Kapitola 2.(1.část)- Slzy, bolest, smutek

9. září 2013 v 18:30 | M. |  Léčitelka
Takže, slíbila jsem pár lidem věnovaní, no tady jsou:
Tato kapitola je věnována:
Jinak, tadyto je zase kratší kapitola, druhá část bude větší. Jestli vás to zajímá, bude z pohledu Xeny.


Elizabeth

Celá ta záležitost s Viktorií byla pro Elizabeth záhadou. Nejdřív utekla z kočáru načež se Stefan vydal za ní. Ona se pak za nimi jako ta hloupá husa běžela a oni se někam schovali. Nakonec si jí Stefan s Viktorií v náručí našel a řekl jí, že Viktorie spadla do jezírka v parku. Tam, ale Elizabeth šla, tak jak to, že je neviděla? Elizabeth zavrtěla hlavou a zbavila se tak svých přebytečných myšlenek. Teď nastal čas na něco důležitějšího než řešit svou nahraditelnou služku a svého kamaráda. Elizabeth se vymanila z lékařova rámě a popřála mu hezký zbytek dne. Lékař odešel a nechal Elizabeth samotnou v jejích komnatách. Ta nepromarnila ani sekundu svého drahocenného času a přistoupila ke skříni. Otevřela ji a vylétlo na ni hejno molů spolu s nánosem prachu.
"Viktorie!,"zakřičela popuzeně, když v tom si uvědomila, že je Viktorie u lékaře.
Právě Viktorie měla na starosti Elizabethiny šaty a boty, které několik posledních měsíců nebyly v pořádku kvůli tomu, že Viktorie zapomněla moly vyhnat. A Elizabeth toho začala mít plné zuby.
Zdálo se jí, že se Viktorie poslední dobou začala chovat divně. Byla věčně mimo, vše dělala zbytečně zbrkle a když jí Elizabeth položila nějakou otázku, musela svou otázku nejméně dvakrát zopakovat a ani poté se jí obvykle nedostalo kloudné odpovědi. Toto chování jí vlastně tolerovala jen proto, že u ní měla Viktoriina rodina dluhy a neměli nijak je zaplatit takže alespoň udělali z jejich dcery služku. Zavřela skříň a přemístila se k druhé. Ta už byla v pořádku, protože ji opatruje jiná služka. Vytáhla z ní nabírané, dlouhé pomněnkové šaty a stejně barevní pár bot na podpatku.
"Andreo, Bianco!,"zvolala a zatleskala.
Do dveří téměř okamžitě vešly dvě mladičké služky, které měly pomáhat Elizabeth s oblékáním a jinými věcmi. Vzaly z Elizabethiných rukou šaty a boty a začaly ji oblékat. Nejdříve z ní sundaly staré šaty, které poté Andrea odnesla do prádelny zatímco Bianco navlékla na Elizabeth pomněnkové šaty.
"Pozor, moc to utahuješ!"napomenula ji Elizabeth už asi po sté, když moc utáhla korzet.
Nakonec si jen s pomocí Biancy nazula boty a voilá, oblékání hotovo. Elizabeth se spokojeně prohlédla v zrcadle, mávla na Biancu, že může odejít a zavolala na další dvě sloužící, které Elizabeth líčily a česaly.
"Anno, Lucy!"
V tu chvíli vešly do místnosti dvě o něco starší služky než byly Andrea a Bianca. Anna vzala kartáč a začala pomaličku, bezbolestně rozčesávat její blonďaté vlasy, ale Lucy nic nedělala. Jen stála a zírala na Elizabeth jako opařená.
"Na co čekáš?"napomenula ji Elizabeth a sevřela své rtíky do úzké čárky, "líčení se samo neudělá."
Lucy zlobně přivřela oči s vědomím toho, že je Elizabeth pán, ale vzala do ruky pudřenku, kterou ji Elizabeth podávala a napudrovala jí obličej. Poté jí dodělala i zbytek líčení včetně malé úpravy nehtů. Anna už měla dávno účes hotový a odešla, ale Lucy byla jako naschvál pomalá. Náhle jí však něco přitlačila na krk. Při studeném zastudění, které jí polechtalo krk, zjistila Elizabeth, že je to nůž. Překvapeně pohlédla do zrcadla a viděla, že se Lucy vítězoslavně šklebí.
"Ty, už se mnou takhle zacházet nebudeš,"zasyčela jí do ucha Lucy, když ji v tu chvíli něco probodlo a ona se v krvi zhroutila na zem.
Nůž jí vypadl z ruky, zabodl se jí do nohy, což způsobilo to, že Lucy trpěla ještě více. No, mohla si za to sama.
Elizabeth překročila téměř mrtvou dívku, kterou Elizabethin zachránce bodl přímo do aorty a vděčně na něj pohlédla.
"Jonasi,"vykřikla Elizabeth štěstím bez sebe, že se tu objevil a objala ho kolem krku.
Jonas za zasmál a také ji objal. Byl rád, že do pokoje přišel zrovna ve chvíli, kdy měla Elizabeth život na provázku a on ji tudíž mohl zachránit. Kdyby přišel jen o chvíli déle, nejspíše už by byla mrtvá.
Po chvilce objímání ji od sebe odtáhl a prohlédl si ji.
"Dnes ti to moc sluší,"pochválil její oděv a Elizabeth se chtě nechtě musela začervenat.
To taky byl účel.
Jonas jí nabídl rámě a Elizabeth se ho pevně chytla. Vydali se do zahrady jako pokaždé, když Jonas přijel. Pro ty dva už to zkrátka byla taková tradice. Chvíli diskutovali o politice což Elizabeth vůbec nebavilo a tak se začali bavit o něčem jiném. Například o situaci ve městě nebo tom, co Jonas dělal předtím než sem přijel.
Když procházeli kolem lékařovy ordinace, uviděli na schodech zachmuřeného Stefana. Vztekle probodával pohledem fontánu stojící naproti němu a ve tváři měl nečitelný výraz.
"Děje se snad něco?"optala se ho Elizabeth starostlivě.
Stefan zabodl pohled do ní. Elizabeth téměř cítila, jak se její vnitřnosti pod jeho pohledem taví.
"Do-toho-ti-nic-není."
Elizabeth vykulila oči a to nejen z tónu jakým to mluvil. Nebyla zvyklá, že s ní lidé ba i šlechta mluvila takhle. Ale nakonec po dlouhém rozmyšlení toho, co udělat, jen zatahala Jonase za rukáv a pokračovala s ním vpřed.
"Idiot,"pomyslela si Elizabeth načuřeně, vystrnadila Stefanova slova z mysli a soustředila se jen a jen na Jonase.
Ten jí zrovna vyprávěl cosi o tom, že se v rodině hádají. Nechtěla ho zklamat a tak se donutila ho poslouchat a dělala, že naprosto všemu rozumí. Přikyvovala, sem tam odpovídala na Jonasovy otázky a ani si nevšímala toho, že se stejně čím dál více oddaluje realitě a věnuje se myšlenkám.
Plesk.
Tohle jí naprosto, dokonale probralo. Jedna velká, bolestná facka. I když byla ráda za to, že ji Jonas vytrhl z myšlenek, nechtěla, aby měl pocit, že tohle může dělat častěji.
"Co to děláš?"vyjekla vztekle a sevřela oči.
Bolela ji už i ta představa toho, že jí Jonas vlepil facku. Jonas! Proč zrovna on?
Jonas zbledl. Očividně takovouto reakci nečekal. Jeho chyba.
"J-j-já-já jsem…"zakoktal se a polkl.
"Ten největší blbec,"dokončila za něj větu Elizabeth, nadzvedla si ze země své sukně a uraženě zamířila zpět do svých komnat.
Neubránila se však malému ohlédnutí se na něj. Stál pořád na stejném místě, upíral na ni smutný pohled a celkově se podobal malému, ztracenému štěněti. Povzdechla si a rychleji pokračovala vpřed.
"Jako, kdyby se mnou nemohl jen zatřást, on mi musel hned vlepit facku,"pomyslela si napůl naštvaně a napůl smutně Elizabeth v koutku mysli.
"Ale vždyť to byla jen facka! Proč ti to tak vadí?"opáčil slabý hlásek jejího svědomí.
"Protože, kdyby mi dal facku kdokoliv jiný, nevadilo by mi to. Tedy ne tolik, jako teď. Mě jen vadí to pomyšlení, že mi tu facku vlepil člověk, kterého mám ráda,"vysvětlila mu Elizabeth a i když si to ani neuvědomila, po tváři jí stekla slza.
"Ty toho naděláš,"ozvalo se po chvilce svědomí.
"Mlč!"okřikla ho a zahnala zpět do klece.
Vrátila se do reality, zhluboka se nadechla a sáhla si na obličej. Ucítila vlhkost a tak ji lehce setřela. A za to, že kvůli němu brečí, už s ním dnes nepromluví!
Mlčky prošla kolem Stefana, který pořád seděl na schodech a snažil se propálit fontánu a zamířila do Viktoriina pokoje i když to neměla v plánu. Potřebovala si s někým promluvit a kdo byl lepší než ta nejneoblíbenější služka?
Když došla k jejím dveřím, uslyšela tichý vzlykot nejspíše tlumený polštářem.
"Ale ne!"pomyslela si a tak hned otevřela dveře od pokoje.
A vskutku. Viktorie ležela na své posteli, tvář měla zabořenou do péřového polštáře a vzlykala.
Elizabeth k ní došla, sedla si vedle ní a dala jí ruku kolem ramen. Zvedla jí do sedu a podala jí svůj vyšívaný kapesník.Viktorie si s vděčným pohledem utřela oči a nahlas vysmrkala.Chtěla ho podat Elizabeth zpátky, ale jelikož si vzpomněla na své vychování, položila ho na noční stolek s příslibem, že ho později odnese do prádelny.
"Co se stalo?Proč brečíš?"zeptala se jí Elizabeth starostlivě a pousmála se, aby jí dodala radost.
Viktorie, která si opět vzpomněla, se rozplakala ještě více.
"No tak, povídej,"pobízela jí Elizabeth.
Viktorie se zase na chvíli vzchopila, otřela si dlaní oči a pustila se do tichého vysvětlování.
"N-n-no, všechno to začalo zhruba před rokem. Zamilovala jsem se do Stefana, ale držela jsem to v tajnosti. Nechtěla jsem, aby to kdokoliv věděl. A dneska, když jsem utekla z kočáru, se Stefan vydal za mnou. U toho jezírka, nepamatuji si přesně, co všechno tam bylo, ale on mě chtěl políbit. Vím jistě jen to, že jsem omdlela. Poté jsem se vzbudila u tvého lékaře. Ty jsi pak s ním odešla a já tam se Stefanem zůstala sama. Zeptala jsem se ho, co se u toho jezírka stalo, protože jsem si nic nepamatovala, ale on řekl, že nic. Nevěřila jsem tomu, naléhala jsem, ale on pořád tvrdošíjně říkal to samé, pak mě od sebe odstrčil, shodil na zem a odešel. A to bolí! To tak moc bolí! Zvláště pak od někoho, koho mám skutečně ráda. Ale to ty nemůžeš znát."
"Ale znám,"opáčila smutně Elizabeth a Viktorii objala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 9. září 2013 v 18:56 | Reagovat

Tak to bylo nádherný :-)  :-)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. září 2013 v 19:38 | Reagovat

Děkuji za věnování :* :D Krásná kapitola.. Obě zrazené svými blízkými, smutné.. Mohly by z nich teď být kamarádky, ale kdo ví(ty no) Těším se co bude dál.. :-)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 9. září 2013 v 19:40 | Reagovat

Trochu kračí:-)?
Nádherná kapitola :-).
Tvoje slova jsou jako dvě bílé labutě, taky tak jemné jako Tvoje povídání :)

4 Xanya Xanya | Web | 10. září 2013 v 17:04 | Reagovat

Nádherná kapitola :-)  Moc se těším na pokračování :D

5 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 10. září 2013 v 18:28 | Reagovat

Kto tu tu je Fiatom? :( :D :D :D Inak bola kapča skvelá, myslím, že lepšia byť ani nemohla :* Tak obidve znají, jo :D

6 Calla Calla | Web | 10. září 2013 v 18:44 | Reagovat

Děkuju za věnování :D A jinak.. Kapitolka byla skvělá i když na mě dlouhá(ale na mě je dlouhé snad všechno) xD Prostě úžasný.. nejvíc mě dostalo jak ji Jonas dal tu facku :D

7 Melaficent Melaficent | Web | 12. září 2013 v 16:06 | Reagovat

Krásne... Čo ďalej? :D

8 Zoey Zoey | Web | 12. září 2013 v 18:28 | Reagovat

Woooow....Léčitelka je moje neoblíbenější, opravdu nej povídka z tvého blogu. Budu číst asi jenom ji a Křišťálovou slzu, protože naprosto nestíhám readovat :-D Ale všechny tvé povídky, i když čtu třebas někdy jen úryvky, jsou krásné jak půlměsíční píseň, co velkou sklízí přízeň :-)

9 ellnesin-blog ellnesin-blog | E-mail | Web | 15. září 2013 v 8:39 | Reagovat

Propletené ladné obraty a úžasný dĕj tvoří dokonalou souhru. A díky ní je příbĕh tak hezký.

10 Camilla Camilla | Web | 23. září 2013 v 15:27 | Reagovat

To je asi ta nejlepší povídka, kterou jsem zatím četla. Už se nemůžu dočkat pokračování.
Mimochodem, Stefan mi je velice sympatický. :D

11 Violett Violett | Web | 26. října 2013 v 20:40 | Reagovat

Já normálně brečím :( Normálně moje kočka je mokrá od mých slz. Je to normální? U mě ne, ale příběh je senzační. Napadlo mě nějaká ta kritika, ale nic mě nenapadá :D

12 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 11. listopadu 2013 v 18:16 | Reagovat

Jéjda tuším som sa dočasne preorientovala z Vojny druhov :-D Táto kapitola bola tak nádherná, najmä ten koniec :) Také dojemné a prekvapujúce, keďže som si o Elizabeth najskôr myslela, že to bude pinajmenšom nejaká priblblá namyslená husička :) Opak je však pravdou ako vyzerá :D hor sa do čítania

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama