Vánek smrti

9. srpna 2013 v 12:05 | M. |  Útržky strachu
Uff :D, v poslední době vůbec nestíhám, ale dnes protože jsem vám chtěla udělat radost, jsem stihla napsat, celkem dlouhou jednorázovku oblíbené trilogie a tak jí vkládám :D
Ale moc se omlouvám, obrázek jsem nestihla, tak holt bude bez :(.
A prosím každého, ať se podívá na blog: svet-layu.blog.cz
Je založený teprve odvčera-máme ho s Ewiline jako spoluadminky.
Budu ráda, za každý koment :D


Kornélie stála venku na dešti, ale vůbec si dešťových kapek nevšímala. Ty jí bubnovaly do vlasů a tvořily malé rybníčky kolem zničených tenisek. Pořád měla na sobě ty roztrhané zelené šaty, které na sobě měla v ten den, kdy ji podle tvrzení policejního náčelníka, unesli.
Ale v té době byla ještě v pořádku.
******************************
Když se poté, co do ní stín vstoupil, probudila, cítila, že něco není v pořádku. A měla pravdu. Vůbec se nemohla ovládat. Když chtěla křičet, ani nemohla otevřít pusu. Ani dýchat nemohla sama od sebe, ale zjistila, že mít vzduch vůbec nemusí. O mrkání platilo to samé. Ale nejzvláštnější bylo, že náhle, ačkoliv ona nepochopila jak, si rozvázala provazy a slezla ze stolu. Přitom se, ale nemohla hýbat. A tak zjistila, že ve svém těle není jediná obyvatelka. Se stínem v sobě se už smířila, protože jí už ani nic jiného nezbylo. Odejít nemohla, vyhnat ho také ne, protože měl mnohem větší moc než Kornélie a tak mohla jen bezvládně přihlížet.
Nevadilo jí to, dokud nepřišla ona první vražda.
Stín vedl její tělo, jako každý večer po hřbitově, když v tom vrzla branka a dovnitř vešla nějaká stará paní s kyticí. Když ji stín uviděl v nitru Kornéliina těla se zlostně zasmál a poté jí Kornéliinýma rukama uškrtil. Kornélie za sebe pár dnů poté vůbec nemohla dostat obraz toho, jak viděla její poslední výraz před tím než zemřela. Výraz, který tak prosil o smilování.
A ona s tím nemohla vůbec nic dělat. Pak přišla další a další vražda a když se stínu ptala proč vraždí, neodpověděl jí nic. A tak její tělo vraždilo dál a dál.
Ve městě už se pomalu začaly rozhlašovat drby o tajemném vrahovi, který se vždy vypařil jako vánek. Vánek, zavánějící smrtí.
A tak vznikla její přezdívka, kterou ji oslovovali. Vánek smrti.
Nejhorší, ale bylo, že u jedné z vražd vykonávané stínem je viděl jakýsi chlapec a vyfotil je do novin. Pak se Kornéliina fotka roznesla po celém městě.
Kornélii bylo jasné, že jestli se o tom dozví otec, nejspíše se zblázní, proto se dnes vydala k jeho domu. Přemluvila totiž stín, aby jí udělal ještě jednu laskavost. Naprosto ji překvapilo, když potměšile souhlasil. Ale byla i ráda, že naposledy než předá stínu úplnou kontrolu nad jejím tělem uvidí otce.
Tou úplnou kontrolou, kterou jí jednou stín navrhl znamenalo, že by své tělo opustila a šla (dle stínova slova) do nebe.
******************************
Náhle budovu, kterou sledovala ozářilo světlo přijíždějícího auta.
"Konečně,"pomyslela si Kornélie.
"Užij si to,"zašeptal stín a protentokrát ji nechal kontrolu on.
Náhle Kornélie vše ucítila. Brnění prstů z toho, jak pevně svírala okraj polozborcené zdi za kterou se skrývala, mokré vlasy, které se jí lepily k hlavě, zničené, malé tenisky, které jí tlačily do chodidel i husí kůži na zádech, která jí "narostla" z přibývající zimy.
Bylo to pro ni všechno tak známé, ale i přesto částečně cizí.
Vyčkala až její otec vystoupí z auta a vejde do domu. Takhle z dálky jí připadalo, že má i trochu šedivější vlasy. Ale to se jí jen nejspíš zdálo.
Když její otec zaklapl dveře od domu, rychle vyklouzla zpoza zdi a přiběhla k domu, kde se schovala do stínu. Zjistila totiž, že když se schová do stínu není díky stínovo moci vidět. Náhle se však stalo něco, co nečekala. K domu přijel malý, červený peugeot, který ji ozářil a tím ji zviditelnil.
Z něj vystoupila jaká si žena s dívkou.
"Kdo jsi a co tu děláš?"zeptala se jí hned žena celkem nakvašeně.
"To bych se spíše měla zeptat já vás,"opáčila Kornélie.
Obě si ji pořádně prohlédly od zašmodrchaných vlasů a po špičky tenisek a pak žena zalapala po dechu.
"Ach bože, já už vím, kdo jsi."
"Kdo to je mami?"zeptala se jí nechápavě celkem velká, hnědovlasá dívka.
Matka se k ní naklonila a cosi jí zašeptala do ucha načež dívka zajíkavě vykřikla.
"To není možné,"šeptala si dívka a přitom se Kornélii dívala do obličeje.
Kornélie naklonila hlavu na stranu jako ptáček. Nechápala, jak to myslí.
Žena se zhluboka nadechla, potřásla hlavou, popošla ke Kornélii a vzala ji za ruku a řekla:
"Ehm, víš co? Pojď s námi dovnitř, tvůj otec ti vše vysvětlí."
Očividně čekala, že Kornélie přikývne a dobrovolně půjde, ale to ona neudělala. Vytrhla se z ženina sevření a ucouvla dozadu.
"Já s vámi nikam nepůjdu, vždyť ani nevím, kdo jste."
Žena chtěla něco namítnout, ale v tom se otevřely dveře od domu a z nich vykoukl Kornéliin ospalý otec.
"Drahoušku, pojďte s Ginnou dovnitř, vždyť je-"řekl, když v tom spatřil Kornélii.
Vykulil oči a málem spadl do louže před ním. Žena netrpělivě pokývala hlavou přičemž se kapky deště rozlétly okolo.
"Ano, já vím, našla jsem ji tu před chvíli, jak se schovává, ale nepoznala jsem ji."
Gina si odfrkla a prošla kolem Kornéliina otce dovnitř načež za sebou práskla dveřmi.
Kornéliin se otec se až teprve teď vzpamatoval a vrhl se k dceři a pevně ji objal.
"Zlatíčko, už je to tak dlouho,"zašeptal a začaly mu téct slzy z očí.
Kornélie na něj zmateně zírala. Vždyť byla pryč jen pár měsíců ne?
"J-j-ja-jak dlouho jsem byla pryč?"zeptala se ho opatrně Kornélie a konečně mu pohlédla do očí.
Všimla si, že opravdu měl našedivělé vlasy, takže se jí to nezdálo.
Otec se na chvíli zamyslel a pak řekl:
"Byla jsi pryč něco málo přes osm let Kornélie."
Kornélie ztuhla.
"Pojďme dovnitř ať nestojíme na dešti,"řekla žena, která stála opodál a do jejich přivítání se nepřidala.
Otec objal jednou rukou Kornélii kolem ramen a druhou objal ženu kolem pasu. Kornélie si toho všimla a chtěla se na to otce potichu zeptat, ale on si jí náhle nevšímal. Bavil se s onou ženou.
"Tak takhle jsem si to tedy nepředstavovala,"pomyslela si Kornélie a zmučeně si povzdechla přesně v tu chvíli, kdy jejich rozhovor skončil.
"Děje se něco?"zeptal se jí její otec.
Kornélie zavrtěla hlavou.
Její otec ženu v domě opustil a odvedl Kornélii do koupelny, aby se umyla. Ona se nejméně třikrát umyla vlasy a desetkrát se osprchovala. Pak se zabalila do županu, který tam její otec připravil a šla k sobě do pokoje. Na prahu se zarazila, protože viděla něco, co se jí zdálo jako její největší noční můra. Její pokoj byl úplně změněný. Namísto původní barvy, kterou byl natřený, byl teď černý, tmavý a naprosto depresivní. Veškeré její věci bez nábytku byly odhozeny bez ladu a skladu do jednoho z rohů a v druhém byl některý nábytek. Zbytek si nějaká duševně vadná bytost nasprejovala na černo a přelepila ho ještě černou páskou.
"Co tu chceš,?"zeptal se jí chladný hlas za ní, který přímo prosakoval nenávistí.
"Tohle je můj pokoj,"bránila se Kornélie a založila si ruce v bok.
"Už ne,"odpálkovala ji Gina a skočila do velkého nafukovacího křesla veprostřed místnosti.
"Kdo vůbec jsi, že se tohle opovažuješ dělat?"zeptala se jí Kornélie rozzuřeně.
Gina na ni ani nepohlédla a odpověděla:
"Tvoje nevlastní sestra."
V tu chvíli měla chuť vyskočit z okna.
Popadla namátkově nějaké své oblečení z hromady a běžela do koupelny, kde si ho navlékla. Naštěstí pro ni, to byly dlouhé, bílé a volné šaty, které dostala k minulým vánocům.
Pak se rozběhla do kuchyně, kde na ni měl otec čekat.
"Co se to tady děje?"zavřískla, když tam doběhla.
Oba dospělí na ni tázavě pohlédli.
"Proč je v mém pokoji ta blbá, nafoukaná holka a proč jste tady vůbec vy?"zeptala se a ukázala na ženu.
Ta se na ni nijak nerozzlobila, že ji tak osopila, jen se podívala na jejího otce.
Ten se zhluboka nadechl a řekl:
"Víš po tom, co jsi byla šest let nenalezená, jsem už přestal mít naději, že tě znovu najdu. Tak jsem se seznámil tady s Nataly. Zamilovali jsme se do sebe a pak jsem po pár dnech zjistil, že i ona má dceru. Ale to mi nevadilo. Bral jsem ji jako svou vlastní. Ony se ke mně nastěhovaly a po pár letech jsme se vzali. Konec příběhu."
Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co řekl a pak jsem vyletěla.
"Takže ta stvůra nahoře, co se právě teď rozvaluje v mém pokoji má být jen náhrada za mě? Tahle stará verbež má být náhrada za matku?" křičela na otce vztekle.
Jestliže žena měla předtím trpělivosti dost, v tu chvíli ji ztratila.
"Jak se vůbec opovažuješ?,"řekla a vlepila Kornélii facku.
Nejen, že Kornélii úplně rozběsnila, ale vybrala si i tu nejhorší možnou chvíli, protože zrovna v té době do Kornélie vrátil stín.
Kontrolu sice převzal on, ale Kornélie ho napustila svým vztekem až tak že dělal přesně to, co chtěla.
Kornélie vyskočila na kuchyňskou linku a ze šuplíku vytáhla první věc na kterou šáhla. Sekáček
Posílena vztekem na všechny se vrhla na svou nevlastní mámu a začala jí sekat. Prosekla jí čelo tak, že z něj vytryskl vodopád krve a postříkal Kornélii šaty. Ji to, ale nezastavilo.
Sekala dál až její nevlastní matce upadla ruka. Pak i druhá. Pak si klekla na zem, kde se její matka svíjela a křičela bolestí.
Protentokrát to, ale Kornélie zpomalila. Sice se vrhla na její nohy, ale neusekla je hned celé. Začala hezky od prstíků. Od malíčku až po perfektně upravený palec. Pak je usekala i na druhé noze. Z její matky šíleně tříštila krev, ale ona si j vůbec nevšímala. Její předtím bílé šaty byly úplně nasáklé krví tak, že už z nich krev odkapávala a obličej, krk i ruce také měla červené.
Vrátila se k první noze a přejela rudým sekáčkem po kotníku. Tam se objevila malá rudá čárka. Kornélie se napřáhla a jediným tahem ho usekla. Stejným způsobem to udělala i na zbytku nohy až z ní zbyl jen kraťoučký pahýl. Celý ten akt doprovázelo křičení, sténání a volání o pomoc její nevlastní matky.
Udělala to samé i na celé noze, ale už byla netrpělivá a tak vrazila sekáček své nevlastní matce do hrudi.
Ta při ráně zalapala po dechu a z úst její začalo řinout ještě více krve. Naposledy se roztřeseně nadechla a pak konečně odešla na lepší místo.
Kornélie se od jejího nehybného těla zvedla a upřela svůj pořád planoucí pohled na otce. Ten stál úplně bílý, strnulý šokem přesně na tom místě, než to všechno začalo a tvářil se jako by nechápal co se stalo.
V Kornélii se objevil soucit, ale ten rychle vystřídal onen vztek. Vytáhla sekáček z mrtvoly a mrštila ho po otci.
Ten se jen zmohl na slabé zašeptání a pak mu sekáček proletěl hrudí. I se sekáčkem v hrudi se přišpendlil ke stěně, kde za chvíli taktéž naposledy vydechl.
Kornélie už sice udělala to, co chtěla, ale přesto jí tam něco chybělo. Náhle se jí zrak upřel na štětec položený na lince a dostala nápad.
Vzala ho do ruky a namočila ho do krve z jejího otce.
Když skončila byla až nadmíru spokojená s vydařenou prací a tak se jen naposledy ohlédla po otci a vydala se nazpět na hřbitov.
******************************
Gina seděla u sebe v pokoji a poslouchala Linkin park, když v tom náhle uslyšela ze zdola čísi zapískání.
Rozběhla se dolů, ale uviděla jen jakýsi rozmazaný obrys. Pokrčila nad tím hlavou a vydala se do kuchyně pro sklenici vody.
Když stanula u dveří a otevřela je hrůzou a šokem zaječela tak hlasitě jako snad nikdy.
V místnosti bylo neuvěřitelné množství krve a mrtvoly. Na zdi uviděla Kornéliina otce přišpendleného sekáčkem a na zemi bylo zohavené tělo její matky. Chtěla se k ní rozběhnout, rozplakat se nad jejím tělem, ale když uviděla, co je na zdi, zakřičela ještě víc než předtím a to se jí zdálo, že to ani není možné.
Byly tam tři slova napsána krví.
Jsi na řadě!
(Pokračování v posledním dílu Vůně zkázy.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 9. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

Tak tohle bylo... drastické, nic jiného mě nenapadá, ale rozhodně to bylo zajímavé. :)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 9. srpna 2013 v 13:45 | Reagovat

Tak to bylo něco. Skoro jsem nedýchala. Je to tak úžasné a děsivé! Nemůžu se dočkat další části. A úplně mě překvapila, že zabila i svého otce, to bylo nečekané :-)

3 Thea Thea | Web | 9. srpna 2013 v 14:09 | Reagovat

Yeah, masaker sekáčikom! :D :D
Já ráda také veci :P. Dúfam že si zabíjanie Ginny užije a bude to krvavé. To je asi tým že mi Ginna pripomína moju sestru :D :D :D. Teším sa na ďaľší diel :DD

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 15:39 | Reagovat

Hej tak tohle bylo dobrý!! :D Děkuju za inšpiráciu!! :-D Doufám, že máš v kapse i další díl ;)

5 Xanya Xanya | Web | 9. srpna 2013 v 19:20 | Reagovat

Super krvavý! :-D Honem další :D

6 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 13:39 | Reagovat

Ježiš Milča!!  Takéto krváky? Wow... :D A ako sekala svoju nevlastnú mamu... A potom zabila svojho otca... Ja viem že ju ten stín ovládal, ale koksooo :D

7 Thea Thea | Web | 10. srpna 2013 v 14:03 | Reagovat

Ozaj, keď si chcem u vás objednať lay, tak to mám napísať vám na mail? Ja som totiž strašne nechápavá :D :D :D

8 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 18:44 | Reagovat

Jémine domine :D :D :D tak toto bolo dobre brutálne :-D Asi som šialená, ale páčilo sa mi to. :D
Bola by sranda, kebyže Kornélia zavolá na políciu, že to bola Ginna a zraní aj seba :D :D  A teším sa na ďalší diel, hádam nebude menej krvavý :D

9 Enna Enna | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 13:56 | Reagovat

Poriadna brutalita :D Rýchlo ďalšiu pls!!! :-D

10 Angela Angela | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

Wow! Je to super... Hlavně ten konec s tím nápisem  se mi strašně líbil!:D

11 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 18:26 | Reagovat

Velmi krvavé, ale stejně si du přečíst vůně zkázi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama