Kapitola 6.- Pekelně zmatená já

8. července 2013 v 20:30 | M. |  Zvrat Budoucnosti
Trochu jsem experimentovala (a to nejen s kapitolou), takže doufám, že se vám obrázek i kapi líbí :).
P.S. Mám nový design od Dincie, protože design od Lexi začal blbnout!! -_-´
Doufám, že se líbí :)

Zazvoní mi budík, ale ignoruju ho.
Řeknu mámě, že mě bolela hlava a tak jsem nešla do školy.
Opět usnu, až mě vzbudí zaklepání na dveře.
"Co je?" zeptám se jízlivě postavy za dveřmi.
Vejde Philip s košíkem a dekou.
Deku rozprostře na podlahu a položí na ni košík.
"Co tu po včerejšku chceš?" zeptám se ho teď už poněkud zmateně.
Nechápavě pokrčí obočí.
"Nevím o čem to mluvíš, od rána jsem nebyl doma, jel jsem k rodičům," řekne.
Suše se zasměju.
"To vyprávěj Anne."
Netrpělivě si povzdechne.
"Podívej, ať to bylo cokoliv, můžeš na to na půlhodiny zapomenout?" zeptá se mě lehce naštvaně.
Váhavě přikývnu.
Odhrnu ze sebe peřiny a sednu si na deku.
"Pěkný účes," pochválí mi moje noční veledílo.
Srovnám si vlasy a popadnu kus bábovky. Začnu se normálně přežírat.
Sním téměř půlku jídla, zbytek sní Philip.
"Zavolal jsem tvojí mamce, že tě bolí hlava, takže tě prý omluví na tři dny ze školy," sdělí mi Philip radostnou novinu.
Zajásám.
"Díky," řeknu a obejmu ho.
Trochu to nečeká, takže je ztuhlý jako kámen.
Ale za chvilku se uvolní a obejme mě taky. Chci se odtáhnout, ale drží mě moc pevně.
Zvednu k němu hlavu a chci se ho na něco zeptat, ale on se mi zadívá do očí a políbí mě.
Je to úžasné.
Jako kdyby kolem mě vybuchl ohňostroj barev.
Přisunu se k němu blíž. Zajede mi rukou do vlasů a opět mi utvoří ono dílo, které jsem si předtím tak pracně uhladila.
Jako naschvál zazvoní zvonek a my od sebe odskočíme.
Díváme se na sebe trochu vyvoraně, jakoby ani jeden z nás nemohl uvěřit tomu, co se tady stalo.
"Dojdu otevřít," řekne Philip a jde ke dveřím.
Ke mně do pokoje dolehne Annein hlas.
"Tak jdeme do toho kina broučku?" zeptá se ho radostně.
Philipova odpověď mě trochu udiví.
"Nevím, o čem tu blábolíš a teď sbohem," řekne a zaklapne dveře.
Sem, ale nejde.
Sbalím zbytky jídla do koše a odnesu ho do kuchyně.
Sednu si do obýváku a pustím televizi.
Zrovna dávají dobu ledovou. Můj celkem oblíbený film.
"Můžu se přidat?" ozve se ze dveří Philipův hlas.
"Hm."
Sedne si vedle mě a mlčí.
V jeho přítomnosti jsem trochu nesvá a tak se vrátím do pokoje.
Vezmu si knihu a překladač a začnu s prací na třetí větě. S tou mi překladač nepomůže.
"V překladu je to něco jako: Změníš minulost, změníš budoucnost," řekne Philip.
Přes rameno mi nakukoval už asi pět minut, ale já dělala, že ho nevidím.
"Díky," poděkuju mu zdvořile a věnuju se knize.
Začne mi do toho kecat a tak ani nepotřebuji překladač.
"Pak, že to neumíš," vyčtu mu, když bez problémů přeloží zbytek odstavce.
"No…trošku jsem šprtal," přizná se a lehce zrůžoví.
"Kvůli mně?" zeptám se a on zrudne.
Zavrtím nad ním hlavou a zaklapnu knihu.
"Počkej," zastaví mě a ukáže na čísla.
"Co?" zeptám se ho zvědavě.
"Vypadá to jako…," řekne a zamyslí se.
Za chvilku odpoví:
"Půjdeme spolu do archivu."
Na nic se neptám a obleču se do čistého.
Za chvíli mi zaťuká na dveře. Vyjdu z pokoje a jdu se obout.
Ještě pořád mi neřekl, proč tam jdeme.
Otevřeme dveře od městského archivu a vejdeme dovnitř.
Jen pro zajímavost: Představte si místnost, která má čtyři metry na šířku, šest na délku, tři na výšku a je plná knih, novin a papírů.
Philip zamíří k jednomu stojanu.
Je na něm číslo 9.
"Začátek té kombinace, 9285," uvědomím si.
Vytáhne z druhé řady osmou knihu a otevře ji na straně pět.
Mávne na mě, abych k němu přišla. Nechápu, jak věděl, že má hledat tady.
"Podívej," řekne a ukáže na stránku.
Stojí tam:
"Zakopal jsem to včera na adrese Northstreet 28 na záhonek."
Ta adresa mi něco říká.
Něco, co znám až moc dobře.
"To je adresa školy," vyhrknu a ukážu na ni.
"Takže se vloupeme do školy?" zeptá se mě Philip.
Přikývnu.
Strčí si knihu do kapsy.
Vrátíme se domů, přičemž přemýšlíme nad naší noční akcí.
"Jediné záhonky jsou na školní zahradě," řeknu Philipovi, když se nad tím zamyslím.
Pokyve hlavou, je myšlenkami úplně mimo.
"Co myslíš, že najdeme?" zeptám se ho zvědavě.
"Možná nějakou starožitnost," řekne a jde pryč z obýváku.
Sedím sama na gauči, když v tom zazvoní zvonek.
Philip otevřít nejde a tak se zvednu.
Otevřu dveře a zarazím se.
"Co tu zase chceš?" zeptám se Anne.
Ušklíbne se.
Zaklapnou dveře od Philipova pokoje.
"Jdeme do kina," řekne Anne a chytí Philipa za ruku.
Odejdou.
Stojím ve dveřích a zírám do prázdna.
Vždyť mi slíbil, že mi pomůže hledat tu věc.
Vzpamatuji se a zavřu dveře.
Přijdu do pokoje a navléknu na sebe černé oblečení.
Vezmu baterku z nočního stolku a strčím si ji do kapsy.
Vše závisí na mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik dílů byste chtěli vymyslet k Hřbitovní trilogii?

Tak 3-4 46.7% (7)
Zhruba 5-6 0% (0)
Hoodně :P 53.3% (8)

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 9. července 2013 v 11:02 | Reagovat

No protože jsem to četla teď poprvé, tak jsem trochu zmatená, ale napsaný je to hezky..¨! A ten konec je zajímavý, ona ho normálně jen tak odtáhne...! Tss... :D

2 Ewiline Ewiline | Web | 9. července 2013 v 12:57 | Reagovat

Že bys dneska dala další?? :-D  :-)

3 Thea Thea | 10. července 2013 v 11:07 | Reagovat

Som tu po dlhom čase a skoro mi vypadli oč z jamôk! Dokonalý desing! a začnem si čítať túto novú poviedku :D

4 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 13. července 2013 v 19:38 | Reagovat

ako začal blbnúť? o.O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama