♦Den pátý♦

20. listopadu 2013 v 18:18 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Tak, asi to uděláme takhle- když sem dáte alespoň 10 komentářů (neplatí od jednoho více) dostanete další kapitolu! :D
Aspoň to bude spravedlivé. :D

A věnováno Angele QuickBow, která slíbila, že mi nebude krást cukříky :D.

P.S. Pro AngeluQuickBow- Sleduji tě! :D *Mé cukříky mi nikdo krást nebude!!!!!:D:D:D*



Den pátý
Ples. Ohromné křišťálové lustry, pozlacené stěny, které byly místy pokryty tkanými tapisériemi, stoly plné jídla, čokoládové fontánky, velké dřevěné pódium na němž tančilo několik lidí, orchestr na balkónku hrající pomalou hudbu. Byla to nádherná podívaná. Skoro jakoby vypadla z filmu Marie Antoinetta. Jen tu nebyl nikdo, kdo by na sobě měl ty široké šaty a vysoké bílé paruky.
Koutkem oka jsem zaznamenala, že se jeden z mužů odlepil od stolu a zamířil k nám.
"Vítejte dámy,"přivítal nás s širokým úsměvem.
Měl tmavě hnědé vlasy, zlatavé oči a byl opálený. I mi trochu připadalo, že ten jeho hlas odněkud znám, ale odkud?
"Rád vás tu vidím. Nechcete se jít posadit k nám? Určitě byste tu nechtěly sedět s těmi nulami,"nabídl nám a elegantně nám všem třem nabídl rámě.
Holky ty se na něj přilepily jako klíšťata (měla jsem chuť se hlasitě zasmát avšak asi by to pro tu situaci nebylo vhodné), kdežto já se ho držela jen konečky prstů, protože mi na něm něco nehrálo.
Všechny tři nás usadil vedle sebe a poté (pořád měl nasazený ten takzvaný "šarmantní" úsměv) odkráčel pomalým vyrovnaným krokem k pódiu odkud vyhnal všechny tančící páry a zapnul mikrofon. Jakmile do něj začal mluvit, přestala jsem ho vnímat.
Už jsem pochopila, proč mi ten jeho hlas byl tak povědomý. Byl to ten hlas z reproduktoru!
"Všechny vás vítám na našem plese. Překvapuje mě, že až tolik obě- lidí na něj přišlo. Chtěl bych vám popřát hodně štěstí."
"Štěstí? Štěstí k čemu?"bliklo mi v koutku mysli.
Nechala jsem to být a raději se rozhodla sdělit svůj postřeh Eve, která seděla vedle mě zleva a cpala se čokoládovým dortíkem.
"Eve, mám takový dojem, že ten kluk je ten samý, jako co mluví do toho reproduktoru,"zašeptala jsem jí rychle.
Bleskově se na mě otočila, vykulila oči a škytla až jí zbytek dortu téměř vyletěl z pusy. Rychle ho polknula.
"Cože?"zasyčela.
"Jsi ho poslechni a porovnej to s tím hlasem,"opáčila jsem a natáhla se pro skleničku vína (bílého dle číšníka).
Trochu jsem si usrkla a postavila si víno před sebe. Sice jsem si už před lety předsevzala, že alkohol pít nebudu, ale současná situace můj názor změnila. Byly jsme zavřené na plese se cvokem, který nás unesl a ještě k tomu se do něj holky zabouchly. Klasika.
Mezitím, co jsem se myslela, si všichni vzali skleničky s vínem a chystali se na přípitek. Já si toho nevšimla do té doby, než si někdo ťukl svou skleničkou o tu mou.
"Na zdraví,"zašeptal mi do ucha ten bastard a jediným hltem vyprázdnil skleničku.
Já se té své štítila dotknout.
Ale jelikož na mě všichni vrhali nechápavé pohledy, skleničku jsem vzala a víno vypila. Položila jsem skleničku na stůl. Ten se náhle začal kymácet…nebo jsem se kymácela já? Zatmělo se mi před očima a udělalo se mi neuvěřitelně zle od žaludku. Měla jsem pocit, že se zevnitř prodírají moje vnitřnosti na povrch. Zaryla jsem nehty do stolu a pevně se ho držela. Jenže ta nevolnost nechtěla přestat. Ať jsem chtěla nebo ne, začala jsem se chvět a svíjet. Břicho se mi z toho počátečního tlaku svíralo v ocelových křečích, hlava mi třeštila a jestli jsem neměla halucinace, začala mi šedivět kůže.
"A takhle to dopadne, když si dáte do jídla jed,"slyšela jsem jakoby z dálky hlas toho hnusáka.
"No skvělé, otrávil mě,"pomyslela jsem si vztekle, "Jedna nula pro něj."
Snažila jsem se vstát, ale když už jsem stála na vratkých nohách (pochopila jsem, jak jsou na tom čerstvě narozená hříbata), uklouzla jsem a narazila hlavou do dlaždiček. Všichni přítomní u stolu se začali smát. Jen Eve s Christine na mě vyděšeně zíraly, očividně jako jediné nebyly zblblé. A to jsem jim křivdila.
Obě rychle vstaly a pomohly mi na nohy.
"Millie, jsi v pořádku?"zeptala se mně Eve.
Ospale jsem se na ni koukla. Ve tváři měla naprosto vyjukaný výraz a sledovala, jak se mi cosi po obličeji pohybuje. Zvedla jsem prsty a dotkla se toho. Bylo to mokré. Když jsem si prsty dala k očím, po bližším prozkoumání jsem zjistila, že je to krev. Už jsem se nedivila, že byly tak vystrašené.
"Tak a teď mě vy dvě, Eve a Christine poslouchejte. Jestli chcete, aby vaše kamarádka žila o chvíli déle, uděláte tohle. Přijdete sem na pódium a od každého stolu vyberete jednoho člověka. A poté ho vlastníma rukama zabijete. Je mi jedno jak. Prostě to jen udělejte a já dám vaší kamarádce Millie protijed. Máte na to čtvrthodinu."
Holky se na sebe podívaly, kývnuly a položily mě do židle. Mě se začalo dělat trošku lépe, až jsem myslela, že řeknu holkám, že nic dělat nemusejí. Jenže to, že jsem opět dobře viděla, neznamenalo, že by mi bylo dobře. Bolest z očí se mi totiž přemístila do uší, takže jsem absolutně nic neslyšela. Bylo to jako začarovaný kruh.
Holky mezitím vylezly na pódium. Ani nezaváhaly a začali vybírat. Chris i vybrala dvě ženy a muže, Eve ženu a muže. Sice se bránili, ale pomocníci toho ehm..kluka jim na pódium pomohli.
"Jak se jmenuješ?"zeptal se ten kluk jedné dívky.
Měla platinově blond vlasy, silně nalíčený obličej, oblečená byla v růžových šatech a tvářila se, jakoby jí bylo jedno, že za chvíli bude mrtvá.
"Jmenuji se Camilla."
Vyslovila to téměř pisklavým hláskem jaký čekáte od panenek.
"Je tvá Eve,"zašeptal a poodešel stranou.
Eve se zhluboka nadechla a přitáhla si k dívce malý vozíček na kterém měla naskládáno několik věcí. Malý flakonek se zelenou tekutinou, velký nůž podobný tomu, jaký na mě vytáhla při tom svém záchvatu a injekci s tekutinou. Postavila se za dívku a injekcí jí píchnula do oka.
"Au, co to ksakru děláš?"vyjekla ta dívka a chytla se za oko.
Na to Eve čekala. V rychlosti jí připoutala k židli a přes pusu jí připevnila lepenku. Z Eve se během několika vteřin stala žena činu. Asi už to chtěla mít rychle za sebou, proto otevřela flakonek se zelenou tekutinou a celý ho vylila dívce na obličej. Ta v bolestné agónii zaječela i skrze lepenku. Byla to kyselina, každý to poznal na první pohled. Rozleptala jí kůži, nos i oči po kterých jí zbyly jen prázdné důlky. O rtech nemluvím. Znetvořený měla celý obličej a kyselina se jí začala i zažírat i do masa.
Tím však nic nekončilo…
****
Playlist:
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 19:54 | Reagovat

Konečně :F :D Zabíjí tu blbou TUČNOU NULU :-D  :-D  :-D

2 Xanya Xanya | Web | 20. listopadu 2013 v 20:04 | Reagovat

8-O Eve sadista. :-D Ale chudák Millie,být otrávena alkoholem není hezká smrt.
Super kapča a těším se na další. :3

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 20. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

Super kapča, povedený :)
Bastard...:D
Taky se těším na další..:)

4 Violett Violett | Web | 20. listopadu 2013 v 21:11 | Reagovat

Super a strašně moc povedený :D
Trochu se mi zdá, že jsi ujetá :D (myslím to v dobrém :D )

5 Zuzka Zuzka | Web | 21. listopadu 2013 v 8:47 | Reagovat

jejky jejky, ten konec... Tomu se říká nechutná smrt :-D ;-) Ale je to opravdu skvěle napsané, díky;-)

6 Clara Black Clara Black | Web | 21. listopadu 2013 v 12:00 | Reagovat

Tý jo, ještě že píšeš takový úžasný povídky, jinak bych se doma unudila k smrti :-D Moc se mi líbí ten začátek, jak  to tam popisuješ O.O Úplně jsi mě vtáhla do děje :3

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. listopadu 2013 v 15:00 | Reagovat

Krásné, jako vždy!! Naštěstí jsem to už četla, takže jsem to čekala, ale je dobré si to přečíst znovu.. :D A mě ani nebude vadit, když tu nebude 10... já si to přečtu ve wordu :D

8 Ami Ami | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 17:43 | Reagovat

Úžasný, chudinka malá, chtěli jí otrávit, BASTARDI!!!!!!!!!!! A Eve, no, to bych do ní vážně neřekla :-D Ale co, jsem zvědavá jak to nakonec dopadne...Jelikož je to naprosto skvělííí! :D

9 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 18:40 | Reagovat

Krásná kapitola :) Ale ta smrt - to bych nechtěla :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama