Kapitola 2.(2.část)- Slzy, bolest, smutek

25. října 2013 v 17:25 | M. |  Léčitelka
Asi vám to chybělo, tak to tady máte :).
Jen...ten konec je trochu depresivní :D


Xena
Po tom, co celkem slušně vytočila Rexannu tím, že zaměstnala Daniela, se Xena vydala do města. Už týden neměla žádné peníze a jelikož otec se nesnížil k tomu, aby jí nějaké dal, musela si je opatřit po svém. Párkrát obešla náměstí hledajíc onu osobu, od které už několikrát peníze získala. Ale ona jakoby se vypařila. Ač se dívala kamkoli, nespatřila ji.
Když v tu náhle spatřila malou postavu se zrzavými vlasy, jak běží pryč od ní. Xena se zlobně usmála, dala jí pětivteřinový náskok a poté běžela za ní. Byla rychlá jako antilopa. Aby si zkrátila cestu, přeskočila pár dřevěných vozíků za sebou a strhla postavu k zemi. Dívka se v letu snažila obrátit tak, aby spadla na Xenu, ale ona byla silnější. A tak dopadla zády na dlaždice.
"Pojď,"zavrčela jí Xena do ucha, zkroutila ruce za zády a vlekla ji do postranní uličky.
Vězeňkyně se jí snažila vymanit, ale když jí Xena šťouchla dýkou do boku, přestala.
Na konci uličky se Xena zastavila a přirazila ji ke zdi.
"A teď ty zlodějko jedna, mi dej všechny své věci,"zasyčela a přiložila jí dýku ke krku.
V tu chvíli se Xeně převrátil život vzhůru nohama. Přiběhla k ní Rexanna, které si předtím nevšimla a shodila jí na zem. Xeně přitom dýka vypadla leknutím z ruky.
"Rexanno,"zašeptala a ohromeně se na ni zadívala.
Stála v úzké uličce jako bohyně pomsty, černé vlasy jí vlály ve větru a očima šlehala do Xeny blesky.
"Jak můžeš? Jak můžeš okrádat malého sirotka, který je rád, že žije? Copak ti to nestačí? To ti nestačí žít tak jako žiješ? To musíš být jako šlechtična Elizabeth nebo co?"vyjela na ni.
"Jo, to by bylo fajn,"ucedila Xena a zvedla se na nohy.
Nevěděla, že u Rexanny překročila míru trpělivosti a že by měla utíkat. Nebyla u své sestry na takové chování zvyklá. Tyranem byla vždycky ona.
Rexanna pomalu zdvihla dýku ze země a jako robot došla ke Xeně. Ta jako zkoprnělá stála a čekala na to, co bude dál. U Xeny se zastavila a napřáhla ruku z dýkou. Ve chvíli, kdy se Xena chtěla uhnout, jí dýku zabodla do břicha. A nejen jednou. Dýku jí tam bodla znova, znova a znova. Z Xeny tekly litry krve a ona bledla. Při poslední ráně dýkou, už tam vražednou zbraň Rexanna nechala a pak chvatně přistoupila k dívence.
"Musíme zmizet, poběž,"řekla jí, chytla ji za ruku a utekla z ní pryč.
Xenu tam nechala bez výčitek svědomí ležet. Xena se jí vlastně ani nedivila. Vždyť po tolika letech, co Rexannu mlátila nebylo divu tomu, že Xena dopadla podobně.
S každou zbylou kapkou krve, která jí v žilách zbývala, odcházel i Xenin život. Postupně. Vracela se do vzpomínek z dětství. Smích, radost, ale i bolest a smutek.
Nakonec už neměla dostatek sil na to, aby udržela oči otevřené. Zavřela je, ztěžka dýchala a odplouvala pryč…
"Xeno,"šeptal nějaký hlas, "Xeno…"
Xena otevřela ztěžka oči a pod tlakem, který je tížil, je rychle zavřela. Hlava, vlastně i celé tělo ji neskutečně bolelo, prožívala agónii v čiré podobě a oddávala se jí.
"Připadalo mi, že otevřela oči,"řekl nějaký hlas.
"To se ti jen zdálo,"vyloučil to nějaký hlas.
Chvíli bylo ticho. Xeně to připadalo zvláštní. Zdálo se jí, že ty hlasy na něco čekají. Třeba na nějak znamení.
Lehce zvedla pravou ruku a protočila zápěstím.
"Vidíš? Říkala jsem to! Už je vzhůru,"vyjekl radostně první hlas.
Něco jí zvedlo tlak z očí a ona je mohla pomalu otevřít. Nad ní stály dvě stejně vypadající dívky něco jako ona a Rexanna, až na to, že měly blonďaté vlasy a zelenohnědé oči.
"Kdo jste?"zeptala se jich Xena.
"Jmenujeme se Franciska a Francheska. Jsme dvojčata. Našly jsme tě před naším domem na ulici a vzaly tě dovnitř. Krvácela jsi, ale naštěstí jsme rány zastavily,"pronesly obě dvojhlasně bez zaškobrtnutí.
"Vezměte mě domů,"zasténala a přitiskla si dlaň na čelo.
"Jak je ti přáním,"řekly a Xena opět usnula.
±±±±±±±±±±±±±±
Když se Xena podruhé probudila, ležela v posteli ve svém pokoji. Byla přikryta sametově bílými pokrývkami a na hlavě měla položený navlhčený, studený hadr. Do oken svítilo světlo zapadajícího slunce a celý domek se utápěl v jeho svitu. Až v tu dobu si vlastně Xena uvědomila, jak je její pokoj světlý a prozářený.
Dříve do pokoje chodila jen spát a když už, tak měla noční můry. V dětství, v hodně raném dětství, byla v tomto pokoji bita svou tetou, která ji hlídala, když byli rodiče na cestách a později i vlastním otcem, který měl radši Rexannu. Soudil, že Xena je na rozdíl od Rexanny spíše kluk a tak se k ní i choval. Jen co udělala maličkou chybku, vrazil jí facku. Někdy dokonce vzal do ruky i provaz a škrtil jí.
Na ten pokoj vůbec neměla hezké vzpomínky.
Ozvalo se tiché zaťukání na dveře.
"Dále,"pronesla slabým hlasem a odkašlala si.
Do dveří vkročila její matka s tácem plným jídla a vody. Položila tác na stolek a poté se k dceři vrhla.
"Panenko Marijá, jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Když sem přiběhl posel z nemocnice se zprávou, že u nich ležíš, málem mi srdce vypovědělo službu. A ještě více, když jsem uviděla, co ti provedli. Měla jsi jediné štěstí, že byl ve městě lékař šlechtičny Elizabeth z Paříže, jinak bys tu se mnou nebyla."
Xena se chystala otevřít pusu, chtěla říci matce, že ji to mrzí a podobně, ale ona ji nenechala.
"Zlatíčko, řekni. Řekni, kdo ti to udělal?"zeptala se jí a sáhla jí rukou na čelo.
Xena se nad tím zamyslela. Věci z posledních několika hodin měla matně zamlžené. Měla jen takový pocit, že to mělo něco společného s tou dívkou-sirotkem a Rexannou…
Rexannou!
Na vše si při jejím jméně vzpomněla.
"Byla to Rexanna,"vyhrkla, "to ona mi to udělala!"
Matka se na ni pochybovačně podívala a ještě jednou dceři sáhla na čelo.
"A jsi si tím jistá?"zeptala se jí opatrně, aby to nevyznělo špatně.
"Ano, jsem si tím jistá,"odpověděla Xena bez zaváhání.
Matka s povzdechem vstala z postele a promnula si čelo.
"Dobře, půjdu si pohovořit s ní a tatínkem. Udělala jsem ti kolář a horký čaj, tak to sněž a vypij a ještě se trochu prospi,"řekla a odešla z místnosti.
Xena se zapřela lokty o matraci a zvedla se do sedu. Pořád byla trochu malátná z nedostatku krve, ale věděla, že se jí po jídle uleví.
Natáhla se po tácu a pustila se do hostiny. Matka jí do postele přinesla polovinu jejího nejlepšího jablečného koláče a konvici dobrého čaje.
Nalila si do hrnečku až po okraj horkou tekutinu a vyzunkla ji na jeden doušek. V krku měla neuvěřitelné suchu a byla sama udivená tomu, že dokázala promluvit. Se zbytkem čaje spořádala bábovku a poté tác-prázdný, odložila na zem vedle postele. Chystala se zavrtat do postele, ale vyrušily jí hlasy jejích rodičů a Rexanny.
"Nevěř jí! Je to lhářka! Jak by jí vůbec Rexanna mohla udělat něco takového, když ani nemá dýku?"křičel na matku její otec a Rexannu bránil.
"Jak nevěř? Tvá druhá dcera leží polomrtvá u sebe v posteli a ty se teď snažíš obhajovat tu druhou? Omlouvám se ti, ale myslím, že by jsi mohl přestat bránit Rexannu a jít se na ni podívat,"opáčila Xenina matka.
"Nekřičte!"ječela do toho Rexanna.
"Víš co? Tak abys měla pokoj, jdu se za ní podívat,"zavrčel už o něco potišeji její otec a zamířil ke schodům.
Xena ztuhla a v hrůze počítala jeho kroky. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm….
Dveře se rozletěly dokořán a dovnitř jako vzteklý býk vtrhl Xenin otec.
"Tak co ty náno? Tvá matka tvrdí, že jsi říkala, že tě takhle zřídila Rexanna. Je to pravda?"
Xena pomalu přikývla.
Otec se k ní naklonil a vlepil jí takový pohlavek, že spadla z postele.
"Nelži! Rexanna ti to udělat nemohla!"křičel a kopnul do ní.
Xena bolestí ani nemohla dýchat a tak jen něco neurčitého zachraptěla.
"Odpověz!"zahřímal a kopnul do ní tvrději.
"Byla to ona. Byla to Rexanna,"zavzlykla Xena a objala se pažemi.
Poslední kopanec ji do těla opět vlil trochu energie.
"Mám takový dojem, že si v tom pokoji pobudeš do té chvíle než se odnaučíš lhát,"řekl její otec, ještě jednou do ní kopl a pak vyšel z pokoje a Xenu tam zamkl.
Nevšímal si protestů její matky a spokojeně odhopkal ze schodů na dvůr.
Chvíli nabírala síly a pak se zvedla na rukách. Obtížně se vyhoupla do postele a z okna sledovala obraz jeho otce, jak objímá a chlácholí Rexannu.
"Nenávidím ho, nenávidím ho, NENÁVIDÍM HO!!!!!"pomyslela si a zbylou silou prohodila tác oknem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čokoška Čokoška | E-mail | 25. října 2013 v 18:42 | Reagovat

Ahojky,pokud bys měla zájem, dneska bude na mém blogu vyhlášena soutěž- tedy přihlašovací kolo- v 20:00 vyjde článek www.muj-bloccek.blog.cz/

2 Calla Calla | Web | 25. října 2013 v 19:55 | Reagovat

To je takový HAJZL!!!!! Omlouvám se, že jsem sporstá, ale kdybych tam byla já, tak bych mu na místě rozmašírovala palici na ty nejmenší dílky, že by ho ani vlastní matka nepoznala! Prostě je to hajzl!!! Jinak.. Dobrá kapitolka. Ale Xeny je mi líto. A ta Rexanna je taky pěkná mrcha! Abych ti pravdu řekla, takhle mě někdo v povídce dlouho nevytočil

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 25. října 2013 v 20:03 | Reagovat

[2]: Calla se nám nějak rozpovídala :-D
Já mám z té kapitolky kupodivu takový zvláštní pocit... Bylo to dlouhé a taky krásně "oddechové" po tom mailu ;) :DDDDDDD Už se těším na další :-D

4 Xanya Xanya | Web | 26. října 2013 v 8:07 | Reagovat

Xena :3 Boží jméno. :D Ale ta Rexanna je taková... Něco. Ale ten táta. Chudák Xena. Doufám,že se mu stane něco hnusnýho. 8-O :-D

5 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. října 2013 v 13:51 | Reagovat

Dobrá kapitola... Dosť dlhá, ale skvelá... :) Chúďa Xena...

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 26. října 2013 v 15:08 | Reagovat

Xenu nemám moc ráda, ale tohle si opravdu nezasloužila. I tohle bylo na nic moc. A ten její otec je magor. Nemám ho ráda. Miluje jen jednu dceru, to je trochu nespravedlivé a do té druhé normálně kope.. Ts.. :D
Jinak krásná kapitola, jsem zvědavá co vymyslíš dál, co se stane s X. a R. :-)

7 Violett Violett | Web | 26. října 2013 v 20:50 | Reagovat

Ze začátku jsem nenáviděla Xenu a ted ještě víc. Sice jí pobodala Rexanna, ale začala s tím Xena. Neměla jí mlatít atd. Nemohu tomu uvěřit, takhle mě ještě někdo nenaštval v příběhu a je jedno jediné slovo co platí pro obě sestra: MRCHY! :D

8 Kačíí Kačíí | Web | 26. října 2013 v 21:05 | Reagovat

Tak to byla dokonalá povídka, Tu Xenu taky moc nemusím, je to svinucha :D :D
Úžasně napsané to máš, zase :-)  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama