♦Den první♦

21. září 2013 v 18:00 | M. |  Bolest, strach, smutek, smrt
Den první...už jenom ten název je HRŮZNÝ :D.
No, je trochu kratší, ale nechtěla jsem na vás hned vybalit vše ;D. Příště bude delší :).
Enjoy it xD


Den první
Když jsem se probudila byla mi zima. Obklopovala mě ledová tma přes kterou nebylo téměř nic vidět. Zatřásla jsem se a objala si pažemi hruď. Litovala jsem toho, že jsem si ten den vzala jen triko s krátkým rukávem a tříčtvrťáky. Snažila jsem se rozpomenout, kde vůbec jsem. A co jsem tam dělala?
Poslední, na co jsem si pamatovala bylo, že jsem se procházela parkem. Míjela jsem postarší osoby s holemi, cyklisty na kolech, partičky holek, které koketovaly s kluky a slepce se psy. V klidu jsem šla, užívala si studený vzduch chladící mou tvář, když v tom po mě někdo vyskočil z křoví. A tady začínalo mé okno. Nebojte z alkoholu ne. Nemohla jsem si zkrátka vybavit tvář toho, kdo po mě skočil.
A pak jsem se zřejmě ocitla tady. S povzdechem jsem se zvednula na vratkých nohách, udělala pár kroků a zarazila se. Nohu mi držela nějaká věc a nechtěla ji pustit. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že je to pevný, železný řetěz, který byl podle všeho nějak připoután ke zdi.
Vzala jsem řetěz do rukou a podle něj ke zdi došla. Odhadem jsem usoudila, že řetěz byl ani ne dva metry dlouhý. Sednula jsem si na studenou zem a opřela se o zeď zády. Začala jsem myslet. Myšlení mi nikdy problém nedělalo (s IQ 140 byste na tom byli stejně), zvládala jsem precizně jakoukoli logickou hříčku, hádanku i skládačku, ale tohle byl i pro mě oříšek. Moje napůl rozbitá paměť tomu moc nepomohla. Začala jsem od znova.
Jen, vybavit si tvář. Znovu a znovu jsem si přehrávala v mysli vzpomínku. Ten šok mi ji zaznamenal až moc dobře. Teď ta scéna. Můj vzdálený jekot znící z dáli. Obličej v kapuci…a STOP! Přiblížit…
Nic. Stejně mi vyšel jen rozmazaný obličej. Ale nejspíš to byl kluk. Tvar obličeje tomu napovídal.
Kvůli bolesti hlavy, která mě po chvíli ochromila jsem přestala se zkoumáním. Ponořila jsem se do ticha. Ale přeci jen nebylo takové ticho, jako jsem si myslela. Kousek ode mě bylo slyšet dvojité oddechování. Jedno silnější, rychlejší, druhé slabší a klidnější.
"Je tu někdo?"zachraptěla jsem a sama sobě jsem se udivila jak nyní můj jinak nádherný soprán zní.
Dýchání číslo jedna se zpomalilo a zklidnilo.
"Millie, jsi to ty?"zeptal se mě ten známý, jindy veselý hlas.
Poznala jsem ho v okamžiku. Hlas jedné z mých nejlepších kamarádek. Eve MGGwyrové.
"Eve?"zvolala jsem žalostně.
Eve MGGwyrová. Patřila mezi ty nejoblíbenější žáky na místní střední. Královna prvního ročníku. Ta nejchytřejší dívka na škole. Vítězka spousty tanečních, hudebních a literárních soutěží. A jedna z nejbohatších dívek ve městě. Sama jsem nechápala, proč se se mnou baví. Se mnou podřadnou Millie Deathovou, která možná byla nejchytřejší z druháku, ale rozhodně ne nadanější. Seznámily jsme se opravdu dobře až na táboře, kde jsem s ní byla na pokoji. Poté se z nás staly velmi dobré kamarádky.
"Ano,"odpověděla.
Chvíli bylo ticho. Cítila jsem, že to tu tak nějak bude neustále.
"Millie, já mám hrozný strach,"přiznala po chvíli a zmlkla.
Na mysli mi vytanula vzpomínka z tábory, kdy jsme každý den spaly při rozsvěceném světle nebo alespoň při světle svíčky.
"Jestli to někoho zajímá, já jsem tady taky."
Chtělo se mi brečet. Další až moc známý hlas. Hlas také mé nejlepší kamarádky.
Hlas Christine Dieové.
"Bože Chris, jsi to ty?"vyjekla jsem.
"Ne vůbec, místo mě je tu Ježíšek nebo rovnou Santa Claus."
Ironická jako vždycky.
"Ví někdo, jak jsme se sem dostaly?"zeptala se nás Eve, která rozhodně nechtěla zůstat v konverzaci pozadu.
"Ne."
Jednoznačná odpověď, kterou jsem řekla já i Christine.
Tiše jsem začala hypnotizovat tmu. Má fantazie hrála na plné obrátky. Sem tam na mě zpoza tmy vykoukl muž se sekerou zaraženou v hlavě, různé nestvůry, strašidla a….smrt. Té jsem bála jako jediné. Nevěděla jsem proč, proč se bojím zrovna smrti. Chtěla jsem se bát normálních věcí jako Eve nebo christine, která se bála pavouků.
"Holky já se fakt bojím,"zakňourala Eve.
"Nechci někoho znervózňovat, ale mám takový pocit, že po mně něco le-"řekla Christine a těsně na to začala ječet.
"Co se děje?"ptaly jsme se jí.
"Pa-pa-pa-pavouci po mě le-le-lezou,"vykoktala a začala znovu ječet.
Chtěla jsem ji utišit, ale i mně došly slova. Přímo přede mnou stála smrt v kápi, zahalena pláštěm. Z neznámého důvodu jsem ji viděla. Pomalu si kostnatou rukou stála kápi z obličeje a odhalila mi tak hrůzný pohled na její…"tvář". Bledé, propadlé tváře v kontrastu se šedivými cáry vlasů. Oči neměla, jen prázdné jamky ze kterých jí vylézali červi. Náhle zmizela tak rychle, jako se objevila. Přestala jsem ječet i když jsem nevěděla, že jsem vůbec kdy ječela a úlevně se sesunula na studenou zem.
Chtěla jsem pryč! Šíleně jsem chtěla pryč. Ale já nikdy předtím tyto pocity nedávala najevo a tak jsem se toho držela.
"Chci odtud pryč,"sténala Christine.
"Já taky! Ani se nemůžu hnout,"opáčila Eve.
"Zajímalo by mě, co se děje a proč jsme tu přivázané."
Ta myšlenka mi jen projela hlavou a jak to tak vypadalo, řekla jsem ji nahlas. Každá z nás se ponořila (opět) do svých myšlenek. Nebo jsem to alespoň tušila, protože přesně to jsem dělala já.
Uběhla dlouhá doba. Nedokázala jsem rozlišit, jestli to byly minuty, hodiny ba i dokonce dny. No, dny ne.
V místnosti se rozsvítilo. Sice to bylo jen slabé, světlo ze žebříku na stropě, ale i tak to byla lepší než tma. Místnost ve které jsme byly uvězněné, byla relativně malá, čtvercová. Z mé levé strany byla ke zdi připoutána Eve, které jak se zdálo nesmírně ulevilo a z pravé Christine po které lezlo nejméně dvacet chlupatých pavouků. Brr. Snažila se je neúspěšně shodit, ale nedařilo se jí to. Vypadala, že začne křičet. A to nejen z pavouků. Těsně vedle ní, byla totiž věc, které jsem si předtím nevšimla.
Dohola obraná lidská kostra se sekerou zaraženou v hlavě. A na zdi kus nad ní byla i velká červená šmouha. Myslím, že nemusím vysvětlovat, co to bylo.
V místnosti v tu chvíli cosi zapraskalo. Připomnělo mi to starý reproduktor, který jsme měli v páté třídě.
"Jak se vám líbila první zkouška?"zeptal se nás neurčitý hlas.
Ani jedna z nás na otázku neodpověděla, jen Eve zakřičela.
"Kdo jsi a proč nás tu vůbec držíš?"
Hlas nereagoval a pokračoval dále.
"Přijdou i další zkoušky. Bude jen na vás, jestli je zvládnete a dostanete odměnu či pohoříte a budete potrestány. Všechny vyzkouší, jak vaši psychiku tak i tělesnou sílu. Dnes bude ještě jedna a zítra vám ke zkouškám přijde i překvapení."
S tím hlas zmizel.
Podívala jsem se na holky. Obě k smrti vyděšené, téměř nedýchaly, třásly se a kulily oči. Chtěla jsem je uklidnit, ale v tu chvíli světlo zhaslo a nás to ponořilo do tmy.
Místností se prohnal Evein zběsilý jekot.
A pak se k ní přidal i Christinin. Nevěděla jsem proč křičí. Volala jsem na mě, aby mi svůj křik vysvětlily, ale ony nereagovaly, byly úplně posedlé. V tu chvíli jsem cosi ucítila. Jako první slabý zápach a jako druhé to, že se mi nějaké hadičky připevňují k čelu.
"Uspávadlo, asi to opravdu bude únos U.F.O.,"stihla jsem si pomyslet předtím než jsem upadla do slastného oparu kómatu.
****
Playlist:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 21. září 2013 v 19:34 | Reagovat

Wau... To je od tebe krutý. xD Takhle s nimi zacházet. Ale jsem nadšená. Moc se mi to líbí, a jsem zvědavá na jejich zkoušky. Jsem rozpolcená, nevím totiž, jestli si přeji, aby to nepřežily (xD), nebo aby to zvládly. No, uvidím. :-D

2 cambera cambera | Web | 21. září 2013 v 19:48 | Reagovat

Je to vážně kruté, ale nesmírně zajímavé. Těším se na další díly a další zkoušky. Snad se jim podaří to zvládnout. :-)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 21. září 2013 v 20:15 | Reagovat

WoW, je to vážně skvělé, jsem zvědavá co jsou ty zatracený hadičky a ty zkoušky, týjo...Už aby tu bylo další kruté pokračování :-)
No, holka :-), ty je teda trápíš :-D

4 Kačíí Kačíí | Web | 21. září 2013 v 21:27 | Reagovat

Téda, tak to se mi líbí, chci další :-)  :-D  :-D

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. září 2013 v 21:55 | Reagovat

To je krásný :3

6 Rexxanna Rexxanna | Web | 21. září 2013 v 22:07 | Reagovat

No prostě úžasné... Rozhodně se ti to povedlo jako vždy ;-) určitě chci další :-)Hned bych dala like :D

7 Xanya Xanya | Web | 21. září 2013 v 22:11 | Reagovat

Nádherné a strašidelné :3 Jsem zvědavá na další zkoušky... A na to překvapení :-D

8 Eliza Eliza | Web | 22. září 2013 v 9:55 | Reagovat

Takový Saw to je xD
Líbí se mi to, je to hezky vykreslené a celkově je to prostě můj žánr xD I když už víme, že to skončí smrtí, o to je to napínavější že ještě nevíme, jak k ní dojde. Nice ;)

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. září 2013 v 11:58 | Reagovat

Chris mi připomíná mě :)) Když jsem jednou byla zasněná, kámoška mi zamávala před nosem: "Kdo tam je?" a já na to: "Obama!" :D

Podobá se to trochu Sawu :))

10 Keisu Keisu | Web | 23. září 2013 v 0:06 | Reagovat

Wuh... Docela děsivé... A ano, taky mi to trochu připomíná Saw. Jsem zvědavá na další díly :)

11 Kessi Kessi | Web | 23. listopadu 2013 v 15:12 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Takovéto povídky mám ráda. Ale co ta příjmení? Já se nedivím že si je zrovna vybral když jedna je Dieová jako umřít a druhá Deathová jako smrt :DDD Jináč jak to ostatním připomíná Saw, já můžu říct že mě ne jelikož se na horory zásadně nekoukám :DD Ale čtu je ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama