Jeskyně|Kapitola 9.

12. října 2013 v 18:30 | M. |  Jeskyně
Tato kapitola má jen 1200 slov, desátá je na 3000 slov. Tak vám sem tedy dám jednu krátkou, ale v celku :).

"Kde jsi byla?"zařve na mě táta jakmile zaklapnou dveře.
Sklopím hlavu a neodvažuji se na něj podívat. Uvědomuji si, že jsem to protentokrát přehnala. Ale nebyl zase takový řev, jako jsem čekala. Místo toho mě táta chytl za ramena.
"Žádný trest mít nebudeš. Zítra je sobota a já chci, aby ses vyřádila o víkendu. Ale od pondělí začnu provozovat tvrdý dril. To znamená pro tebe i Mirandu: Žádní kluci, žádné flákání, žádná rande a žádné volno!"
Přikývnu, vysmeknu se mu a doplachtím do kuchyně. Vezmu si tam talíř plný voňavého jídla a jdu do pokoje, abych měla na jídlo aspoň trochu klidu. Ovšem, když tam dojdu…
"Proč zrovna já musím mít mladší sestru?"pomyslím si znechuceně, když mi Miranda na prahu dveří posvítí baterkou do očí.
Šikovně se rozhlédne a pak mě i s jídlem vtáhne do místnosti a hodí na postel. Potichu zaklapne dveře, rozsvítí baterku a posvítí mi s ní opět do očí.
"Vybal to,"pobídne mě a laškovně několikrát povytáhne obočí.
"Co jako?"
(Už jsem se zmínila, že pokaždé vyhrávám ve hře na blbce? Hu.)
"Proč se táta zlobí?"
"Přišla jsem pozdě."
"To vím, ale nechápu proč."
"To jsi tak hloupá?"
"Neodbíhej od tématu. Vždyť víš, že mi to stejně řekneš, tak proč to oddalovat?"
Povzdechnu si. Miranda mi někdy připomíná prototyp psa Baskervilského. Toho taky, když se vám zakousne do nohavice nelze sundat a proto je nejlepší možností táhnout ho za sebou.
To ovšem neznamenalo, že se nepokusím hrát špinavou hru.
"Přišla jsem pozdě kvůli tomu, že mě zdržela Mona,"zalžu a podívám se jí přímo do očí což obvykle, když lžu nedělám.
"Mona mužského pohlaví?"zeptá se mě pobaveně a pohledem neuhýbá.
Uhnu pohledem na stranu a promnu si prsty čelo.
"Může za to Mona ne Alex a teď vypadni,"řeknu.
Miranda po mě přejede laserovým pohledem pak rozsvítí a dramaticky odejde. Herečka jedna!
Sním si večeři, trošku "poklidím" (jestli se jako poklizení dá počítat zavření rozházené skříně) a zalezu si s knihou do postele. Jmenuje se Zavržený. Už před tím než jsme se přistěhovali do Krvavé zátoky ležela v mé knihovničce, ale až teď jsem si našla čas ji přečíst. Jelikož byla zítra sobota, a my měli volno, rozhodla jsem se i následující den zůstat zavřená v pokoji a číst. Chvíli jsem jen tak zírám na obálku (je zajímavá, co? xD) a pak nalistuji prolog. Tupě hypnotizuji písmena neschopná je rozlišit a tak knihu zaklapnu a položím vedle sebe. Ač se soustředím jakkoli, myšlenky mi pořád ubíhají za vílami jinak řečeno mým osudem. Každou hodinu, minutu i sekundu se mi limit krátí. Na výběr dvě možnosti, stát se vílou nebo zemřít. Jedna možnost lepší než druhá, viďte?
Obě strany se v mé mysli přetlačují a hádají. Něco na způsob toho, když jsou dva kandidáti na prezidenta proti sobě. Nakonec to vyřeším jediným způsobem. Zhasnu světlo a zavřu oči. Doufám, že spánek alespoň trochu mou mysl otupí. A přesně to se stane…
I když trochu jinak.
Sen…hm…sen. Ani ne minutu po tom, co jsem zavřu oči, se v mé mysli pustí jakýsi film. Je to točené z pohledu motýla. Jaká ironie. Tím motýlem jako bych navíc byla já. Ovládám křídla, klesám, stoupám, snáším se na květy a piji z nich sladký nektar…
Sen se změní. Na scénu dojde druhá možnost. A to jsem si bláhově myslela, že spaní pomůže. Teď přímým účastníkem já nejsem. Jen vidím své tělo a okolo něj kruh víl. Stojím na útesu a kývu se sem a tam, jako kdybych své tělo ani neovládala. V jednu chvíli stojím na útesu a v druhé už jen bezmocně sleduji, jak mé tělo klesá dolů.
"Tak co, co je lepší? Být svobodným, volným a krásným motýlem nebo mrtvolou hozenou na útesy? Zbývá třináct dní, třináct dní než se naše třída vydá do Jeskyně a pak se rozhodne. Kathy, prosím, buď moudrá. Smrt není řešení. Ne pro tebe."
Ve snu zmateně vytáhnu obočí. Řeklo to naše třída a nazvalo mě to Kathy? A ten hlas…
Vytrhuji se ze spaní a naslepo hrábnu po postavě, která se ode mě zvedá. Nešťastnou náhodou mi přijdou pod ruku zrovna Moniny vlasy a když za ně vztekle zatáhnu, mírně zaječí.
"Buď zticha,"zasyčím a rozsvítím světlo lampičky na nočním stolku.
Měla jsem a mám pravdu. Byla a je to Mona. Sedí u mě na posteli, masíruje si hlavu na bolestivých místech.
"Co tady kruci děláš?"zeptám se jí naštvaně.
Kvůli ní se jeden ani vyspat nemůže.
"Nedělej z toho takové drama! Prostě jsem jen za tebou přišla a ukázala ti rozcestí tvé budoucnosti. Chtěla jsem ti napomoci k tomu, aby sis vybrala,"ohradí se a uraženě pohodí hlavou.
"A to jsi nemohla za mnou přijít zítra ráno a říct: Ahoj Kathy, chci ti ukázat, co se stane, když si vybereš jednu z možností. Zavři očka a spi. Ne, ty jsi za mnou musela přijít v noci, vzbudit mě a ještě k tomu rozdráždit,"opáčím jedovatě.
Tím však naše hádka nekončí.
"Tak hele, já ti chci jen pomoci. Už od prvního dne jsem si tě oblíbila a to poslední, co chci je, aby tě ostatní víly zabily."
"Co se o mě vůbec staráš? Je snad moje volba, jestli zemřu nebo se stanu vílou, nemyslíš?"
"Možná, že ano ale-.."
"A je také moje volba to, jestli se odstěhuji."
"To-Nesmíš!"
"A jako proč?"
"Protože pak bych tě musela zabít."
"Proč?"
"Protože jsi Ob-"v mžiku se zarazí a připlácne si ruku na ústa.
Má zvědavost překročí obvyklé meze a tak jsem vykulím oči a přiblížím se k Moně.
"Co jsem?"zeptám se pomalu.
Odtáhne si ruku z úst a nasadí obvyklý vyrovnaný výraz.
"Já ti to říci nemohu,"odpoví mi a kousne se do rtu.
"Proč ne?"zuřím.
"Jsem vázána přísahou, která by mě zabila, kdybych ji porušila."
"Prosím,"doprošuji se.
Mona automaticky zavrtí hlavou.
"Ne."
Má mysl začne běžet na plné obrátky. Mona řekla, že to nesmí nikomu říct, ale nezmínila se o tom, že to nesmí nikomu napsat.
"Tak to napiš na papír,"zkusím to a připravím vedle ní papír a tužku ze stolu.
"Co prosím,"diví se.
"Říkala jsi, že to nesmíš nikomu říct, ale o tom, že to nesmíš nikomu napsat ses nezmínila,"oznámím jí a vítězně se usměji.
Kousne se do rtu a pokývne hlavou.
"To by snad šlo."
Vezme do ruky tužku a začne na papír něco psát malým elegantním písmem. Přitom se trochu třese, jako by se bála toho, kdy na ni smrt přijde. Ale žádná nepřijde. Úspěšně jsem oblafla přísahu.
"Ta-dy-tady t-t-to máš,"vykoktá a papír mi podá.
Vezmu si od ní papír a začnu číst
Vypadá to, že jsi měla pravdu Kathy. Přísaha se na psaní nevztahuje. Tak to tedy napíši. Ty jsi Obdařená. Asi zpočátku nevíš, co to znamená, ale v podstatě je Obdařená jedna z nejmocnějších bytostí vílího světa. Ovládá kompletní černou i bílou magii a má moc nad vílami. My, neboli náš vílí kruh tě hledal po dlouhá staletí. Ale neměla ses dovědět, že jsme víly. Protože, když je Obdařená proti vílám, může je i zničit. A tudíž proto ti dala Destera na výběr dvě možnosti. Že buď se k nám přidáš nebo tě zabijí abys pro ně nebyla hrozba.
"Kdo, že jsem?"vyjeknu a papír odhodím.
"Napsala jsem ti to. Více ani já nevím,"pokrčí rameny Mona.
"Dobře, tak už jdi chci se vys-"začnu, když v tu chvíli bez zaklepání vkročí do pokoje táta.
"Mono?"diví se, "co tady děláš ve dvě ráno?"
Mona k němu beze studu přistoupí a zadívá se mu do očí.
"Nic si z této minuty pamatovat nebudeš. Teď se vrátíš do postele a budeš spát."
Otočí se na mě a mrkne.
"Ty taky."
Chvíli na to jsem už spím….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 12. října 2013 v 18:36 | Reagovat

Budu to brát jako odměnu za mojí snahu :-D  :-D  :-D Je to boží!! O_O

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. října 2013 v 19:14 | Reagovat

Wow, krásná kapitola.. Já bych se radši přidala k těm vílám, vždyť to vlastně není zas tak hrozný.. :D Jinak se těším co bude dál a co si ona zvolí.. :-)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 12. října 2013 v 19:18 | Reagovat

Páni :-), je to božíí :-D Jsem strašně zvědavá co si zvolí, tak si pospěš z další kapitolou :-D

4 Ami Ami | E-mail | Web | 12. října 2013 v 19:21 | Reagovat

Jó a mimohodem, kdy plánuješ další kapitolu: Bolest, strach, smutek, smrt??
Děsně se totiž těším na pokračování :-)

5 Abigail Abigail | Web | 12. října 2013 v 19:40 | Reagovat

je to boží =) píšeš úžasně a tvoje povídky mě baví =) Nádherná kapitola =)

6 Kačíí Kačíí | Web | 13. října 2013 v 7:47 | Reagovat

Nádhera!!! :-D  :-D já sem tak zvědavá :D rychle další :-)  :-)

7 Xanya Xanya | Web | 13. října 2013 v 11:42 | Reagovat

No,já bych měla radost kdybych byla víla :D Ale ten táta :-? :-D
Nádherná(krátká?!?) kapitola,jsem zvědavá co se bude dít dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama