♫Melodie-Tón||6.Kapitola- Spřízněná duše a tajemná osoba

8. září 2013 v 18:08 | M. |  Melodie- Tón
Tak, tady máte melodii. Moc se všem omlouvám, že ji dávám až o den později než jsem slíbila, ale opravujeme barák a já už prostě večer nenašla sílu ten kousek, co mi zbýval, přepsat. Zároveň se omlouvám za to, že jsem to tak ukončila a že je kapi krátká (na papíře je sice 2x tak dlouhá, ale já vás musím trochu pozlobit, proto ten zbytek přemístím do 7.kapči).
Tato kapitola je věnována speciálně Scriptie, která již na ní dlouhou dobu čekala! :)
(Moc se omlouvám těm holkám, co chtěly také věnování, počkejte si na kapitolu léčitelky ;D)

Patrick pohotově vezme hasicí přístroj a snaží se to uhasit. Jenže to nejde. Ať na to nastříká sebevíc pěny, plameny ji pohltí a nic se jinak neděje. Všichni začínají panikařit, protože oheň se začíná i roztahovat. Přeskočí z televize na poličku s dévédéčky a pak i na stůl se snídaní. A zmizí. Namísto něj se ozve zvuk klavíru. Všichni ztuhnou a jen uchváceně poslouchají tu melodii. Klavír se ani jednou nezaškobrtne, jako kdyby na ně hraje skutečný mistr. Ale v tu se melodie změní.Namísto té původní, která byla magická a okouzlující, je tahle tesklivá a strašidelná.
Udiveně se rozhlédnu po ostatních, ale ti jsou úplně zhypnotizovaní tou hudbou. Jdu k Samuelovi a zatřesu s ním, ale on si mě nevšímá. Jako bych vůbec neexistovala. Zkouším ho škrábat, štípat, kousat, mlátit, tahat za vlasy, dokonce jsem mu vlepím facku, ale on má pořád zájem jen a jen o tu hudbu, která mu proudí do uší. Náhle jsem dostanu nápad. Vezmu ze stolu ubrousky a přitisknu mu je na uši. Okamžitě se vzpamatuje. Udiveně si mě prohlédne a zvedne obočí. Naznačím mu ať si pořád drží ubrousky na uších a ukážu na dveře našeho pokoje. Když tam vleze, postupně tak od hypnózy osvobodím i zbytek sekty. Všichni jsou stejně jako Samuel zmatení a dezorientovaní.
Taktéž je odvedu k nám do pokoje a zavřu za námi dveře. Vezmu co nejvíce věcí a udělám z nich proti zvukovou barikádu. Když už není hudba téměř slyšet, naznačím, že si mají ubrousky sundat.
"Co to kruci bylo?"vyjekne nahlas Raquel.
Předpokládám, že tu otázku určila mě a tak odpovím.
"To nevím."
"Proč si nebyla zhypnotizovaná ty?" zeptala se mě téměř naráz jedna malá zrzka.
Odpovím stejně jako předtím.
"To nevím."
"Hraje ta hudba ještě?"zeptá se mě Samuel.
Upřímně, už mě ty otázky začínají unavovat.
"To nevím."
Ostatní zdá se, moje odpověď nepřekvapuje, ale jedna holka s fialovou hlavou už to nevydrží a seřve mě.
"Umíš taky říct něco jiného než nevím, he? Když už tě to teda nezhypnotizovalo, proč nejdeš ke dveřím a nezkusíš poslouchat?"
Patrick protočí oči, jde ke té holce a obejme ji kolem ramen.
"Klid Aisho, klid,"uklidňuje ji.
Zařídím se podle její rady, tak obezřetně odklidím zábrany a položím ucho na dveře. Hudba se neozývá. Dveře o kousek pootevřu, ale nic. Otevřu je dokořán a do pokoje se vžene tmavě šedý kouř. Zamávám si rukou před nosem a vejdu do obýváku plného kouře. Z něho moc nezbylo. Vše, veškerý nábytek je ohořelý či v horších případech na popel.
"Vypadá to, že pojedeme na nákupy,"usoudí Patrick, který jde hned za mnou a promne si štíhlými prsty bradu.
"Vyrazíme hned teď, ať to do večera stihneme,"rozhodne Aisha a položí Patrickovi ruku na rameno.
Ten se zamyšleně podívá na mě a Samuela.
"Vy dva tu zůstanete, protože vás hledají a navíc někdo musí hlídat. Vrátíme se co nejdříve."
S těmi slovy se obrátí na patě a se zbytkem sekty odejde pryč.
"A co tu jako budeme dělat?"zeptám se otráveně Samuela a sednu si na jednu z přeživších židlí, která se pod mou váhou rozlomí.
Rychle vstanu ze země, oklepu si kalhoty a tázavě si prohlédnu Samuela.
"Mohli bychom se koukat na druhou televizi, která je v druhém obýváku,"navrhne a s nadějí se na mě podívá.
"Kde je?"
"Tam,"řekne a ukáže na jedny z dveří.
Přejdu k nim a otevřu je. Za nimi je sic malá, ale útulná místnost. Jediný nábytek v ní je sedačka, malý stolek u ní a velká televize.
"Beru to,"oznámím Samuelovi a vrhnu se na sedačku.
Samuelovi chvíli trvá, než se ke mně přidá, ale pak přijde s tlustou huňatou dekou a mísou popcornu. Popcorn mu vytrhnu z ruky a zapnu televizi. Naladím Fox a téměř zaječím. Dávají Futuramu! Miluju Bendera!!!!
Zhruba v půlce epizody si všimnu, že na mě Samuel bez ustání zírá. Periferním zrakem se po něm ohlédnu a zjistím, že na mě upírá zkoumavý pohled. Dělám, že si toho nevšímám, ale po chvíli mi to začne totálně vadit.
"Proč na mě tak koukáš?"vyjedu na něj a odsunu se o kus dál.
"Copak, vadí ti to?"provokuje mě posměšně a usměje se.
V kontrastu s jeho blonďatými vlasy vypadá k sežrání!
"Opravdu jsem si pomyslela to, co si právě myslím?"pomyslím si udiveně a chvíli zírám do blba.
Vzpamatuji se, probodnu pohledem jeho vědoucí pohled a co nejrychleji odpovím.
"Ano, vadí."
Zazubí se ještě víc a zády se pohodlně zaboří do sedačky.
"Před chvíli to tak nevypadalo."
Odfrknu si a posadím se co nejdále od něj. V místnosti se začne náhle jako naschvál ochlazovat, ale Samuelovi to nijak nevadí, protože je zachumlaný v dece. Přitom pohledu mi na zádech a rukách naskočí husí kůže.
"Není ti zima?"zeptá se mě po chvíli Samuel, když si všimne husí kůže.
Ačkoliv to nechci přiznat, přikývnu. To, co následně udělá, mě totálně překvapí. Natáhne se pro mě na druhý konec gauče, vezme mě do rukou a přitiskne mě zády na svou horkou hruď. Přehodí přes nás deku a oddechne si.
Ztuhnu, vůbec se neodvažuji hýbat, natož pak se na něj podívat.
"Uvolni se,"řekne mi a položí si na mé rameno hlavu.
Tím mi doopravdy pomůže se uvolnit! Chci se od něj odsunout, ale on mi omotá kolem pasu obě paže a tím mě znehybní. Nezbývá mi nic jiného než svou současnou pozici prostě akceptovat a tak se o něj opřu tak, aby mi to bylo pohodlné. Je mi teplo, cítím se chráněná a tak se mi oči začnou pozvolna zavírat a zavírat…
****
Ve tmě se začínají ozývat kroky neznámé osoby. Sice se snaží jít potichu, ale moc se jí to nedaří.Kvůli ozvěně, která v chodbách panuje se i sebemenší zadunění promění v hluk. Sofie a Samuel se sice ještě neprobudili, ale už byl téměř čas na to, aby se vraceli ostatní ze sekty. A tak málo času jí nestačí. Potřebuje více. Osoba se potichu přiblíží ke dveřím, otevře je na malou škvírku a nakoukne dovnitř. Oba jsou ještě v režimu spánku a pravidelně oddechují. Otevře dveře dokořán a z vytáhne z pompadúrky kapesník napuštěný uspávadlem. Přiblíží se k Samuelovi a kapesník mu přiloží na nos, aby se náhodou neprobudil. Když si je jistá, že už tvrdě spí, kapesník schová a trochu mu odkryje krk. Nehtem mu na něj vyryje jakýsi znak. Ten zazáří fialově, když ho osoba dokončí. Krk mu přikryje a spěchá pryč. Zamíří do chodby ve které slyšela Sofie tu dívku. Cesta ji trvá déle než obvykle, protože samou nervozitou si zakopává o sukně. Má strach, kdy se ostatní ze sekty vrátí, protože oni, všichni dohromady, by ji mohli odhalit. Když dojde až ke slepé uličce, sehne se a dole zmáčkne jeden kámen. Ten se zasune do zdi a odhalí tajnou místnost. Osoba vejde do místnosti, zmáčkne páčku, která za ní dveře zavře a zažehne v místnosti svíčky. Pak usedne za velký starodávný klavír, zvedne víko, zadívá se do připravených not a začne hrát. Melodie je navlas stejná jako ta, která zhypnotizovala celou sektu kromě Sofie. Jedna z prvních věcí, co se stane, je, že se Samuelův symbol na krku opět rozzáří fialovou barvou. Jenže tím nic nekončí. Melodie se začne roznášet chodbami, vsakuje se do zdí a celé místo naplňuje smrtí. Tesknoucí hudba se po chvíli dostane až ke vchodu a pokračuje ven, do blízkého okolí. Až když je vše naplněno onou melodií, osoba přestane hrát.
Zadívá se do plamene jedné svíčky, která odhalí její tvář, mávne rukou, přičemž vyvolá vítr, který sfoukne všechny svíčky v místnosti. Zbyde jen kouř…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 8. září 2013 v 19:26 | Reagovat

Nádherná...boží...skvělá...napínavá...úchvatná kapitola, nemůžu nic vytknout :-).

2 Xanya Xanya | Web | 8. září 2013 v 19:48 | Reagovat

Přesně jak řekla Ami :-) Opravdu skvělá kapča :D

3 Abigail Abigail | Web | 9. září 2013 v 13:34 | Reagovat

další uchvatná kapitolka která se dobře čtě něco novýho jsem se dozvěděla=)

4 Violett Violett | Web | 3. ledna 2014 v 15:18 | Reagovat

Jak psali předemnou všechny tři, tak s nimi souhlasím. Vážně báječné :D

5 Joss Joss | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 18:16 | Reagovat

Uau :O Tak táto kapitola bola rozsiahlejšia ako tie predchádzajúce, ale myslím, že stále rozhodne za to. Plná napätia a neočakávaných situácií a ten koniec... rýchlo idem na siedmu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama