Prolog

23. srpna 2013 v 16:44 | M. |  Drahokamová země
Jupijej, jsem zpátky :D!!! Řeknu vám, to tedy bylo peklo!
Byli jsme s příbuznýma na Lipně a hned druhý den ráno jsme byli promrzlí jako bychom byli v Arktidě! -_-
Ale teď jsem konečně zpět u svého milovaného počítače a nic mi nezabrání v tom, abych vám udělala radost!
Sice mělo být dnes Csz, ale jelikož se vám Dz tak líbilo, rozhodla jsem se, že vám teda dám prolog.
Není sice moc o ničem (vše začne až u 1. kapitoly), ale snažila jsem se v tom vystihnout přesné povahy postav.
Užijte si čtení :).

"Zlatíčko, vstávat,"řekla náhle máma, když se po tak krátkém spánku rozhodla mě probrat už v šest ráno, protože byla škola.
A navíc to ještě řekla takovým tím milým tónem, který vůbec nemá v plánu ublížit čímž jsem se rozzuřila ještě víc.
Vylétla jsem do sedu a probodla ji pohledem. Ušklíbla se a odešla z pokoje. Jako s každým začátkem dne jsem se podívala na kalendář a ztuhla. Dnes bylo 10.října!
Den mých nenáviděných narozenin. Nenáviděných proto, že vždy máma pozvala příbuzenstvo a snad všechny sousedy přičemž mě před všemi ztrapňovala a já jen nesměle zírala do země.
Protáhla jsem si ztuhlé kosti, vstala a ze skříně vyndala fialové tričko a dlouhé zvonové džíny.
Seběhla jsem dolů po schodech a šla do koupelny. Vyčistila jsem si pečlivě zuby až se blýskaly a pak šla do naší malé kuchyně.
Máma už stála u sporáku a pilně míchala vajíčka smažící se na pánvi.
"Těšíš se dnes do školy?"zeptala se mě a v rychlosti mě přejela pohledem.
Nespokojeně se pak zamračila a mlaskla. Mámě totiž hrozně vadilo, že jsem jaká jsem. Ostatní dívky od nás ze školy byly totiž oblíbené, hezké, chytré, sebevědomé a bohaté. Já jsem vlastnila jen tu chytrost díky které jsem se na školu dostala. A to byla právě ta věc, která mámu žrala. Chtěla abych byla jako ty dívky jenže já jsem se přetvařovat nechtěla.
Prostě jsem taková jaká jsem. Nesmělá, chytrá s 0% sebevědomím, trochu hezká a stydlivá.
"Hej, Nino slyšíš?"
Mámin hlas mě mžiku přenesl do reality.
"Ano?"
"Ptala jsem se tě na něco,"řekla, zamračila se a postavila přede mě talíř s vajíčky.
"Ne,"řekla jsem popravdě.
Máma položila vidličku a objala mě.
"Neboj, časem se to zlepší,"řekla a vrátila se k vajíčkům.
V duchu jsem si povzdechla.
"No to určitě. Tohle mi říká už dva roky, od té doby co jsem nastoupila na školu a nic se nezměnilo. Ale vlastně jo, změnilo. Před pár měsíci jsem se skamarádila s Fionou. Ale to jen kvůli náhodě."
Zazvonil zvonek a já leknutím málem spadla do vajíček. Když jsem zvedla oči, uviděla jsem, že máma na tom byla stejně.
"To je jen Fiona,"řekla jsem a zvedla se od vajíček.
"Tak to alespoň dojez,"napomenula mě máma a ukázala na vajíčka.
"Já musím-"řekla jsem, ale přerušilo mě další netrpělivé zazvonění.
Rychle jsem vyběhla z kuchyně, popadla batoh a vyběhla ze dveří čímž jsem zabránila dalšímu Fioninu zazvonění.
Dnes na sobě měla dlouhé černé kalhoty, černé tričko a svou nezbytnou koženou vestu. Vyjela jsem pohledem na její obličej a vykulila oči. Dnes si své krátké černé vlasy nagelovala do špiček a udělala si černé stíny, které jí hnedle sahaly až k obočí.
"Líbí?"zeptala se a zasmála, když sledovala můj výraz.
Usmála jsem se.
"Viděla ses v zrcadle? Řekla bych, že ne,"vtipkovala jsem a rozesmála se.
Fiona chtěla něco naštvaně namítnout, ale v tom se ozvala máma.
"Tak jdete do té školy nebo budete kecat na chodbě?"
"Máme na výběr?"zeptala se jí drze Fiona.
Dloubla jsem ji do žeber a zavrtěla nad ní hlavou. Ona se jízlivě ušklíbla, nasadila andělský výraz a skryla si pusu v potlačovaném smíchu .
"Ne."
Fiona vyprskla smíchy, ale to už jsem jí táhla ven z bytovky.
"Co tě to kruci napadlo? Ještě mi zakáže se s tebou kamarádit,"vyčetla jsem jí před bytovkou.
Fiona pokrčila rameny a nijak to nekomentovala.
V tichosti jsme došly na autobusovou zastávku a tam začalo peklo. Fiona nutně potřebovala na záchod a tak odběhla a mě tam nechala samotnou s Dianou Rossovou, doslovně největší hvězdou naší školy. Už, když jsem tam v šesté třídě přišla, jsem se stala jejím trnem v patě a tak mě začala bezdůvodně šikanovat a ponižovat.
Nenávist ještě víc vzrostla v sedmé třídě, když jsem namísto ní vyhrála cenu ve fyzikální soutěži a od té doby nemá klid, dokud mi něco neudělá či neublíží.
"Ahoj Ni-No,"pozdravila mě a téměř okamžitě vyprskla smíchy.
Zrudla jsem a sklonila studem hlavu. No jo, každý se nemůže jmenovat podle celebrity.
Všichni okolo se také začali smát a tak jsem jen hypnotizovala chodník polepený žvýkačkami a čekala na dobu, kdy přijde Fiona. Ale ona stále nikde.
"Kde se jen mohla zdržet?"ptala jsem se v duchu.
"Slyšela jsem, že prý dnes máš narozeniny. To bude zase ta párty, jak tvoje máma pozve tvé sousedy a příbuzné a bude tě ztrapňovat, co?"řekla chvíli na to Diana a vytáhla si z kapsy zrcátko a lesk.
Pečlivě si na rty nanesla třpytivý lesk a pak pokračovala:
"Škoda, že už dnes něco mám, jinak bych přišla. Určitě. Příležitost vidět, jak tě ponižuje vlastní matka bych si nenechala ujít za žádnou cenu. Tak snad příští rok."
Všichni se na sebe s potlačovaným smíchem podívali a pak se rozesmáli ještě víc. Nejvíc se asi smála Diana, protože jí tohle dělalo až moc dobře.
"Hej! Nechte jí být,"ozvala se za mnou pobouřeně Fiona.
Všichni se přestali smát, podívali se na ni a pak se smáli ještě víc. Otočila jsem se a soucitně se na Fionu podívala. Byla od hlavy až k patě mokrá a na špičkách měla nabodnutý toaleťák.
Za ní sem šly dvě Dianiny nejlepší kamarádky: Tyra a Shauna, kterým dokonce tekly slzy, jak se smály.
Došlo mi, že nejspíš ony zavinily Fioninu "nehodu".
Stopla jsem si vedle ní a snažila se z ní s pomocí papírových kapesníčků dostat alespoň trochu vody, když v tu chvíli přijel školní autobus.
Naštěstí pro nás jela ta hodná řidička a dovolila Fioně jet, protože jinak by těch pět kilometrů musela jít pěšky a to by do první hodiny nestihla.
Usadily jsme se na prvním sedadle a vytáhly z batohů učebnice.
Já jsem měla první hodinu španělštinu takže jsem se snažila do sebe dostat, co nejvíce slovíček jenže jsem nějak nebyla ve své kůži.
Fiona, pokud si dobře pamatuji, měla první hodinu dějepis a jediné co se tedy musela naučit bylo, kdo je J.F.Kennedy.
Totálně jsem jí záviděla. My totiž tohle pololetí dějepis neměli. Nahradila ho pokročilá geometrie.
S povzdechem jsem sklidila učebnici do batohu a ignorovala tázavý pohled Fiony, která se až moc divila tomu, že se v autobuse neučím.
Řidička zaparkovala před školou a já s Fionou jsme mezi prvními vylezly ven. Chtěly jsme být u skříněk první, abychom předešly zácpě, která tam zhruba pět minut před sedmou začíná.
Po chvíli chůze po chodbě jsem se od Fiony oddělila a zamířila ke své vlastní skříňce. Do elektronického zámku jsem strčila prst a trpělivě čekala až skener oskenuje mé DNA.
Zámek cvakl a skříňka se otevřela. Strčila jsem do ní batoh a pak z něj vyndala učebnici španělštiny, sešit a penál.
Pomalu jsem se vydala k učebně číslo dvacet tři, protože jsem měla ještě spoustu času a trochu se zasnila.
Vůbec jsem si nevšimla toho, že přede mnou stojí Diana a že do ní zrovna vrážím.
Obě naráz spadneme na zem.
"Hej! Co to kruci děláš?"okřikla mě ječivě a přitom si sušila rukáv, který si polila kávou z kelímku.
"Promiň,"kuňkla jsem a rychle chvátala do třídy.
Bylo mi nadevše jasné, že tohle se neobejde bez oplaty.
Usedla jsem do poslední lavice skrytá za třídním Golemem Thomasem, který měřil něco přes dva metry a otevřela učebnici španělštiny.
Hlavou mi, ale probíhalo až moc myšlenek (nejvíce asi o párty) a tak jsem jí stejně zavřela.
S hlavou v oblacích jsem tedy vzala nějakou pastelku a tužku a jen tak bezduše čmárala do nelinkovaného sešitu.
Náhle jsem přestala kreslit. Nějak mě asi ta tvořivá nálada přešla.
Pohlédla jsem na obrázek a užasle sledovala kámen, který jsem nakreslila. Byl fialový, lesk se a hrozně se mi líbil.
"Moc hezký. Tos kreslila ty?"zeptala se jedna dívka z hloučku, který procházel kolem mě do vedlejší lavice.
"No..já,"zakoktala jsem se a zrudla.
Jedna dívka z hloučku se ke mně naklonila a vzala mi papír z ruky.
"To vypadá jako ametyst,"řekla a začala se prohrabovat v kabelce.
Po chvilce z ní vytáhla kámen fialové barvy. Podala mi ho a já si ho prohlédla. Vypadal téměř stejně jako moje kresba, jenže na ní byl vybroušený do tvaru "diamantu".
Podala jsem jí ho zpátky, ale pustila jsem ho moc brzy a on se s hlasitým zvukem roztříštil na zemi.
"Promiň,"omluvila jsem se jí, ale ona nad tím jen mávla rukou.
"V pohodě, mám jich více. Mimochodem, jsem Alice,"představila se a sedla si vedle mě.
"Nina,"řekla jsem a usmála se.
Ona náhle nadskočila a omluvně se usmála.
"Zapomněla jsem se tě zeptat: Můžu si sednout? Ony holky už se rozsadily a já nechci sedět s někým jiným, ale ty mi připadáš v pohodě,"řekla a zvedla se ze židle.
"Sedni si,"řekla jsem a mrkla na ni.
Alice se na mě vděčně podívala a sesunula se na židli vedle. O minutu později zazvonilo. Očividně jsem byla mimo realitu dost dlouhou dobu.
Po třídy se začali hrnout poslední žáci a pak nakonec vešla paní profesorka (jak s oblibou říkala) Estralová.
Nedivila jsem se, že hned na nás začala mluvit plynnou španělštinou.
"Así clase, abran sus libros en la página dieciséis, que vamos a probar vocabulario."
S povzdechem jsem se rozhlédla po třídě a jako oni jsem si nalistovala stranu šestnáct.
Učitelka listovala svým seznamem žáků a pak zabodla prst do jednoho jména. Zvedla ho a přečetla.
"De Vasenová,"zvolala a já se s povzdechem zvedla, sebrala z lavice žákovskou a doploužila se k tabuli.
Učitelka na mě spustila proud španělských slov či vět, co já vím a já si v tu chvíli pomyslela:
"Tak tohle bude dlouhý den."
*****************************
"Pojď k nám,"navrhla jsem Alice a ukázala na jeden ze stolů, kde už na mě čekala Fiona s obědem.
Byla nadmíru překvapena, když jsme k našemu stolu přisedly dvě a nejen jedna.
"Fiono-Alice, Alice-Fiona,"představila jsem je a pustila se hladově do vietnamských závitků.
Po tom dni jsem si to zasloužila. Oproti jiným hodinám byla španělština zlatá. Sice jsem dostala pětku a poznámku, ale rozhodně byla lepší než například vaření, kdy jsem zničila mikrovlnku tím, že jsem na ventilaci položila pánev s vajíčky.
V tuhle dobu bylo něco málo po třetí hodině a všichni tady byli hladoví. Nemyslete si, že jsme obědvali takhle každý den, ale dneska dopoledne nějaká mladší kuchařka připálila oběd a tak jsme museli čekat než udělají nový.
"Co budete dneska dělat?"zeptala se Alice a ukousla si kousek ze svého závitku.
Na rozdíl ode mě a Liony jedla způsobile a eticky.
"Níska jdme k ine n pary aroznin,"zahuhlala Fiona s plnou pusou.
Obě jsme se na ni užasle podívaly a tak polkla a větu zopakovala.
"Dneska jdeme k Nině na párty narozenin."
Alice se zamračila.
"Škoda, že je máš zrovna dneska, ale já jdu za chvíli až dojím k zubaři, takže přijít nemůžu,"řekla Alice sklesle a smutně se zadívala do talíře.
"To se máš, ani mě se tam nechce za chvíli jít,"řekla jsem a kysele se zašklebila.
"Proč?"zajímala se.
"To je na dlouho,"uzavřela téma Fiona.
Zbytek oběda jsme v tichosti dojedly a pak spolu odnesly tácy. Šly jsme ke svým skříňkám, vyndaly si z nich batohy a vydaly se před školu.
"Tak zítra,"rozloučila se s námi Alice a běžela k autu, které nedaleko nás zastavilo.
S Fionou jsme došly na zastávku a samy tam čekaly až pro nás přijede autobus, protože jít pěšky se nám nechtělo.
Díkybohu měla řidička zpoždění a přijela až za půlhodiny takže, když jsme ještě pět minut nato přijely domů, bylo mi špatně.
Sice jsem to trochu oddálila, ale to neznamenalo, že jsem to úplně zrušila. Se smutným pohledem jsme se na sebe s Fionou podívaly a vešly do bytovky, kde už byly připravené otevřené dveře.
Vyšly jsme do druhého patra a já z kapsy vytáhla klíče od bytu.
Strčila jsem je do zámku a otočila jimi dvakrát doleva. Zatlačila jsem do dveří, ale ty se ani nehnuly.
Uvědomila jsem si, že jsem zamkla.
Protočila jsem klíče na opačnou stranu a zatlačila do dveří. V obýváku byly zatažené žaluzie takže tam bylo šero přesto však jsem viděla obrysy různých věcí.
Odhodila jsem batoh a s Fionou zamířila dovnitř.
Náhle nás obě oslnilo prudce rozsvícené světlo.
"Všechno nejlepší,"křičeli všichni přítomní.
Rozhlédla jsem se okolo sebe a při pohledu na tu spoušť mě napadlo jedno slovo, ale rozdělené na tři části.
"Pro-bo-ha!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Thea Thea | Web | 23. srpna 2013 v 17:01 | Reagovat

Som zvedavá čo ju tak prekvapilo :D. Tú mamu jej nezávidím ;-).
Postavy sú mi sympatické (Nina, Alicia, Fiona) a Dianu Rossovú a jej pätolizačky som začala nenávidieť :D.
Rýchlo prvý diel!!! :D :D :D

2 Elizabeth Elizabeth | Web | 23. srpna 2013 v 18:04 | Reagovat

Ta máma je šílená. :D Ještě, že nic takového nemusím absolvovat. :D

3 Kačíí Kačíí | Web | 23. srpna 2013 v 18:32 | Reagovat

ÚŽAS :D

4 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 20:49 | Reagovat

Aj moja mama ma niekedy ponižuje -_- :D A to s tým sebavedomím nula? :D Tiež mám :D

5 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 20:50 | Reagovat

Inak Milča, nemal by byť prológ aspoň trošku kratší? xD :D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. srpna 2013 v 21:49 | Reagovat

Musíš všechno končit tak nedokončené a napínavé? A ten prolog je boží..! Už se nemůžu dočkat první kapitoly..!

7 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 23. srpna 2013 v 21:53 | Reagovat

Super! Postavy jsou mi okamžitě sympatické. Jen mám takový pocit, že když ametyst spadne, tak se neroztříští, ne? Ale to je fuk. Moc se těším na další díl. :) :-D  :-D
Jo a taky bych nechtěla mít takovou párty jako má Nina. :D

8 Kate Kate | Web | 24. srpna 2013 v 10:45 | Reagovat

Je to hezké, ale trochu mi vadilo časté opakování slov, třeba vajíčka a myslím, že i máma. :)

9 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 13:47 | Reagovat

Hmm.. je to zaujímavé :D Neviem, čo od toho čakať, čo videla :D

10 Angela Angela | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 14:34 | Reagovat

Zajímá mě, co ji tak překvapilo. :D Nechtěla bych mívat takové oslavy se všemi příbuznými i sousedy. :D Moc se těším na to, co bude dál. :)

11 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | 5. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Zaujímavé :D No Koceno, brzdi s poviedkami! :D

12 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 12:22 | Reagovat

Je to krásné, a docela dost by mě zajímalo, co Ninu tak nakonci rozrušilo. Už se těším na další, a doufám že tu co nejdříve bude. :-)

13 Kessi Kessi | Web | 22. února 2014 v 19:44 | Reagovat

Hehe dobrá kapitola :D Prvně mě překvapil ten popis Fiony :DD Nějaká gothička ne? :D Nebo punk :D Zajímalo by mě co je to s tou její kletbou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama