Kapitola 5. 2.část

20. září 2013 v 18:30 | M. |  Horoskop
Konečně jsem se postrčila k psaní jiných kapitolovek! Začíná mi pomaličku souhra mezi psaním a školou, takže možná, ale jen možná, tu budou články s kapitolami častěji.:D

"Můžete pokračovat, mně to nevadí. Rád si poslechnu, co si o mně myslíte,"řekl Markus a usadil se v křesle.
Milenne se zvedla, zamířila k němu, očividně mu chtěla udělat něco hodně ošklivého, ale já jí chycením za ruku zastavila.
"Nechte toho oba dva! Chováte se jako malé děti,"zaječela jsem na ně a stoupnula si.
Cítila jsem,. Jak mi téměř z hlavy proudila žhavá láva. To nebylo dobré znamení. Markus i Milenne se na mě ve stejnou chvíli tázavě podívali.
"Zkusme to jinak, takže ty opravdu jsi syn pána Temna?"zkusila jsem to a popošla o kousek blíž k němu.
Protočil oči a opřel se zády o opěradlo.
"Ano, jsem syn pána Temna. Tvoje malá, vraždící kamarádka měla pravdu."
"Co na to řekneš ty?"optala jsem se Milenne.
Ta mezitím, co Markus mluvil, nabrala jasně červenou barvu krve. Hlasitě si odkašlala přičemž jí z úst vyrazil plamen ohně.
"Je to patolízalský lhář, podvodník, náfuka, snob, usmrkanec, idiot s IQ Tykve a debil jakého na světě není rovno!"
To vše ze sebe vypravila na jeden nádech….a poté do zdi pohledem vypálila díru.
"Děkuji," on na to.
"Není za co."
"Ale je! Vždyť kolikrát za život se ti dostane takové pochvaly od hnědovlasé krasotinky?"
"Neříkej mi tak,"zuřila.
"Proč ne?"
"Nesnáším to už proto, že jsi to vyslovil ty!"
"Nebuď labuť."
"Nikdy mi už tak neříkej!"
"Jak krasotinko?"
"Buď ticho!"
"Proč?"
V tu chvíli už se na něj Milenne rozzuřená jako činná sopka chtěla vrhnout. Vážně ji neměl tak dráždit. Měl jen štěstí, že jsem stála kousek od ní a stihla ji chytit, jinak by z Markuse zbyl jen škvarek. Ne, že by mi to v tu chvíli vadilo.
"Klid,"uklidňovala jsem Milenne a téměř silou oceli ji držela na místě.
S varovným zasyčením se mi vytrhla a sedla si do druhého křesla naproti Markusovi. Připadalo mi to, jako kdyby proti sobě stáli dva znepřátelené tábory a snažili se probodnout očima. Přesně tak to i vypadalo.
Měla jsem toho akorát tak plné zuby.
"Víte co? Já jdu pryč. S vámi tu takhle určitě nebudu. Jdu hledat beranův artefakt a ani jeden z vás se mnou nepůjde ani mi v tom nezabrání,"oznámila jsem jim a vyšla s třísknutím z pokoje.
Přivolala jsem si výtah a když přijel tak do něj v poklidu nastoupila a zmáčkla tlačítko přízemí. Postavila jsem se k zadní stěně a čekala. Výtah chvíli jel, avšak poté se zastavil a světla zhasla. Ponořila jsem se do naprosté tmy. Přerušovalo ji jen skřípění výtahu.
"Markusi?"ozval se nade mnou slabý, dívčí hlas.
"Našel jsi ji? Promiň, že se ozývám zrovna teď, ale otec si nepřeje, abych tě kontaktovala. Musím proto končit. Ozvi se také někdy! Sbohem."
Výtah se rozsvítil a uvedl do pohybu. Když výtah zastavil v přízemí, stála jsem pořád v něm jako zkamenělina.
"Co to kruci mělo znamenat?"běželo mi hlavou a dokola si onu scénu přehrávala v nejzazším koutu mysli.
Dívka, která znala nějakou oblafnutou dívku-mně, znala očividně Markuse. Trochu se mi zdálo, že se znají důvěrně. Přítelkyně či sestra?
"Slečno, budete vystupovat z toho výtahu?"zeptal se mě naštvaně jeden z ubytovaných lidí.
Zbrkle jsem přikývla a vystoupila z výtahu. Rozhlédla jsem se po výtahu, jestli mě někdo nesleduje a pak se vydala ven. Už se téměř stmívalo. V pokoji jsme zřejmě strávili mnohem větší dobu než jsem předpokládala. Chtěla jsem si ještě předtím než jsem šla na oslavu prohlédnout město a tak jsem tam po hluku zamířila. Všude byly stánky. Všude. Lidé se předháněli v kupování různé domácí zvěře, nábytku, koberců a jiných nepotřebných věcí. Nejhorší bylo, když ke mně vždy prodavači přiběhli a strkali mi své zboží pod nos. Bavlna ani koberce mi nevadily, zato však slepice a jiná drůbež…
Vyplivla jsem z pusy peří (už asi po páté) a stoupla si na špičky. Hodiny oznamovaly, že je něco málo po deváté hodině večer. Zbývaly jen dvě hodiny a něco do začátku oslavy. Vyhledala jsem nejbližší možnou únikovou cestu z přelidněného náměstí a vyšla z centra Káhiry. Oproti tomu centru, bylo v ulicích ticho. Žádní lidé, žádný život, žádný hluk. Ideální. Bloudila jsem tam, procházela se uličkami zamyšlena až do úplné noci. Až když byla tma, jsem zjistila, že nevím kde jsem. Porozhlédla jsem se po nějakém ukazateli, ale žádný jsem nemohla najít. Zákon schválnosti.Vydala jsem se tedy ulicí nazpět v naději, že najdu nějaký známý orientační bod či věc. A opět. Jediné co jsem nalezla byl další zákon schválnosti. Nic, ani jedinou věc z té ulice jsem nepoznávala. Kruci!
Znaveně, odsouzená k záhubě jsem se vydala nějakou uličkou hledaje popelnici ve které bych se mohla alespoň vyspat, když po pěti minutách chůze jsem uviděla snad v té chvíli tu nejnádhernější věc na světě. Hotel Gladius!!! Měla jsem chuť brečet i smát se radostí. Vydala jsem se rychlým krokem ke vstupní hale, když v tom se přede mnou zjevila Milenne.
"Plány se mění,"vyhrkla hned, popadla mě za ruku a rozběhla se se mnou pryč od hotelu.
"Co? Jak? Kdy? Proč?"nechápala jsem, ale i tak jsem běžela za ní.
"Celé tohle byla past. Ta pochodeň tu vůbec není. Ta mapa byl jen trik, jak tě zmást. Vymyslel to pán Temna."
"Nechápu. Pořád to nechápu,"protestovala jsem.
"Divila bych se, kdybys to chápala,"opáčila a přemístila se se mnou v cukuletu na letiště.
Koupila dvě letenky do první třídy a pak jsme se vydaly do letadla, které již bylo připraveno na dráze. Usadily jsme se na našich sedadlech v první třídě a já ji hned pobídla.
"Tak vysvětluj."
Zhluboka se nadechla, zavřela oči jakoby se snažila vymazat hrůznou vzpomínku z mysli a začala vyprávět.
"Ty, jak jsi odešla, se začaly dít divné, zvláštní věci.Celá budova se začala třást, rozpršelo se a dokonce do hotelu uhodilo několik blesků. Poté se do tvého pokoje, kde jsem byla s Markusem přemístil pán Temna. Jen taktak jsem se stačila schovat, aby mě neviděl a Markus mě kupodivu neprásknul. Pán Temna začal na Markuse křičet a začal mu něco říkat. Zachytila jsem jen to, že Egypt je vlastně past na tebe a že pravý beranův artefakt je v Austrálii. Pak jsem se z hotelu přemístila ven a našla tě. Teď letíme do Austrálie."
Delší dobu mi trvalo než jsem to všechno pobrala a pak jsem otevřela pusu.
"Přesnější polohu neřekl?"zkusila jsem to.
Zavrtěla hlavou.
"Ne."
Sesunula jsem se do sedačky a vytáhla si z košíčku vlevo ode mě časopis. Kolem nás procházely letušky, ptaly se cestujících zda-li nechtějí občerstvení, pití nebo deku. K nám také přišla po chvilce jedna.
"Přejete si občerstvení? Chcete zapnout televizi?"
Milenne zvedla oči od jídelního lístku a začala objednávat.
"Televizi zapněte. Já si dám kousek kuřete s celozrnným chlebem a tatarkou. Jako dezert si přeji tiramisu a k pití Sprite. Carrie si dá to samé, ale jako dezert si vezme zmrzlinový pohár."
Vděčně jsem se na ni podívala a ona mrkla. Byla jsem ráda, že si pamatovala to, že nejím jiné maso než kuřecí.
Letuška si zapsala naši objednávku, zapnula televizi a odešla. Milenne začala procházet programy, které tam byly přednastavené až jsem ji zastavila na kanálu 7, kde dávali Silent Hill. Z neznámého důvodu to byl můj neoblíbenější film. Byl téměř na začátku, scéna těsně po tom, co se ta dívka ztratila z auta.
Letadlo zabručelo a rozjelo se po dráze. Chvíli na to už jsme stoupali pryč od Káhiry. Když se let ustálil, letuška nám přinesla kopu jídla, co Milenne objednala a my ho v cukuletu snědly. Byly jsme příšerně hladové. Teda alespoň já.
Milenne zavolala na letušku, která k nám přišla sklidit nádobí a požádala ji o dvě deky a polštáře.
Zachumlaly jsme se do nich, vypnuly film a snažily se usnout. Milenne se to povedlo v nanosekundě mě za trochu déle. Přeci jen, dnes spotřebovala mnohem více energie než já. Už jsem byla kousilínek od toho, abych usnula, když mě vyrušil něčí a letuščin hlas.
"Ale pane, tam nesmíte! To je první třída a vy jste v druhé,"pištěla.
"Drž zobák,"okřikl ji ten známý hlas.
Strnula jsem. Ten hlas jsem okamžitě poznala, ale přeci jen ve mně dřímala malá naděje, že to on není. Že jen někdo mluví podobně jako on. Ale jakmile vešel do mého zorného pole, i ta maličká naděje byla uhašena.
Byl to on. Markus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 20. září 2013 v 19:27 | Reagovat

sice dlouhy , ale prostě nádhera, jako vždy se to dobře četlo =)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 20. září 2013 v 19:32 | Reagovat

Páni, je to skvělé, těším se jak to bude pokračovat :-)

3 Xanya Xanya | Web | 20. září 2013 v 19:34 | Reagovat

Hmm,ten konec byl fakt epickej :D Nádhera jako vždy :-)

4 Kačíí Kačíí | Web | 20. září 2013 v 20:40 | Reagovat

Hustý, prostě nádhera, chci další :-)  :-)  :-D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. září 2013 v 16:19 | Reagovat

Krásná kapitola a ten konec jak se tam objevil Marcus, docela zajímavé. Už se těším co se stane dál, co bude v té Austrálii, tak piš rychle dál.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama