Svět v plamenech

17. července 2013 v 15:00 | M. |  Jednorázové
Na této jednorázovce jsem se hodně snažila...tak doufám, že se vám líbí :D¨
P.S- Momentálně pracuji na pokračování H.T.: Úmrtní kříž

"Rychleji, rychleji," popoháněla jsem se a konečně doběhla na letiště.
Když jsem ji uviděla, zajásala jsem.
Poslední raketa. Poslední záchrana.
Znovu jsem nastartovala své nohy k ještě rychlejšímu běhu.
Zbývalo mi padesát metrů.
Za zády jsem slyšela praskot ohně.
"Za pár minut sem dorazí," uvědomila jsem si a ještě víc zrychlila.
Dvacet metrů. Dvě minuty.
Deset metrů.
Náhle raketa zaburácela a dveře se zavřely.
Motory se zažehly a raketa za několik vteřin vzlétla.
"Vrať se!!!", zakřičela jsem na pusté okolí.
Byla jsem poslední člověk na zemi....nebo jsem si to myslela.
Všechny ostatní nejspíš spálil oheň nebo odlétli s raketou do vesmíru.
Oheň se blížil.
Měla jsem zhruba minutu.
Byla jsem bez možností jediná věc, kterou jsem mohla udělat by bylo zemřít.
Sesunula jsem se na zem.
Zbyla mi už jen chvilka.
"Promiň mami," řekla jsem skrz vzlyky.
Slíbila jsem jí, že se v bezpečí dostanu pryč.
Pět sekund.
Už jsem stála ohni tváří v tvář.
"Sbohem světe," stihla jsem si jen pomyslet načež mě pohltily plameny.
********************************************************
Před hodinou

"Bellindo, pojď sem," zavolala na mě matka z domu.
Otráveně jsem zaklapla knihu a šla jsem za ní.
"Jde o mimořádné vysílání," řekla, když jsem si sedla vedle ní na gauč.
Protočila jsem očí.
Už jsem si vybírala téma:
3. světová válka, globální oteplování, útok ufonů z vesmíru, USA v krizi.....
"Vážení diváci, oznamujeme vám, že je svět v plamenech. Před pouhými dvěmi hodinami dopadly na zem první meteority. Zničily úplně vše kromě Ameriky. Ale i ta není v bezpečí. Blíží se sem velký meteorit, který dopadne na zem za pět hodin. Jediná naděje je NASA. Ve Washingtonu je připraveno třicet šest raket. Každá pro sedm tisíc lidí, vybavená vším potřebným. Kdo chce přežít ať nastoupí," řekli moderátoři a utekli.
Následně se poté objevily snímky z Evropy a Asie.
Všude byla jen hnědá zem. Žádný život, žádná voda.
Máma se zvedla z gauče a začala balit.
Hodila nějaké oblečení do kufrů.
Vzala jen to nejnutnější a pak mě popadla a strčila do auta.
Bydlely jsme ve městě Skipne a do Washingtonu jsme to měli třicet pět kilometrů.
Máma rychle nastartovala a stovkou vyrazila od našeho domu z předměstí na dálnici.
Když jsme tam dorazily stály jsme na začátku zácpy.
Ta se naštěstí rychle uvolnila.
Bylo tu více než pět set aut.
Všichni z těch lidí chtěli přežít.
Máma využila každou příležitost k předjetí.
Brzy jsme byly jedny z prvních.
Děkovala jsem bohu za to,že jsem jí včera řekla ať naplní celou nádrž benzínem.
Pro uvolnění jsem pustila rádio.
"Došlo k dalšímu omylu. Je to roj meteoritů, ale ten největší je díkybohu vzadu. Ale vědci špatně odhadli rychlost. Právě teď by měli dopadat první meteority po celém území USA. Lidi pospě-," stačil jen říct ten hlasatel a poté se z rádia ozval šum.
Podívala jsem se z okýnka ven a spatřila jsem oranžovou záři.
Naštěstí padala jiným směrem než jsme se nacházely.
Asi jsem to zakřikla, protože najednou do auta před námi spadl meteorit velký jako moje hlava.
Auto bylo tenké jako palačinka a škvírami z něj začala vytékat krev.
Musela jsem odvrátit pohled jinak bych se pozvracela.
Lidé začali panikařit a začali do sebe vzájemně narážet.
Máma zrychlila na sto třicet a jela přímo vpřed.
Meteority kolem nás padaly jako jiskry z ohniště a téměř pokaždé se strefily do auta.
Jednou málem zasáhly i nás, ale máma rychle odbočila.
Minuly jsme ceduli oznamující, že do Washingtonu zbývá patnáct kilometrů.
Do auta vedle nás se zřítil malý meteor.
Další mrtví lidé.
"Bellindo, slib mi něco," ozvala se najednou máma.
"Co?" zeptala jsem se jí.
Do očí se jí vhrkly slzy.
"Jestli se mi něco stane, ty mě opustíš a zachráníš si život," řekla a podívala se mi do očí.
Mlčela jsem.
To jsem jí slíbit nemohla. Její život byl pro mne vším.
Ona byla pro mě vše.
"Bellindo!" řekla zoufale a mě nezbylo nic jiného než souhlasit.
"Dobře."
"Slibuješ?"
"Slibuji," řekla jsem i když jsem se za to v hloubi duše nenáviděla.
Máma mi stiskla ruku a odbočila z dálnice.
"Co to děláš?" zeptala jsem se jí, když jsme měly v zádech dálnici.
"Tady po těch polních cestách je to jen deset kilometrů do Washingtonu, ale je tu možnost, že píchneš," vysvětlila mi a rozjela se po jedné z cest.
Sem tam jsme objížděly malé ohníčky s meteority, díry a prchající zvířata před ohněm.
"Pět kilometrů," řekla mi máma, když jsme uviděly velký kámen u cesty.
Od té doby, co jsme odbočily z dálnice uběhla jen čtvrt hodina, protože tu máma jela téměř stejnou rychlostí jako na dálnici.
Začalo padat čím dál více meteoritů, ale ne moc naším směrem.
Vypadalo to jako kdyby je na nás někdo střílel ze samopalu.
Po úzké polní cestě se i těm několika málům těžko vyhýbalo.
Dokonce nám jeden malý spadl do cesty.
Přejely jsme ho a chvíli potom od něj vzňala tráva.
Naštěstí byl prý nedaleko most. Takhle mi to teda máma řekla, když jsem začala lehce panikařit.
Měla pravdu.
Přejely jsme ten malý most a byly jsme na předměstí Washingtonu.
I ten byl celkem zdevastovaný.
"Ty víš, kde sídlí ty rakety?" zeptala jsem se mámy.
Vrhla na mě pohled typu:
"Jak bych to asi mohla nevědět?!"
Míjely jsme polorozpadlé, čoudící domy, paneláky a mrtvoly...
Zavřela jsem oči. Nechtěla jsem se na to dívat.
Byly jsme tu první.
Ostatní ještě byli na dálnici.
Máma zastavila před ohromně velkým, oploceným pozemkem.
Vystoupila a přelezla plot přičemž mi otevřela branku.
Vlezla jsem dovnitř a rozhlédla se.
Rakety jsem zatím neviděla.
Rozběhla se směrem k lesu a já běžela za ní.
Vběhla do lesa.
"Je to nebezpečné," zavolala jsem na mámu, ale ta mě neposlouchala.
Tak jsem běžela za ní.
Náhle oblohu zalila celkem velká záře.
Podívala jsem se nahoru a uviděla meteor 2x tak větší než já.
Hodně jsem za mámou zaostávala, ale teď se mi úplně ztratila z očí.
Koukala jsem jen na ten meteorit.
Rychle začal klesat až, když se dotkl země, došlo mi, že zhruba v těch místech dopadu bude moje máma.
Rozběhla jsem se tam, ale tlaková vlna mě odmrštila o několik metrů dozadu.
Zvedl se oblak prachu a celý les začal hořet.
Neutíkala jsem, měla jsem jiný cíl.
Najít mámu.
Doběhla jsem skoro až k meteoritu , ale máma tam nikde nebyla.
Čím dál více se mi v kouři špatně dýchalo. Tak jsem vyběhla na okraj lesa.
A tam jsem ji našla.
Napůl pohřbenou pod tlustým kmenem stromu.
Rychle jsem k ní přiběhla.
Ztěžka dýchala a obličej měla úplně rudý.
"Bellindo, ten slib," připomenula mi trhavě a mě tak došlo, že zemře.
Ani jsem se od ní nehnula.
"Slíbila jsi mi to," řekla a naposledy se nadechla.
Utřela jsem si hořké slzy, naposledy jí políbila na tvář a rozběhla jsem se dál.
Oheň, který byl předtím ode mě třicet metrů mě doháněl.
Nohy mě bolely jako psa, ale nepolevila jsem.
"Dodržím ten slib," pomyslela jsem si, když jsem najednou uviděla letiště s raketami.
Bylo jich tam už jen deset a postupně začaly odlétat.
Za chvíli tam zbyla jen jedna.
"Rychleji, rychleji," popoháněla jsem se a konečně doběhla na letiště.
Když jsem ji uviděla, zajásala jsem.
Poslední raketa. Poslední záchrana.
Znovu jsem nastartovala své nohy k ještě rychlejšímu běhu.
Zbývalo mi padesát metrů.
Za zády jsem slyšela praskot ohně.
"Za pár minut sem dorazí," uvědomila jsem si a ještě víc zrychlila.
Dvacet metrů. Dvě minuty.
Deset metrů.
Náhle raketa zaburácela a dveře se zavřely.
Motory se zažehly a raketa za několik vteřin vzlétla.
"Vrať se!!!", zakřičela jsem na pusté okolí.
Byla jsem poslední člověk na zemi....nebo jsem si to myslela.
Všechny ostatní nejspíš spálil oheň nebo odlétli s raketou do vesmíru.
Oheň se blížil.
Měla jsem zhruba minutu.
Byla jsem bez možností jediná věc, kterou jsem mohla udělat by bylo zemřít.
Sesunula jsem se na zem.
Zbyla mi už jen chvilka.
"Promiň mami," řekla jsem skrz vzlyky.
Slíbila jsem jí, že se v bezpečí dostanu pryč.
Pět sekund.
Už jsem stála ohni tváří v tvář.
"Sbohem světe," stihla jsem si jen pomyslet načež mě pohltily plameny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Thea Thea | Web | 18. července 2013 v 11:42 | Reagovat

Ten začiatok... skoro som sa rozrevala :D. Katastrofy, to je moja nočná mora. Je to napísané tak úžasne realisticky že mám pocit že každú chvíľu do domu začnú padať meteority :DD

2 knihofil18 knihofil18 | E-mail | Web | 18. července 2013 v 13:33 | Reagovat

Milujem post-apokalyptické príbehy. :D Zmienka o mimozemšťanoch ma naozaj potešila. Poviedka sa mi naozaj páčila, ale aj tam je tu pár vecí, ktoré mi vrtajú hlavou a nedá mi pokoja, aby osm ich nechala tak.
Tie meteority... To ich bolo tak veľa alebo boli tak veľké, že zničili všetko? Pretože asteroid s priemerom cca 10 km vytvoril kráter o priemere 180 km a dokazal zmeniť klímu na Zemi tak veľmi, že vyhubil dinosaury (a aj to sa nestalo cez noc).
Samozrejme nie osm žiaden odborník, len ma také veci zaujímajú.
K písaniu - bolo to popísané krásne, atmosféra bola dokonale zvládnutá a čím viac som čítala, tým viac napätie stúpalo. Páčil sa mi aj ten nápad s foreshadowingom. Ja osobne Foreshadowing milujem a sama som ho použila v Čipe. Určite sa teším na nejakú ďalšiu tvoju poviedku. :)

3 Milča Milča | Web | 18. července 2013 v 13:46 | Reagovat

[2]:Upřímně...to s těmi meteority bylo vymyšlené, protože mi přišlo trochu zvláštní dát tam nějaký malý šutřík, který vše zničí i když je to ve skutečnosti pravda. :D
Proto jsem to přikrášlila ;)
A děkuji :)

4 Clarush* Clarush* | Web | 18. července 2013 v 16:33 | Reagovat

Jůů :D Dost dobrý :D Jenom malej dotaz... proč v tý aréně nemáš tu skvělou trilogii? :D

5 Clarush* Clarush* | Web | 18. července 2013 v 17:24 | Reagovat

[4]: *anketě xD bože já už jsem fakt mimoc xD

6 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 18. července 2013 v 20:41 | Reagovat

Je to super Mili :-)  :-D Ale pomalu si začínám myslet, že mě takhle děsíš naschvál!! Poslední dobou se i zdají pěkně velký slátaniny!!

7 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 18. července 2013 v 21:07 | Reagovat

Och! O_O To ma tak dojalo! Geniálny nápad,  aj spracovanie, celý čas som bola ako na ihlách! :D Super! :-) Len mi tam chýbal opis- mohlo to byť ešte viac creepy :D

8 Enna Enna | Web | 20. července 2013 v 13:48 | Reagovat

wow nádhera, páči sa mi to a ten koniec aj blo skvelý aj keď bol zopakovaný.Bolo to proste skvelé a súhlasíííííííííííííííííííííím :DDDDDDD !!!

9 Enna Enna | Web | 20. července 2013 v 13:49 | Reagovat

"blo :D

10 Enna Enna | Web | 20. července 2013 v 13:49 | Reagovat

"bol to je fuk proste to bolo skvelééé

11 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 28. července 2013 v 20:24 | Reagovat

Úplná pecka :D geniálne napísané :D Milujem takéto post-apokalyptické príbehy a je to geniálne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama