Úmrtní kříž

28. července 2013 v 19:35 | M. |  Útržky strachu
Další díl celkem oblíbené hřbitovní trilogie, kde se konečně něco rozvine...
Tento díl je speciálně věnovaný Clarush, tak doufám, že se jí líbí ;D

Kornélie měla tak sucho v krku, že ani nemohla křičet o pomoc.
Osoby pak kolem stolu udělaly kruh a začaly odříkávat slova, kterým Kornélie nerozuměla.
"Et fienë, et liebë. Et fienë, et liebë. Et fienë, et liebë."
*******
Kornélii vzbudil uprostřed noci křik sousedů. S otcem bydlela v domě vedle starostovy rezidence.
Posledních pár dnů se, ale vůbec nevyspala. Na každý z předchozích dnů z tohoto týdne měl starosta naplánován nějakou "párty".
Lidé při ní skákali do velkého bazénu, zpívali s hudbou, která hrála z rádia na zahradě a svítili Kornélii přímo do okna.
A když si řekla, že už bude mít konečně dnes klid, protože nebyla žádná párty, tak jí vzbudí křik nebo spíše hysterický řev starostovy ženy.
Rozespale se posadila na posteli a promnula si už tak velké kruhy pod očima.
Téměř ani nešly zakrýt make-upem, jak byly velké. A pořád se zvětšovaly.
Uhladila si své blonďaté ptačí hnízdo a vykoukla z okna.
Na zahradě nebylo nic moc vidět, ale za to dobře viděla starostovu ženu, která stála v pokoji naproti tomu jejímu a dívala se dolů do jejich jezírka.
Kornélii zajímalo co tam asi vidí, protože ona neviděla nic. Nic se tam nepohnulo, neozval se odtamtud žádný zvuk.
Za chvíli uslyšela hukot sanitky, která zanedlouho zastavila před starostovo domem. Starostova žena si utřela slzy a odešla z pokoje.
Kornélie chvíli zírala z okna až ji to přestalo bavit, tak si zase lehla. Ale za chvíli se jí zase v okně objevilo světlo baterek.
Opět vykoukla z okna a protentokrát strnula.
Viděla, jak vytahují starostovu starší dceru Joannu z jezírka. Nebo spíš jeho tělo.
I na dálku Kornélie poznala, že je Joanna mrtvá.
Opodál stál zbytek starostovy rodiny. Všichni brečeli. Ze všeho nejvíce asi Joannina mladší sestra Jenifer.
Její dětské slzy jí stékaly po obličeji a vytvářely tak malé fontánky plné smutku a beznaděje.
I když byla malá, už věděla co je to smrt.
"Chudák malá," politovala ji Kornélie v duchu.
Sice se s Joannou příliš nebavila, protože byly z jiných rodin, ale i tak to pro Kornélii byl šok.
K plačící rodině přišel policista a začal jim pokládat otázky. Mezitím odnesli Joannino tělo a její rodiče pak odjeli s policií.
Kornélie vyčkala ještě chvíli a pak si lehla. Sice už byl ideální klid na spaní, ale přesto nemohla usnout.
Pokaždé, když zavřela oči, viděla před nimi Joannino tělo bez známek života.
*******
Ráno, když se Kornélie vzbudila jí pořád hrály v hlavě slova, které se jí po nočním vyrušení zdály.
Opakovaly se pořád jako písnička.
"Dvanáctá hodina odbyla, lampa zhasla. Dvanáctá hodina odbyla, lampa zhasla."
"Dost, dost, dost," rozkřičela se Kornélie v duchu a ucpala si uši.
Ale slova se ještě zrychlily.
"Dvanáctá hodina odbyla, lampa zhasla. Dvanáctá hodina odbyla, lampa zhasla. Dvanáctá hodina odbyla, lampa zhasla. Dva.."
Náhle písnička ustala.
Kornélie si zhluboka povzdechla a šla se obléct do šatů.
Dnes měla schůzku s kamarádkami Clarou a Nicol v obchoďáku, takže musela vypadat co nejlépe.
Oblékla si zelené mini šaty se srdíčkovým výstřihem a zaplula do koupelny.
Její táta spal po noční směně a tak se snažila dělat co nejmenší randál. Ale dnes měla Den blbec.
Když si zakrývala kruhy pod očima make-upem, spadla jí lahvička a téměř všechen obsah vytekl do umyvadla.
Pak si málem vypíchla oko řasenkou a aby toho nebylo málo, uklouzla na dlaždičkách a spadla na ně, až do zadunělo. To už jejího tátu určitě vzbudilo.
Zvedla se z dlaždiček a opatrně došla až ke dveřím. Odťapkala do kuchyně a když už se radovala z toho, že její táta ještě spí, její naděje byla zmařena.
Její otec už byl v kuchyni a četl si ranní vydání Hewardských novin.
"Ahoj srdíčko," pozdravil jí a usrkl si kávu z hrnku položený na stole.
"Ahoj tati," pozdravila ho Kornélie.
Otevřela dveře od lednice a vytáhla odtamtud malou bagetu.
"Ty jdeš dneska do toho obchoďáku?" zeptal se jí otec aniž by zvedl oči od novin.
Kornélie rychle spolkla velké sousto bagety.
"Jo."
Její otec pohmatu našel peněženku, vytáhl odtamtud dvacetidolarovou bankovku a podal jí Kornélii.
"Díky tati," poděkovala mu a vzala si peníze.
Dojedla bagetu a šla si do předsíně pro boty a kabelku.
Chvíli nato vyběhla z domu.
Měla jen pár minut na to, aby stihla autobus a tak si pospíšila. Na zastávku doběhla ve chvíli, kdy tam autobus zastavil.
Téměř bez dechu zaplatila řidičovi jízdenku a pak se zhroutila na nejbližší sedačku.
"Ranní maratón - splněno," odškrtla si v duchu ze svého seznamu.
Na páté zastávce Windson center vystoupila a těch dvacet metrů k obchoďáku došla.
Před vchodem na ni už obě kamarádky čekaly. Ťukaly si něco do svých mobilů a když uviděly Kornélii, rozběhly se k ní.
"Čau," pozdravila je vesele Kornélie a políbila je po Francouzsku na tváře.
Clara se zazubila a vesele Kornélii objala.
Pak všechny tři bok po boku vešly do obchoďáku.
*******
Po dvouch hodinách neúnavného pobíhání po obchodech a zkoušení oblečení, už Kornélii šíleně bolely nohy a proto navrhla, aby si šly sednout do přízemí na lavičky.
K jejímu překvapení Clara i Nikol souhlasily. Koupily si za zbytek peněz dva kopečky zmrzliny a usadily se i se svými úlovky na lavičkách.
Osvěžující zmrzlina je zchladila a ony byly připravené jít domů.
Náhle však z jednoho obchodu naproti nim vyletělo sklo.Z otvoru se sem řinuly osoby v kuklách se zbraněmi.
Začaly střílet po lidech a pak se náhle jeden z nich přiblížil ke Kornélii a odtáhl ji pryč. Ta se zoufale podívala po kamarádkách, ale ty už tam nebyly.
Začala se bránit, ale nemělo to smysl. Ta osoba byla silnější.
Nakonec jí přitiskla na nos kapesník čímsi napuštěný a Kornélie za chvíli omdlela.
*******
Probudila se až za nějakou dobu. Nemohla se pohnout. Byla provazy svázaná ke stolu nebo k něčemu podobnému.
Zaškubala sebou, ale provazy nepovolily.
"Ale, ale, ale, vypadá to, že se nám princezna probrala," ozval se čísi hlas a pohladil Kornélii po tváři.
Ta, kdyby neměla roubík, by se mu zakousla do ruky.
Pak jí sundal z očí látku.
Měla pravdu byla přivázaná ke stolu. Na hřbitově. Nad ní stály osoby z obchoďáku a šklebily se.
Kornélie si pořád nebyla jistá, zda to jsou muži či ženy. Nešlo to poznat.
"Kolik máme času?" zeptala se jedna.
Ta vedle se podívala na hodinky.
"Ani ne půlhodina," odpověděla.
Zmateně se na ni podívala. Co bude za půlhodiny?
"Uvidíš," řekla jí ta osoba s hodinkami a mrkla na ni.
Zhasly baterky , které až doteď osvětlovaly okolí a odešly opodál.
Kornélie škubla rukou a zjistila, že provaz povolil. Nakonec z něj ruku vypletla.
S uvolněnou rukou jí šlo další povolování snáze, takže zanedlouho byla osvobozená. Zrovna ve chvíli, kdy sklouzla ze stolu se opět rozsvítily baterky.
"Utíká," zakřičela jedna z osob.
Kornélie se rychle dala do běhu, jenže ta osoba byla rychlejší a tak jí za chvíli dohnala a přišpendlila k zemi.
Pak jí zvedla a odtáhla nazpět ke stolu. Vzaly nové, tlustší provazy a přivázaly jí nazpět.
Kornélie měla tak sucho v krku, že ani nemohla křičet o pomoc.
Osoby pak kolem stolu udělaly kruh a začaly odříkávat slova, kterým Kornélie nerozuměla.
"Et fienë, et liebë. Et fienë, et liebë. Et fienë, et liebë."
Náhle to začaly odříkávat rychleji a rychleji, až jim to téměř nebylo rozumět.Přitom jedna z osob vytáhla dýku a bodla Kornélii do ruky.
Kornélii se vrátily hlasivky a ona z plných plic zakřičela.
Krev smočila stůl a skapala na zem.
Pak ji bodla i do druhé ruky. Z Kornélie vyšel nářek ještě pronikavější než předtím.
Nakonec jí bodl do břicha. Ale dýku tam nechala.
Kornélie už vůbec nebyla k utišení. Křičela až do ochraptění a sledovala, jak z ní pomalu odtéká i s krví život.
V tom se ochladilo.
Kornélii, která na sobě měla, jen své (teď už zničené) šaty byla hrozná zima.
Náhle se od zdi odlepil stín a zamířil k nim. Osoby zakřičely a utekly pryč.
Kornélie se snažila vyprostit z provazů, ale byla už moc zesláblá ze ztráty krve.
Stín se k ní pomalu otočil a zamířil k ní. Kornélie s hrůzou v očích sledovala, jak se přibližuje.
Stín došel až ke stolu a vysál z něj krev. Ta prostě zmizela.
Pak se naklonil ke Kornéliinu obličeji. Ta už byla úplně bílá a to nejen ze ztráty krve.
Stín vytáhl dýku z jejího břicha a probodl jí srdce.
V několika sekundách byla mrtvá.
Ale tím nic nekončilo.
Stín se náhle přemístil do Kornéliina těla.
Teplota hned klesla a náhle Kornélie ožila.
Začala znovu dýchat. Znovu jí bilo srdce.
Jenže, když po chvíli otevřela své oči, už nebyly zelené, ale černé jako noc....
Pokračování v pátém díle Vánek smrti
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 22:42 | Reagovat

To je hustý Mili!! :D Kvůli tobě další noční můry :P Akorát nerozumím tomu Et blababla a Et blababla... :-D
Jak to myslíš, že víš?? O_O To, že někdo volal je mi celkem jasný :-P

2 Thea Thea | Web | 29. července 2013 v 10:16 | Reagovat

Wow, wow, wow! Nemôžem sa dočkať ďaľšieho dielu!:D
A ten rituál bol strašidelný O_O
Som fakt zvedavá čo bude tieň robiť...:D

3 Kate Kate | Web | 29. července 2013 v 12:04 | Reagovat

Moc hezké. ;)

4 Xanya Xanya | Web | 29. července 2013 v 13:40 | Reagovat

[2]: Souhlas,bylo to strašidelný XD
Já mám taky ráda hřbitovní trilogii :-D Zkrátka skvělá povídka :D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 29. července 2013 v 17:22 | Reagovat

Hezká kapitola :-) Strašně napínavá..! Celý ten rituál a ten konec..! Prostě bomba!

6 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 30. července 2013 v 12:42 | Reagovat

To je luxus!  A mimochodem beru tě jako Affko :D

7 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 18:19 | Reagovat

Začínám se bát

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama