Kapitola 1.

4. září 2013 v 18:30 | M. |  Drahokamová země
Pardon, je trochu kratší, ale v 2 a víše to už půjde do 3000 slov :D.
P.S: Začínám dělat obrázky postav-držte mi palce :D

Všude po stropě a stěnách byly pověšeny narozeninové tretky. Balónky, srdíčka, číslice 14….to vše v růžové barvě. Přítomní měli na hlavách růžové kloboučky a bylo jedno jestli jim bylo 5 nebo 80 let. A když ještě máma přinesla na stůl dvojpatrový růžový dort s růžičkami, měla jsem chuť se zahrabat do země a zůstat tam až do konce života. A to mi máma před týdnem slíbila, že oslava bude normální. Ale jen pro ni.
Někdo mi soucitně stiskl rameno. Obrátila jsem se a ocitla se tváří v tvář Fioně, která nevěděla jestli mě má litovat nebo se smát.
Já na tom byla zhruba stejně.
Máma i mezitím nasadila na hlavu stejný klobouček a ani Fiona neměla šanci uniknout. A pak se spustil pohřební sbor.
"Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví,"zpívali všichni a přitom se mile usmívali.
Chtělo se mi brečet.
Po zpívání přišlo na řadu krájení dortu. Ani to se neobešlo bez…komplikací. Máma totiž vytáhla snad ten největší nůž na světě a s ním začala dort krájet. Jenže netušila, že když do dortu zaboří byť jen špičku nože, dort se rozstříkne všude okolo. Vše, lidé, ozdoby, nábytek, podlaha, strop i zdi, bylo od dortu. Jediný, kdo z toho měl radost byla moje fenka Betthany, která pořád pobíhala po obýváku a snažila se slíznout i poslední kousek dortu. Naštěstí nebo spíš bohužel, měla máma v zásobě ještě jeden dort. Sice byl o něco menší, ale aspoň nebyl růžový.
Ukrojila jsem si ten nejmenší kousek jaký kdy svět viděl a pustila se do ochutnávání. První sousto. Jemná krémová chuť, která se rozplynula na jazyku. Druhé sousto. Mléčná čokoláda, která mi svou sladkostí rozpustila vnitřnosti. Třetí sousto. Oříškové těsto, které mi dodalo pocit, že jsem veverka.
Chtěla jsem si ukrojit další kus jenže, když se podívám na tác, zjistím, že dort někam zmizel. Stalo se i v horších rodinách.
Vytáhla jsem si z pytlíku čistý kelímek a šla si nalít šumivé víno. U stolu s ním tam stály mé dvě sestřenice, dvojčata, Vivien a Sophia (pardon holky xD).
"Chudáku Nino, já mít takovouhle oslavu, tak se pohřbím zaživa,"řekla Vivien a na jeden lok do sebe nalila šumák z kelímku.
"Nemám k tomu daleko,"zamumlala jsem a nalila si plný kelímek šumáku.
"Co ty a škola?"zeptala se mě dobromyslně Sophia a usmála se.
V duchu jsem jí vroucně děkovala za to, že odvedla téma.
"Jo, jde to. Jen si pořád nemůžu zvyknout na ty skříňky."
Dvojčata se na mě závistivě podívaly. Ony bohužel chodily do jiné školy a navíc bydlely na opačném konci New Yorku. Kdyby bydlely blízko nás, alespoň bych měla dvě nové kamarádky. Sice se neustále hádají, ale jsou fajn.
"Kolik je?"zeptala jsem se Sophie, když jsem si všimla, že na ruce měla hodinky.
"Na minutu čtyři,"odpověděla, když v tom někdo zazvonil.
Všichni na párty ztuhli. Ze všeho nejvíce asi já.
"Prosím, ať to není Diana!"
Máma šla otevřít. Atmosféra na oslavě zhoustla. Nikdo netušil, kdo to má být. Za chvíli se máma vrátila s jakýmsi starším pánem. Plakala, celá se třásla a nahlas fňukala.
"Je tu někde Nina de Vasenová?"zvolal a rozhlédl se po místnosti.
S povzdechem jsem došla k němu.
"Já jsem Nina de Vasenová,"řekla jsem a zamračila se.
"Co tu chcete?"
"Jsem povinen vám oznámit, že váš otec včera tragicky zesnul. Týden předtím však sepsal závěť a vy jste v ní se svou matkou jako jediné odkázány,"řekl a vytáhl z aktovky papír.
Roztáhl ho a začal číst.
Dne: 2.října roku 2012
Kdo: Josh de Vasen

Já, Josh de Vasen jsem dnes sepsal svou závěť. Vím, možná si říkáte, že je zvláštní, že ji píši zrovna teď, ale dělám to z dobrého důvodu, protože 9. října již budu mrtev. Neptejte se mě, jak to vím. Tímto listem papíru chci veškeré své úspory odkázat své bývalé ženě Suzan de Vasenové. Ať si s nimi zachází, jak chce. Dále si přeji odkázat tuto malou zlatou truhličku naplněnou různými věcmi mé dceři Nině de Vasenové. Nepřeji si, aby jí kdokoli kromě ní otvíral. To je ode mě vše.
Josh de Vasen
Po přečtení závěti se mi do očí vhrkly slzy. Jenže ne štěstí. Bolesti. Otec nás totiž, když mi byly 2 roky opustil a nikdy se neozval. Až do teď. A to jen díky závěti.
Náhle slzy nebyly už jen dvě. Hráz plná slz se pustila a zaplavila mi tváře. Rozbrečela jsem se stejně jako máma. Fiona ke mně přiběhla a objala mě soucitně kolem ramen. Alespoň jeden člověk, co mi rozuměl. Právník se chvíli přehraboval v aktovce a pak vytáhl tlustý balíček 100 dolarovek. Podal ho mámě, která se rozplakala ještě víc. A pak z aktovky vytáhl celkem, velkou, zlatou, vykládanou truhličku.
Právník se naklonil ke mně a pošeptal mi do ucha:
"Váš otec si přál, abyste tu truhličku otevřela až budete sama."
Vložil mi ji do rukou a zvedl se. Pak před zraky všech přítomných odešel. V tu chvíli se ozvalo sloní troubení, které všechny vyděsilo. Máma dosmrkala, utřela si nos a rukou si protřela zarudlé oči.
"Párty skončila,"řekla a sundala si klobouček.
Všichni udělali to samé, co teď ona a smutně odcházeli pryč. Sice jsem chtěla, aby ta párty skončila avšak ne za těchto podmínek.
"V pohodě mami?"zeptala jsem se jí, když jsem se rozloučila s Vivien, Sophií a Fionou.
Máma přikývla a znovu se vysmrkala. Pak na tvář nahodila trochu křečovitý úsměv.
"Všichni odešli, tak co kdybys šla do pokoje a otevřela si tu truhličku?"navrhla a potřásla obočím.
Bylo mi jasné, že chtěla mít chvíli klid a tak jsem vzala truhličku, nerozbalené dárky a odešla do pokoje.
Položila jsem si veškeré věci na postel a i když jsem byla zvědavá, co v té truhličce je, pustila jsem se do rozbalení dárků.
Začala jsem těmi od mamky, Fiony a sousedů. Od mamky jsem dostala šest nových knížek (Jupí), od Fiony náhrdelník s náušnicemi, a od sousedů převážně bonboniéry, které mi vydrží dost dlouho.
Pak nastal čas na dárky od příbuzných. Jako obvykle tam byly věci, které bych si v životě nepřála. Poukázka na tři návštěvy muzea, předplatné časopisu Vogue, kufřík s přípravkami od Mary Kay, a květiny.
Nejlepší dárek byl asi od Vivien a Sophie. Ty mi koupily velký atlas koní.
Roztřídila jsem si dárky a někam je strčila. Obrátila jsem svou pozornost na truhličku. V šeru mého pokoje trošku zářila a i při troše světla, házely kamínky jimiž byla vykládaná, odlesky.
Vzala jsem do ruky víko a opatrně ho otevřela. V truhličce bylo pár věcí. Kus smotaného papíru, řetízek, náramek a hůlka. Řetízek byl krásný. Byl složen z deseti obrouček (nejspíše do něj patřily kameny) a stříbrně se třpytil. Náramek byl obyčejný, kožený. Hůlka byla zhruba dvacet centimetrů dlouhá, zakončená kuličkou.
Odložila jsem tyto věci na stranu a hypnotizovala papír. Co na něm asi je?
Sáhla jsem po něm, natáhla ho do plné délky a potichu začala číst.
Drahá Nino, je tu něco, co jsem ti chtěl říct. A ne skrze závěť. Tuším, že jsi mě jistojistě celý svůj život proklínala za to, že jsem vás opustil. Avšak nemohl jsem jinak. Nevím, jak mám začít s vysvětlováním. Čím mám začít. Začnu tedy od začátku. V roce 1850 můj předek, předek mé rodiny, našel cestu z tohoto světla. Cestoval až do země, která se jmenovala (podle občanů) Drahokamová. Země byla dle jeho popisků v deníku, magická a zvláštní. Dělila se na 10 částí. Každá z nich patřila jedné bohyni, dobré či zlé. Nebeské výšiny. Ty pařily zlé bohyni Jadeite, bohyni vzduchu. Lávové krátery. Ty vlastnila zlá bohyně Rubbině, vládnoucí ohni. Safírová moře patřily zlé bohyni Sapphiře, která vládla vodě. Obrovská hora Elfias v níž vládla mocí země zlá bohyně Smaragditte. A ze zlých nakonec zbyla jen Ametys, ta nejmocnější, která sídlí v mracích, bouřích…Tohle jsou tvé nepřítelkyně. S nimi musíš bojovat stejně jako každý z mé rodiny, protože jsme prokletí. Všichni včetně mě prohráli. Je jen na tobě abys porazila zlé bohyně a jejich stoupenkyně tři sestry- Simone, Florence a Roseanna. Ale jelikož dobro nemůže být bez zla a naopak jsou i dobré bohyně, které se starají o Drahokamovou zemi a její obyvatele-lidi. Onyx, dobrá bohyně, která vládne noci a sídlí ve tmě. Cristal, dobrá bohyně, která vládne dnu a bydlí ve světle. Akvamaríne, dobrá bohyně, která vládne magii a bydlí v duši každého z obyvatel drahokamové země. Coral, dobrá bohyně, která vládne ročním obdobím a sídlí v nich. Na jaře bydlí v prvním rozkvetlém kvítku jabloně. V létě se usídlí do mušle na pláži. Na podzim bydlí v prvním barevném listu a v zimě bydlí v první sněhové vločce. A poslední ta úplně nejmocnější bohyně ze všech je Diamanta. Té patří veškerý zbytek drahokamové země a hlavně na jejím území žijí lidé. Vládne všemu co existuje a taktéž i ve všem sídlí. Ty máš za úkol (jako všichni mí předkové i já) do jednoho roku osvobodit všech deset bohyň, jak dobrých tak zlých a přežít. Více tu prozradit nemohu. Na zbytek budeš muset přijít sama.

Stočila jsem papír zpět do ruličky. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Vždyť mrtvý otec mi napsal, že jsem prokletá. A pak ještě to o těch bohyních…Měla jsem stochutí zavolat do místního blázince nebo alespoň cvokařovi.
Pohlédla jsem na řetízek, náramek a hůlku. Vzala jsem náramek do ruky a připnula si ho na ruku. V tu chvíli se v mém pokoji objevil kruh, v průměru zhruba tří metrový a v něm byla jakási rozkvetlé louka. Poletovali tam modří motýli, květiny nádherně jasných barev odrážely sluneční paprsky a dělaly z toho světlenou show a úplně jsem cítila vlahý vánek na tváři.
Stáhla jsem si náramek z ruky a kruh zmizel. Došlo mi, že nejspíš tak se ten tátův předek dostal do drahokamové země. Šel tím kruhem.
Nasadila jsem si řetízek. Nic se však nestalo. Jen mi prostě zapadl do prohlubně na krku a tím vše skončilo. Chtěla jsem ho sundat, jenže to nešlo. Tahala jsem za něj, snažila se ho přestříhnout, ale ten řetízek jakoby se k mému krku přiškvařil.
Zvláštní..
Nakonec jsem do ruky vzala hůlku a potěžkala ji. Byla celkem lehká, vážila tak okolo čtvrt kila. Zkusila jsem s ní mávnout a když jsem to udělala, vylétl z ní paprsek různobarevného světla. Ten narazil do skříně a rozplynul se.
Byla jsem tím napůl uchvácená a napůl vystrašená. Musela jsem jít za Fionou. Strčila jsem si vše do kapes (kromě truhličky samozřejmě) a vyšla z pokoje. Máma dle zvuku televize byla v ložnici a tak jsem zařvala:
"Jdu k Fioně."
A spěchala tam, aby mě nestihla zastavit. Vylétla jsem ze dveří a už ťukala na ty jejich.
Ozvaly se těžké kroky a pak povzdechnutí, které jsem poznala.
"Co se děje Nino?"vybalila na mě hned, jak otevřela dveře.
"Musím ti něco ukázat,"vyhrkla jsem a táhla jí za ruku do pokoje.
Vysypala jsem jí na postel věci a vytáhla z nich kus papíru.
"Poslouchej,"řekla jsem a začala číst.
Drahá Nino, je tu něco, co jsem ti chtěl říct. A ne skrze závěť. Tuším, že jsi mě jistojistě celý svůj život proklínala za to, že jsem vás opustil. Avšak nemohl jsem jinak. Nevím, jak mám začít s vysvětlováním. Čím mám začít. Začnu tedy od začátku. V roce 1850 můj předek, předek mé rodiny, našel cestu z tohoto světla. Cestoval až do země, která se jmenovala (podle občanů) Drahokamová. Země byla dle jeho popisků v deníku, magická a zvláštní. Dělila se na 10 částí. Každá z nich patřila jedné bohyni, dobré či zlé. Nebeské výšiny. Ty pařily zlé bohyni Jadeite, bohyni vzduchu. Lávové krátery. Ty vlastnila zlá bohyně Rubbině, vládnoucí ohni. Safírová moře patřily zlé bohyni Sapphiře, která vládla vodě. Obrovská hora Elfias v níž vládla mocí země zlá bohyně Smaragditte. A ze zlých nakonec zbyla jen Ametys, ta nejmocnější, která sídlí v mracích, bouřích…Tohle jsou tvé nepřítelkyně. S nimi musíš bojovat stejně jako každý z mé rodiny, protože jsme prokletí. Všichni včetně mě prohráli. Je jen na tobě abys porazila zlé bohyně a jejich stoupenkyně tři sestry- Simone, Florence a Roseanna. Ale jelikož dobro nemůže být bez zla a naopak jsou i dobré bohyně, které se starají o Drahokamovou zemi a její obyvatele-lidi. Onyx, dobrá bohyně, která vládne noci a sídlí ve tmě. Cristal, dobrá bohyně, která vládne dnu a bydlí ve světle. Akvamaríne, dobrá bohyně, která vládne magii a bydlí v duši každého z obyvatel drahokamové země. Coral, dobrá bohyně, která vládne ročním obdobím a sídlí v nich. Na jaře bydlí v prvním rozkvetlém kvítku jabloně. V létě se usídlí do mušle na pláži. Na podzim bydlí v prvním barevném listu a v zimě bydlí v první sněhové vločce. A poslední ta úplně nejmocnější bohyně ze všech je Diamanta. Té patří veškerý zbytek drahokamové země a hlavně na jejím území žijí lidé. Vládne všemu co existuje a taktéž i ve všem sídlí. Ty máš za úkol (jako všichni mí předkové i já) do jednoho roku osvobodit všech deset bohyň, jak dobrých tak zlých a přežít. Více tu prozradit nemohu. Na zbytek budeš muset přijít sama.
"No, ty kráso,"vyhrkla Fiona, jak to dočetla.
"Co si o tom myslíš?"zeptala jsem se jí a složila se na postel.
"Myslím, že asi půjdu zavolat do blázince,"řekla a usmála se.
"A to jsi ještě neviděla všechno,"opáčila jsem a nasadila si náramek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thea Thea | Web | 4. září 2013 v 19:26 | Reagovat

WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOW!!! Ja chcem ďaľší diel! Prosím, prosím, prosím! :D

2 Xanya Xanya | Web | 4. září 2013 v 19:31 | Reagovat

Trochu kratší?? Tak jestli tohle je trochu kratší tak já jsem Zeman :-D
Boží kapča,vypadá to dobře :-)  Ach jo,takovej náramek by se mi taky hodil :-D Cestovat do DZ kdykoliv se mi zachce... :D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 4. září 2013 v 19:49 | Reagovat

WoW, tak to je úžasná kapitola :-D. Máš obrovský talent :-).

4 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 5. září 2013 v 10:30 | Reagovat

Milča!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :D:D:D:D Prečo práve ja?! :D:D:D Ale našťastie, ja sa volám Sophie :-P :-P :D Ale Vivien si napísala dobre :/ :D :-D

5 Calla Calla | Web | 5. září 2013 v 15:24 | Reagovat

WOOOOOOOOOW tam tohle je paráááááda!! Honem další já to nevydržím fakt krása :D

6 Eliza Eliza | Web | 5. září 2013 v 16:34 | Reagovat

Tož hustěěěééééééé :D
Líbí se mi, jak jsi to vymyslela, fakt, i všechny ty jména :D Ale bude to trochu hardcore, pokud smím soudit xD Hlavně ta část s přežíváním xD

7 Kate Kate | Web | 5. září 2013 v 18:15 | Reagovat

Ona ten kruh určitě neuvidí. :D Je to hezké, a jména Vivien a Sophia se mi líbí, stejně jako ostatní. :)

8 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 5. září 2013 v 18:58 | Reagovat

Super! Je to fakt krása, i když pod pojmem kratší kapitola se mi vybaví část o pěti stech slovech. xD Jinak... Je to zajímavé. :-D Jsem zvědavá, jak si bude počínat.

9 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. září 2013 v 19:08 | Reagovat

Tak to začíná zajímavě. Líbí se mi to. :))

10 Kačíí Kačíí | Web | 5. září 2013 v 19:12 | Reagovat

Zatraceně, to je úžasný :D :D :D Chci další :D

11 Abigail Abigail | Web | 5. září 2013 v 19:50 | Reagovat

juuj to je dlouhý ale opět tě musím pochválit čím je to u tebe delší tím je to lepší =)

12 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | 5. září 2013 v 20:59 | Reagovat

Dodalo pocit, že jsem veverka :'DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Inak - dokelu, ten koniec! Ja z toho nemôžem - vyzerá to že okrem panenky/slzy tu bude ešte niečo mega dobré... :D

13 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 5. září 2013 v 21:04 | Reagovat

No páni, tak to nemá chybu :D
"Oříškové těsto, které mi dodalo pocit, že jsem veverka." tak na tomto som sa rehotala ako zmyslov zbavená :D
Páči sa mi spôsob písania. úplne super. Som zvedavá či aj Fiona uvidí ten oný, kruh, či nie :D :D

14 Angela Angela | E-mail | Web | 6. září 2013 v 17:54 | Reagovat

Wow! Je to mnohem lepší, něž jsem čekala! :D Honem na blog přidej další kapitolu, jsem hrozně moc napjatá! :D

15 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. září 2013 v 18:01 | Reagovat

Tak to chci vědět co si s tím holky počnou. Jak zareagují, protože já bych opravdu nevěděla. Vypadá to zajímavě, těším se na osvobozování, jestli nějaké bude. Tak rychle, šup....! :D

16 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 18:25 | Reagovat

WOOOOOOOOOOOOOW!! BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! Honem, napiš další!!! :-)  :-)  :-)  :-)

17 Kessi Kessi | Web | 2. března 2014 v 19:07 | Reagovat

Hezký pokračování :D na tomhle designu se to ale děsně blbě čte takže jsem si vše musela označit :D Jinak fakt dobrý ale jak tam byl ten dopis po druhé tak jsem ho přeskočila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama