Hello my name is...death|Kapitola 2.

10. srpna 2013 v 20:39 | M. |  Hello my name is....death
Tak, máme tu druhou kapi hmni...d.
Tuhle jsem psala a od rána a šla mi celkem od ruky, tak jsem zvědavá, co na ni budete říkat.
Moc bych prosila, zda-li byste zkusili dát ke kapitole alespoň 11 komentářů :D
Budu vám moc vděčná :).
Věnováno mým Affs, ale především Ewilce, která má teď spooustu práce a takjí tímto chci trochu ulehčit život xD

Viděla jsem velké zrcadlo lemované zlatými spirálami a v něm ten dům z tapisérie. Jenže byl trochu jiný. Sice vypadal stejně, ale v jádru mi připadal jiný.
Pak jsem si všimla, že tam jdou dvě postavy. Jedna tu druhou napůl nesla, protože ta druhá vypadala jaksi slabá.
A pak jsem si všimla toho auta a všechno mi do sebe zapadlo.
"Vždyť to jsme my dvě,"pomyslela jsem si a v tu chvíli jsem si i všimla detailů, kterých jsem si před chvílí nevšimla. Jedním z nich byla například moje "celkem nápadná" barva vlasů.
V zrcadle jsme se s Atropos pomalu přiblížily ke dveřím.
"Kéž by se to trochu přiblížilo,"přála jsem si v duchu, když v tom se v zrcadle objevily dveře přímo jako pod lupou.
V duchu jsem se usmála a pozorně čekala na ten okamžik, kdy Atropos zaklepe a dveře se samy otevřou.
Ten nastal. Dveře se otevřely, ale i přes to, že jsem na zrcadle byla úplně nalepená, tam nebyl nikdo, kdo mohl ty dveře otevřít.
Přála jsem si, aby zase náhled zmizel a pak jsem prozkoumala okolí. Začala jsem u stromů nalevo, kde byly dvě popelnice a skončila napravo u auta. Ani v nejmenším jsem nenašla něco čemu by odpovídalo to, že tu je i někdo jiný.
Užuž jsem se chtěla od zrcadla odlepit, když v tom jsem zaznamenala jakési zatřesení záclonou v okně, které bylo druhé zleva ve druhém patře domu.
Přiblížila jsem si to a okno si prohlédla. Záclona se pořád chvěla a náhle se odtáhla. Ta postava dívky, která tam stála dozajista Atropos nebyla.
Dívka se chvíli letmo rozhlížela z okna a pak náhle upřela pohled na místo, kde jsem se nacházela. Bylo to jakoby přímo viděla skrze to zrcadlo.
Náhle jí oči začaly jasně červeně žhnout a pak…
Prudce jsem vylétla do sedu. Zhluboka jsem oddechovala jako běžec, který právě zdolal maratón a stejně tak jsem byla i zpocená.
Vlasy, které jsem si umyla teprve včera byly mokré a lepily se mi k úplně propocenému triku, které by šlo ždímat.
Zvedla jsem se z postele a šla se podívat do jedněch dveří ze tří, které jsem měla v pokoji a kterých jsem si předtím nevšimla, protože jsem stála zády k nim.
V nich jsem ke své úlevě opravdu našla moderní, skvěle vybavenou koupelnu a hromádku čistého oblečení.
Hodila jsem do pračky své vlastní oblečení a vlezla si do vany. Nechala jsem ji celou napustit horkou vodou a pak jsem do ní přidala pěnu, která ležela na okraji vany. Podle popisu by měla vonět po vanilce a skořici.
Počkala jsem chvíli, pak jsem vodu promíchala nohou a vlezla dovnitř. Sice jsem si správně měla napustit spíše ledovou vodu, ale to se mi zrovna nechtělo.
Zatímco jsem se myla, přemýšlela jsem o svém snu. Všechno tam bylo tak reálné, tak živé, že to téměř nemohla být pravda.
A ještě k tomu ten závěr s onou holkou, no..Brrr.
Ponořila jsem si hlavu do vody a pořádně si ji navlhčila. Pak jsem si zpocené vlasy pořádně vydrhla šampónem načež jsem si je spláchla.
Byla jsem tak zahloubaná v myšlenkách, že jsem si ani nevšimla, že se s tou vodou něco děje. Až po chvíli, když jsem uviděla jakýsi červený záblesk na ruce jsem se vytrhla z přemýšlení a zakřičela jsem.
Celá vana byla napuštěna krví. A já jí teď měla po celém těle včetně vlasů.
V megarychlosti jsem vyběhla z vany a běžela ke sprše, která byla vedle ní a přitom jsem za sebou nechávala červené otisky mých bosých nohou.
Pustila jsem ve sprše vodu, ale také z ní tekla krev. Rychle jsem vypnula kohoutek a šla k umyvadlu. Naplněna poslední nadějí z toho, že se umyji jsem pustila vodu. V poslední době se mi zdálo, že si mě kohoutky celkem oblíbily, protože jen tady tekla normální voda (A to jsem zkoušela i záchod!) a tak jsem si ze sebe spláchla jen to nejnutnější a pak se komplet celá utřela do velké, bílé osušky, která po skončení vysušování už tak bílá nebyla.
Oblékla jsem si čisté oblečení a s nechutí znovu šáhla do krví napuštěné vany, abych vytáhla špunt.
Pak jsem si v umyvadle opláchla ruku a šla do pokoje. Atropos tam ještě nebyla, ale čekalo na mě jiné překvapení. Do okna ťukala malá vrána s papírkem v zobáčku. Otevřela jsem okno a ona vlétla dovnitř, přičemž přede mně upustila papírek a pak si sedla na opěrátko židle.
Sebrala jsem papír ze země a rozložila ho. Byla v něm zpráva od Atropos.
Pro: Courtney Summersová
Kdy dodat: 31.10.2012 při západu slunce

Courtney, omlouvám se ti, ale dnes již nepřijdu.
Čekala na mě spousta práce, kterou jsem již dlouho odkládala a tak jsem se ji rozhodla alespoň část udělat hned.
V domě -musíš být na pozoru- se nemusíš bát,- je velmi nebezpečný- je naprosto bezpečný.
Tuto vránu jsem se vzkazem poslala jednak proto, aby tě hlídala a hlavně, aby ses o mě nebála. Já budu v pořádku a vrátím se někdy za úsvitu.
Opět tě prosím, nevycházej z pokoje a nic kromě postele nesahej. Zhruba za hodinu od té chvíle, kdy jsi dostala vzkaz za tebou přijde služka s jídlem.
Jdi včas spát a nezapomeň se umýt!!
Přeji sladké sny.
Atropos
"Takže tu přeci jen nejsem sama,"radovala jsem se.
Vrána souhlasně zakrákala, vzlétla a přistála mi na rameni. Ztuhla jsem a téměř ani nedýchala, protože jsem nevěděla, co mám dělat. (To víte, ve škole nás nikdy neučili, co dělat, když vám vrána sedne na rameno.)
Náhle jsem na uchu ucítila štípnutí a vrána chvíli poté se opět přemístila jenže protentokrát na kliku od koupelny.
"Ta mrcha mě klovla,"uvědomila jsem si a chytla se za ucho.
V tu chvíli se, ale klika pod vráninou vahou zmáčkla směrem dolů a dveře se otevřely. Ale světlo, které pronikalo z pokoje do té místnosti mi jasně ukázalo, že koupelna, která tam byla už tam není.
"Nespletla jsem se? Nejsou to jiné dveře?"přemýšlela jsem v duchu.
Bylo to zvláštní. Jak by mohla být v jedné chvíli v té místnosti koupelna a v druhé zase ne?
Měla jsem stochutí to tam prozkoumat, ale po zážitcích dnešního dne vlastně ani tolik ne.
Ale, co jsem vážně chtěla udělat bylo, utéct. Jenže jsem se v tomhle domě nevyznala a cestu jsem zapomněla (No, tak když jsem bylo mimo…).
A tak jsem si ke své vlastní nelibosti lehla na postel a nechala si okousávat od vrány uši. Zdálo se mi, že jí to dělá radost a tak jsem ji nechala.
Když už mě po čase přestalo to okusování bavit, odehnala jsem od sebe vránu a přešla ke stolu. Byly na něm v hromádce vybrané nějaké knihy. Všimla jsem si té hromádky už dřive, ale to jsem se ještě nenudila tak jako teď.
Vzala jsem všechny knihy do rukou a přenesla je na postel. Pak jsem si tam sedla a začala se nimi probírat. Všechny knihy (byly tam i vytisknuté příběhy) měly hrozně temné názvy. Prokletý dům, Noc plná duchů, Kill me, Krev, prach a špína… a co teprve ty příběhy: Zasvěcená ďáblovi, Vymítač, Já a Mistr, Tvoja šálka krvi, Oči mrtvých, Andělé noci….ale ten poslední mě zaujal nejvíce. Svět za zrcadly.
U všech příběhů jsem rychle přelétla poslední stranu a zjistila jsem, že všechny ty (šikovné :D) holky, které to napsaly jsou stejně staré jako já (plus mínus o něco málo starší). Knihy jsem odhodila na zem a začetla se do příběhů. Každý z nich byl úplně jiný. Měl vlastní svět, vlastní postavy a vlastní děj.
Zrovna, když jsem dočetla jeden z posledních příběhů, vystoupila po pokoje jakási paní. Tvář měla bez výrazu, bledou a pohybovala se pomalu a automaticky jakoby to ani nedělala ona, ale někdo za ní.
Položila tác na postel ani nepromluvila, obrátila se a odešla.
Udiveně jsem zírala na dveře, které před chvilkou zavřela.
"Co to mělo být?"zeptala jsem se v duchu, "vždyť ta ženská vypadala jako by byla zhypnotizovaná."
Odložila jsem výtisk povídky Oči mrtvých a vrhla se hladově na večeři. Ta ženská mi přinesla velký kus kuřete s bramborem a pytlíček tatarky. Neopomněla ovšem ani na salát a pití.
Dojedla jsem poslední sousto výtečného kuřete a lokla si velký doušek citrónové limonády. Poté jsem si utřela ústa ubrouskem a dala nádobí zpět na tác. Slezla jsem i s tácem z postele a otevřela dveře do chodby. Položila jsem před dveře tác s nádobím a pak jsem chtěla zavřít jenže jsem v tu chvíli uviděla koutkem oka jakýsi pohyb přede mnou. Upřela jsem na to oči a s otevřenými ústy na to zírala.
Z protější zdi se ozývalo plakaní a navíc z ní do chodby vyčuhovala čísi ruka. Jenže byla jakási šedivá. A chvíli na to ze zdi vyplul jakýsi přelud nějaké dívky a doslova přeplul k protější stěně ve které zmizel.
Zmohla jsem se jen na to ucouvnout a zavřít za sebou dveře. Ten okamžik s tím přeludem té dívky byl neuvěřitelný. Naprosto živě jsem cítila její pocity, které vyjadřovala.
Smutek, beznaději, ztrátu a smrt.
Byly doslova hmatatelné jako kdyby se vznášely ve vzduchu a padaly na mě jako těžké olověné závaží.
Přešla jsem k posteli, sedla si do ní a začala číst další kapitolu Očí mrtvých jenže jsem se na to vůbec nemohla soustředit. V hlavě mi totiž pořád dokolečka přecházel ten obraz toho přeludu.
A na to, jak ho vymítit z hlavy existovalo jen jedno řešení. A to jménem facka.
Plesk, vrazila jsem si facku tak velkou až to mlasklo.
V tu chvíli mě tu díkybohu probralo a já se konečně mohla zase ponořit do svého světa daleko od reality (vrány opět mě klovající do ucha) a všech neštěstí.
Ale náhle se mi začaly zavírat víčka ačkoliv se mi spát nechtělo a já se proti tomu jen marně bránila. Snažila jsem se to oddalovat, ale nakonec už jsem to nezvládla a ponořila se do spánku.
********************
Když jsem se probudila byla už noc. Skrze záclony do pokoje sem letmo prosvítalo měsíční světlo, jinak se pokoj utápěl v černočerné tmě. Vránu jsem nikde neviděla, buď odletěla nebo se někam schovala.
Zvedla jsem se z postele a zamířila ke dveřím s tím, že se trochu poohlédnu po domě s tím, že budu hledat východ, jenže, když jsem zmáčkla kliku, zjistila jsem, že je zamčeno.
Zacloumala jsem dveřmi, ale ony se ani nehnuly. Zkusila jsem se proti nim rozběhnout, vykopnout je či vyrazit, ale ony pořád stály na místě jako tvrdé y a nepohnuly se ani o centimetr.
Sedla jsem si na postel a začala přemýšlet o jiném úniku z tohohle domu. Zrak se mi za chvíli upřel na okno.
"Proč to nezkusit?"ptala jsem se sama sebe v duchu, když jsem svazovala prostěradlo a povlečení od peřiny k sobě.
Otevřela jsem okno a ztuhla. Přes celé okno byly totiž připevněny velká prkna, která zakrývala okno tak, že jsem nemohla vylézt.
Zavřela jsem okenici a zklamaně odhodila smotané povlečení a prostěradlo na postel.
"Krá, krá,"se najednou v pokoji ozvala vrána.
Cítila jsem, že mi může nějak pomoci a tak jsem šla za jejím skřehotáním.
Trvalo mi dlouho než jsem ji našla, ale ona mi přitom dopomohla, protože mě klovla do ucha a doslova mě odtáhla ke dveřím od koupelny.
Sedla si na kliku a otevřela dveře. Pak mě opět chytla za ucho a vtáhla dovnitř.
Já se vůbec nebránila. Byla jsem úplně v šoku z celé té situace. Trochu to totiž vypadalo, že ta vrána to měla perfektně promyšlené.
Pak mi slezla z ramene a vzlétla do výše. Uslyšela jsem jak plachtila na místě, pak cvaknutí a celou místnost pak ozářilo světlo.
Bylo tam jakési staré mini kino. Mělo jen pět řad, malé plátno, ale jedna věc mě nadchla. Na každém sedátku byl sáček popcornu.
Sedla jsem si do prostředku prostřední řady, protože jak bylo známo tam se sedělo nejlépe a do ruky jsem si vzala popcorn.
Koutkem oka jsem viděla vránu, jak opět vzlétla a zobákem zmáčkla jakýsi knoflík na stěně.
Na plátně se objevil jakýsi film. Světla zhasla a já se pohodlně posadila do křesla s tím, že se nejspíš bude promítat nějaká komedie. Chyba lávky.
Hned při prvních dvouch minutách jsem měla naprosto husí kůži. Už jen proto, že v tom filmu byla dívka ze snu.
Trochu to vypadalo jako dokument o jejím životě. Jenže ten moc sladký nebyl. Už, když byla malá dívenka, bydlela se svou matkou v tomto domě. Matka ji, ale neustále bila a pořád ji nutila dělat jí služku.
Veškeré věci, které měla vykonávat její matka, zastávala její dcera včetně chození do práce. V šesti letech už začala být její dcera vyčerpaná, protože neměla ani chvíli na spaní. Přes den chodila do práce a když se vrátila, její matka místo toho, aby jí dala najíst a uložila ji do postele ji strčila ke kolovrátku a nutila ji příst přes celou noc.
Už kolikrát ona dívka usnula, ale její matka zůstávala vzhůru také a když viděla, že její dcera usnula, polila ji vědrem studené vody a nutila ji pracovat dokud znovu neusnula. A tak to pokračovalo přes celou noc.
Když měla jít v sedmi letech dívka do školy, matka , aby nepřišla o peníze, které její dcera vydělávala, ji nechala doma a do školy nešla.
Pak ve filmu se zhruba osm let přeskočilo a pak dívka vypadala úplně stejně jako jsem ji viděla v okně.
Ale nebyla sama. Seděla na posteli v pokoji, který mi byl trochu povědomý s nějakou dívkou. Vypadaly jako nejlepší kamarádky. Pořád se smály a pošťuchovaly se.
Dokud se zezdola neozval matčin hlas. V té chvíli dívka ztuhla a naznačila té druhé ať se jde schovat do skříně a pak seběhla dolů za matkou.
Když k ní přišla, její matka jí vlepila facku a začaly se hádat, jenže to už nevydržela dívka, která byla schována ve skříni a přiběhla k nim.
Začala na dívčinu matku křičet a dokonce ji i mlátit. Pak se, ale dívčina situace obrátila.
Místo toho, aby dívka dala své matce, co proto, vrhla se na svou kamarádku a mrštila jí o zeď. Dívčině kamarádce ošklivě ruplo v krku a hlava se jí otočila do nepřirozeného úhlu. Dívka ji hodem o zeď zlomila vaz.
Matka začala panikařit, pobíhala pořád sem a tam a nemohla se zastavit. Dívka ji ,ale chytla za ruku a zastavila ji. Pak pokynula hlavou ke zdi u které stály. Její matce se vítězně zaleskly oči a odešla
Zanedlouho se vrátila s krumpáčem, kyblíček malty a pár kameny.
Vše to položila na zem a pak krumpáčem rozbila zeď načež tam mrtvolu s pomocí své dcery nacpala.
Pak už tam bylo jen pár záběrů z toho, kdy dívka začala chodit do školy a nakonec, když se tam objevila poslední vteřina se tam objevil onen obrázek, který jsem posledních 24 hodin nemohla dostat z hlavy. Byl to ten obrázek té dívky, když se dívala na mě z okna a přitom se jí změnila barva očí.
Pak film zhasl a vrána opět rozsvítila světlo. Zhluboka jsem se nadechla a dostala ze sebe veškeré temné myšlenky, které mě po filmu tížily. A že jich bylo hodně.
Tenhle film, co jsem viděla byl rozhodně ten nejhorší horor z hororů jaké jsem, kdy viděla. A že jich zrovna málo nebylo.
Zvedla jsem se ze sedačky, sesbírala popcorn ze země, který mi upadl v době, kdy jsem se na některé záběry dívala s otevřenou pusou s strčila ho nazpět do pytlíku. Pak jsem z vedlejší sedačky plný pytlík popcornu sebrala a vydala se nazpět do pokoje. Už taková tma jako předtím nebyla, spíše jen šero.
Položila jsem si pytlík popcornu na postel a lehla si. Chtěla jsem v klidu a v pohodě vyčkat do svítání a pak vymyslet nějaký plán, jak odsud vypadnout, protože ten dům se mi čím dál míň zamlouval.
Byla jsem jako robot. Zvedla jsem ruku, strčila ji do pytlíku s popcornem, nějaký popcorn tam sebrala a pak si ho vysypala do pusy.
Už, když jsem to udělala po desáté mě ruka začala bolet a tak jsem pytlík popcornu položila na stolek, když vtom jsem uslyšela čísi slabý hlas.
"Proč? Proč mi to děláš?Copak ti nestačilo jen jednou někoho zničit, ty to musíš udělat i podruhé?"zeptal se někoho nějaký dívčí hlas.
"Ty buď zticha, kdyby ses do toho nepletla, mohla jsi tu se mnou ještě být, jenže ty ne, ty jsi ji klidně napadla. A teď zmiz!"řekl tak téměř dívčí hlas, ale na rozdíl od toho druhého byl jakýsi zlý, krutý a vzteklý.
Pak se ozvalo dupání po schodech, které znamenalo, že někdo odcházel od mého pokoje a i to po chvíli ustávalo až nakonec vůbec nebylo slyšet.
Znovu jsem si lehla a protentokrát už jsem byla o něco málo jistější, protože jsem věděla, že v domě nejsem sama.
Snažila jsem se usnout, aby mi svítání rychleji přišlo, když v tom mě opět něco vyrušilo.
Bylo to jakési potichoučku šeptání, kterému jsem téměř nerozuměla.
"Courtney, Courtney, Courtney…"opakoval pořád ten dívčí hlas mé jméno.
"A-Ano?"zeptala jsem se nahlas i když jsem nevěděla, koho se ptám.
"Musíš ji zastavit. Musíš ji zastavit. Musíš ji zastavit…"opakoval teď zase tohle ten hlas.
"Ko-ko-koho mám zastavit?"vykoktala jsem ze sebe otázku.
Ozvalo se podrážděné vydechnutí a pak náhle ten samý hlas začal křičet.
Jako by tělo toho hlasu někdo trhal. Hlas nabíral na výši, že to znělo téměř jako siréna a já si jen marně ucpávala uši polštářem, protože zvuk pronikl skrz.
Stejně rychle jako křik nastal tak zmizel a já si úlevně sundala polštář z uší.
Chvíli jsem ještě v pozoru čekala zda-li se křik neobjeví a když se tak nestalo, konečně jsem si lehla na polštář.
Zavřela jsem oči a snažila se proniknout do říše spánku.
Byla jsem už tak unavená, že jsem si ani nevšimla, že se nade mnou někdo naklání. Někdo, kdo si nepřál, abych ho odhalila.
********************
Když jsem se ocitla ve snu, opět jsem stála před tou věží. Ale teď jsem již věděla, co dělat. Šla jsem ke dveřím a chtěla je otevřít, jenže teď to jaksi nešlo. Bylo to stejné, jako když jsem chtěla otevřít dveře od svého pokoje. Ať jsem dělala, co jsem dělala, ani se nepohnuly. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak se asi dostanu dovnitř. Jako první mě napadalo, že bych mohla obejít věž a poohlédnout se tam po nějakém jiném vchodě do věže a tak jsem to udělala.
A skutečně jsem ho taky našla.
Až tam nahoru, kam jsem potřebovala vylézt, byl o okno opřený žebřík.
Vylezla jsem na první příčku a začala šplhat nahoru. Už v polovině příček mi ruce vypověděly službu, ale já jsem i přesto pokračovala dál.
Když jsem konečně vklouzla dovnitř, začala jsem v duchu tančit tanec vítězství jenže to bylo moc brzo.
Protože chvíli poté, jsem si všimla, že v místnosti na mě kdo si čeká…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 20:48 | Reagovat

Děkuju ti zlatko tohle jsem potřebovala!! :-D I když si relaxaci jako krvavou lázeň slečny Báchoriové nepředstavuju ale i tak to bylo super!! :-D dlouhé :-P  :-D Už mi z toho psaní hrabe. Jak tě napadlo zapojit do toho Oči mrtvých?? Jak to, že nevím kdo tam na ní čekal?? [:tired:]  O_O Chjo... :-D

2 Xanya Xanya | Web | 11. srpna 2013 v 10:15 | Reagovat

Krásná napínavá kapitola :-)
Takovej film bych nechtěla vidět O_O :-D  Ale vránu bych brala... :D

3 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | Web | 11. srpna 2013 v 10:22 | Reagovat

Krásný.. Už se těším na další tak honem honem xD :D

4 Zoey Zoey | Web | 11. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

Páni, skvělá, dlouhá a parádně vypsaná! Ta věž a kdo na ni bude čekat...jsem zvědavá jak to bude dál, protože jsi to napsala vážně skvěle :-)

5 Thea Thea | Web | 11. srpna 2013 v 14:02 | Reagovat

Yeah! :D, tak ako predtým, po prečítaní tohto dielu sa neviem dočkať ďaľšieho :D. Som zvedavá kto na ňu v tej miestnosti čaká...
Dúfam že niekto kladný :D.
Rýchloďaľší diel :D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 11. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Super dlouhá kapitola. Je to hodně napínavé, nevědět, kdo je ta dívka atd. :-)
Už se těším co bude dál a kdo na ni čeká...

7 Elizabeth Elizabeth | Web | 11. srpna 2013 v 17:51 | Reagovat

Skvelá kapitola... Tá krv vo vani najlepšia... :DDD

8 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 11. srpna 2013 v 18:02 | Reagovat

To je hustodémonskykrutopřísný :D :D Miluju brutalitu v povídkách a tím míním tu krev v té vaně :D :D :D

9 Eliza Eliza | Web | 11. srpna 2013 v 18:58 | Reagovat

Musím se ti přiznat, málem jsi mě tou délkou zabila xD Ale jsem zase ráda, že se do toho opravdu pouštíš, protože námět je víc než hezký ;)
Co říct? Navnadila jsi mě na pokračování, těším se, kdo bude čekat v místnosti a musím souhlasit, že krev ve vaně byla nejlepší xD

10 Abigail Abigail | 11. srpna 2013 v 20:56 | Reagovat

dobrý fakt opravdu ty jo a ten název m,ě překvapil

11 Rexxanna Rexxanna | Web | 11. srpna 2013 v 22:21 | Reagovat

Nádhera jinak ti chci napsat že si tě přidávám do SB :D

12 Rexxanna Rexxanna | Web | 12. srpna 2013 v 10:10 | Reagovat

[11]: Jinak super nádhera a moc se ti to povedlo a vůbec proto nemám slov... :D :D :-D jen tak dál a honem na další část ;-)

13 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 12:05 | Reagovat

Ježiši O_O Preboha tak toto... Som sa normálne bála O_O Kokso, predstaviť si mňa v jej situácii. A ten film, potom ten vreskot a tá vražda... Nebudem tu opakovať, čo všetko sa v tej poviedke stalo, ale... Je to skvelé, fakt :D Som pri niektorých častiach nedýchala :D Vidieť že si si dala záležať. Jej aj ja by som chcela mať celé ZD :DD

14 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 22:07 | Reagovat

Jéha :D ja som to nekomentovala? O_O
Tak poďme na to :D :D
Kapitola je jednoducho úžasná :D Dosť desivá. Fuj si predstaviť, že sa kúpem v krvi, brr. A potom ten film a tie hlasy a krik. Och, ja by som zošalela :D A to zrkadlo, či čo, uf, no nechcela by som byť v jej koži :D
Ale úplne som sa začala smiať na "Tvoja šálka krvi" no bola som v koncoch :D

15 K K | Web | 18. srpna 2013 v 23:04 | Reagovat

Perfektní, tahle povídka se mi opravdu líbí. Snad brzy zveřejníš další díl!

16 Ana Syringa Ana Syringa | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 23:26 | Reagovat

"Ta mrcha mě klovla" :DDDDDDDDDDDDDDDDDD toto je zabité :D Je pol dvanástej a ja taký výbuch smiechu. :D Zobudila som fotrovcov :D A potom to kúpanie krvi bolo desivé. :D wow...
Perfektná kapitola, ako vždy. :D Tie Poviedky zmienené v kapitole mi vyčarili úsmev na tvári, niektoré z nich čítam.
Teším sa na ďalšiu časť, snáď bude skoro. ;)

17 Ilía Ilía | Web | 31. prosince 2013 v 13:05 | Reagovat

Když se té dívce v okně rozzářily oči byla jsem akorát ve sklepě. Teď nechci aby sis myslela, že jsem šílenec, který vysedává ve.sklepě a čte horory. Tak to není. Prostě jsem šla pro zavařeninu. Ale abych tedy pokročila. Vyděsila jsi mě tak, že jsem se musela ohlédnout, jestli za mnou nestojí někdo s červenýma očima. Dobrá práce!

18 Enna Enna | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 20:53 | Reagovat

kokos... dobre strašidelné :D proste nemám slov :D no, tak jedno by som predsa mala :D GENIÁLNE :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama