Vůně zkázy

31. srpna 2013 v 18:30 | M. |  Útržky strachu
A máme tu ukončení :D.
Musím uznat, že mi tato "krvavá" trilogie bude chybět, ale možná se k ní časem vrátím a přepíši jí či napíšu pokračování nebo jednorázovku/drabble.
Tak hlavně ať se líbí :).

Zanedlouho se z ulice ozvaly zvuky policie a sanitky. Gina se jim ani nenamáhala otevřít, byla příliš ztuhlá šokem. Jenom pořád zírala na vzkaz na zdi.
V hlavě už byla o něco živější. Přemýšlela, kdo to mohl udělat, kdo by mohl tak bezcitně zabít oba její rodiče a ještě vyhrožovat smrtí jí.
Náhle jí myšlenka padla na svou nevlastní sestru Kornélii, která se tu dnes večer po osmi letech zjevila jako duch a podle jejího otce i ve stejných šatech.
Probrala se ze zapomnění a zvolala:
"Kornélie, jsi tu?"
Nikdo se neozval jen bylo slyšet ťukání na dveře. To, že nikdo na Gininu otázku neodpověděl, ještě víc prohloubilo její podezření, že to udělala ona.
Zatímco šla otevřít, stále nad tím přemýšlela.
Otevřela dveře a dovnitř vtrhli policisté a saniťáci.
"Sousedi nás zavolali slečno, protože slyšeli váš křik a mysleli si, že se tu něco děje,"řekl jeden mladší policista.
Gina roztřeseně ukázala na kuchyň.
"Dnes večer se tu zjevila má nevlastní sestra, která se osm let pohřešovala. Rodiče s ní šli do kuchyně. Já nevím, co se tam mezitím dělo, protože jsem byla nahoře v pokoji, ale zhruba před deseti minutami jsem uslyšela zahvízdání. Tak jsem sešla dolů, ale nikdo tam nebyl. Dostala jsem žízeň a tak jsem šla do kuchyně a našla tam to, co za chvíli uvidíte,"řekla a trpělivě počkala než si policista vše zapíše.
"Dobře,"řekl policista, obešel Ginu a pohlédl do kuchyně načež se zarazil.
"Panebože, co se tu dělo?,"vypravil ze sebe udiveně, když uviděl dvě "roztrhaná", zakrvácená těla.
"J-já nevím,"vypravila ze sebe Gina a málem se opět rozbrečela.
Policista vstoupil do místnosti, obešel velkou kaluž krve a přečetl si krvavý nápis na zdi.
"Vypadá to tak, že půjdete s námi,"řekl a Gina naprosto souhlasila.
Rozhodně nechtěla zůstat v tomto domě.
Zatímco zbylí policisté sbírali důkazy, Gina seděla v autě a třásla se.
Poté, co opět viděla onen nápis, jí ta slova hrála v hlavě.
"Jsi na řadě, jsi na řadě, jsi na řadě…"
"Tak hotovo,"oznámil jí policista, který si sedl za volant řidiče, nastartoval a čekal až nasednou jeho kolegové.
Gina ani neslyšela, že přišli k autu. A tak, když se ten mladší policista sedl k ní, trhla sebou.
"Kam jedeme?"zeptala ho se Gina, když vyjeli od domu.
"Na policejní stanici, tam vás znovu vyslechneme a pak vás odvezeme do hotelu, kde jednu noc přespíte"řekl policista a připoutal se.
Gina už byla pekelně natěšená na postel v hotelu a proto, když dojeli na policejní stanici, uháněla velitele ať s výslechem začnou hned.
"Copak, že jsi do toho tak hr?"zeptal se jí velitel a napůl podezřívavě a pobaveně si jí změřil.
"Jen se těším až si konečně půjdu lehnout,"přiznala nesměle Gina a pousmála se.
Velitel ji tedy vzal kolem ramen a odvedl do výslechové místnosti.
"Řekněte nám tedy ještě jednou, co se dnes večer stalo,"pobídl ji velitel a položil před ni diktafon.
"Dnes odpoledne jsem výjimečně jela s matkou do práce. Chtěla jsem si přivydělat nějaké peníze a jelikož jsme pracovaly přesčas, vrátily jsme se až pozdě v noci. Když matka zaparkovala před domem a vystoupily jsme, všimly jsme si dívky, která stála u domu. Já ji sice hned nepoznala, ale matka ano. Byla to dlouho pohřešovaná dcera mého nevlastního otce, jménem Kornélie. Já šla napřed do domu koukat se na televizi a pokud vím tak ji poslali umýt do koupelny. Jestli se mezitím něco dělo, nevím. Za deset minut, možná ani to ne, jsem televizi vypnula, protože mě nebavila a šla do pokoje. Nalezla jsem tam Kornélii. Byla očividně naštvaná a tak co nejrychleji odešla.
Já v pokoji zůstala a poslouchala muziku. Z toho, co se poté dělo dole nic nevím avšak tuším, že moc hezké to nebylo. No zkrátka jsem zanedlouho poté uslyšela zahvízdání. Tak jsem sešla dolů. Nikdo tam nebyl. Vykašlala jsem se na to, myslela jsem si, že si ze mě jen někdo dělal legraci. Dostala jsem žízeň a tak jsem se rozhodla jít do kuchyně místo do pokoje. A tam jsem našla…no vy víte,"řekla Gina téměř bezdechu a při poslední větě jí stekla slza.
Obraz její rozporcované matky jí nikdy nevyjde z hlavy, tím si byla naprosto jistá.
"Nevíme,"odpověděl neoblomně velitel.
Chtěl, aby to Gina do diktafonu řekla.
"Všude byla krev. Nejdříve jsem jako první uviděla tělo mé matky. Naprosto zohavené. Useknuté končetiny se válely okolo ní a v hrudi měla díru, nejspíše od sekáčku. Až poté jsem si všimla svého nevlastního otce, který byl připíchnut ke zdi tím samým sekáčkem, který nejspíše zasadil poslední ránu mé matce,"vzpomínala Gina.
Přes naprostý šok a vyčerpání už ani nemohla myslet. Jakoby ji to všechno zatemnilo mysl a ona tak pomalu usí…
Ze spánku jí vyrušila další velitelova otázka.
"Myslíte si, že je zabila ta dcera…říkala jste Kornélie?"
Gina se zmohla na slabé pokývaní hlavou.
"Kornélie. Dle mě asi ano, protože v domě poté už nebyla, ale jistá si nejsem."
"Asi už vás pošlu do hotelu,"řekl velitel, když pohlédl na její tvář, která naprosté vyčerpání prozradila.
"Děkuji,"řekla Gina a schoulila se na židli.
Jen matně skrze zamlžené oči viděla, jak velitel vstává a odchází v místnosti. Upírala prázdný pohled na zeď a čekala.
Oči se jí postupně zavíraly, ale spánku vždy zabránil zvuk buď vrzajícího stolu nebo hlasitého odkašlání z vedlejší místnosti.
Až za pět minut, které Gině připadaly jako celý život, se velitel vrátil a pomohl ji vstát. Pak ji odvedl k policejnímu autu, které zůstalo stát před vchodem u policejní stanice.
"Buďte opatrná, je dost možné, že ten vrah jde i po vás,"nabádal ji velitel a stiskl ji ruku.
Ihned ji přepadla vzpomínka a nápis na zdi.
Jsi na řadě!
Nasedla do auta, zavřela za sebou dveře a připoutala se. Auto se pomalinku rozjelo a pak uhánělo přes různé ulice. Gině bylo jasné, kam jedou. Do největšího a nejluxusnějšího hotelu ve městě. Hotel Hillary.
A když ji osvětlilo světlo z blikajícího názvu, byla si už na 100% jistá. Vyčkala až auto zastaví a pak se odvázala a vylezla z auta.
Navzdory tomu, že byla u hotelu Hillary tu bylo mrtvo. Žádná projíždějící auta, žádní ožralí teenageři, kteří by bourali uliční lampy a žádný hluk.
Když se jí pak někdo dotkl na rameni, ztuhla.
Vedle ní stál ten mladý policista a usmíval se.
"Můžeme jít dovnitř?"zeptal se Giny s lehkým náznakem nervozity.
"Jistě,"souhlasila Gina a dala si dlaně okolo paží.
Vůbec si neuvědomila, jaká je zima i když byla zmrzlá jako rampouch.
Zamířila s policistou na recepci, kde ji zapsal jako Mary Lynnete Blackovou.
Sice si je přitom recepční podezřívavě prohlížela, ale nakonec jim klíče od pokoje třináct dala.
Ginin pokoj byl v prvním patře a tak šli po schodech místo, aby jeli výtahem. Před vchodem do pokoje ji policista na chvíli odtáhl stranou a jako první sám vešel do pokoje.
Gina mezitím trpělivě čekala na chodbě. Byla jí pořád zima i přesto, že právě byla na chodbě, kde teplota byla okolo 25 °C. Cítila se, jakoby jí chlad a zima zalézali až do morku kostí.
Na zádech ji naskočila husí kůže a tak se lehce roztřásla.
"Co tam ten policajt dělá tak dlouho?"pomyslela si naštvaně a letmo do místnosti nakoukla.
Byla tam tma.
S povzdechem vešla dovnitř, nahmatala spínač a rozsvítila světlo. Nastal totální chaos.
Vše co si jen z toho dokázala zapamatovat bylo, že stěny byly pospány slovy Jsi na řadě! červenou barvou a v různých velikostech a že balkón byl před zraky skryt zataženými závěsy.
Gina přešla k balkónu a roztáhla závěsy. Naskytl se jí hrůzný pohled na něco, co už v životě vidět nechtěla.
Tvář mladého policisty byla vší silou přitisknuta k oknu a stejně tak jeho ruka, která po sobě na oroseném okně nechala velkou šmouhu. Mladému policistovi chybělo jedno oko, po něm mu tam, zbyl jen prázdný důlek z něhož vylézal červ a půlku tváře měl až na kost holou. Nejhorší, ale byl ten pohled v oku, kterému zbylo. Zračil se tam strach.
Náhle se dveře zabouchly. Gina k nim přiběhla a začala do nich zběsile bouchat, ale nikdo dveře neotevřel.
Pak si všimla, že zpoza práhu vyčuhuje papírek.
"Přijď dnes v noci na starý hřbitov jinak se celému městu stane něco hodně ošklivého. K."stálo tam.
Dveře se ve chvíli, kdy větu dočetla rozlétly dokořán což Ginu odhodilo až na druhý konec pokoje.
S velkou námahou se zdvihla ze země a došla ke dveřím. Opřela se o ně, aby nabrala síly a pak pokračovala k výtahům. Sjela do přízemí a ignorovala tázavé pohledy a otázky od recepční, která pořád něco mrmlala.
Vyšla ven na chladný vzduch a pak se bez rozmyslu vydala zkratkou na hřbitov. Zkratka vedla jen přes louku, která hřbitov od hotelu oddělovala.
Ta cesta přes louku byla pro Ginu nejhorší noční můrou. Byla prokřehlá, unavená, k smrti vyděšená a měla takový pocit, že snad padne na zem a nevstane.
Avšak její mysl byla stále trochu naživu. Rozum jí nabádal, aby se vrátila do hotelu, ale svědomí protestovalo. Chtělo zachránit město před naprostým šílencem.
Když zakopla už o asi sedmý kámen, z plné duše si Gina přála, aby alespoň vysvitlo měsíční světlo. Přání se jí vyplnilo.
Zpoza mraků naň vykoukl měsíc a odhalil jí tak pohled na nedaleký hřbitov. V tu chvíli tam Gina spatřila jakýsi pohyb, ale jistá si nebyla. Přeci jen ve tmě, kdy byla vystrašená, hrála její fantazie naplno a tak si to jen mohla vymyslet.
S hlubokým nádechem překonala šnečím tempem těch dvacet metrů až stanula před samotnou brankou od hřbitova.
Opatrně natáhla ruku a stiskla kliku. Ta se s velkým zavrzáním stlačila dolů a otevřela branku. Ruku sundala a šla dovnitř.
Neušla ani metr, když spatřila obrys postavy hrbící se nad náhrobkem.
"Kornélie, jsi to ty?"zavolala.
Postava se zvedla a zamířila k ní. Ani nemusela odpovídat, protože když její tvář oslnilo světlo luny, poznala, že to Kornélie doopravdy je.
"Proč to děláš? Proč zabíjíš ty nevinné lidi?"šla rovnou k věci Gina.
Kornélie zaklonila hlavu a z plna hrdla se strašidelně zasmála.
"Nevinné? To je k smíchu. Jak nevinní asi byli, když mě nechali pohřbít zaživa, hm?"řekla a oči jí lehce zaplály.
Gina ustoupila o krok zpátky. Nechápala o čem to tu Kornélie mluvila.
"Aha, ty vlastně nic ještě nevíš viď? Tak jelikož mám dnes dobrou náladu, povím ti, proč "vraždím" lidi,"řekla Kornélie a usadila se na jeden hodně starý náhrobek.
Láskyplně z něj shrnula listí a setřela prach čímž odhalila starou malbu jakési zrzavé dívky a její jméno. Gisele Madhocková.
"Psal se rok 1798. Žila jsem zde sama jako sirotek v opuštěné farmě a pomáhala lidem. Uživila jsem se jen tak, že jsem v lese sbírala bylinky a pak je prodávala na trhu. Jednou v den mých sedmnáctých narozenin, sem ale přijel jeden významný muž. Nařkl mě z čarodějnictví a odsoudil k pohřbení zaživa. Pokusila jsem se o útěk, ale jeho strážní mě zadrželi. Pohřeb se měl odehrávat ještě ten den a tak zbytek svého času jsem strávila o samotě v tmavé kobce a přemýšlela. Když nastal čas, celé město se shromáždilo na hřbitově a čekalo. Jako poslední laskavost jsem něco ještě směla říct předtím než mě shrnuli do jámy. A tak jsem slíbila pomstu. Slíbila jsem, že se jednoho dne vrátím a na celém městě se pomstím. Poté mě svrhli do jámy a zasypali hlínou. Čekala jsem jako stín v zemi dlouhou, předlouhou dobu a pak když jsem cítila, že čas pomsty nadešel, ovládla tento hřbitov. A v tu dobu začaly ty vraždy. Nejdříve jsem zabíjela jen na hřbitově, když tu byly ty dívky-Alicia a Hazel a poté se přesunula i do města. Svou pomstu, ale naplním až dnes."
"Jak?"zeptala se jí Gina nechápavě.
"To už tě zajímat nemusí,"řekla Kornélie nebo spíše Gizele a vrhla se na Ginu.
Gina v marném gestu natáhla ruku před sebe jakoby ji mohla ochránit a čekala na pád. Ten se, ale nestal. Když se odvážila otevřít oči, uviděla jak se Gisele svíjí na zemi v bolestech.
"Ne-to-ne,"křičela hlubokým, chraplavým hlasem.
Náhle se zatmělo a nastala tma. Přesto však Gina viděla, jak zářící stín vylétl z Kornéliina těla a vznesl se do vzduchu.
Gina se rychle Kornélie dotkla na krku, ale žádný tep necítila. Kornélie už byla mrtvá navždy.
Husí kůže, která jí na ruce naskočila od chladného vzduchu jí připomněla, že ještě není sama.
Stín doplul až k ní, kde se letmo dotkl její tváře a zašeptal jí něco do ucha předtím než zmizel.
"Já se vrátím…"
****
Tak co, líbila se vám Hřbitovní trilogie? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 31. srpna 2013 v 21:10 | Reagovat

Je to bomba. Já chci další..! Vždy to končíš tak napínavě..! :-)Prosím, prosím, jak to bude dál..? :D

2 Thea Thea | Web | 1. září 2013 v 10:58 | Reagovat

Líbila sa trilogie? Jasné že líbila! :D
Škoda že už nebude pokračovanie :-(

3 Abigail Abigail | Web | 1. září 2013 v 11:32 | Reagovat

hm..... je to dobrý ale vážně to končí napínavě =)

4 Xanya Xanya | Web | 1. září 2013 v 14:05 | Reagovat

Ach jo,to je škoda :-( Chtěla bych aby to ještě pokračovalo :D Ale na druhou stranu,skončilo to fakt dobře :-)
,,Já se vrátím..." :-D

5 Eliza Eliza | Web | 1. září 2013 v 20:12 | Reagovat

Otevřený konec. Nesnáším otevřené konce. Ne a ne a ne xD I když samozřejmě, z tvůrčího hlediska je to supr :D
A trilogie se moc líbila, klidně bych snesla pokračování xD Ale uzavřít to takhle je asi dobré řešení.

6 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 18:33 | Reagovat

To bylo krásné. Doufám, že napíšeš pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama