Záblesk naděje

25. července 2013 v 18:30 | M. |  Jednorázové

Sice je kratší, ale podle mě má zajímavý děj ;)


Slzy, smutek, smrt…
Tohle prožívala naše vesnice až do té doby, než jsem zakročila.
Každý měsíc se vybralo jedno dítě, které bylo odvedeno do jeskynního chrámu a ponecháno smrti.
Tato "tradice" se dělala od té doby, co na nás bohové poslali tsunami. A pokaždé, když se dítě neodvede na smrt, přijde tsunami další.
Zničí celou vesnici a zemře při tom čtvrtina obyvatelstva.
Vybírali se děti od jednoho roku po deset let. Dřív mi to bylo jedno, ale vše se změnilo, když jednoho dne byl vybrán můj bratr Stian…
*********************************
V ten den jsem přišla ze školy domů, ale nikdo tam nebyl což bylo zvláštní, protože matka nikdy z domu neodcházela nebo alespoň byla poblíž.
"Mami?" zavolala jsem, ale nikdo se mi neozval.
Dostala jsem neblahé tušení a tak jsem odhodila tašku a běžela k radnici.
Tam se vždy losovali děti.
Když jsem uviděla matku, jak tam klečí a vzlyká, bylo mi vše jasné.
Odvedli mi bratra.
Pomohla jsem matce vstát a odvedla jsem ji domů.
Přes vodopády slz ani nejspíš nevěděla, že jsem s ní.
"Co se stalo?" zeptala jsem se jí i když jsem odpověď věděla.
Ale chtěla jsem si být jistá.
"Vybrali Stiana," řekla a vysmrkala se do kapesníku, který jsem ji podala.
Ohřála jsem jí do hrnku trochu čaje a podala jí ho.
Vděčně přikývla a odešla s hrnkem do ložnice.
Za chvíli jsem odtamtud uslyšela oddechování.
Bylo mi jasné, co musím udělat. Osvobodit bratra dřív než zemře žízní nebo zimou.
Ale musela jsem počkat do tmy, aby mě nenachytali.
Čekání bylo nekonečné.
Ale, když nastal večer, vyplížila jsem se z domu.
Lidé už byli zalezlí ve svých domovech a neviděli mě, jak se plížím po cestě k hoře.
Doběhla jsem až k začátku hory a pak mi unavené nohy vypověděly službu.
Po kolenou jsem se došla do půlky hory a pak už jsem ani to nemohla.
Začala jsem se plazit. Chytala jsem se kamenů a postrkovala se nahoru.
Když jsem konečně vylezla téměř na vrchol byla už noc.
Na nic jsem neviděla a už několikrát jsem narazila do velkých kamenů.
Ale bolest jsem odsunula stranou.
Musela jsem zachránit bratra.
Ale náhle mi docvaklo, že nemám čím provazy přeřezat, takže je budu muset rozvázat uzly.
A to bude na delší dobu.
Zastavila jsem se a ohlédla se dolů.
I když jsem nic neviděla, usoudila jsem, že bude snazší uzly rozvázat.
Nestihla bych to do svítání, když k hoře to je nejméně deset kilometrů.
Pokračovala jsem dál, když v tom jsem uslyšela Stianův nářek.
Pochopila jsem, že musím být blízko jeskyně a tak jsem sebrala zbytek sil a ten kus došla.
"Stiane?" zavolala jsem.
Na okamžik se rozhostilo ticho.
"Angeliko!" ozval se poté Stian zoufale.
Podle hlasu jsem ho za chvíli našla.
Nahmatala jsem uzly a začala je rozplétat.
Když měl jednu ruku rozvázanou, začal mi pomáhat a tak to šlo rychleji.
Zanedlouho jsme spěchali zpět do vesnice.
Zrovna, když jsme se dostali k branám, zazvonil kostel.
Byla půlnoc.
Rozběhli jsme se k domu.
K našemu překvapení se tam svítilo.
Vešli jsme dovnitř.
Matka seděla u stolu a brečela.
Když nás uviděla, rozběhla se k nám a objala nás.
"Bála jsem se, že se ti něco stalo," zašeptala mi do ucha a pak nás zběžně prohlédla zda-li nemáme nějaké zranění.
Pak nás posadila ke stolu a šla nám připravit jídlo.
"Angeliko,"ozval se váhavě Stian.
"Hm?"
"Díky, že jsi mi zachránila život."
Pohlédla jsem na něj a prohrábla mu krátké hnědé vlasy.
"Nenechala bych tě zemřít, to ať radši zesnu já,"řekla jsem mu a myslela to vážně.
Za chvíli nám matka přinesla chleby s medem a my se do nich hladově pustili.
Když jsme dojedli, zahnala nás do postelí.
Slyšela jsem, jak přeje Stianovi dobrou noc a odchází, přičemž za chvíli přišla do mého pokoje.
Ve tváři měla vážný výraz.
Sedla jsem si a dala si nohy do tureckého sedu.
"Angeliko, musím ti něco říct," řekla mi matka a zavřela oči jako kdyby si tím chtěla dodat odvahu.
Bylo ticho.
Pak jsem se ozvala:
"Co jsi mi chtěla říct?"
Nadechla se a otevřela oči.
"Víš, že přijde tsunami, když jsi osvobodila bratra," řekla mi.
Přikývla jsem. To riziko jsem od začátku znala.
"Ty to tsunami můžeš zastavit."
"Jak?"
"Je to vždy ob jednu generaci. Tou mocí vládla tvá babička a teď jí máš ty."
"Jakou mocí?" zeptala jsem se.
"Mocí živlů. Můžeš si vybrat jakékoli dva živly a ovládat je. A já teď po tobě chci, aby jsi se naučila ovládnout vodu, protože pak budeš moct to tsunami zastavit."
Zírala jsem na ni, jak na svatého Dindyho.
"A jak se to mám naučit?" zeptala jsem se jí zvědavě.
Mávla na mě, ať jdu za ní.
Vydaly jsme se k přístavu.
Šly jsme do přístavu a poté jsme se vydaly až na konec mola, kde jsme se zastavily.
Máma si stoupla za mě a pak mě tam náhle shodila.
Ponořila jsem se téměř až ke dnu, ale v tom, když jsem si přála vyplavat jsem náhle stála na vodě se suchým oblečením i vlasy.
"J-ja-ja-jak?" vykoktala jsem a udiveně se prohlížela.
"To je vše, teď už vodu ovládáš," řekla mi máma.
Vylezla jsem na molo.
"Vše?" zeptala jsem se užasle.
Přikývla.
Vydaly jsme se nazpět domů.
Sedly jsme si do kuchyně a upřeně na sebe zíraly ve světle svíček.
"A co teď?" zeptala jsem se jí potichu, abychom nevzbudily Stiana.
"Teď musíme čekat," odpověděla.
"Na co?" nechápala jsem, protože můj mozek už měl dávno vyvěšenou ceduli Zavřeno.
"Na tsunami," řekla mi máma a zhasla svíčky.
Odešly jsme do svých pokojů a odebraly se do neklidného spánku.

(Pokračování v jednorázovce Na dně).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 25. července 2013 v 19:52 | Reagovat

Zaujímavý nápad :D Páči sa mi, že sa rozhodla oslobodiť svojho brata, na jej mieste by som sa zachovala rovnako :-D

2 Casion Casion | Web | 25. července 2013 v 21:01 | Reagovat

Nie je za čo :-)  :-)

3 Kate Kate | Web | 26. července 2013 v 9:26 | Reagovat

Beru tě. :) Máš moc hezký blog, a tohle taky není špatné. :D

4 Katherine Katherine | Web | 26. července 2013 v 9:52 | Reagovat

pekná poviedka ;-) Teším sa na pokračovanie ;-)  Zírala jsem na ni, jak na svatého Dindyho. táto veta ma dostala :-D  :-D Použila si môj oblúbený výraz :-D

5 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | 26. července 2013 v 9:54 | Reagovat

Krásný :) Už aby tady byla další :D

6 Clarush* Clarush* | Web | 26. července 2013 v 10:53 | Reagovat

Dost zajímavý.. určitě bych se zachovala stejně :D Ale ta její moc je zvláštní :D

7 knihofil18 knihofil18 | E-mail | Web | 26. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Jaj, vedieť tak tiež ovládať tú vodu... páni :)

8 K K | Web | 26. července 2013 v 21:33 | Reagovat

Zajímavý příběh, jsem zvědavá jaké bude pokračování! :)

9 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 28. července 2013 v 20:16 | Reagovat

Parádne to je :D skvelá idea :D

10 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 15. března 2014 v 20:45 | Reagovat

Moc hezke :)) dobry napad ;) akorat bych vice rozepsala to, jak se uci ovladat vodu, vypadalo by to lip, ale jinak super, palec nahoru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama