Monthly flower

24. července 2013 v 18:30 | M. |  Flowers memories
Tak a je tu první díl. Sice je krátký, ale mám tam vše co jsem chtěla :)
Jen doufám, že se vám bude líbit.
Upozornění: Není pro slabé povahy, nenechte se zmást názvem ;).

"Já za to nemůžu,"křičela Ambrosie z plných plic a oči jí rudě zaplály.
Ale Demeter si toho nevšímala.
"Znesvětila jsi náš klan tím, že jsi zabila a prolila krev člověka a to nejen jednou," řekla jí Demeter neoblomně a pohlédla na ni.
"Od této doby až na věčnost budete i se svými vílami uvězněny v očarovaných květech. Osvobodíte se jen v případě, že vás někdo utrhne, což se nestane," vynesla rozsudek a luskla prsty.
Kolem víl začaly narůstat okvětní lístky až víly celé obalily.
Ambrosie zůstala jako poslední, protože měla největší moc.
"Já se pomstím slyšíš? Pomstím se celému světu," zakřičela a pak byla uvězněna.
Právě ona byla zakleta do měsíční květiny, jedné z těch nejsilnějších co existují. Ale ta Ambrosiina se proměnila v pomněnku.
A v ní zůstala hodně dlouhou dobu....
*******************************
Současnost
Jasmína se se svojí kamarádkou Hanou proháněla po loukách okolo Jasmínina domu.
"Hele pomněnky," vykřikla náhle čtrnáctiletá Jasmína a ukázala na ně.
Její o něco mladší kamarádka si je hned začala trhat.
Jasmína se přidala a zanedlouho poté byly pomněnky pryč.
V tom se Jasmína podívala na hodinky a vyjekla.
"Jej musím jít, ahoj Hano," rozloučila se s kamarádkou a uháněla domů.
Dnes měla přijet na návštěvu její teta se sestřenicí a ona nechtěla přijít pozdě.
Doma strčila pomněnky do vázy, rychle se převlékla a šla dolů.
Chvíli nato zalila pokoj stříbrná zář.
"Konečně," pomyslela si, teď už volná Ambrosie, "konečně čas na pomstu."
****************************
"Jasmíno, tohle je tvá teta Eleanor a tvá sestřenice Chloe," představila je Jasmínina matka.
Jasmína si zdvořile potřásla s tetou rukou a pak nabídla ruku i Chloe, ale ta jen zasyčela:
"Trhni si nohou krávo."
Jasmína překvapeně zamrkala.
Slušnost šla stranou.
"Ještě jedno podobné slovo a rozbiju ti fasádu nádivo," řekla jí a myslela to vážně.
Už tři roky chodila na hodiny karate a patřila mezi nejlepší žáky.
"Vy lidé jste se vůbec nezměnili," ozval se ze shora cizí hlas.
Obě tam překvapeně pohlédly.
Stála tam cizí dívka, ne o moc starší než Jasmína, s rusými vlasy a průsvitnými křídly.
Ani jedna z dívek ji neznala.
"Kdo jsi?" zeptala se jí Jasmína.
Dívka se usmála.
"Jmenuji se Ambrosie a jsem víla," řekla jim.
Jasmína jejímu tvrzení od začátku věřila, ale Chloe se rozesmála.
"To určitě. Ty křídla jsou nejspíš falešná a jsou připevněná k zádům gumami," řekla a zatáhla ji za jedno křídlo.
Ambrosie jí vztekle vytrhla křídlo z ruky a oči jí rudě zaplály.
"Nikdy už nic takového neřekneš," řekla Chloe Ambrosie a vrhla se na ni.
Jasmína jen s hrůzou sledovala, jak její sestřenice umírá.
Ambrosie jí trhala krk tak dlouho až se Chloeina hlava oddělila od těla.
Když se opět podívala na Jasmínu měla zakrvavený celý obličej i zuby.
"Jejda," uchechtla se, "asi jsem se nechala trochu unést."
Jasmína vytřeštila oči a zírala na ni.
V šeru s rozcuchanými vlasy, planoucíma očima a zakrveným obličejem vypadala jako démon z filmů na jaké se Jasmína občas koukala.
"Ale co teď s tebou?" zeptala se Ambrosie nahlas sama sebe a poťukala si prstem po bradě.
Pak náhle dostala nápad a luskla prsty.
"Už to mám, budeš můj sluha," řekla Ambrosie a byla moc nadšená z nápadu který dostala.
"A proč si myslíš, že ti budu sloužit?" zeptala se jí Jasmína.
Ambrosii se varovně zaleskly oči.
"Protože jestli mi sloužit nebudeš, vyvraždím celou tvoji rodinu."
Jasmína ztěžka polkla.
"Vrať se dolů a řekni jim, že se Chloe něco stalo," přikázala jí Ambrosie.
Jasmína přikývla a odešla.
Ambrosie si spokojeně promnula ruce.
"Je čas na druhou část," pomyslela si.
*****************************
"Mami, teto Eleanor, Chloe se něco stalo," řekla jim Jasmína jakmile k nim došla.
Obě ženy se na sebe podívaly a pak šly za Jasmínou, která se mezitím vydala nazpět.
"Chloe!" vykřikla Eleanor jakmile svou dceru uviděla a přiběhla k ní.
"Zavolejte sanitku," řekla i když zbytečně.
Bez hlavy už Chloe žít nemohla.
"Půjdu zavolat policii, ničeho se nedotýkejte," řekla její matka a odešla.
Jasmína, která zůstala s tetou, ale nevěděla, co se její mámě mezitím stalo a tak si myslela, že jí to jen dlouho trvá.
Po půlhodině čekání se její teta zvedla se slovy, že se půjde podívat, co j to tak trvá.
O chvíli později uslyšela Jasmína výkřik a šla se po ní podívat.
Když uviděla co je v obýváku málem omdlela.
Naproti ní stála Ambrosie s hlavou zabořenou do krku Jasmíniny matky.
"Mami," vykřikla Jasmína a běžela k nim, ale Ambrosie mávla rukou a Jasmína se nemohla ani hnout.
Mohla jen mrkat a dýchat.
Tak musela bezmocně pozorovat, jak Ambrosie hoduje na její matce a tetě.
Zavřela oči, když Ambrosie vydloubla její tetě oko z jamky a s olíznutím rtů ho snědla.
Po třech hodinách neúnavného, odporného čekání, Ambrosie konečně dojedla.
Po osobách zbyli jen vlasy, kosti, chrupavky a oblečení.
Jasmíně se vhrkly do očí slzy.
"Kdyby jen jsem nešla domů, nic z toho co se událo by se nestalo," pomyslela si a rozbrečela se.
Ambrosie, která si až do teď vykusovala zbytky masa zpoza nehtů na ni s úkosem pohlédla.
"Nebuď mimino Jasmíno," usadila ji Ambrosie a pohladila jí červenou dlaní po tváři.
Jasmína cítila, jak jí do krku stoupá žluč.
"Neboj se z tebe se potrava nestane," ujistila ji Ambrosie a mrkla na ni jakoby byly staré známé.
"Ty se mi budeš hodit na jiné věci a navíc se mi docela líbíš, ale stejně s tebou musím něco udělat," řekla jí.
"A co?" zeptala se jí Jasmína ustrašeně.
"Musím z tebe udělat vílu," řekla jí Ambrosie a usmála se.
"Vi-vílu? Jakože budu mít křídla?" zeptala se Jasmína.
Ambrosie přikývla.
"Ano."
"Co proto budeš muset udělat?" zeptala se jí Jasmína zasněně.
Představa, že bude víla a že bude moct létat přebila skutečnost, že jí ta samá víla co jí to nabídla, zabila příbuzné.
"Nic, jen tě uspím a ty se probudíš jako víla," zalhala jí bez zaváhání Ambrosie.
Ve skutečnosti byl ten proces obtížný a zvládli ho jen ti nejsilnější lidé, protože se museli ponořit do vod řeky Styx a to přežil jen málokdo.
Poté by navíc musela Ambrosie obětovat jednu ze svých stříbrných slz, které měla jen dvě a donutit je Jasmínu spolknout.
A nakonec by při úsvitu musela zabít člověka a prolít jeho krev nad Jasmíninim těle a až tím by se přeměnila na vílu.
"Dobře," souhlasila Jasmína, "uspi mě."
Ambrosie se k ní naklonila a políbila ji na čelo.
"Spi sladce."
(Pokračování v dalším dílu - Sun flower)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která povídka se vám nejvíce líbí??

Děti měsíce 32.8% (19)
Válka druhů 1.7% (1)
Temnota pekel 6.9% (4)
Horoskop 1.7% (1)
Jeskyně 3.4% (2)
Dead girls walking 1.7% (1)
Melodie- Tón 6.9% (4)
Zvrat budoucnosti 6.9% (4)
Cesta za světlem 3.4% (2)
Léčitelka 34.5% (20)

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. července 2013 v 21:01 | Reagovat

Škoda, že už jsem to četla :-P Ale není to tak hrozný.. (myslím, že to není tak krvavý :-P )

2 Katherine Katherine | Web | 25. července 2013 v 11:27 | Reagovat

wau to je dobré :) originálne z dobrým nápadom :)a Chloe mi ani nebolo lúto bola to sviňa :D a prečo bola vlastne taká hnusná?

3 Xanya Xanya | Web | 25. července 2013 v 15:36 | Reagovat

Nemůžu si pomoct,myslím že si to Chloe tak trochu zasloužila... Jinak dobrý,těším se na pokračování :D

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 28. července 2013 v 20:15 | Reagovat

Páni, je to naprosto dokonalé :D páči sa mi to, je to originálne a dobre napísané :D

5 Enna Enna | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

wow skvelé chcela by sa vrátiť časom a znova to prečítať :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama