♦Den osmý♦

29. listopadu 2013 v 17:17 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Tramtadadá :D. Je tu další! :D
Tady ta kapitolka bude trošku zmatenější, rptože se konečně dozvíte něco málo okolo toho, proč se to holkám děje ;). Ale abych nebyla zas tak hodná, utnula jsem to v tom nejnapínavějším, takže se více dozvíde v dnu 9 :P.
Mimo to- tohle jsem napsala 17.11. :D
Doufám, že až se tohle objeví na blogu (je to přednastavené), budu mí bsss i P7 dopsané :D
No, co? Snít můžu, ne? :D

Velice děkuji za 5000 návštěv! :D Na to, že mám toplist založený od 17.7 je to úžasné!!!! :D Netrvalo to ani 5 měsíců :3

Věnováno mé spřízněné duši Ilonce, která si to doslova vyžádala :D a Clárince, aby to dobře dopadlo :)



Den osmý
Byl to její konec a on ho viděl do posledních detailů. Vidět to, jak se jí do kůže zabodávají kusy ostrých dřevěných kůlů natřených jedem, to, jak, když se strop dostal až na samou podlahu se jí roztříštily kosti včetně lebky, to, jak jí tlak pocházející ze stropu pomalu přerušil vaz a zabil jí… Už rozhodně chápal, proč bylo zbytečné kupovat si k sobě do apartmánu plazmovku. Tohle bylo stokrát lepší než se dívat na americký fotbal.
Promnul si bradu. Jedna z dívek byla zavražděna…zdálo se to jako dobrá pomsta, ale on nemohl být spokojen dokud všechny nebyly mrtvé…no nezbylo než je trochu podusit.
Zamyšleně si stáhl masku, kterou měl na plesu a prohrábl si kaštanové vlasy.
Zasloužily si to ty MRCHY!
Ozvalo se zaklepání na dveře.
"Vstupte,"zamumlal nepřítomně.
Dovnitř vešel jeden z jeho zaměstnanců.
"Pane, co máme udělat s jejím tělem? Jde jen o to, že chce Darek zlikvidovat pár těl a nu…vzali bychom to při jednom."
"Samozřejmě, odstraňte to tělo. Tato místnost se myslím ještě bude hodit."
,-,-,-,-,
Hodiny, celé hodiny jsem seděla na sedačce ve svém pokoji a v prstech si mnula vlasy. Myšlenky mi přitom běhaly v hlavě rychlostí blesku.
"Uvidím ještě někdy Chris?", "Co bude dál?", " Kdo je vůbec ten bastard co s devadesáti procentní úspěšností zabil moji kamarádku?", "Uvidím ještě vůbec někdy někoho, koho jsem měla ráda?"…
Aniž bych si to uvědomovala, nějaká ta část mého "malého" mozku se zaměřila na Christine. Na všechny ty prožité chvíle s ní a s Eve…
,-,-,-,-,-,-,
23. března, roku 2003

"Chyť mě, chyť mě,"křičela malá, čerstvě sedmiletá Millie a běhala okolo velkého zahradního stolu.
S Eve a Christine si hrály na honěnou a běhaly téměř po celém prostoru zahrady patřící Millieině rodině.
Marně se ji snažily dohnat, protože Millie byla vynalézavá v únikových cestách, ale když ji obklíčily neměla šanci. Eve se po ní vrhla, shodila jí na zem a s pomocí Christine jí začaly lochtat. Millie se začala hihňat, pokoušela se své kamarádky shodit s takovou vervou až jí kaštanové vlásky létaly okolo.
Nakonec s použitím veškeré síly ze sebe shodila Christine, následně Eve a hon začal na novo…

2. září, roku 2003

Nastal školní rok. Millie s Christine měly jít do první třídy, Eve, ta měla jít až další rok.
Obě dívenky se vzbudily přesně v sedm hodin, snědly snídaně, které jim připravily jejich maminky, vzaly si velké tašky, které byly téměř stejně velké jako ony samy a vydaly se na zastávku, kde se i setkaly. Jaké to bylo překvapení, když uviděly všechny ty starší žáky, kteří už chodili na druhý stupeň či do deváté třídy. Millie ani Christine na sebe raději moc neupozorňovaly, snažily se být tiché a nenápadné, jen si tiše povídaly.
Když přijel autobus, nastoupily do něj, usadily se na nejbližších volných sedadlech a nechaly se vést do školy. Na to, že to byl jejich první den školy, byl až moc hlučný. Nad hlavami jim létaly svačiny, sešity, sem tam i papírky a vůbec, v autobuse byl hluk jako v zoo. Netrvalo dlouho a dívky už vystupovaly z autobusu. Zamířily ke škole, kterou si již byly prohlédnout, našly si svou třídu a usadily se do lavic vedle sebe. Tím pro ně začal jeden z důležitých životních kroků…

31. června roku 2012

"Tak je to tady. Těšíme se na to celých devět let, ale nyní bychom raději stáli někde mezi vámi. Už to bude tak, opouštíme školu. Všichni z nás deváťáků opouštějí tuto školu, abychom odešli a udělali důležitý životní krok."
Millie si odkašlala, uhladila si vyžehlené vlasy a pokračovala v řeči.
"A nyní, abyste nás lépe poznali, jsme vytvořili tady tu prezentaci."
Millie poodstoupila stranou a ukázala na tabuli, kde se začala prezentace přehrávat. Vytvářela ji celá třída asi před týden o hodině volna. Obsahovala spoustu legračních fotek, videí i hudby. A celé to ještě bylo okořeněné smíchem mladších žáků…
,-,-,-,-,-,-,
Smích projasnil můj pokoj, když jsem se hlasitě smála. Některé vzpomínky stály opravdu za to.
V tu chvíli se dveře otevřely. Stála v nich Eve s náručí plyšáků a balením kapesníčků.
"Můžu být chvíli u tebe?"zeptala se mě, "Ta samota mě ničí."
"Jasně,"odpověděla jsem s úsměvem a poklepala na místo vedle sebe.
Eve ke ,mě došla, na stolek si odložila kapesníky a pak si i s plyšáky sednula na volné místo.
Naklonila jsem se pro pár kapesníků a otřela jí oči. Měla je naprosto zarudlé, oteklé, tak jsem je už viděla, když se s ní rozešel Harry Jones.
"A dost!"nakázala jsem jí, "Tím, že budeš brečet nic nezměníš. Christine se pro nás obětovala, abychom se odsud dostaly, takže se odsud musíme dostat! Musíme přežít!"
Přikývla, přestala brečet a znovu si otřela oči. Vysmrkala se do čistých kapesníků a shodila plyšáky na zem.
Naklonila se pro notebook a zvedla mu obrazovku. Internet se vypnul, ale Eve ho ani nezapínala.
"Pořádně ten notebook prohledáme,"mumlala si pro sebe a rozevřela jednu ze složek na ploše.
Bylo jich tam okolo dvaceti. V té složce s názvem … nebylo nic kromě dvou šifrovacích programů. Rozevřela další, další, další jenže byly prázdné. Téměř to vypadalo jakoby valná většina těch složek byla prázdná, aby se něco skrylo.
"Otevři tuhle složku prosím,"řekla jsem a ukázala na složku s názvem "Neotvírat".
Eve poslušně vykonala prosbu a složku otevřela. Byl tam jen zašifrovaný dokument. Eve se to snažila všemožně otevřít, ale nedokázala to.
"Bez šifrovacího programu s tím nic nezmůžu,"prohlásila smutně.
Očividně na ty šifrovací programy zapomněla, ale já ne.
"Vždyť byly přece v té první složce,"připomněla jsem jí.
"No jo,"zasténala a uchechtla se.
Otevřela jeden z programů a začala rozšifrovávat.
Šlo to celkem rychle, soubor měl malou velikost (proto jsem ani nečekala, že bychom našly bůhvíco) takže během tří minut to bylo hotové. Mezitím jsme prohledaly zbylé složky, které byly jak správně tušíte, prázdné.
"Kašlu na to,"prohlásila Eve a protáhla se, "Jen ještě zkontroluji ten program a končím."
Otevřela kopii rozšifrovaného dokumentu a netrpělivě čekala než se načte.
První strana byla téměř prázdná, jediné, co tam bylo, bylo tohle:

Úvod do plánu

K.A. Johnson
To jméno mi něco říkalo.
"Odkud to jméno jen znám?"zamyslela jsem se nahlas.
"Taky mi přijde povědomé,"uznala Eve, ale ani jedna z nás si nemohla vzpomenout odkud to jméno zná.
Šla na další stránku, kde byl text i s obrázky a začaly jsme číst.
****
Playlist:
Mimo to bych také byla ráda, (kdyby se vám povídka líbila) kdyby jste si na blog dali bann :). Silně pochybuji o tom, že se někde objeví, ale třeba jo :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 29. listopadu 2013 v 18:04 | Reagovat

Krásné jako vždy! Už se těším co bude dál.. ne kecám, já už to vím! :D A je to hustéé! A tahle kapitola je taky dost dobrá, líbí se mi, jak jsi tam dala ty vzpomínky.. :-) A díky za věnování :-P

2 Ami Ami | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 19:28 | Reagovat

Sakra!! To musíš napsat ten konec tak napínavě? Okamžitě ať je tu další kapitola, jinak se neznám!!! Takže si pospěš, páč tohle je naprosto luxusní :-D

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 29. listopadu 2013 v 20:34 | Reagovat

Úžasný, těším se co bude dál.. :3

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 30. listopadu 2013 v 10:54 | Reagovat

Jéj, Chris je mi opravdu líto. Ten chlápek je vážně hajzlík. Začala jsem ho nemít ráda. Překvapivě.
Jinak, doufám, že holky objeví něco zajímavého něco, co by jim pomohlo a pak to všem natřou. :-D

5 Abigail Abigail | Web | 30. listopadu 2013 v 11:55 | Reagovat

je mi chrics opravdu líto... a je to zajímavé jak se to vyvíjí =) líbí se mi to =) těším se na další =)

6 Rexxanna Rexxanna | 30. listopadu 2013 v 16:32 | Reagovat

To je božíííí... Já chci další pokráčko... je to úplně bombastické... také je mi líto Chris... Ale jinak se tady rozplívám samou krásou :D :)

7 Xanya Xanya | Web | 30. listopadu 2013 v 17:58 | Reagovat

Chudák Chris... Ten chlap je vážně parchant. Ale luxusní kapitola. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama