♦Den sedmý♦

23. listopadu 2013 v 19:19 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Hohohó, den sedmý je tu :D.
Jinak, myslím, že vás asi hodně zajímá, co je Prokletí slunce a luny a Piková sedma. Prokletí jinak "Psal" je kniha, kterou píši a která se na blog nedostane. Už jsem poslala i námět do Fragmentu, tak mi držte palečky a uvidíme, jak to dopadne :).
Zatím mám napsaný jen prolog, první kapitolu a druhou. A proč vám to říkám?
Sedm z vás teď má šanci si Prokletí přečíst :D.
Co proto musíte udělat?
Stačí jen do komentářů napsat, že si chcete přečíst Prokletí a nezapomeňte na email, jinak si přečtete velký kulový! :D
A ohledně Pikové sedmy jinak P7? Je to povídka psaná ve stylu Diary of Anne Naylor (Je to povídka, ale krátká) jinak to s DoAN nemá nic společného! :D
Zatím mám od toho napsané dvě kapitoly, ale zveřejňovat je budu až poté, co skončí bsss a ještě jedna povídka :).
Budu ráda za každý komentář, byť by to měl být jen smajlík! :D

Věnováno mé spřízněné duši Ilonce, která si to doslova vyžádala :D.


Den sedmý
Zalapala jsem po dechu.
"Co?"zavřískla jsem.
Kluk se usmál.
Slyšíš dobře. Zabijí ji. Porušily jste pravidla a tak za to jedna z vás musí zaplatit."
"A mimo to,"dodal a naklonil se k mé tváři, "jsem rád, žes to nebyla ty."
S těmi slovy svižně doběhl své pomocníky a zavřel za sebou dveře. Neschopna se hnout jsem na ty dveře zírala, když vtom mě vyrušil vzlyk. Ano, to přesně jsem nechtěla.
Otočila jsem se na Eve, která už v místnosti nebyla. Zmizela i s jejím vzlykotem, který mi byl tak známý i vzdálený. Naposledy, kdy jsem Eve slyšela brečet a to pořádně bylo, když jí zemřeli prarodiče. Oba byli záhadně zavražděni jedné noci u nich v posteli. Tradovalo se, že je zabil nájemný vrah, protože byli zastřeleni, ale pravdou bylo, že je někdo dusil a až poté jim vpálil kulku do hlavy. Tuto pravdu znalo jen pár lidí, Eveina rodina a já s Christine…
,-,-,-,-,-,
Christine vlekli chodbou kamsi vpřed. Vůbec nechápala proč. Od té doby, co jí násilně vytáhli z místnosti měla v hlavě zmatek. Co s ní asi udělají? A co bude s Eve a Millie, když se jí něco stane? Už od malička byla Chris ta rozumná, vyspělá a přemýšlivá. Když se na začátku prváku dostaly s holkama do průšvihu kvůli záchodové scéně, vysekala je z toho během pár minut. Teď však bylo vše nad její síly.
"Kam mě to vedou?"zeptala se toho kluka, který se jako zázrakem objevil po její pravici.
Letmo se usmál a odpověděl: "Uvidíš, už tam skoro jsme."
Před nimi se s těmi slovy zvedla zeď a odhalila tak pohled na černou místnost. Kluk tam vešel, rozsvítil světla a mávnul jim na znamení, že tam Christine můžou odtáhnout. Vhodili jí tam (nic jiného ani nečekala) a zavřeli za ní a klukem dveře.
"Víš,"začal ten kluk přičemž se Christine při hlasitém zvuku otočila, "v dávných dobách bylo mučení celkem běžné. Mučili čarodějnice, blázny, špehy, zloděje…. A tak si říkám, co takhle minulost obnovit?"
Otočil se k Christine zády, chvíli se v něčem přehraboval a poté do Christinina zorného pole vytáhl dlouhý svinutý bič. Chris se při tom pohledu vybavil bič Indiana Jonese.
Kluk bič roztáhl, párkrát s ním zkusmo máchl a pak zamířil jejím směrem. Když se bič letmo dotkl Christininy ruky, otřásla se a poodstoupila.
"To ne.."vypravila ze sebe trhavě.
Pohled na bič jí náhle připadal děsivý a bolestný. Aniž si to uvědomila, setřela si jedním prstem krev z rány a přistoupila blíže k klukovi i když chtěla být co nejdále.
"Ale ano,"opáčil a švihnul.
Bič dopadl Christine na čelo, jen pár centimetrů nad okem a spustil se jí tenký proud krve. Znovu přistoupila blíže. Vůbec neovládala své tělo, ale bylo dobré, že díky tomu téměř nevnímala bolest, protože si byla jistá, že kdyby bolest cítila naplno, křičela by. Máchnul několikrát, trefil její záda, ruce, nohy, dokonce i na temeni měla šrám od biče. Z Christine teklo krve jako z prasete, jen se hnula a z ruky či jiných míst jí na podlahu vystříkla krev. Kluka, ale začala hračka přestat bavit. Ran jí dával čím dále méně (ne, že by jí to vadilo) až nakonec bič odhodil stranou a obrátil se k ní zády. Nastal její čas. Zatímco on jí bičoval, ona vymýšlela plán, jak z toho ven. Byla v tom vždycky nejlepší. Plán A- Napadnout ho zezadu až k ní bude zády otočený. Ovšem nebylo to tak lehké, jak si Christine myslela. Pokaždé, když udělala byť jen dvaceti centimetrový krok, do ran jí vběhla taková bolest, že bylo divu, že nevykřikla v bolestné agónii. Obemknula si pažemi trup, kousla se do rtu a zbylou silou, kterou vyhrabala skončila na kluka. Ten k jejímu překvapení její útok čekal, otočil se a snadno se jí vyhnul, takže dopadla několik metrů za něj a narazila hlavou do zdi. Než se stačila vzpamatovat, kluk jí pomohl na nohy, obrátil jí hlavou k sobě a uchopil za krk.
"Bude mi tě líto…možná,"oznámil jí a místo toho, aby jí zlomil vaz tak jak předpokládala, jí v místnosti nechal a odešel.
Dveře byly celou dobu odemčené a ona toho ani nevyužila.
Znaveně se posadila na zem. Byla ráda, že se jí nic nestalo a že nezemřela. Jenže v tu chvíli se stal opak pravdou. Jako na povel v levé půlce místnosti z podlahy vystřelily dřevěné kůly a na místě, kde seděla Christine ze stěn začal vyšlehávat oheň. Christine byla v cukuletu na nohou, stoupnula si doprostřed místnosti tam, kde nebyly kůly ani plameny. Jenže ten někdo to měl celé tak promyšlené, chvíli na to začal klesat strop. A jelikož měla místnost jen něco málo přes dva metry, šlo to rychle. Než stačila napočítat do deseti, strop se snížil na její výšku. Musela se tedy skrčit. Měla na výběr dvě možnosti, buď se vrhnout do těch kůlů, nebo čekat na rozmačkání. Nezaváhala, vrhla se po hlavě do kůlů. Několikrát se jí kůly zapíchly do kůže, ale ona si jich nevšímala. Pud sebezáchovy byl silnější. Klekla si a proplétala se mezi nimi směrem ke dveřím u kterých končily. Byla to těžká cesta (i když byla dlouhá jen dva metry), protože špičky některých kůlů byly natřeny jakýmsi zeleným cosi. Nevěděla, co to je, i když to tušila, takže se od toho raději držela dál. Strop se snížil na pouhý metr, kdy jí chyběl metr k překonání kůlů. Šla do ještě většího předklonu, jenže když udělala dalších pár kroků, zasekla se mezi dvěma úzkými kůly. Snažila se odtamtud dostat, trhala sebou, cloumala kůly, ale vše bylo marné. Už se začaly i lámat první kůly, dřevo létalo prostorem a Christine nezbylo nic než si lehnout na zem a čekat na smrt.
"Tak takový je můj konec,"pomyslela si zoufale pár vteřin předtím než strop klesl až na samotnou podlahu…
****
Playlist:
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 23. listopadu 2013 v 19:43 | Reagovat

Já si to chci přečíst..:D Mail: antosova.paja@seznam.cz

Mimochodem dobrá kapča :3 Kecám, velice dobrá kapča :)) Chci další! :D

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 19:45 | Reagovat

A já si to asi nevyžádala :-P :-D
Můj názor znáš ;) Konečně jsme se dohrabaly sem :D

3 Xanya Xanya | Web | 23. listopadu 2013 v 19:51 | Reagovat

Super kapča. :3 A já si to chci přečíst. Mail je xanya.blog.cz@seznam.cz :-D
Takže ty už píšeš knihu,jo? Tak to ti držím palečky. :-)

4 Ell Amaterasu Ell Amaterasu | 24. listopadu 2013 v 7:21 | Reagovat

Já si to chci taky přečíst :) :3 ell.amaterasu@seznam.cz ;)
Držím ti palce, ať to vyjde! :)

5 Kačíí Kačíí | Web | 24. listopadu 2013 v 7:57 | Reagovat

Úžasná kapča, já chci další :-)  :-D  :-D

6 Rexxanna Rexxanna | 24. listopadu 2013 v 12:16 | Reagovat

To je božíííííí! :D Rozhodně si to musím přečíst od začátku :)A též bych si ráda přečetla lenka.pauschova@seznam.cz :D A držím pěsti :) :D :-D

7 Ami Ami | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 15:32 | Reagovat

Ty brďo, to je tak úžasný, ale jak to, že umřela? O_O
A já si to chci taky přečíst: paja.smazalova@seznam.cz

Naprosto BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!! :-D

8 kačííííí kačííííí | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 9:08 | Reagovat

je to mazeckýý O_O
normálně koukam na to jak na nevim na co!!!!

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 9:03 | Reagovat

Je to super:33 Sice dočítám zpětně, páč nestíhám, ale je to boží!:D
A rozhodně bych si to ráda přečetla: nemesis.moriko@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama