déle jsem se na to koukala, zjistila jsem, že nabývá tvaru. Tvaru, který neodbytně vypadal jako tvar dívky v zeleném…
"Utíkej,"křikla jsem na Charlottu a rozběhla do lesa.
Za sebou jsem slyšela její funění a dusot. Aspoň jsem tak věděla, že běží za mnou. Z věže za námi se ozval "bojový" pokřik a já strachy ještě zrychlila. Zakopávala jsem o kořeny stromů, které se mi začaly plést do cesty, o malé pařezy i zakrslé borovice. Vše se mě snažilo zpomalit. A když jsem se ve volné chvilce ohlédla, uviděla jsem, že Charlotta na tom byla stejně. Zelený flek, jak jsem s potěšením nazvala Charlottu, nás začal dohánět. A to totálně. I když jsme měly náskok, byly jsme pomalejší, zaprvé a nevěděly jsme kudy běžet, zadruhé. Zelený flek to tu jistojistě znal lépe než my.
V tu chvíli se ozvala rána. Obrátila jsem se tak rychle, jak to jen šlo. Charlotta zakopla o jeden z kořenů, ležela na zemi rozpláclá jako rozjetá žába a zelený flek se k ní pomalu blížil.
Neváhala jsem a běžela jí na pomoc. Pomohla jsem jí na nohy a pak s ní utíkala tam, kde jsem si myslela, že je východ z lesa.
Po chvíli běhu, jsem už viděla Atroposin dům. Zamířila jsem k němu a začala ječet. Z domu vyběhli staří de Foitovi a Atropos. Když mě uviděli, jak ječím a táhnu za sebou Charlottu, nechápavě pozvedli obočí. Typičtí dospělí. Atropos k nám přispěchala a pomohla mi s Charlottou, která si nejspíš vyvrkla kotník.
"Courtney, proč si křičela?"zeptala se mě Atropos, když prohmatávala Charlottin kotník.
Zděšeně jsem na Charlottu pohlédla a rozhodla se pro plán B. Vymýšlet si jen, jak to půjde.
"Honilo nás něco v lese..nějaké zvláštní zvíře,"řekla jsem a polkla.
Atropos na mě při mé lži pohlédla takovým tím pohledem "mě neoblafneš" a sevřela ústa do tenké čárky.
"Ty mi pravdu povíš, to mi věř,"zašeptala mi potichu do ucha a pak se odklonila a usmála.
Hlavou mi v té době proběhla jedna myšlenka.
"Co se to s ní ksakru děje?"
Pomohla jsem Charlottě na nohy (opravdu měla vymknutý kotník) a pomohla jí do domu.
"V jakém pokoji chceš přespat? Můžeš spát klidně v pokoji své prababičky,"zeptala se jí Atropos.
Charlotta se na mě vyděšeně podívala. Pochybovala jsem, že by chtěla spát v pokoji své prababičky, která se jí v podobě ducha pokusila už několikrát zabít.
"Charlotta klidně může zůstat u mě,"sdělila jsem Atropos a pousmála se.
"Jak chceš,"odpověděla s ledovým klidem a pak odešla do svého pokoje.
Odtáhla jsem Charlottu do pokoje (trvalo mi to celkem dlouhou dobu, nejen proto, že jsem pořád zakopávala o schody) a pak ji položila na postel. Chtěla jsem dolů zajít pro nějaké pití, když v tu chvíli mě Charlotta zarazila.
"Co to tu máš za knihy?"zajímala se a všechny je vytáhla zpoza postele.
"Ale, ty jsem našla v knihovně,"pronesla jsem lhostejně i když se mi žaludek svíral napětím.
"Tajuplné portály? Jak zkrotit draka? Lektvary pro začátečníky? Kruci Courtney, děláš si srandu?"
Nervózně jsem se pousmála. Ty poslední dva názvy knih jsem ještě neviděla. Zavřela jsem dveře a sedla si s ní na postel.
"Jako první jsem se pustila do četby téhle,"řekla jsem a z hromady vytáhla Tajuplné portály.
Nechala jsem si knihu Charlottu přečíst, což netrvalo moc dlouho, protože ta kniha byla vážně tenká (polovina z toho navíc byla ilustrace) a Charlotta přečetla stránku ani ne za pět sekund.
"Wow, to přece znamená, že tu někde musí být portál,"vykřikla, když dočetla.
Natáhla jsem se přes ni na polštář a narvala jí ho do úst. Snažila se utlumeným bláboleným protestovat, ale po chvíli usoudila, že to nemá cenu. Pomalu jsem jí odtáhla polštář z úst. Čekala jsem, že mi začne nadávat, ale ona se jen tvářila načuřeně. Dobré znamení.
"Jak myslíš to, že portál někde musí být?"zeptala jsem se jí potichu a tím jí jasně naznačila, že jestli ještě jednou promluví tak nahlas, tak jí tím polštářem ucpu dýchací otvor.
"Dává to smysl. Neříkej mi, že je náhoda, když si ty knihy našla jen tak.A pak ten rozhovor mé…ehm…prababičky a Maxmiliána. O portálu se tam zmiňoval v nějaké větě."
Na chvíli se zamyslela a pak napodobila Maxmiliánův tichý, naivní a hloupý hlas:
"Vždyť jsou na něm veškeré informace o portálu, včetně toho, kde se nalézá."
Zamyslela jsem se nad tím. Předtím, v té poslední větě, říkal něco Maxmilián o obrazu a…flash disku.
"No, kdyby našly ten flash disk ukrytý v obraze, tak bychom byli nahraní."
Vyskočila jsem z postele jako šipka a nevšímala si Charlottiných ustaraných otázek, které na mě křičela. Uháněla jsem po schodech tak rychle až jsem si myslela, že uklouznu a namlátím si tlamu. V hale jsem běžela ke dveřím od pokoje matky Charlottiny prababičky, které, jak jsem doufala, byly otevřené. Rozhlédla jsem se po pokoji než jsem tam vstoupila a pak vešla. Všechno vypadalo stejně jako předtím jen tam byla na zemi rozlitá kola a zakrvácená cihla. Ajaj. A pak jsem uviděla na zemi to, co jsem hledala. Miniatura obrazu. Rozběhla jsem se k ní, popadla ji do rukou a než stačil zelený flek přijít, zmizela. Avšak neběžela jsem do pokoje za Charlottou. Bylo mi jasné (Ano, přemýšlela jsem), že budu na flash disk potřebovat počítač a tak jsem v rychlosti zaběhla do místnosti, kde se podle Atropos vyskytovaly počítače. Otevřela jsem od toho pokoje dveře a zarazila se. Ale ne strachem či děsem. Spíše jsem byla okouzlena tou nádherou jež ta místnost skrývala. Velký dlouhý stůl na kterém bylo vystaveno šest super moderních počítačů s kompletním vybavením. Na menším stolu vedle byly notebooky. Na poličkách byly vyrovnány snad všechny druhy čteček a tabletů (Kindle :3) a na podlaze u křesel (a i v křeslech) byli různé X-boxy, playstationy… Samozřejmě, že televize nechyběla. Na protější zdi visela snad dvoumetrová plazmovka od LG. Měla jsem chuť začít slintat, zvláště, když jsem uviděla ty čtečky a počítače. Ovládla jsem pokušení propátrat knihovnu jedné čtečky a šla ke stolu s notebooky. Vybrala jsem jeden malý a vzala jsem si k němu myš, sluchátka a nabíječku. Doufala jsem, že v pokoji mám zásuvku. S elegancí a rovnováhou baletky jsem vylezla schody a po špičkách dotančila do pokoje. Když Charlotta uviděla obraz praštila se do hlavy.
"No jasně. Vždyť Maxmilián říkal, že ve flašce, která je ukrytá v obrazu mají být informace o portálu."
"Rychlíku,"ohodnotila jsem její rychlost a ušklíbla se. Položila jsem notebook na jednu knihu, která ležela na posteli a sama se na ni usadila. Začala jsem zápolit s obrazem. Plátno, ale bylo tlusté a ostré takže jsem se už za chvíli řízla. Obraz vs. Já- 1:0. Zkoušela jsem si ostrost nehtů a snažila se to jimi proříznout, jenže jsem dopadla jen tak, že jsem si nehty ztupila. Obraz vs. já- 2:0. Charlotta s námahou vstala, přehopkala se na jedné noze ke stolu, chvíli se v něm přehrabovala (modlila jsem se, ať na ní nic nevyletí, jako poprvé na mě) a pak mi hodila nůžky. S těmi to šlo o 100% snáze takže jsem okolo dvou minut měla plátno proříznuté. Obraz vs. já- 2: 17.
Zatřepala jsem s ním dírou dolů a vyletěla z něj malá flashka ve tvaru nože. Velmi vtipné. Otevřela jsem ji a zasunula po notebooku, který se mezitím, co jsem zápolila s obrazem v ringu, zapnul.
Stahování dat 1%. Zaťukala jsem prsty netrpělivě o klávesnici. Stahování dat 5%. Nadskočila jsem, když si náhle Charlotta sedla na postel a podívala se mi přes rameno. Stahování dat 10%. Vztekle jsem zaryčela a bouchla pěstí do přikrývky. Stahování dat 11%. Bože, může být ten počítač tak pomalý? Pět minut se nic nestalo. Až na přelomu s šestou minutou se notebook rozhoupal. Stahování dat 12%. Už jsem se neovládla a vší silou (nezkoušejte xD) praštila pěstí do klávesnice. Počítač podrážděně pípl. Chvilku se zase stahování nepohnulo, ale pak se objevila nadějná zpráva. Stahování dat 99%. Držela jsem si palce, modlila se k bohu (berte to jako výjimku) a zkrátka si přála, aby se na světě konečně objevila nějaká spravedlnost. Stahování dat 100%- dokončeno.
"Hurá,"zařvala jsem a rozhodila ruce tak, že jsem Charlottu katapultovala z postele.
"Jejda, promiň,"omluvila jsem se a zahihňala se.
Pomohla jsem jí na postel a pak klikla na otevřít. Rozevřela se složka a pomalu se v ní začaly objevovat soubory. Byly dva. Jeden se jmenoval K smíchu a druhý LoL. Zmáčkla jsem jako první na LoL. Nic tam nebylo, jen nápis: "Otevřete K smíchu."
Poslechla jsem, soubor vypnula a klikla na K smíchu. Když jsem si očima přečetla text, úsměv mi zmizel na rtech.
"Kdo je nejlepší? Já. Kdo je nejchytřejší? Já. Kdo je nejkrásnější? Já. Kdo je nejrychlejší?Já. Kdo je nejmazanější? Já. Kdo je nejblbější? Vy dvě, které to právě čtete.
Vážně jste si myslely, že vám tu flashku nechám jen tak? Budete si ji muset získat nějak jinak.Mimochodem, ta scéna v tom lese, škoda, že jsem to nenatočila a nedala na Youtube. Jak scéna z hororového filmu. Ohledně té flashky, nezískáte ji. To já tam jen tak napsala, abych vám dopřála falešnou naději.
Vaše oblíbená kamarádka Charlotta
"Zabít je málo,"zavrčela mi Charlotta přes rameno a zaklapla počítač.
Složila jsem si ruku do dlaní. Ovšem, že jsme byly hloupé a naivní. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že to nebude podfuk?
"Tu flashku musíme získat,"oznámila mi odvážně Charlotta a zatřásla se mnou.
Zvedla jsem hlavu a upřela na ni pohled.
"Ale jak? Vždyť si poraněná, nemůžeš ani chodit a já jsem hloupá naivní husa, která má čirou náhodou nadprůměrné IQ. A proti nám stojí bůh ví kdo. Celý tohle je divný, zmatený a zamotaný. Jedná se tu o věci, které nikdo nikdy neviděl na vlastní oči. Duchové, portály, zvláštní dům, příšery, smrt…"vybouchala jsem.
Charlotta se na mě nevěřícně podívala s jedním obočím povytaženým.
"Já vím, ale to neznamená, že to vzdáme jako srabové. Budeme bojovat až do poslední kapky krve, ne?"
"Já už na to ani nemám sílu."
Konečně jsem přiznala skutečnost, která mě už na srdci dlouho tížila. V poslední době se toho na mé chatrné srdce stalo moc a já si to odskákala. Nejen po duševní stránce.
Charlotta mě zvedla (i když nevím, kde na to vzala sílu) z postele a přidržela si mě ve svém zorném poli.
"Neplácej mi tu hlouposti. Sama dobře víš, že jestli tu je někdo z nás dvou silnější, tak si to ty. Ty si nám zachránila život poprvé v té kobce. Pak jsi mi ho zachránila i podruhé v tom lese. Mohla ses vrátit, ale ty jsi i přesto mi pomohla i když jsi byla přitom v ohrožení života. A teď nabereš sílu k tomu, abychom vyhrály, rozumíš?"
"Rozumím,"souhlasila jsem a pousmála se.
"Položila jsem notebook na zem vedle peřiny a lehla si na jednu stranu postele. Nejlépe jsem ten problém se sílou vyřešila dlouhým spánkem a tak jsem se podle toho zařídila.
"Dobrou noc Charlotto,"zamumlala jsem, když jsem slyšela, že si také lehá a oddala se snům.
V překladu nočním můrám.
*****************
Seděla jsem svázaná na židli ve tmě. Snažila jsem se vyprostit z provazů, jenže to nešlo, protože tenhle sen ovládal někdo jiný.
"Tobě to, ale trvá než usneš,"ozvala se náhle Charlotta-prababička.
"Ahoj Charlotto. Taky tě ráda vidím. Že je dnes venku nádherné počasí?"vybruslila jsem z tématu a drze se ušklíbla.
Tohle jsem od narození uměla nejlépe.
"Ahoj Courtney. Kdybych řekla, že tě ráda vidím, lhala bych. Nebo možná ne, to je jedno. A ano, počasí se v poslední době vydařilo,"opáčila Charlotta.
Zatleskala rukama a v místnosti se rozsvítilo světlo.
"Co mi chceš Charlotto?"přešla jsem k věci a neklidně se zavrtěla na židli.
"Tak hele, potřebuji od tebe jednu věc a pak možná pustím tvou kamarádku,"řekla a mrkla.
"Pusť Lindsay,"zařvala jsem a zazmítala sebou.
"Později. Potřebuji od tebe, abys prohledala Atroposin pokoj,"sdělila mi Charlotta.
"Proč?"
"Chci, abys našla tohle."
Mávla rukou a v ní se objevil holografický obraz. Ten předmět v něm byl…divný. Dost divný.
"Co to je?"zeptala jsem se udiveně.
Vypadalo to trochu jako zlatá nit, protkaná stříbrem a bronzem. Dostat ji do rukou, tak bych ji co nejdříve prodala v zlatnictví.
"To tě zajímat nemusí. Máš čas do příští noci. Jinak je osud tvé kamarádky sečtený."
Sen se rozplynul stejně tak rychle jako začal a já vylétla do sedu. Zhluboka jsem se nadechla a potichu sklouzla z postele, abych neprobudila Charlottu. Po špičkách jsem přeběhla ke dveřím a v tom vrzla podlaha. Ztuhla jsem na místě, ani se nehnula a čekala. Charlotta něco ze spaní zamumlala a začala utišeně brblat.
"Mami, ale já s tím nic společného nemám. Přísahám! Vždyť víš, že já bych v životě na to místo nešla. Tak proč mě obviňuješ? Mááámí! Nelžu!"
Měla jsem chuť to nahrát na mobil a pak to zveřejnit na internetu jenže taková mrcha jsem nebyla. Ještě chvilku jsem počkala a pak, když jsem slyšela její pravidelné oddechování, zmizela z pokoje. Po schodech jsem sešla téměř po čtyřech a pak jsem běžela ke vstupním dveřím. Měla jsem plán, jak dostat Atropos z pokoje, jen jsem doufala, že vyleze zrovna ona. Zabouchala jsem tak silně, jak jsem jen mohla na vstupní dveře a pak se schovala do tmavého rohu vedle Atroposiných dveří. Atropos vyletěla jako šipka z pokoje ke dveřím a zprudka je otevřela. Začala se rozhlížet, ale nikoho neviděla. Vylezla ven a já využila příležitosti. Zavřela jsem za ní dveře a zamkla.
"Hej, kdo mě tu zavřel? Pusť mě dovnitř,"ječela a tloukla na dveře hlava nehlava.
Neměla jsem moc času předtím než se vzbudí hrabě a hraběnka de Foitovi a tak jsem vtrhla do Atroposina pokoje jako povodeň. Měla tam totální bordel. Haldy oblečení povalující se na zemi, v posteli rozválené peřiny, a po stolech stohy papírů a dokumentů. Začala jsem se přehrabovat v haldách oblečení. Prohrabala jsem kapsy od mikin, kalhot, džínsů, bund, obracela jsem ponožky naruby a podobné věci. V haldách, ale ta nit nebyla. Začala jsem prohledávat postel. Pod matrací, pod polštářem ani v nich nic nebylo. Zbyly mi už jen dokumenty. Papíry jsem ze stolu shodila na zem a otvírala jen složky. Po půlce přehrabávání v nich mě už začaly bolet ruce, ale u další byla má snaha oplacena. V té další nit byla. Vyndala jsem ji, strčila do kapsy a uháněla nahoru. Překvapilo mě, že ještě Atroposin křik nikoho neprobral. V pokoji jsem rychle zalezla do postele a snažila se usnout.
"No tak,"pobízela jsem se.
Ale pořád jsem nemohla usnout. Slyšela jsem, jak dole Atropos vykopla dveře a hnala se do pokoje. Ozvalo se vzteklé zaječení a horečné hledaní při kterém létaly věci. Na chvíli hluk ustal a pak se ozvalo prudké dupání po schodech.
"Jde sem,"pomyslela jsem si zděšeně a vší silou přimkla víčka k sobě.
Ve chvíli, kdy Atropos otevřela dveře jsem konečně propadla naplánovanému snu.
*****************
"Mělas vidět, jak ses tvářila, když ti došlo, že jde nahoru,"rozesmála se Charlotta.
"Ehm, chceš tu nit nebo ne?"zeptala jsem se a ušklíbla.
"Jistěže chci,"vypadlo z ní.
"Nejdřív propusť Lindsay,"trvala jsem na podmínkách.
Protočila oči a luskla prsty.
"Jak mám vědět, že jsi ji osvobodila?"
"Budeš mi muset věřit. A teď bych se být tebou vrátila,"opáčila Charlotta a já se začala probouzet.
Atropos se mnou prudce třásla. Téměř až tak, že se postel začala třást.
"Vrať mi tu nit, ty zlodějko,"obořila se na mě a když viděla, že už jsem vzhůru vlepila mi facku.
"O čem to proboha mluvíš?zeptala jsem se jí jakože nechápavě a chytla se za bolavou tvář.
"Tys ji nezvala?"zarazila se.
"Co nevzala?"
"Tu nit."
"Jakou nit?"
Mávla nad tím rukou.
"Ty stejně nic nevíš,"řekla, obrátila se na patě a odešla a nezapomněla pořádně hlučně zavřít dveře.
"Co se děje?"vykřikla Charlotta a otevřela oči.
"Ty jsi celou tu dobu spala?"divila jsem se a vykulila oči.
Pokrčila rameny. Zavrtěla jsem nad ní hlavou a položila si hlavu na polštář. Když jsem se ohlédla na okno, zjistila jsem, že je ještě noc.
Zavřela jsem oči a snažila se oddat spánku bez snů.
"Hej, Courtney, Courtney, prober se."
Nějaký nesmírně protivný hlas pronikl skrz mlhu spánku a dokonale mě z něj vyrušil. Zavrčela jsem a rozmáchla se rukou. Ozvala se rána, jekot a vzteklé strkání do mě.Otevřela jsem oči a ohnala se po ničiteli mého spaní. Charlotta zaječela a uhnula se stranou, takže jsem jí rukou těsně minula.
"Courtney, vzpamatuj se,"zaječela a znovu se uhnula, když jsem se po ní ohnala.
Náhle mě začaly zvláštně bolet oči. Sedla jsem si na postel a oči si promnula.
"Co se to děje?" vynesla jsem nahlas otázku a mnula si silou oči.
"Tvoje oči…ony záři rudě,"oznámila mi Charlotta, která se z mého nenadálého útoku vzpamatovala.
"Cože?"vyhrkla jsem a sundala si ruce z očí.
"Zmizelo to,"řekla Charlotta a zatvářila se zmateně.
Až teď jsem si všimla, že krvácí z rány na paži, kterou jsem jí nejspíš způsobila nehty.
"Co se ti stalo s rukou?"
"Škrábla jsi mě,"vysvětlila a pokrčila rukou.
Vzala jsem pokrývku a utrhla z ní cár, kterým jsem jí ránu ovázala. Ale krev prosakovala i skrz to, tak jsem jí nakonec kolem rány omotala celé povlečení z polštáře.
Chvíli se nic nedělo, ale poté se tam objevila skvrnka velikosti špendlíkové hlavičky. A zvětšovala se. Za chvíli byla velká jako víčko od lahve. A zanedlouho po několika neúspěšných pokusech, kdy jsme se snažily krvácení zastavit, už byla celá látka nasáklá krví a kapala na podlahu. Nevěděla jsem, co dělat a zpanikařila jsem. Začala jsem běhat po pokoji, přemýšlela, co s tím dělat a ignorovala Charlottiny věty typu: "Hele, už je to dobrý, pomalu se to zastavuje. Neboj, já nevykrvácím. Ta podlaha se jenom vytře…"
Zastavila jsem se a několikrát si vlepila facku. Šlo mi o to, abych získala chladnou hlavu.
"Dobře, co můžu dělat, když nechce krvácení zastavit: Zaškrtit ránu, ucpat ránu, zavolat pomoc…"
V tom mi napadl skvělý nápad.
"Atropos,"zakřičela jsem ze všech sil, "Charlottě nechce přestat téct krev!"
****
A zase ty banny :D. Fakt bych si cenila toho, kdyby si ten bann někdo dal na blog ;).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 15:28 | Reagovat

Ó, tak to je suprově dlouhá kapitola. Akorát si musím přečíst předcozí, páč trochu nevím o co go :D Ale je to vážně úžasná kapitola :-) Děsně se těším na další (a hlavně na B, s, s, s) :-D

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 15:53 | Reagovat

Mám to znovu komentovat?? :-D
Je to úžasné ale VD je pořád lepší ;) :3

3 Rexxanna Rexxanna | 24. listopadu 2013 v 16:40 | Reagovat

je to suprové :D Jako vždy :) Moc Moc povedené :) A chcu další kapitolku :D :-D :D Ale jeto Žůžo bomba :) :D

4 Zoey Zoey | Web | 24. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

Tuhle povídku mám hrozně ráda! Moc pěkně napsané, to bych mohla číst pořád dokola a neomrzelo by to! :-)

5 Thea Thea | 24. listopadu 2013 v 19:37 | Reagovat

Ten banner si na blog dám :D
A ten diel...ten diel...úžastný! Dlho som ho nečítala, ale aj tak túto poviedku milujem :D A tú miestnosť s počítačmi by som chcela mať aj ja xD

6 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 9:19 | Reagovat

To sa ti naozaj podarilo. Máš veľký talent :)

7 Calla Calla | 27. listopadu 2013 v 20:22 | Reagovat

a já jsem hloupá naivní husa, která má čirou náhodou nadprůměrné IQ. :DDD Mám dost. Skvělá kapitolka. Miluju tvůj styl psaní i když máš strašně dlouhé kapitolky. :DD Já mám raději krátké. :D A jinak se omlouvám, ale bannery k povídkám si na blog nedávám .. :/

8 Xanya Xanya | Web | 28. listopadu 2013 v 8:35 | Reagovat

Já taky zatím bannery nevedu,ale jestli někdy začnu určitě si ho tam dám. :-) A super skvělá kapitola. A dlouhá. :-D

9 kačííííí kačííííí | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 9:12 | Reagovat

hezký :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama