Zeď Nářků

3. července 2013 v 19:37 | M. |  Útržky strachu
Volně navazuje na Hřbitovní zeď

Hazel stála na střeše malé kapličky a přemlouvala se:
"No tak, skočím, přece nechci, aby mě ten stín chytil a na ty ostny se určitě nenapíchnu."
Obklopila ji ledová mlha.
Skočila…
"Dnes, už je to týden, co zmizela žákyně osmého ročníku Hyshovy školy Alicia Blacková. Naposledy byla spatřena na městském hřbitově v pátek odpoledne. Kdyby ji kdokoli spatřil, volejte na číslo-."
Hazel vypnula televizi.
Už měla toho pátrání plné zuby. Pořád musela se třídou chodit do lesích hledat Aliciu.
Ticho jí začalo nudit a tak televizi zase zapnula.
"Náš štáb bude dnes prohledávat hřbitov a okolí", oznámila moderátorka a odešla.
Kameraman všechno natáčel, když v tom se ozval výkřik.
Moderátorka běžela přímo ke kameře a šíleně ječela.
"Musíme rychle vypadnout," vyhrkla zděšeně a v tom obraz zmizel.
Zůstala jen černá obrazovka.
Hazel přepnula televizi na hudební kanál, ale ten normálně šel.
Vrátila se zpátky, ale obrazovka byla pořád černá.
Uslyšela příjezd auta jejích rodičů a tak rychle zaběhla do pokoje.
Rodiče šli rovnou do ložnice vedle ní.
"Slyšel jsi zprávy Mikeu?" zeptala se ho její matka.
"Ne, proč?" zeptal se její matky táta.
"Dnes večer šel štáb 1 hledat na hřbitov Aliciu, ale ve čtvrt na deset se zastavilo vysílání. Poslali tam někoho, ať se na to podívá a ten tam našel celý štáb roztrhaný na kusy. Nikdo z nich nepřežil."
Hazel ztuhla.
"Já byla v podstatě u toho, jak je někdo zabil!" uvědomila si zděšeně.
Lehla si a snažila se usnout.
Pořád, ale myslela na Aliciu.
Co, když ji taky někdo zabil?
S touto myšlenkou usnula.
Propadla se do neklidného snu.
Zdálo se jí o tom, že byla pohřbena zaživa. Poslední, co v tom snu viděla byl šklebící se černý stín, který ji nahrnul do tváře hlínu.
"Ne!" zakřičela a prudce se zvedla.
Měla mokré vlasy, byla zpocená a ztěžka dýchala.
Slyšela jak k ní běží rodiče.
"Hazel, co se děje?" zeptala se jí matka zmateně a unaveně.
Hazel se pousmála.
"Jen noční můra," vysvětlila a opět si lehla.
Ale usnout už nedokázala. Ne po tom snu.
Zírala na strop a nevěděla co má dělat.
"Co takhle jít na hřbitov?" napadlo jí, ale vzápětí myšlenku zavrhla.
Nepůjdu přece v noci sama na hřbitov.
"Jsi srab," řeklo jí její vnitřní já.
"Nejsem srab," řekla Hazel a vstala.
Natáhla na sebe oblečení a potichu sešla schody.
Vzala si z kuchyně baterku a přeběhla těch padesát metrů, které oddělovaly její dům od hřbitova.
Baterku si nakonec vzala zbytečně. Měsíc v úplňku jí cestu osvětloval až dost.
Otevřela branku hřbitova a podlezla policejní pásku.
Všude byla krev a kousky masa.
Po zdech, na hrobech i po zemi.
"Alicio, jsi tu?, zavolala.
Nic.
Vlastně ji to ani nepřekvapilo.
Vydala se dál až došla ke zdi.
Cosi tam bylo napsáno.
Přišla blíž a ztuhla.
"Ty jsi další na řadě," stálo tam a pod tím bylo něco pověšeno.
Hazel tu věc poznala hned.
Aliciin náramek, který měla ten den co zmizela.
Objevila se mlha.
Plazila se k ní jako had a čím dál více se rozpínala.
Najednou bylo šero.
Měsíc částečně zmizel za mraky.
Viditelně se ochladilo a Hazel začala od úst odcházet pára.
"Pryč!" křičel jí v hlavě hlásek, ale ona se nemohla ani hnout.
Zdi se začaly chvět a nahoře z nich vylezly špičaté, dlouhé ostny.
Od zdi se odlepil černý stín.
Ten samý, o kterém se jí zdálo.
Nohy jí začaly poslouchat a tak se rozběhla pryč.
Za chvíli se ztratila. Tuhle část hřbitova neznala.
Ale musela se odtud dostat.
Téměř u zdi stála malá kaplička.
Byla od zdi asi jen metr a půl.
Vylezla na ni po žebříku, který o ni byl opřený.
Chtěla plot přeskočit.
Hazel stála na střeše malé kapličky a přemlouvala se:
"No tak, skočím, přece nechci, aby mě ten stín chytil a na ty ostny se určitě nenapíchnu."
Obklopila ji ledová mlha.
Skočila.
Letěla vzduchem a uvědomila si, že špatně odhadla skok.
Místo, aby spadla za zeď, letěla přímo na ostny.
Chtěla se plotu vyhnout, ale bylo pozdě.
Svist.
Ostny jí projely srdcem i břichem a ona na místě zemřela.
Zeď se nabarvila krví….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co je na tomhle blogu nejlepší?

Povídky 53.3% (24)
Jednorázovky 22.2% (10)
Nové a stále nové nápady 4.4% (2)
Ztřeštěná blogerka :D 11.1% (5)
Obrázky 8.9% (4)

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 4. července 2013 v 10:54 | Reagovat

Jéje, ta je pitomá! napadlo mě, když se rozhodla jít na hřbitov. Jakoby nevěděla, co se stalo s těmi před tím.
A pak ten konec. Bylo to hodně smutný, ale neměla se na ten blbej hřbitov vydávat. :-? No to je jedno.
Díky, že jsi mě uvědomila na ty novinky. Pořád je to pro mě trochu nové.:)

2 Thea Thea | Web | 4. července 2013 v 11:41 | Reagovat

Na záhrade máme strom. Pri strome ostantý plot. So sestrou sme z toho stromu veľakrát plot preskakovali.
Ale teraz po prečítaní tejto poviedky... :D
Každopádne, je to super poviedka! :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 4. července 2013 v 11:42 | Reagovat

Wow..! To bylo úžasné..! Ta holka měla ale odvahu jít v noci na hřbitov, mě by tam nikdo nedostal. Ale vymstilo se jí to. Je škoda, že umřela... :D
Celá ta kapitola byla tak napínavá, píšeš moc hezky..!
A do AFFS tě beru, tak si mě taky zapš :-)

4 Clarush* Clarush* | Web | 5. července 2013 v 17:44 | Reagovat

No bomba :D Stejně jako Hřbitovní zeď :D Klasický příklad toho, že kdyby hlavní hrdinové příběhů dělali to, co jim čtenáři  radí, tak by přežili :D

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 18:08 | Reagovat

To je super, překrásný. Na konci jsem se jemně zachvěla. Je to úžasný, chci další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama